Druhý den první poloviny festivalu byly Vizovice a blízké okolí potažené zamračnou oblohou, protkanou tu a tam mezerami, kterými se k povrchu zemskému dralo světlo. Na konci dne se trošku vyjasnilo, ale déšť nás překvapoval dál. (Tomáš)
Páteční festivalové ráno bylo krušné, bolavá záda, ospalost a v hlavě znějící slova jako „hovno“, „květák“, „přichází noc“… Nešlo to jinak, než se probudit skvělou kávou a posnídat. Jelikož mě naprosto nebrala trojice českých zástupců Nil, Tleskač a Dark Gambale, vydali jsme se vstříc kulturnímu vyžití do místního zámečku. Prohlídka trvající zhruba hodinu nám osvětlila jak historii Vizovic, tak samotného zámečku. Díky skvělé paní průvodkyni jsme se dozvěděli také pár peprných historek na účastníky festivalu (Nejpozoruhodnější bylo házení vlasů na hudbu vycházející ze starého ručně poháněného „gramofonu“.), kteří každoročně navštěvují tuto památku a děsí svým zjevem normální návštěvníky. (Niviat)
Krev metalistů rozproudil(i) po čtvrtečním náročném večeru TLESKAČ, česká ska kapela, která se příjemně poslouchá a skrz jejich tóny se člověk oprostí alespoň na pár chvil od veškeré metalové epičnosti a pompéznosti, která je žánru přeci jen vlastní (i když někteří, Rhapsody of Fire kupříkladu, v tom umějí chodit, zatímco o takových Manowar radši pomlčet). Pří pohledu do publika pod pódiem si člověk nemohl nevšimnout, že koncentrace černé byla významně naředěna všemi možnými duhovými barvami. (Tomáš)
Následoval návrat do stanového městečka odkud jsme vyposlechli vystoupení ALKEHOLU. Skupina patří mezi známé české bandy, které na festivalech rozezpívají davy díky českým textům, avšak počasí nám opět dopřálo pořádnou sprchu a lidé z cukru hojně utíkali zpět do stanů. (Niviat)
Po pravé české zábavě se do našich uší vetřeli němečtí pagan metalovÍ „zlouni“ VARG. Tato brzce odpolední doba byla velkým mínusem pro jejich show kořeněnou výrazným tradičním černo – červeným líčením všech členů, které ještě umocňovalo atmosféru podpořenou zvuky větru, vody… Vikingské tradice se tak pouze rozprchly mezi davy a zanechaly stopu pravděpodobně jen u velkých fanoušků a příznivců této party. Zklidnění nastalo při hudbě severomoravských SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, kteří posluchače rozkývali v rytmu etno – doom metalu. Mě však akorát zahnali do pivního stanu, jelikož jsem je měla tu čest slyšet před půl rokem. (Niviat)
SIRENIA, norský zástupce "beauty and the beast" scény, do Vizovic dorazil, bohužel bez bubeníka - a proto, podobně jako loni Delain, přislíbili účast na příštím ročníku; člověk si skoro říká, jestli nejde o nějaké prokletí gothic metalových kapel... (Tomáš)
Následovat mělo vystoupení norské SIRENIE, které se k velké smůle fanoušků neuskutečnilo, bubeník zamrzl kdesi na letišti v Irsku. Za tuto nepříjemnost se přišlo omluvit celé torzo kapely a přislíbilo svoji účast na jubilejním desátém ročníku. Podobný kiks se již stal v minulém roce, kdy nedorazila avizovaná nizozemská skupina Delain, která si letos zahrála na MoRu v neděli. Z tohoto důvodu byly prodlouženy výstupy a některé začaly až o hodinu dříve. (Niviat)
