První album této formace ze Stockholmu pro mne představovalo velice vydařený odkaz na A Perfect Circle, jelikož muzikální zručnost, úžasný, dosti unikátní hlas Michaela Ehrnsténa, kterého lze směle přirovnat dokonce i ke zpěváku APC/Tool/Puscifer Maynardu Jamesi Keenanovi, jemuž sekundovala pro obě formace specifická prog/melancholic/alternative rocková atmosféra udělala své, a já neváhal točit některé skladby z alba pořád dokola.
To nahrávka druhá, jež vyšla již v minulém roce se mi tu povaluje skutečně dlouho a já teprve nyní, několik měsíců po prvním poslechu nahrávky dostal odvahu k tomu sepsat na ní recenzi. Ne, že by byla vyloženě špatná – to předesílám, ale stejně jako v případě finských The Chant jejichž první album bylo klenotem a druhé spíše zklamáním, tak i Švédové se za těch několik let stihli dosti proměnit a ačkoliv si zachovávají značnou část svých poznávacích atributů, výsledná atmosféra je trochu někde jinde.
Předně - název desky je super. „The Delirium Suite“ je přesně tím titulem, jenž bych od Korey čekal, k formaci úplně sedí a řádně podporuje jejich přemýšlivý, zasněný styl.
Ovšem již při rozjezdu jedničky „Cataclysm“ chápu, že něco je jinak. Zatímco jejich první album byl koket s elektronikou, dvojka jakoby se vydávala směrem větší epičnosti, kytarové plochy jsou mnohem rozmáchlejší, refrén přichází hodně brzy, co ovšem naopak naprosto přichází vhod, je následná melancholická kytarová vyhrávka, navíc opatřená skvělým zvukem, takže posluchač je ihned v pohodě, připraven na další .
Pánové chtějí rozptýlit mé rozpaky dvojkou „The Absentee“, která má všechno na svém místě – tklivý klavír k navození atmosféry, vrstvené Michaelovy zpěvy (mimochodem jako vždy výborné), dokonce i onen drobně elektro podklad – super. Navíc refrén je opravdu silný, svou kvalitou velmi připomíná předchozí album a já jsem s tímto trackem navýsost spokojen. Silné nápady, kvalitní kytary, bublající basu (bohužel mnohem slaběji zvučenou, než na debutu a to je - zvláště pro mne - velký nedostatek) – pořádnou dávku severské melancholie – to vše v sobě tahle skladba ukrývá a já si nemám nač stěžovat.
Středně tempá „From The Ashes…“ bohužel až příliš vsází na refrén a jeho přílišné opakování jednomu po několika repeticích začne až příliš lézt na nervy. Je to veliká škoda, jelikož jinak se jedná o poměrně dobře zvládnutou skladbu a zvláště ve slokách se s klidem vyrovná novějším počinům krajanům z Katatonie.
„Street Spirit“ mne nebaví vůbec, „Take The Blame“ je však příjemnou rozehrávkou jednoduchého melodického nápadu a zvláště poslední vokální linka refrénu je neskutečná. Přechody, řezavé kytary, bohaté perkuse, pochmurná atmosféra – to vše má Korea v zásobě a klíč ke dveřím drží pevně v rukou. Přesto se však posluchač nemůže ubránit dojmu, že se kapela poněkud změnila. Místo tutových hitů minulé nahrávky se na novince dočkáme sice koherentní, ale poněkud šedivé hudební směsi, jež se plně vybarví jen v několika málo pasážích celého kotouče. Obrovská škoda a cítím, že kapela má na víc.
Při pohledu na šestý track, jež se zove „Enemies“ jsem si vzpomněl na ASHES dIVIDE Billyho Howerdela a doufal jsem, že tento nejlepší track jeho alba „Keep Telling Myself It's Alright“ si pánové vezmou do parády a opět tak vyjádří svůj postoj k těmto pro ně klíčovým formacím. Nestalo se – bohužel „Enemies“ v podání je poněkud vláčným melancholickým těstem, v němž se sice mihnou diskotékové rytmy a následná vyhrávka je super, ovšem jako celek příliš nedrží pohromadě, refrén je pak vysloveně ze slabších.
Naopak „Logical Fallacies“ s progresivními vrstvenými kytarami, soustředěným bicím rytmem, vrstvenými vokály, skvělými přechody a barvitou strukturou tvoří trochu paradoxně jednu z nejlepších skladeb alba, v němž se navíc vyskytují přenádherné zefektované kytarové pasáže, jež zasévají do srdce posluchače teskné zrní smutku – atmosféra by se v tomhle případě dala krájet.
Mojí vůbec nejoblíbenější záležitostí je však „Cave Dweller“ se sestupným melodickým vzorcem, parádními slokami a ještě lepším refrénem, prostě odkaz na debut jako hrom. Mohl bych kapelu poprosit, aby v tomhle stylu a této kvalitě nahrávala své příští album
? Asi ne – ale bylo by to dobré. Odkaz na Coldplay a vůbec britské „adult“ rock formace zcela zřejmý.
