Ctulu, lovercraftovský mýtus objevující se v knihách a počítačových hrách – nepopsatelná bestie, zhmotnění zla. Zde však budeme hovořit o německé extremně-blackmetalové kapele inspirované tradičním švédským stylem, která přejímá tento název. Jelikož jsem neměla dosud s touto skupinou čest se setkat, podle definice Ctulu jsem očekávala temnou hudbu, krev a pouť do zlovolné lidské mysli… Hned ze začátku mě maličko zarazila nepřítomnost intra, které je v současné době hojně využíváno a prakticky žádné z lepších skupin na plackách nechybí. Tudíž se nekonalo žádné navození temné atmosféry.
Naopak nastal šok,... který byl podpořen tím, že tahle parta v čele s vokalistou Rolfem Quast-Janssenem, šla hned v začátku tvrdě na věc. A když říkám tvrdě, tak myslím jako dostat kladivem do hlavy. Hned při první skladbě Arckanum der Tiefen se dostavil lehký pocit, že jsem něco podobného již někde slyšela. Avšak promyšlené kytarové pasáže prolínané melodickými party (které občas působily skočně) se skučivými kytarami, mi způsobovaly lehké mrazení. Skladby jsou navíc místy doplněné prapodivnými zvuky pocházejícími nejspíše z přírody (vítr a podobně), což má nejspíše dotvářet požadovanou atmosféru.
Texty nejsou jako u spousty kapel podobného stylu jednotvárné a při vokálu zpěváka jsou opravdu přesně nafrázované, což jen podtrhuje profesionalitu a smysl pro detail celého bandu. I nápaditost riffů mi přišla při poslechu vhod a netvořila dojem jednotvárnosti… Avšak zde asi ódy pozvolna končí… Při častějším a opakovaném poslechu začíná být do uší bijící poněkud podprůměrný zvuk, kde působí občas vokály poněkud temněji, než celkové ladění nástrojů. Ač mám tyto nakřáplé temné hlásky ve skladbách ráda, zde bych si dovedla představit zapojení i o něco jemnějších hlasových fontů. Jak už to tak bývá, nevyhneme se ani tradičním klepačkám, avšak zde mi přijdou bicí poněkud jednotvárné a skladby nepropůjčují dostatek prostoru pro nějaké to bubenické peklo v podobě nějakého kratičkého partu, kde nebudou bicí v pozadí. Ve skladbě, dle které je pojmenováno celé CD, je opravdu poznat ona severská inspirace a je to ve výsledku slušná pecka; pánové nejspíše moc dobře věděli, proč album pojmenovat právě po ní. Působí na mě oproti ostatním méně jednotvárně a dává mi pocit nezapomenutelnosti, díky chytlavým riffům především. Po několikerém poslechu, který jsem učinila při psaní této recenze, jsem nikdy neměla pocit nějaké výjimečnosti, avšak rozhodně bych tuto placku vyzvedla do lepšího průměru. V uších fandů bude jistě znít stejně dobře, jako pro mě zní jiné kapely.
Bohužel nemohu posoudit Sarkomand po stránce vývoje, jelikož jejich předchůdce neznám. Netuším, zda mě Ctulu nadchli natolik, abych si někdy jejich předešlou tvorbu vyposlechla, avšak rozhodně nikdy nezapomenu, že nějaká kapela podobného názvu existuje. I když se u mě úplně nenaplnily představy, které se mi v hlavě objevily po zjištění toho, co název obnáší, jistá temnota mi v srdci po vyposlechnutí zůstala…
Seznam skladeb:
Čas: 44:56
www.myspace.com/ctuluband
Naopak nastal šok,... který byl podpořen tím, že tahle parta v čele s vokalistou Rolfem Quast-Janssenem, šla hned v začátku tvrdě na věc. A když říkám tvrdě, tak myslím jako dostat kladivem do hlavy. Hned při první skladbě Arckanum der Tiefen se dostavil lehký pocit, že jsem něco podobného již někde slyšela. Avšak promyšlené kytarové pasáže prolínané melodickými party (které občas působily skočně) se skučivými kytarami, mi způsobovaly lehké mrazení. Skladby jsou navíc místy doplněné prapodivnými zvuky pocházejícími nejspíše z přírody (vítr a podobně), což má nejspíše dotvářet požadovanou atmosféru.
Texty nejsou jako u spousty kapel podobného stylu jednotvárné a při vokálu zpěváka jsou opravdu přesně nafrázované, což jen podtrhuje profesionalitu a smysl pro detail celého bandu. I nápaditost riffů mi přišla při poslechu vhod a netvořila dojem jednotvárnosti… Avšak zde asi ódy pozvolna končí… Při častějším a opakovaném poslechu začíná být do uší bijící poněkud podprůměrný zvuk, kde působí občas vokály poněkud temněji, než celkové ladění nástrojů. Ač mám tyto nakřáplé temné hlásky ve skladbách ráda, zde bych si dovedla představit zapojení i o něco jemnějších hlasových fontů. Jak už to tak bývá, nevyhneme se ani tradičním klepačkám, avšak zde mi přijdou bicí poněkud jednotvárné a skladby nepropůjčují dostatek prostoru pro nějaké to bubenické peklo v podobě nějakého kratičkého partu, kde nebudou bicí v pozadí. Ve skladbě, dle které je pojmenováno celé CD, je opravdu poznat ona severská inspirace a je to ve výsledku slušná pecka; pánové nejspíše moc dobře věděli, proč album pojmenovat právě po ní. Působí na mě oproti ostatním méně jednotvárně a dává mi pocit nezapomenutelnosti, díky chytlavým riffům především. Po několikerém poslechu, který jsem učinila při psaní této recenze, jsem nikdy neměla pocit nějaké výjimečnosti, avšak rozhodně bych tuto placku vyzvedla do lepšího průměru. V uších fandů bude jistě znít stejně dobře, jako pro mě zní jiné kapely.
Bohužel nemohu posoudit Sarkomand po stránce vývoje, jelikož jejich předchůdce neznám. Netuším, zda mě Ctulu nadchli natolik, abych si někdy jejich předešlou tvorbu vyposlechla, avšak rozhodně nikdy nezapomenu, že nějaká kapela podobného názvu existuje. I když se u mě úplně nenaplnily představy, které se mi v hlavě objevily po zjištění toho, co název obnáší, jistá temnota mi v srdci po vyposlechnutí zůstala…
Seznam skladeb:
- Arckanum der Tiefen
- Sarkomand
- Nachtwind
- Traumturm
- Gezeitenstürme
- Windschreiter
- Blindes Chaos
- Mondsucht
Čas: 44:56
www.myspace.com/ctuluband
