F.C.: Zdravíme Tě Coornelusi, jsme zvědaví jaké záludné otázky sis pro nás připravil, tak povídej chlape... (úsměv).
Chymus: Čau ne asi, nemáš tady náhodou pivo? Dík!
Ne pivo nemám, vždyť víš, že jsem skoro abstinent. Ale jsem rád, že máte dobrou náladu, tak jdem hned na to. Po nekonečných šesti letech vám vyšla konečně deska, všichni vaši fans se konečně dočkali, ale kdo si nejvíc oddechl jste byli určitě vy, nebo se pletu? A to nemyslím ani tak, že jste museli neustále čelit dotazům stylu: když už ta deska vyjde?
F.C.: Bylo to náročné, už jsme skoro přestávali věřit tomu, že to CD vůbec vyjde... především Čurby, náš vydavatel...(úsměv). Ne, teď si trochu dělám legraci, ale je fakt, že se nám všem dost ulevilo, když jsme na OEF 2011 měli tu možnost poprvé držet CD VASELINE v ruce.
Chymus: Áááách, mno, já jsem byl víceméně optimista, tedy optimistický pesimista. Nevěřil jsem, že věřím, že to vyjde. A těch dotazů, kdy to konečně vyjde, těch bylo opravdu hodně. Pro mne nejtěžší bylo tipovat, kdy to bude opravdu venku a lidem pak sdělovat tyto tipy, které se měnily podle toho, jak probíhaly všechny práce s albem související. Mnohdy to bylo jako nekonečný příběh. Ale, koneckonců, měl happy end.
Šest let je opravdu moc dlouhá doba, co bylo největším problémem, že to tak dlouho trvalo?
F.C.: Po vydání SHIBARI KATA jsme především dost koncertovali, v roce 2006 jsme jeli evropské tour s INGROWING, v roce 2007 pak tour po Jižní Americe. Skládání nového materiálu jsme během této doby nijak výrazně nehrotili... Poprvé jsme o natáčení další desky začali uvažovat někdy koncem roku 2007, ale jako na potvoru, zrovna v té době od nás odešel bubeník Monthy. Museli jsme tedy nejdříve sehnat nového bubeníka. To se podařilo, začátkem roku 2008 k nám přišel INTERNERV, druhá věc pak byla s ním secvičit již z části připravený materiál a udělal ještě pár nových skladeb. Následovala předprodukce, takže jsme se k začátku vlastního natáčení CD dostali až v dubnu 2009. Pro toto album jsme zvolili trochu netradiční postup natáčení, kdy jsme z úsporných důvodů část desky připravovali ve studiu LOCO a část u mě v mém domácím studiu. Díky tomu jsme nebyli pod časovým ani finančním presem, mohli jsme nahrávce dát potřebnou péči jako nikdy před tím, což se také stalo a vše jsme doslova vypiplali do posledního detailu dle našich představ. Satanžel to ale mělo také své stinné stránky. Byla to především právě ta časová nevázanost... Jelikož je člověk jako tvor už od přírody tak trochu lenoch, a my jsme nad sebou vlastně neměli žádný bič v podobě jakéhokoliv striktního termínu, tak to takhle dopadlo, že jsme desku dělali skoro 2 roky (úsměv). Faktem je ale i to, že ne všechen svůj volný čas jsme mohli věnovat nahrávání CD, zbrzdila nás výměna bubeníka začátkem roku 2010, také jsme vše museli skloubit s rodinnými a pracovními životy nás všech a proto ne každou volnou chvíli jsme tak mohli věnovat nahrávání. Prostě toho bylo víc... Ale i když to byl běh na dlouhou trať, stálo to za to...
Chymus: Nemůžu říci nic víc, než Ti F.C. řekl sám. Hotovej tiskovej mluvka, hehehe... Jen co se týká textů, tak jsem si i já dával trochu načas. Přece jen sem tam proběhlo múzické vakuum a já jsem najednou nevěděl, jak s některými písněmi zatočit, některé jsem musel několikrát přepisovat. Chtěl jsem ty texty opravdu vycizelované, s mnoha podprahovými odkazy a jinotaji. Což se, alespoň doufám, povedlo a lidi budou mít nad čím přemýšlet.
Desku VASELINE nabubnoval Internerv, ale v průběhu nahrávání CD vyšlo najevo, že od vás odchází. Bez bubeníka jste dlouho ale nebyli a vrátil se Monthy, to jste jistě uvítali, když přišel starý známý. Museli jste ho dlouho přemlouvat nebo jak k jeho návratu vlastně došlo?