Posun programu se stal osudným spoustě fanoušků maďarských EKTOMORF a já byla jedním z nich. Nepostřehla jsem, kvůli nepřítomnosti v areálu, výpadek Sirenie a užívala si klidu u stanu. Jaké to bylo překvapení, když se ozvaly první tóny groove metalu. Ihned jsem proto provedla rychlý úprk, abych stihla alespoň polovinu této dobře propracované show. Dunění nakonec přitáhlo i ostatní diváky, kteří s podivem kroutili hlavou nad zmeškaným koncertem. (Niviat)
V důsledku vypadnuvší Sirenie její místo v programu zaujali maďarští EKTOMORF, jejichž styl je zřejmě natolik specifický, že nenašli své místo ani na známé "Encyclopaedia Metallum", která je ale taky známá tím, že uznává jen čistokrevný metal a lehce totalitní praktiky připomínají její čistky za udržením tohoto stavu. Uherskou drtičku jsem v plánu původně neměl, ale nic lepšího na práci také ne, tudíž jsem zaujal místo na tribuně a sledoval jsem celou show. Společnost mi krom jiných dělalo i jedno ožralé individuum, které v přestávkách mezi písněmi působilo jako dobrá komická vložka, leč také představovalo nebezpečí, že se zřítí na níže posazené slečny - a to nešlo o žádnou kůží potaženou kostru. Zaujala mě předělávka od Johnnyho Cashe, ale ten zpěv... no, ten zněl, jako polský dabing - tím je myšleno skoro monotónní recitování, přehrané přes zpěv původní. Jinak téhle skupině není moc co vytknout, hudbu podobnou té, jakou hrají si občas poslechnu, ale cíleně je nevyhledávám. (Tomáš)
Italské veršotepce RHAPSODY OF FIRE českému posluchači pravděpodobně netřeba představovat, v českých metalových kruzích se těší obrovské popularitě; hlad po jejich vystoupení narostl hlavně díky jejich přestávce, vynucené právní bitvou s bývalým vydavatelstvím Magic Circle Music - jinak podezírám Pragokoncert, že by byli častým dovozním artiklem. Když se v našich luzích a hájích neukazali ani při evropském turné, bylo skoro každému jasné, že je účast na Masters of Rock nemine. Po dlouhém zvučení a vytažení majestátní plachty se likérkou rozeznělo intro "Dar-Kunor" a na pódium vtrhla pětice v čele s mozkem skupiny, Lucou Turillim (mimochodem, kdo neznáte jeho sólovky, rychle si je sežeňte) a charismatickým Fabiem Lionem. Tohohle kovového slavíka bych pasoval na nejlepšího zpěváka festivalu, neboť co tón, to perla a při baladické "Lamento Eroico", prokládané operními rejstříky, mi naskakovala husí kůže - nádhera! Zazněla většina hitů kapely a také pár věcí z předposlední řadovky "The Frozen Tears of Angels", kterou i přes novou desku zřejmě stále propagují - z "From Chaos To Eternity" totiž nebylo hráno vůbec nic. Za klávesami se s výrazem smutného psa krčil Alex Staropoli a dočkali jsme se i průměrného bicího sóla a vynikajícího basového, které bylo laděno jazzově. V přídavku nám Italové naservírovali vynikající chod v podobě "Reign of Terror", okořeněné black metalovým zpěvem, který ale Fabiovi nešel zdaleka tolik, jako na studiové nahrávce. Tak - a teď mi prosím řekněte, že tuhle bandu uvidíme v našich končinách i v rámci samostatného koncertu, protože se klidně vsadím, že by vyprodali i menší halu! (Tomáš)
Přišel čas na, pro mnohé, jednu z nejočekávanějších kapel letošního ročníku. Ano, hovořím tu o RHAPSODY OF FIRE, kteří si byli nuceni v roce 2006 změnit jméno z Rhapsody kvůli ochranné známce. Vystoupení perfekcionistů, napadlo mě hned po první skladbě Triumf or Agony. Vše muselo sedět, nikde místo pro přílišnou improvizaci, předtočené samply a vokály podporovaly takřka dokonalý pěvecký projev Fabia Lione… Než jsem se nadála, tato symphonic metalová banda odplula do backstage. (Niviat)
