Míla Orcígr už léta patří k jedněm z nejlepších hráčů na klávesové nástroje u nás. Po odchodu z legendárního Turba nyní zakotvil u plzeňské kapely Sifon. (Ptám se sám sebe, proboha PROČ?!) Čtenáře, kteří mají rádi dobrou muziku, upozorňuji – nečekejte nic podobného zmiňovaným skupinám! Tohle album je od nich vzdáleno asi tak jako Praha od Tokia.
Když jsem osobně dostal do ruky toto CD na plzeňském koncertě kapely Asia, jejímž velkým obdivovatelem Míla je, říkal jsem mu žertem, že mu to stejně zkritizuju. Popravdě řečeno bych od Míly takové album ani ve snu nečekal. Předpokládal jsem nějakou onanii ve stylu Asia á la 80. léta plus nesmyslné Orcígrovo exhibice. Jenže to, co se na mě vyvalilo při vložení kolečka do přehrávače, bylo neuvěřitelný. Tak perfektní hard rock zbavený všech kýčovitých klišé, které znáte z oněch „zábavových“ kapel, to je fakt ráj pro uši.
Název Emerse znamená v latině vynoření. Ano – Orcígr naservíroval na album vše, co mu při vynořování na povrch přišlo do cesty. Od vážné hudby, kterou můžete vypozorovat v písni Emerse, která je chloubou celého alba a kde se střetává Lordovský zvuk hamondek s klasickou hudbou a perfektními kytarovými sóly, po AOR a progresivní rock v písních Osamělý noční chodec či Monothematum. To, že i balada může vyznít moderně a neotřele, můžete slyšet ve věci s podivným názvem Nostalgie zadní hemisféry. V závěru nahrávky se pak můžete nechat unést Rájem depresivního deliria, ovšem žádnou depresi zde nenaleznete. Snad jen tu, že celé album uběhlo tak rychle a vy budete nuceni si ho pouštět znovu a znovu, než objevíte všechna jeho zákoutí a skrytá místa. Album je prošpikované melodiemi a melodickými sóly jak kláves, tak kytar. Nikdy bych nevěřil, že kytary na české nahrávce mohou znít tak Malmsteenovsky jako zde.
Závěrem bych se snad mohl ještě dotknout zpěvu. Ten má v písni Nostalgie zadní hemisféry na starost Tomáš Navrátil, další dvě pecky (Čas nám zavře oči a Řeka zapomnění) nazpíval Radomil Zíka (dobře známý z řady kapel, ještě za komunistického režimu slavil úspěchy třeba s Extrabandem). To, co tenhle český Coverdale dokáže se svým hlasem, je neuvěřitelný; a písně to posouvá ještě o level výš. Přesto mě trošinku mrzí jediná maličkost a tou je čeština. Myslím si, že kdyby to bylo zpíváno rock´n´rollovým jazykem – tedy anglicky, vyznělo by to pravděpodobně lépe.
Na závěr jen malý vzkaz pro autora: „Mílo, sbal si svých pět švestek, vezmi s sebou ty svý kumpány i se Zíkou a vypadněte možná co nejdál na západ. Tam založte kapelu pod jménem Led Purple nebo Deep Zeppelin, natočte takovouhle desku a my vás zpátky v Čechách uvítáme jako „bohatýry hard rocku“ (úsměv).“
CD si můžete objednat třeba zde nebo na telefonu 777 943 796
Seznam skladeb:
Bonus:
http://www.sifonrock.cz
Když jsem osobně dostal do ruky toto CD na plzeňském koncertě kapely Asia, jejímž velkým obdivovatelem Míla je, říkal jsem mu žertem, že mu to stejně zkritizuju. Popravdě řečeno bych od Míly takové album ani ve snu nečekal. Předpokládal jsem nějakou onanii ve stylu Asia á la 80. léta plus nesmyslné Orcígrovo exhibice. Jenže to, co se na mě vyvalilo při vložení kolečka do přehrávače, bylo neuvěřitelný. Tak perfektní hard rock zbavený všech kýčovitých klišé, které znáte z oněch „zábavových“ kapel, to je fakt ráj pro uši.
Název Emerse znamená v latině vynoření. Ano – Orcígr naservíroval na album vše, co mu při vynořování na povrch přišlo do cesty. Od vážné hudby, kterou můžete vypozorovat v písni Emerse, která je chloubou celého alba a kde se střetává Lordovský zvuk hamondek s klasickou hudbou a perfektními kytarovými sóly, po AOR a progresivní rock v písních Osamělý noční chodec či Monothematum. To, že i balada může vyznít moderně a neotřele, můžete slyšet ve věci s podivným názvem Nostalgie zadní hemisféry. V závěru nahrávky se pak můžete nechat unést Rájem depresivního deliria, ovšem žádnou depresi zde nenaleznete. Snad jen tu, že celé album uběhlo tak rychle a vy budete nuceni si ho pouštět znovu a znovu, než objevíte všechna jeho zákoutí a skrytá místa. Album je prošpikované melodiemi a melodickými sóly jak kláves, tak kytar. Nikdy bych nevěřil, že kytary na české nahrávce mohou znít tak Malmsteenovsky jako zde.
Závěrem bych se snad mohl ještě dotknout zpěvu. Ten má v písni Nostalgie zadní hemisféry na starost Tomáš Navrátil, další dvě pecky (Čas nám zavře oči a Řeka zapomnění) nazpíval Radomil Zíka (dobře známý z řady kapel, ještě za komunistického režimu slavil úspěchy třeba s Extrabandem). To, co tenhle český Coverdale dokáže se svým hlasem, je neuvěřitelný; a písně to posouvá ještě o level výš. Přesto mě trošinku mrzí jediná maličkost a tou je čeština. Myslím si, že kdyby to bylo zpíváno rock´n´rollovým jazykem – tedy anglicky, vyznělo by to pravděpodobně lépe.
Na závěr jen malý vzkaz pro autora: „Mílo, sbal si svých pět švestek, vezmi s sebou ty svý kumpány i se Zíkou a vypadněte možná co nejdál na západ. Tam založte kapelu pod jménem Led Purple nebo Deep Zeppelin, natočte takovouhle desku a my vás zpátky v Čechách uvítáme jako „bohatýry hard rocku“ (úsměv).“
CD si můžete objednat třeba zde nebo na telefonu 777 943 796
Seznam skladeb:
- Čas nám zavře oči
- Fantazie přední hemisféry
- Emerse
- Nostalgie zadní hemisféry
- Monothematum
- Řeka zapomnění
- Osamělý noční chodec
- Rájem depresivního deliria
Bonus:
- Tatarcus
- Centrum jahodového koláče
http://www.sifonrock.cz