F.C.: Je fakt, že nám Internerv již dříve naznačoval, že by mohla do budoucna nastat situace, že bude muset kvůli škole z části omezit hraní v kapele, trochu jsme s tím i počítali, nicméně nás to trochu zaskočilo, když nám začátkem roku 2010 oznámil svůj regulérní odchod... Dostali jsme se do velmi svízelné situace, museli jsme místo práce na CD urgentně vyřešit tento problém. A bylo to dost infarktové, protože sehnat v Českých Budějovicích nebo okolí zodpovědného a hlavně volného grindového bubeníka se rovná hotovému zázraku. Veškeré úsilí a volný čas jsme tak věnovali této záležitosti. Vyhlásili jsme oficiálně konkurz, ale jeden z prvních koho jsme osobně oslovili byl právě Monthy... Sice se při naší nabídce trochu cukal, ale jenom trošku... (úsměv). Taky se mu po nás stýskalo... (smích). Vůbec jsme si pak nedokázali představit, kdo jiný než Monthy by měl v ISACAARUM hrát na bicí, protože to byl právě on, kdo vymyslel pro naší kapelu ten specifický styl hry na bicí, podle kterého ISACAARUM zaručené poznáš na sto honů. A proč shánět nějakého napodobovače, když jsme mohli mít přímo mistra?! To, že se vrátil mělo také obrovskou výhodu v tom, že drtivou většinu songů, které hrajeme na živo, si pamatoval, takže si to jen trochu oprášil a víceméně po první zkoušce jsme byli připravený jít hrát.
Chymus: Zase, F.C. uvedls všechno na pravou míru. Já jen mohu doplnit to, že mne nevýslovně potěšilo, že máme Monthyho zpátky. Ten prostě se nahradit nedá i kdyby padaly howna s křížovejma hákama..
Album SHIBARI KATA jste ještě natočili v pětičlenné sestavě společně s Bambusem, když odešel o druhé kytaře jste neuvažovali? Bylo hned jasné, že veškeré kytary bude mít na starost Míra? A dnes už byste druhou kytaru ani nechtěli?
F.C.: Když v r. 2005 odešel Bambus, byli jsme docela ve svízelné situaci, protože Bambus do té doby byl ten, kdo v ISACAARUM z větší části vymýšlel kytarové party a měl většinou to poslední slovo. Dokázali jsme se však přes tento zásadní stylovo-tvorný problém přenést, začít fungovat a skládat muziku i bez něj a dostat tak hudební xicht ISACAARUM tam, kde dnes je... Svého času jsme uvažovali, že bychom do kapely vzali druhého kytaristu, ale nesehnali jsme žádného vhodného muzikanta, který by nikde nehrál, a který by do ISACAARUM zapadl zároveň hudebně, tak především lidsky. Kapela je pro nás jako rodina a v tomto směru jsme dost vybíraví, koho si mezi sebe pustíme. Postupem času jsme však zjistili, že to jde i ve čtyřech, tak jsme to pak už neřešili. Ve studiu to problém není vůbec a naživo to také jde. Udělal jsem si takovou speciální sestavu kytarového aparátu, aby zvuk zněl tak, jako že hrají dva kytaristi a docela to funguje... A sestava kytara, basa, bicí, zpěv má i své výhody, když jedeme v autě, nemusíme se mačkat v pěti (úsměv).
Chymus: Přiznám se, že jsem měl, pravda, trochu obavy o to, jak se s tím kluci hudebně popasují, ale byl jsem natolik mile překvapen, že to jde i bez Bambuse, že jak F.C. zmínil, nebylo třeba cokoliv dále zbytečně řešit. A výhody jsou víc než jasné, mám pro sebe víc místa v autě, což jistě pochopíš, vzhledem k mé obludné rozložitosti a k mé všeobecně známé podobnosti s dobře oblečenou telefonní budkou, hehehe...
Na albu je 12 věcí, ale myslím si, že materiálu za ta léta musíte mít minimálně ještě na jednu desku. Které songy patří k nejstarším a které naopak k nejnovějším?
F.C.: První vznikl PRICKSHOT. Jestli mě paměť neklame, tak jsme ho udělali někdy koncem roku 2005... Pak průběžné následovali další songy jako TWAT DRENCHED, TOIL IN OIL, STINKFERTILE, BALL HAMMER atd... Jako poslední vznikli songy BOOBSTRIKE a LADYBOY FISTED, ty jsme složili v průběhu roku 2008.