Tanec ohni a větru
a přiběhy o králi starém
potěší statečné pány
tam, ve vsi permoníků
"The Village of Dwarves", Rhapsody of Fire
A už se čekalo na headlinery, americké glam metalisty TWISTED SISTER. Tato legendární kapela založená roku 1973 se na naší půdě objevila vůbec poprvé za celou svou dlouhou historii a bylo to znát všude, kam se člověk podíval. Prostor před pódiem až k zadní kovové tribuně byl bezezbytku zaplněn ať už mládeží, tak pravověrnými rockery, kteří se konečně dočkali. Zjevilo se tornádo v podobě zpěváka Dee Snidera a mohlo se začít! Dee bavil publikum jak se dalo a ono mu to náležitě oplácelo, až z toho byl kolikrát naprosto dojatý. Při skladbě We´re Not Gonna Take It platilo úsloví, kdo nezpívá, není Čech… (doplňte národnost), publikum se doslova roztancovalo. I když už zde nebyla znát ta preciznost jako u Rhapsody of Fire, působil na mě tento koncert lidsky a vřele. Chybovat je přece lidské. Ve vystoupení nemohla chybět ani pomalá The Price, při které svítil kdejaký mobil a zapalovač, atmosféra byla až dojemná. Zazněla také hitovka I wanna rock, při které se zjistilo, že fuck je opravdu hlasitější. TS dohráli a hned bylo jasné, kdo že bude tím vrcholem festivalu pro většinu zúčastněných. (Niviat)
Hlavní hvězdou festivalu nejen tohoto ročníku, ale pravděpodobně všech dosavadních, byli američtí TWISTED SISTER, do kostýmů navlečení šílenci s patřičnou vrstvou make-upu, což platí hlavně pro legendárního frontmana Dee Snidera. Pro mě osobně byl tenhle zážitek z téhle kapely umocněný tím, že jsem se i přes absenci fotopasu dostal přímo pod pódium - představte si 50 fotografů, kteří v rukou třímají profesionální přístroje a pak člověka, který tam nadšeně pobíhá s malým digitálním foťákem, který nepřinese kvalitní fotografie ani za ideálních světelných podmínek - a představte si, jaké štěstí takový fotograf prožívá, když se Dee Snider položí dva metry od něj na pódium a zpívá vleže; koneckonců, výsledek si můžete prohlédnout v galerii :-). Košaté tvrzení, že Twisted Sister zbourali likérku i přilehlé okolí, není daleko od pravdy - šílející davy jim zobali z ruky a při "We're Not Gonna Take It" by se každý expert na psychologii davu rozzářil jako sluníčko. (Tomáš)
Na nikoho asi nesedí označení "kopírka AC/DC" tak jako na australské šílence AIRBOURNE. Ti hrají v podstatě to samé, co jejich starší (a slavnější) krajani, ale jak je vidět, hlad po takových kapelách je obrovský - jak jinak si vysvětlit, že prostor v hlavním večerním čase dostane kapela, která má na kontě teprve druhou desku? Akční show protinožců byla trošku zkažena nedotaženým zvukem, což ale nikomu příliš nevadilo - nálož poctivého rocku vybuchla na správném místě a Vizovice se na pár chvil ocitli o pár desetiletí zpět a publikum bylo, pokud to vůbec jde, o krapet divočejší než při předchozím interpretovi. (Tomáš)
Paření na TS mě tak vyčerpalo, že jsem oželela australské Airbourne a šla se osvěžit při čekání na poslední kapelu dnešního dne, švédské black metalové WATAIN. Kdo odešel spát, propásl dokonalou ukázku toho nejlepšího, co současný black představuje. Stylové líčení kapely vedené v ornamentech po obličeji, úžasná světelná a ohňová show a nakonec nezapomenutelný charismatický projev Erika Danielssona mi postavil chloupky po celém těle. Opravdu krásná „pohádka“ na dobrou noc. (Niviat)
