Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

Čtvrtek 14.7.2011, Vizovice - Areál likérky Rudolf Jelínek

Smělá jízda festivalu Masters of Rock pokračuje a to již devátý rok. Každý předešlý ročník byl nezapomenutelný a díky letošním kapelám se ani tentokrát na úžasné atmosféře nic nezměnilo. (Niviat)

Slunce vyhoupnuté nad oblohu osázenou mračny, budík zvonící v pět hodin ráno, kravaťáci a dělníci rovnoměrně usazení v sedačky pražského metra. Hlavní nádraží, skupinky v černou oděných osob, budící pozornost kolemjdoucích, kupé společnosti "Čekáš Dlouho?". Otrokovice, letní bouře, areál výrobny lihovin. Vizovice, Masters of Rock. (Tomáš)

Přetížené vlakové spoje, narvané vagony, přetékající lokálky a nesnesitelné vedro, lijáky... ano, i to je tento hudební svátek. Každý rok se do malého městečka nedaleko Zlína sjede až na pětadvacet tisíc hudby chtivých příslušníků rock-metalové komunity. A opravdu je se na co těšit. Pro spoustu návštěvníků začíná dobrodružství již nějaký ten den dopředu. Ani já nebyla výjimkou a jako již tradičně vyrazila ve středu dopoledne a zhruba za dvě a půl hodiny poprvé vdechla vizovický vzduch. Kempy se pomalu plnily a přibývalo ohraničených míst, která bránila ta nejlepší místa na stany. Už i takto brzo byl zabrán snad veškerý přirozený stín vytvářený stromy a tak nám nezbylo, než se ukrýt do prostoru louky, které se mezi některými častějšími hudebními maniaky přezdívá „bažina“. Pokud zaprší, tak je hned jasné, jak tato přezdívka vznikla. Po nezvykle krátkém čase stany stojí a je čas na první návštěvu městečka... Jako tradiční účastníky nás to táhne do místního Sklípku, kde však tentokrát nevydržíme příliš dlouho, kvůli vnitřním devatenácti stupňům. Po chvíli to vzdáme a vracíme se ke stanu, kde strávíme zbytek dne rozebíráním letošních kapel. V noci se kupodivu docela slušně vyspíme a je to tady! (Niviat)

Ze světa mého, Sluncem vybedlého
Luna z nebes mých s hvězdami odešla
zpět domů, do místnosti žalu
dům pustý, místo smutku, samoty
"Sky Is Mine", Amorphis

Přeskočím pár publicistických klišé a jen konstatuji, že první den vizovické přehlídky toho nejlepšího z melodického metalu propršelo; déšť nebyl prudký, zato pobral dost na vytrvalosti a člověk si nebyl jistý minuty, kdy se nevrátí do stanu promočen takřka na kost. Co se týče organizace - ta zůstává na stejné úrovni, na které se drží už pár let - snad jen mi přišlo, že oblíbené mobilní záchůdky jsou "vynášeny" dvakrát denně, zato pořád chybí pisoáry alá raketa a podle toho to pak vypadá v různých koutech. Mimo areál narostl i počet stánků, které povolila v honbě za ziskem vizovická radnice a díky tomu se i lehce navýšilo množství nabízených pokrmů i pitiva všech chutí (a síly) - dokonce i v samotném areálu bylo snad poprvé za celou historii festivalu nabízeno více druhů piv, což srazilo ceny. (Tomáš)

Napětí a nedočkavost byla všudypřítomná. Avizované otevření areálu v 10:00, a to obou bran současně, přilákalo už něco málo po deváté hodině davy před oba vchody. Došlo však ke zpoždění a nadávky nespokojených čekajících se nesly až k uším nervózních sekuriťáků, kteří nemohli ovlivnit pokyny pořadatelů. Nakonec se však všichni dočkali, a když zavrzala brána, počali se hrnout vyměnit lístky za žluto – červené pásky. Letošní okroužkování se u mnohých nesetkalo s velkým nadšením, pryč jsou již ty krásně vyšívané textilní náramky, tentokrát je v jednoduchosti nejspíše (úspora peněz?) síla. Alespoň, že tradiční CD pro prvních 10 000 zůstala. Nastal čas na první obhlídku areálu, kde bylo pro letošek velkým překvapením změnění sponzora Pilsner Urquell na Gambrinus a tudíž i přebarvení pivních stanů. A mimo jiné jste si konečně mohli vybrat z pěti druhů piv, což bylo naprosto poprvé v historii festivalu. Gambáč tu také nabízel po registraci veselé vyžití v podobě vodního fotbalu, lezení po plechovce, suma, překážkové dráhy... a nechyběl ani tradiční bungee jumping. Blíží se nám jedna hodina odpolední, takže je na čase do toho skočit... (Niviat)

