Hojně používaným názvem alba (zejména následuje-li po delší odmlce) se po delší odmlce (úsměv) připomínají Slováci ANTARES. Od předchozího počinu Mind Collectors uplynulo dlouhých šest let, nicméně kapela funguje stále v stejné sestavě a dalo by se říci, že pokračuje v cestě, kterou kráčela minule. Cesta je to deathmetalová, lemována je silnými melodiemi a tu a tam mírně zatočí k heavy metalu, ale překvapivě i ke kovu čpícímu černotou.
Na úvod si neodpustím srovnání některých záležitostí aktuálního dílka s předchozím „Sběratelem“. Když tak poslouchám šest let starý zvuk z Exponentu a následně letošní z Room Stoodios, překvapivě mi lépe vychází neznámý prostor; ono je to celkem logické, dnešní technické možnosti jsou jinde a i v malém (neznámém) studiu (Že by zkušebna? Jako zvukový inženýr je uveden kytarista Michal Puškár.) lze pořídit velmi kvalitní zvuk. Druhou změnou je absence hostujícího zpěváka, který se minule staral o čisté vokály; tentokrát sice civilní zpěv také nechybí, ale podle všeho je jeho autorem Peter Kaštíl, který ale většinou řve... A do třetice – klávesy takřka vymizely... A kde je tedy klávesista, když jsem výše uvedl, že sestava se nezměnila? Drží v rukou baskytaru... A kde je basák? Minule nahráli baskytaru oba kytaristé...
Od začátku alba je patrné, že jej složili a nahráli zkušení muzikanti, kteří mají jasno. Jasno v tom, že chtějí dělat tvrdou, ale zároveň melodickou muziku; jasno v tom, že se nechtějí spokojit s omíláním jednoho motivu, ale stále chtějí posluchače něčím překvapovat. Neustálé změny ale nepůsobí rušivě, naopak jsou vítané a deska je díky nim hodně pestrá. Nechybí střední tempa, krásná sóla ani zběsilé nářezy, nechybí chorobný řev, takřka blackový skřehot ani lehce sofistikované vokály, ostatně Peter se hodně snaží o změny výrazu a nahrávce to jde k duhu.
K uvedeným závěrům ale nevedla jednoduchá cesta, při prvních posleších jsem příliš nejásal, nějak jsem se do „toho“ nemohl dostat a už už jsem nad ANTARES začal lámat hůl. Ale poté přišlo prozření (úsměv), protože mě „to“ začalo hodně bavit. A s každým dalším poslechem jsem nacházel „skryté poklady“, mezi nimiž jednoznačně vyčnívá titulní song Resurrection, což je pěkná divočina plná zvratů, ve které nechybí klávesové podkresy, pomalá uhrančivá pasáž ani pořádná (ná)řezničina.
Povedl se i booklet, který je dílem Doda Datela, jenž použil na titulní stranu fotku Antonína Tesaře. Ta zaujme na první pohled a co na tom, že je lehce nechutná (úsměv), účel plní dokonale a CD se mezi hromadou jiných neztratí. Vnitřek, který působí skromným dojmem, obsahuje texty i fotku kapely (která za těch šest let zkrátila vlasy...).
Nejjasnější hvězda v souhvězdí Štíra patří k nejjasnějším zjevům i na slovenské metalové scéně a vedle DEPRESY, WAYD, LUNATIC GODS či GALADRIEL se nemusí obávat srovnání se zahraniční konkurencí. ANTARES sice neprodukují navýsost originální muziku, ale své řemeslo ovládají velmi dobře. Samozřejmě se najdou momenty, které přijímám trochu vlažněji, ale celkově jsem s jejich „Znovuzrozením“ spokojen.
Seznam skladeb:
Čas: 39:57
www.bandzone.cz/antares
Na úvod si neodpustím srovnání některých záležitostí aktuálního dílka s předchozím „Sběratelem“. Když tak poslouchám šest let starý zvuk z Exponentu a následně letošní z Room Stoodios, překvapivě mi lépe vychází neznámý prostor; ono je to celkem logické, dnešní technické možnosti jsou jinde a i v malém (neznámém) studiu (Že by zkušebna? Jako zvukový inženýr je uveden kytarista Michal Puškár.) lze pořídit velmi kvalitní zvuk. Druhou změnou je absence hostujícího zpěváka, který se minule staral o čisté vokály; tentokrát sice civilní zpěv také nechybí, ale podle všeho je jeho autorem Peter Kaštíl, který ale většinou řve... A do třetice – klávesy takřka vymizely... A kde je tedy klávesista, když jsem výše uvedl, že sestava se nezměnila? Drží v rukou baskytaru... A kde je basák? Minule nahráli baskytaru oba kytaristé...
Od začátku alba je patrné, že jej složili a nahráli zkušení muzikanti, kteří mají jasno. Jasno v tom, že chtějí dělat tvrdou, ale zároveň melodickou muziku; jasno v tom, že se nechtějí spokojit s omíláním jednoho motivu, ale stále chtějí posluchače něčím překvapovat. Neustálé změny ale nepůsobí rušivě, naopak jsou vítané a deska je díky nim hodně pestrá. Nechybí střední tempa, krásná sóla ani zběsilé nářezy, nechybí chorobný řev, takřka blackový skřehot ani lehce sofistikované vokály, ostatně Peter se hodně snaží o změny výrazu a nahrávce to jde k duhu.
K uvedeným závěrům ale nevedla jednoduchá cesta, při prvních posleších jsem příliš nejásal, nějak jsem se do „toho“ nemohl dostat a už už jsem nad ANTARES začal lámat hůl. Ale poté přišlo prozření (úsměv), protože mě „to“ začalo hodně bavit. A s každým dalším poslechem jsem nacházel „skryté poklady“, mezi nimiž jednoznačně vyčnívá titulní song Resurrection, což je pěkná divočina plná zvratů, ve které nechybí klávesové podkresy, pomalá uhrančivá pasáž ani pořádná (ná)řezničina.
Povedl se i booklet, který je dílem Doda Datela, jenž použil na titulní stranu fotku Antonína Tesaře. Ta zaujme na první pohled a co na tom, že je lehce nechutná (úsměv), účel plní dokonale a CD se mezi hromadou jiných neztratí. Vnitřek, který působí skromným dojmem, obsahuje texty i fotku kapely (která za těch šest let zkrátila vlasy...).
Nejjasnější hvězda v souhvězdí Štíra patří k nejjasnějším zjevům i na slovenské metalové scéně a vedle DEPRESY, WAYD, LUNATIC GODS či GALADRIEL se nemusí obávat srovnání se zahraniční konkurencí. ANTARES sice neprodukují navýsost originální muziku, ale své řemeslo ovládají velmi dobře. Samozřejmě se najdou momenty, které přijímám trochu vlažněji, ale celkově jsem s jejich „Znovuzrozením“ spokojen.
Seznam skladeb:
- Sign of the Ecstasy
- Death in Flames
- Ode in Life
- Resurrection
- 11 minutes
- Fly for Freedom
- Fragnance of Desperate Desire
- Selfdevastation
- My Premonition
Čas: 39:57
www.bandzone.cz/antares