Normal - Tomáš
Kurzíva - Niviat
Páteční festivalové ráno bylo krušné, bolavá záda, ospalost a v hlavě znějící slova jako „hovno“, „květák“, „přichází noc“… Nešlo to jinak, než se probudit skvělou kávou a posnídat. Jelikož mě naprosto nebrala trojice českých zástupců Nil, Tleskač a Dark Gambale, vydali jsme se vstříc kulturnímu vyžití do místního zámečku. Prohlídka trvající zhruba hodinu nám osvětlila jak historii Vizovic, tak samotného zámečku. Díky skvělé paní průvodkyni jsme se dozvěděli také pár peprných historek na účastníky festivalu (Nejpozoruhodnější bylo házení vlasů na hudbu vycházející ze starého ručně poháněného „gramofonu“.), kteří každoročně navštěvují tuto památku a děsí svým zjevem normální návštěvníky. (Niviat)
Krev metalistů rozproudil(i) po čtvrtečním náročném večeru TLESKAČ, česká ska kapela, která se příjemně poslouchá a skrz jejich tóny se člověk oprostí alespoň na pár chvil od veškeré metalové epičnosti a pompéznosti, která je žánru přeci jen vlastní (i když někteří, Rhapsody of Fire kupříkladu, v tom umějí chodit, zatímco o takových Manowar radši pomlčet). Pří pohledu do publika pod pódiem si člověk nemohl nevšimnout, že koncentrace černé byla významně naředěna všemi možnými duhovými barvami. (Tomáš)
Následoval návrat do stanového městečka odkud jsme vyposlechli vystoupení ALKEHOLU. Skupina patří mezi známé české bandy, které na festivalech rozezpívají davy díky českým textům, avšak počasí nám opět dopřálo pořádnou sprchu a lidé z cukru hojně utíkali zpět do stanů. (Niviat)
Po pravé české zábavě se do našich uší vetřeli němečtí pagan metalovÍ „zlouni“ VARG. Tato brzce odpolední doba byla velkým mínusem pro jejich show kořeněnou výrazným tradičním černo – červeným líčením všech členů, které ještě umocňovalo atmosféru podpořenou zvuky větru, vody… Vikingské tradice se tak pouze rozprchly mezi davy a zanechaly stopu pravděpodobně jen u velkých fanoušků a příznivců této party. Zklidnění nastalo při hudbě severomoravských SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, kteří posluchače rozkývali v rytmu etno – doom metalu. Mě však akorát zahnali do pivního stanu, jelikož jsem je měla tu čest slyšet před půl rokem. (Niviat)
SIRENIA, norský zástupce "beauty and the beast" scény, do Vizovic dorazil, bohužel bez bubeníka - a proto, podobně jako loni Delain, přislíbili účast na příštím ročníku; člověk si skoro říká, jestli nejde o nějaké prokletí gothic metalových kapel... (Tomáš)
Následovat mělo vystoupení norské SIRENIE, které se k velké smůle fanoušků neuskutečnilo, bubeník zamrzl kdesi na letišti v Irsku. Za tuto nepříjemnost se přišlo omluvit celé torzo kapely a přislíbilo svoji účast na jubilejním desátém ročníku. Podobný kiks se již stal v minulém roce, kdy nedorazila avizovaná nizozemská skupina Delain, která si letos zahrála na MoRu v neděli. Z tohoto důvodu byly prodlouženy výstupy a některé začaly až o hodinu dříve. (Niviat)
Posun programu se stal osudným spoustě fanoušků maďarských EKTOMORF a já byla jedním z nich. Nepostřehla jsem, kvůli nepřítomnosti v areálu, výpadek Sirenie a užívala si klidu u stanu. Jaké to bylo překvapení, když se ozvaly první tóny groove metalu. Ihned jsem proto provedla rychlý úprk, abych stihla alespoň polovinu této dobře propracované show. Dunění nakonec přitáhlo i ostatní diváky, kteří s podivem kroutili hlavou nad zmeškaným koncertem. (Niviat)