Letošní start, po krátkém lijáčku, obstaral tradiční účastník FLERET, ovšem k velké škodě bez paní Šulákové. V pořadí druhou kapelou byli slovenští punk rockoví KONFLIKT, při kterých se dobře popíjelo, pokud nebyl člověk zrovna před pódiem. První pro mě zajímavou bandou letošního ročníku byli skotští folk/power metalovÍ ALESTORM, kteří i přes svůj poměrně nízký věk (ročníky 1986 – 1988) dokážou zaujmout svou pivní pirátskou verzí metalu široké publikum, které si skvěle zařádilo. (Niviat)

Mojí první letošní kapelou byli železem okování ALESTORM, které beru jako pirátskou variaci na staré známé Korpiklaani - polovina písní je podobná jako vejce vejci (ale i u těch vejcí se najdou drobné rozdíly), klávesové rejstříky se v podstatě nemění a chce-li si člověk tuhle bandu pořádně užít, tak s kapkou rumu v žilách. Frontman a klávesák v jedné osobě, Christopher Bowes, má v určitých pasážích hlas podobně zastřený jako Tony Kakko ze Sonaty Arcticy a jeho klávesové krasojízdy jasně ukazují, že má navíc - ve "vážnější" kapele, pokud to takhle lze nazvat. Skotští korzáři přivedli publikum do varu a vrcholem byly hitovky "Captain Morgan's Revenge" a "Nancy the Tavern Wench" - zaznělo i pár věcí z nové desky. (Tomáš)

Po občerstvovací pauze následovalo německé heavy metalové probuzení kapelou BONFIRE, kteří patřili k prvním „legendám“ – na scéně se pohybují již od roku 1972. Za tuto dobu si dokázali najít i nespočet fanoušků, což se projevilo na zvětšujícím se hloučku pod pódiem. (Niviat)

AMORPHIS se na vizovické přehlídce metalu představili poprvé a sklidili se svými zhudebnělými střípky z Kalevaly obrovský úspěch; mrazivé tóny evokující severské pověsti kontrastovaly s impozantními dredy Tomiho Joutsena, které pro změnu vyvolávaly představu bájných medúz. Jmenovaný překypoval energií, kterou přenesl i mezi nás do kotle a jeho přechod mezi vzletným čistým zpěvem a hrubým growlingem byl neuvěřitelný - za zmínku stojí i Tomiho mikrofon, připomínající dílem fén a dílem pilotní knipl :-). Finové nedávno vydali album "The Beginning of Times" a v duchu obalu desky byla laděna i stage, snad nejhezčí ze všech kapel, které jsem letos shlédnul - do toho započítejte setlist rovnoměrně rozdělený mezi starou a novou tvorbu a vyjde vám skvělá show. Stříbrná nevěsta byla jen třešničkou na dortu vynikajícího vystoupení. (Tomáš)

Nejen já, ale i spousta dalších čekala na jedinou kapelu z dnešní velké pětice, a to na finské progressive metalové AMORPHIS, kteří nám přivezli svoje krásné balady inspirované finskou Kalevalou. Čerstvě osprchovaní posluchači si mohli užít nevšední zážitek, kde nechyběly ani improvizace v kytarových sólech, ani úžasný vokál  Tomi Joutsena, který chvílemi zněl jako nahrávka z CD. Pro opravdové fandy byl chuťovkou celý playlist, který procházel historií kapely. (Niviat)

Jsem bytostí vznešenou
průvodcem cestou tajemnou
zpívám verše teskné
já, pochodeň stezce zářící
"Quoth the Raven", Eluveitie

Po husí kůži nahánějících Finech přišla řada na jejich krajany Finntroll spojené do PAGAN ALLIANCE se švýcarskými Eluveitie. Střídání kapel probíhalo jako na běžícím pásu, finský folklór, v podání Finntroll, spojený s elektrickými kytarami a brutálním švédským zpěvem všechny dostával do varu. Naopak keltská lidová hudba spojená s death metalem a částečně s galskými texty kolébala a hladila jako jemný větřík. Rozhodně nemohly chybět takové hity jako Trollhammeren (Finntroll) a Omnos (Eluveitie). Jedinou škodou pak byla zlomená ruka Anny Murphy, která nám tentokrát pouze zazpívala a zatančila. Nemohla chybět ani tradiční Wall of Death, která již neodmyslitelně patří k vystoupení.  (Niviat)