Chymus: První byl opravdu PRICKSHOT, posledním trackem, který se dával dokupy textově, byly právě BOOBSTRIKE a BACK TO THE BED. A to přesně v neděli 30. ledna 2011 ve čtvrt na devět ráno.
Ke konci alba přichází jedno velké překvapení a to skladba Rust In Piss, v které jste mě šokovali, ale pozitivně. Koho z vás napadlo přichystat takové překvápko a angažovat jako hosta zpěváka Broňu Míku? A nerad bych i zapomněl na housle Lenky Ambrožové.
Chymus: S klukama jsme hodně přemýšleli o nějakých těch hostovačkách, Vlakina jsem vlastně oslovil jako prvního. Když se dávala dohromady skladba RUST IN PISS, Jimmyho a F.C. napadlo do těch partů nacpat smyčcový nástroj, že prý Lenka ráda vypomůže a já jsem posléze nadhodil, že bych si v té písni rád střihnul double. Jimmy se zmínil o Broňovi a bylo upečeno. Broňovi jsem pak napsal textový part umírněný, aby na lidi nemusel dštít pornografii a bylo to. Takže víceméně, můžeme za to tak nějak všichni.
Jak se na to Broňa tvářil, museli jste ho přemlouvat, nebo je tzv. pro každou špatnost?
Chymus: Přemlouvat? No museli jsme ho nejdřív řádně ztýrat k naprosté odevzdanosti a předznásilnit ke správné dávce rezignovanosti a pak už kejvnul na všechno, co jsme po něm chtěli. Teda, tohle byl můj vysněnej scénář, ale ve skutečnosti to bylo mnohem jednodušší. Je opravdu v jistém slova smyslu pro každou špatnost.
Album jste nahrávali v LOCO studiu, ale v bookletu je i zmínka o vlastním studiu Míry. Co si mám pod tím představit? Míra točil kytary doma a zbytek své party v LOCO?
F.C.: Už jsem to na začátku trochu nakousl, tak teď budu trochu konkrétnější... V dnešní době díky moderní technice už není větší problém pořídit si i doma relativně kvalitní nahrávku. My jsme zvolili ten postup, že náběry bicích jsme udělali v LOCO, já jsem si pak odvezl záznam domu. Doma jsem bicí sestříhal, vyčistil, natrigroval atd... To mi zabralo opravdu dost času, následovalo pak natáčení kytar a basy. Toto jsem měl trochu složitější, protože jsem vlastně nahrával party jakoby za dva kytaristy a spousta věcí vznikala takříkajíc za pochodu... Do toho jsme ještě průběžně domíchávali různé zvukové efekty a ruchy, dělali intro a jiné takovéhle kudrlinky, také jsme natáčeli housle do RUST IN PISS a především dělali předběžný mix, aby mohl Chymus do nahrávky co nejpohodlněji dotočit vokály. Na náběr všech zpěvů jsme se zase přemístili do LOCO studia a Rena (zvukař z LOCO studia) pak postupně začal pracovat na finálním mixu. To už jsem si domu nahrávku nevezl, pouze jsem průběžně do LOCO studia dojížděl, pod občasným dohledem Reny jsem čistil zpěvové linky a doupravoval ještě různé drobnosti. Finální mix pak byl už čistě v režii Reny. Samozřejmě, že za účasti kapely (úsměv). Samostatnou kapitolou pak byl ještě mastering, ale to už byla fakt „brnkačka“ (úsměv).
Chymus: Takže to vlastně bylo tak, že já jsem prostě čekal až bude hotovo a pak jsem to prostě už jen úmyslně zdržoval akorát já, ostatně, jako vždycky, hehehe, aby nám to trvalo přesně těch šest let. Vlastně to bylo hotový a jen jsme mlžili, abychom byli tajemnější, záhadnější a v rámci public relations žádanější (úsměv).
Za pozornost stojí grafická stránka, tentokrát žádný rovnou do očí bijící brutál ale bílý design. Vše Chymusova práce, co se stalo, že i v tomto směru nastala změna. A čí jsou ty zuby na potisku CD?