V důsledku vypadnuvší Sirenie její místo v programu zaujali maďarští EKTOMORF, jejichž styl je zřejmě natolik specifický, že nenašli své místo ani na známé "Encyclopaedia Metallum", která je ale taky známá tím, že uznává jen čistokrevný metal a lehce totalitní praktiky připomínají její čistky za udržením tohoto stavu. Uherskou drtičku jsem v plánu původně neměl, ale nic lepšího na práci také ne, tudíž jsem zaujal místo na tribuně a sledoval jsem celou show. Společnost mi krom jiných dělalo i jedno ožralé individuum, které v přestávkách mezi písněmi působilo jako dobrá komická vložka, leč také představovalo nebezpečí, že se zřítí na níže posazené slečny - a to nešlo o žádnou kůží potaženou kostru. Zaujala mě předělávka od Johnnyho Cashe, ale ten zpěv... no, ten zněl, jako polský dabing - tím je myšleno skoro monotónní recitování, přehrané přes zpěv původní. Jinak téhle skupině není moc co vytknout, hudbu podobnou té, jakou hrají si občas poslechnu, ale cíleně je nevyhledávám. (Tomáš)
Italské veršotepce RHAPSODY OF FIRE českému posluchači pravděpodobně netřeba představovat, v českých metalových kruzích se těší obrovské popularitě; hlad po jejich vystoupení narostl hlavně díky jejich přestávce, vynucené právní bitvou s bývalým vydavatelstvím Magic Circle Music - jinak podezírám Pragokoncert, že by byli častým dovozním artiklem. Když se v našich luzích a hájích neukazali ani při evropském turné, bylo skoro každému jasné, že je účast na Masters of Rock nemine. Po dlouhém zvučení a vytažení majestátní plachty se likérkou rozeznělo intro "Dar-Kunor" a na pódium vtrhla pětice v čele s mozkem skupiny, Lucou Turillim (mimochodem, kdo neznáte jeho sólovky, rychle si je sežeňte) a charismatickým Fabiem Lionem. Tohohle kovového slavíka bych pasoval na nejlepšího zpěváka festivalu, neboť co tón, to perla a při baladické "Lamento Eroico", prokládané operními rejstříky, mi naskakovala husí kůže - nádhera! Zazněla většina hitů kapely a také pár věcí z předposlední řadovky "The Frozen Tears of Angels", kterou i přes novou desku zřejmě stále propagují - z "From Chaos To Eternity" totiž nebylo hráno vůbec nic. Za klávesami se s výrazem smutného psa krčil Alex Staropoli a dočkali jsme se i průměrného bicího sóla a vynikajícího basového, které bylo laděno jazzově. V přídavku nám Italové naservírovali vynikající chod v podobě "Reign of Terror", okořeněné black metalovým zpěvem, který ale Fabiovi nešel zdaleka tolik, jako na studiové nahrávce. Tak - a teď mi prosím řekněte, že tuhle bandu uvidíme v našich končinách i v rámci samostatného koncertu, protože se klidně vsadím, že by vyprodali i menší halu! (Tomáš)
Přišel čas na, pro mnohé, jednu z nejočekávanějších kapel letošního ročníku. Ano, hovořím tu o RHAPSODY OF FIRE, kteří si byli nuceni v roce 2006 změnit jméno z Rhapsody kvůli ochranné známce. Vystoupení perfekcionistů, napadlo mě hned po první skladbě Triumf or Agony. Vše muselo sedět, nikde místo pro přílišnou improvizaci, předtočené samply a vokály podporovaly takřka dokonalý pěvecký projev Fabia Lione… Než jsem se nadála, tato symphonic metalová banda odplula do backstage. (Niviat)
Tanec ohni a větru
a přiběhy o králi starém