Od projektu PAGAN ALLIANCE jsem čekal víc, než čeho se mi dostalo - hlavně větší spolupráci mezi kapelami. Ve skutečnosti se ale Eluveitie a Finntroll střídali po dvou písních a v podstatě spolu zahráli jen dvě závěrečné pecky. Abych ale jen nehanil - vystoupení v duchu pohanského veselí bylo jednoznačným vrcholem čtvrtka a z pomyslného přáteláku Švýcarů a Finů pro mě vyšli vítězně Helvéti, kteří předvedli pestřejší vystoupení, okořeněné třeba hitem "Omnos", který jsem naživo viděl od téhle skupiny poprvé. Anna Murphy, která v kapele hraje na niněru, byla fyzicky indisponována (zlomená ruka) a proto se ujala pouze zpěvu, před kterým jí musím vyseknout poklonu, výborně zvládla i práci s publikem při rozezpívání davu ve "Slania's Song". Vystoupení Fintroll mi přišlo slabší, monotónnost skladeb podbarvená klávesama - nemůžu to zkousnout, klávesy do folk metalu prostě nepatří a to i přestože u symfonické odnože orchestr nevyžaduji. Pro mě byla jednoznačně nejlepší "Slaget Vid Blodsälv", při které si Vreth skoro ukroutil hlavu - zajímalo by mě, jestli je headbanging z lékařského hlediska rizikový pro případné výdutě nebo mrtvice. Atmosféru pohanských dob ještě umocnila vlajka, jejíž tyč byla olistěná větev uzmutá stromu. V závěru skoro dvouhodinového koncertu se na pódiu objevil trpaslík a připomněl mi scénu z filmu Spinal Tap, dokonce i v onom snímku šlo o jakousi pohanskou záležitost :-). (Tomáš)

Na sklonku večera se do Vizovic přihnala bouře a zima zkombinovaná s únavou zavelela k taktickýému ústupu do stanu, proto jsem HAMMERFALL slyšel jen z povzdálí - tahle kapela mi k srdci nikdy nepřirostla a asi nepřiroste, nicméně se při ní krásné usínalo... (Tomáš)

Než se člověk nadál, na řadu přišli HammerFall. Za lijáku se většina lidí tísnila před Ronnie James Dio stage, já však ne, dvakrát na živo prozatím  stačilo. Posluchačské nadšení mě zatáhlo k Alfedus Music stage, kde paralelně hráli brněnští rockoví GATE CRASHER. Tato čtyřčlenná partička, která pilně pracuje na nové desce Butterfly, předvedla svoje tradiční show a dokázala si i přes velkou konkurenci přitáhnout fanoušky. Jako dárek pro příchozí si zpěvák Ondra Novák přichystal čtyřprocentní verzi Srdce hoří (Hearts on Fire) , aby nám to nebylo líto. Nemohly chybět ani tradiční skladby Mrcho hnusná, Absolutely Clear a písnička o „hovně“ Dědeček, která se dokonale hodí k tomuto festivalu. (Niviat)

Nastal čas na dnešní kapelu na dobrou noc. Vesměs platí, že tyto kapely se vymykají stylem a rozhodně tomu tak je i u portugalských gothic metalových MOONSPELL, kteří svou hudbu také obohacují o prvky z death, doom a black metalu. Tuto partu jsem měla tu čest slyšet na živo už podruhé, letošní výstup byl naprosto jiný než ten předchozí. Letos jsme byli svědky průřezu prakticky celou tvorbou, v němž nechyběly ani skladby Mephisto či Vampiria. Než jsme si mohli pořádně užít charismatického projevu Fernanda Ribeira, byl konec a rozhodně jsem nebyla sama, komu se po této úžasné porci hudební geniality nechtělo spát. (Niviat)

Normal - Tomáš
Kurzíva - Niviat



Zveřejněno: 22. 07. 2011
Přečteno:
3298 x
Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

27. 07. 2011 16:44 napsal/a bleak
Moonspell
Moonspell zahráli jen a pouze z prvních dvou alb - pro někoho je to možná celá jejich tvorba, ale já jsem teda doufal i v pár mladších songů:) Jinak pro mě nej kapela celých Masters byli Finntroll (a to je neposlouchám).
22. 07. 2011 10:21 napsal/a Filip
Článek
Moc pěkný článek :)))