Chymus: Ono těch brutalit, je v běžném životě víc než dost a mnohem víc okatějších. Proto jsem, ačkoliv jsem dost dlouho sám netušil, co na titulní obal hodlám vymyslet. Nápadů bylo sice dost, ale přesvědčení o tom, jak to zaonačit tak, aby funkčnost byla zachována: To jest šokovat, ne ovšem vyděsit, a rozhodně ne nic nevyjevit na první pohled. Tomuto způsobu pracovně říkám „latentní brutalita“, šokovat musí nikoliv vjem vizuální, ale pocit, který člověk má, když si uvědomí, co vlastně vidí a v jakých souvislostech. Mé obaly nejsou prostě jednoduše prvoplánovité. A nehledě k tomu, že i můj grafický výraz a pojetí estetična se za ta léta plynule přetransformoval do jiné dimenze, práce začínají být zralejší, dále je to vliv mých přátel fotografů a akademických malířů, kteří mě v podstatě při našich rozhovorech učí a ukazují mi, jak se na věci dívat „z té druhé strany“. Je to zkrátka vývoj jako každý jiný. Stagnovat rozhodně nechci. A pokusit se udělat si obal ve stylu odlehčené zenové vizualizace, to byla pro mě zajímavá výzva. I BEATLES měli své bílé album. Příště třeba udělám Abbey Road. Co se týká zubů na potisku CD, to jsou náhrobní kameny Jimmyho. Vláďa Štross při focení si v pracovním zápalu udělal nějaké ty close-upy, konktrétně: „ty woe, něco mě na těch jeho zubech fascinovalo, tak 'sem si je prostě nafotil taky...“. Když jsme se pak těmi snímky spolu probírali a řešili retuše, tak se mi ten snímek natolik zalíbil, že jsem v tu chvíli naprosto jasně věděl, kam půjde.
K CD Shibari Kata jste udělali videoklip k songu Shitpaintress, máte v plánu něco podobného i u novinky. Případně na jaký song a jaký by byl ideální scénář?
Chymus: Jojo, tušíš to naprosto správně, Jimmy a jeho rodinný ansábl čítající jeho bratra Maxe DC jako kameramana zapracoval a něco se rýsuje, něco je i natočeného, ale, jak se říká, nepředbíhejme. Co sdělím, bude jen to, že jsme se při natáčení podkladů pro klip královsky bavili. Pokud se to povede, jak si režisér a scénárista v jedné osobě Jimmy představuje, předpokládám, že to zase strhne nějakou lavinu... Zejména nějakou tu fekální, hehehe.
S videem souvisí i otázka DVD, o tomto formátu jste neuvažovali? Respektive uvažovali, ale je to tak náročné jak finančně tak časově, že se vám do toho nechce?
Chymus: Přesně tak, představa, že člověk musí projet hodiny a hodiny záznamů, vybrat to nejlepší, postříhat to do koukatelné podoby, natitulkovat a tak dál, je naprosto děsivá a v současné době téměř nemyslitelná. Něco se sice děje právě u Maxe DC v jeho domácím studiu, viděl jsem z toho nějaké části, ale vím, že je na tom ještě neskutečná hromada nekonečné mravenčí práce. Co se týká vydání takového počinu, v tom bych už asi zas takový problém neviděl. No, přinejmenším, čas ukáže.
Načasování vydání desky vyšlo akorát na první den Obscene Extreme, vydavatel je Čurby a jeho Obscene. Dá se říct, že kdyby se deska nestihla udělat do OEF tak byste tam letos ani nehráli? K tomuto mě vede fakt, že jste byli jednou z posledních kapel, která přibyla na soupisce.
F.C.: No, těžko teď říct coby se stalo, kdybychom VASELINE nestihli do OEF2011 dodělat... By bylo asi velmi pravděpodobné, že bychom na OBSCENE EXTREME vůbec nehráli. Čurby bývá při organizování OEF dost nekompromisní, snaží se dělat dramaturgii festu tak, aby fanouškům nabídl v danou chvíli to nejlepší a nejzajímavější a neřeší to, jestli jsi nebo nejsi jeho stájová kapela (satanžel ke škodě všech jeho kapel). Kdyby neměli do OEF nové CD hotové , asi bychom byli v tu chvíli pro něj nezajímaví... Ale nakonec deska vyšla akorát včas a na OEF2011 jsme zahráli.
Chymus: Vidím to velice podobně jako F.C. Bez fošny bychom si tam asi nebřinkli. Těžko říct. Nejde o to, zda je Čurby můj letitý kamarád a kolega. Nemáme-li co nabídnout, tak je zbytečné o tom dál polemizovat. A rozhodně si nemyslím, že by se nás Čurby snažil protěžovat, jak se mnozí mohou domnívat. Nic takového nefunguje. Hrát na OEF je pro kapelu vždy prestiž a čest a ne něco, co dostaneme jen tak od cesty za nic.