potěší statečné pány
tam, ve vsi permoníků
"The Village of Dwarves", Rhapsody of Fire
A už se čekalo na headlinery, americké glam metalisty TWISTED SISTER. Tato legendární kapela založená roku 1973 se na naší půdě objevila vůbec poprvé za celou svou dlouhou historii a bylo to znát všude, kam se člověk podíval. Prostor před pódiem až k zadní kovové tribuně byl bezezbytku zaplněn ať už mládeží, tak pravověrnými rockery, kteří se konečně dočkali. Zjevilo se tornádo v podobě zpěváka Dee Snidera a mohlo se začít! Dee bavil publikum jak se dalo a ono mu to náležitě oplácelo, až z toho byl kolikrát naprosto dojatý. Při skladbě We´re Not Gonna Take It platilo úsloví, kdo nezpívá, není Čech… (doplňte národnost), publikum se doslova roztancovalo. I když už zde nebyla znát ta preciznost jako u Rhapsody of Fire, působil na mě tento koncert lidsky a vřele. Chybovat je přece lidské. Ve vystoupení nemohla chybět ani pomalá The Price, při které svítil kdejaký mobil a zapalovač, atmosféra byla až dojemná. Zazněla také hitovka I wanna rock, při které se zjistilo, že fuck je opravdu hlasitější. TS dohráli a hned bylo jasné, kdo že bude tím vrcholem festivalu pro většinu zúčastněných. (Niviat)
Hlavní hvězdou festivalu nejen tohoto ročníku, ale pravděpodobně všech dosavadních, byli američtí TWISTED SISTER, do kostýmů navlečení šílenci s patřičnou vrstvou make-upu, což platí hlavně pro legendárního frontmana Dee Snidera. Pro mě osobně byl tenhle zážitek z téhle kapely umocněný tím, že jsem se i přes absenci fotopasu dostal přímo pod pódium - představte si 50 fotografů, kteří v rukou třímají profesionální přístroje a pak člověka, který tam nadšeně pobíhá s malým digitálním foťákem, který nepřinese kvalitní fotografie ani za ideálních světelných podmínek - a představte si, jaké štěstí takový fotograf prožívá, když se Dee Snider položí dva metry od něj na pódium a zpívá vleže; koneckonců, výsledek si můžete prohlédnout v galerii :-). Košaté tvrzení, že Twisted Sister zbourali likérku i přilehlé okolí, není daleko od pravdy - šílející davy jim zobali z ruky a při "We're Not Gonna Take It" by se každý expert na psychologii davu rozzářil jako sluníčko. (Tomáš)
Na nikoho asi nesedí označení "kopírka AC/DC" tak jako na australské šílence AIRBOURNE. Ti hrají v podstatě to samé, co jejich starší (a slavnější) krajani, ale jak je vidět, hlad po takových kapelách je obrovský - jak jinak si vysvětlit, že prostor v hlavním večerním čase dostane kapela, která má na kontě teprve druhou desku? Akční show protinožců byla trošku zkažena nedotaženým zvukem, což ale nikomu příliš nevadilo - nálož poctivého rocku vybuchla na správném místě a Vizovice se na pár chvil ocitli o pár desetiletí zpět a publikum bylo, pokud to vůbec jde, o krapet divočejší než při předchozím interpretovi. (Tomáš)
Paření na TS mě tak vyčerpalo, že jsem oželela australské Airbourne a šla se osvěžit při čekání na poslední kapelu dnešního dne, švédské black metalové WATAIN. Kdo odešel spát, propásl dokonalou ukázku toho nejlepšího, co současný black představuje. Stylové líčení kapely vedené v ornamentech po obličeji, úžasná světelná a ohňová show a nakonec nezapomenutelný charismatický projev Erika Danielssona mi postavil chloupky po celém těle. Opravdu krásná „pohádka“ na dobrou noc. (Niviat)
Normal - Tomáš
Kurzíva - Niviat