Z mého pohledu jste na OEF nezklamali a potěšili nejednoho fanouška, dá se říct, že to byla vydařená show. Jaký jste měli z vystoupení na OEF pocit vy? A co se vám vybaví, když si na letošek vzpomenete? Mě nejvíc zaujal moment jak Chymuse někdo vzal na ramena, na kterých si i přesto svůj part odzpíval dál (úsměv).
F.C.: Jo, to jsou výhody bezdrátových mikrofonů... .:-))))))))))))))
Chymus: No, na to, že jsem ještě měsíc po tom nemohl pořádně jíst, protože jsem si o mikrofon odštípl střepinu ze dvou předních dolních zubů, tak to byla fakt hustá jízda. Vzpomínám si, jak vzduchem plachtili dva osmiletý kluci rovnou do kotle pod nimi, vidím pod sebou chlapíka, jak jej ubodávám hrotem mikrofonu a konečně i tu scénu, když mne kdosi vzal na ramena a já sleduju po očku, co se vlastně děje v kotli. Mám to rád a dělá mi to moc dobře, když se mi plazíte u nohou, hehehe...
Ač vám vydat desku trvalo dlouho, koncertně aktivní jste byli docela dost. U nás jste objeli kde co a vaše show se těší velké oblibě. Ale nemáte v plánu něco víc, vyrazit opět za hranice? Ono se to hezky řekne ale není to jen tak, to je mi jasné. Problém je v tom, že něco takového zorganizovat je náročné a nebo se vám nikam vyrážet ani už nechce? Přece jen už nejste nejmladší a máte povinnosti (úsměv).
Chymus: Což o to, chuť by byla zjevně neustále, ale rozhodně se nikomu z nás už nechce se trmácet měsíc v jedné dodávce od štace ke štaci, s minimem spánku a tak. Ideálním modelem jsou minitour v délce do 14 dní a nejlépe s nějakou spřízněnou kapelou. Povinnosti máme všichni nějaké a co se týče toho věku, tak si připrav tu svou čokoládovou trumpetku, protože Tvé prdeli ukáži a graficky znázorním středověk v praxi, hehehe.
Rok 2010 byl u vás docela přelomový. Rodinné radosti, personální změna v kapele. Jak tyhle všechny události vnímáte v kontextu s kapelou, u bubeníka je to jasné, ale rodinné záležitosti nijak chod kapely neohrozily?
Chymus: Na to existuje jediná odpověď. Svou rodinu tak trochu chráním před publicitou. Zároveň se snažím svůj čas spravedlivě rozdělit mezi všechny mé aktivity, ať už rodinné, nebo kapelní. A, nehledě k tomu, ISACAARUM je prakticky doslova a do písmene jednou velkou rodinou, jak už tady F.C. sám zmiňoval.
Na Metalfestu ve Volyni jste představili zbrusu novou skladbu, znamená to, že pilně makáte a další deska by mohla vyjít dřív než za šest let?
F.C.: To doufáme... :-) K dnešku máme hotové 3 zbrusu nové tracky, z nichž právě ten FELCH ME jsme premiérově představili ve Volyni. Bylo to dost spontánní, protože jsme vlastně v pátek večer do té skladby udělali zpěvy a hned v sobotu ten song zahráli naživo. To jsme udělali za existenci ISACAARUM snad poprvé (úsměv).
Chymus: Ani jsem kluky nemusel moc ukecávat, tušil jsem, že to bude absolutní pecka s novým pohledem na věc. Samozřejmě, kluci pilně pracují na muzice, já si rozmýšlím textíky a opět si hraju slovní puzzle. Rozhodně tady nehodlám deklamovat nějaké termíny a tak. Nechávám tomu naprosto volný průběh. Slova klasika: „Až to bude, tak to bude, ne?“ , říkají jasně, že nechceme dělat další desku s tím, že budeme honit termíny a mít pak album sešité horkou jehlou. To by pro mne ztrácelo glanc. Uznávám, že těch šest let bylo dost dlouhých, ale ať už je to jak chce, trpělivost se vyplatila... Nemáš ještě jedno pivo? Ne jo? Hm, tak čau ne... F.C. 'dem, v PePe maj' novou barmanku...