Nic, je načase pojednání ukončit, musím říci, že poslech této nahrávky ve mně prostě vzbuzuje pochybnosti. Hudba to určitě není špatná, má několik vysloveně perfektních pasáží, kterým nelze nic vytknout, ovšem jako celek se „The Delirium Suite“ trochu utápí ve snaze být epická na jedné straně, ovšem zároveň zůstávat komorním posluchačským zážitkem na straně druhé.
Rozhodně však kapele nelze vytknout naprosto vynikající prezentaci a obal + booklet? Panebože, to je opět pastva pro oči, barvy, artwork, layout, CD print, jenž se naschvál podobá debutu? Uff, tomu říkám skutečně skvěle odvedená práce! Škoda, že hudební složka mne tolik neoslovuje a jestli jsem debutu chtěl dát devítku, tady je to sotva sedm.. Tentokrát se Korea co do kvality trochu vzdálila svým vzorům ale nezoufejme – snad ještě není všem dnům konec..
Kvalitní vály: The Absentee, Logical Fallacies, Cave Dweller, Carpet-Slipper
Seznam skladeb:
http://www.myspace.com/koreasweden
To nahrávka druhá, jež vyšla již v minulém roce se mi tu povaluje skutečně dlouho a já teprve nyní, několik měsíců po prvním poslechu nahrávky dostal odvahu k tomu sepsat na ní recenzi. Ne, že by byla vyloženě špatná – to předesílám, ale stejně jako v případě finských The Chant jejichž první album bylo klenotem a druhé spíše zklamáním, tak i Švédové se za těch několik let stihli dosti proměnit a ačkoliv si zachovávají značnou část svých poznávacích atributů, výsledná atmosféra je trochu někde jinde.
Předně - název desky je super. „The Delirium Suite“ je přesně tím titulem, jenž bych od Korey čekal, k formaci úplně sedí a řádně podporuje jejich přemýšlivý, zasněný styl.
Ovšem již při rozjezdu jedničky „Cataclysm“ chápu, že něco je jinak. Zatímco jejich první album byl koket s elektronikou, dvojka jakoby se vydávala směrem větší epičnosti, kytarové plochy jsou mnohem rozmáchlejší, refrén přichází hodně brzy, co ovšem naopak naprosto přichází vhod, je následná melancholická kytarová vyhrávka, navíc opatřená skvělým zvukem, takže posluchač je ihned v pohodě, připraven na další .
Pánové chtějí rozptýlit mé rozpaky dvojkou „The Absentee“, která má všechno na svém místě – tklivý klavír k navození atmosféry, vrstvené Michaelovy zpěvy (mimochodem jako vždy výborné), dokonce i onen drobně elektro podklad – super. Navíc refrén je opravdu silný, svou kvalitou velmi připomíná předchozí album a já jsem s tímto trackem navýsost spokojen. Silné nápady, kvalitní kytary, bublající basu (bohužel mnohem slaběji zvučenou, než na debutu a to je - zvláště pro mne - velký nedostatek) – pořádnou dávku severské melancholie – to vše v sobě tahle skladba ukrývá a já si nemám nač stěžovat.
Středně tempá „From The Ashes…“ bohužel až příliš vsází na refrén a jeho přílišné opakování jednomu po několika repeticích začne až příliš lézt na nervy. Je to veliká škoda, jelikož jinak se jedná o poměrně dobře zvládnutou skladbu a zvláště ve slokách se s klidem vyrovná novějším počinům krajanům z Katatonie.
„Street Spirit“ mne nebaví vůbec, „Take The Blame“ je však příjemnou rozehrávkou jednoduchého melodického nápadu a zvláště poslední vokální linka refrénu je neskutečná. Přechody, řezavé kytary, bohaté perkuse, pochmurná atmosféra – to vše má Korea v zásobě a klíč ke dveřím drží pevně v rukou. Přesto se však posluchač nemůže ubránit dojmu, že se kapela poněkud změnila. Místo tutových hitů minulé nahrávky se na novince dočkáme sice koherentní, ale poněkud šedivé hudební směsi, jež se plně vybarví jen v několika málo pasážích celého kotouče. Obrovská škoda a cítím, že kapela má na víc.
Při pohledu na šestý track, jež se zove „Enemies“ jsem si vzpomněl na ASHES dIVIDE Billyho Howerdela a doufal jsem, že tento nejlepší track jeho alba „Keep Telling Myself It's Alright“ si pánové vezmou do parády a opět tak vyjádří svůj postoj k těmto pro ně klíčovým formacím. Nestalo se – bohužel „Enemies“ v podání je poněkud vláčným melancholickým těstem, v němž se sice mihnou diskotékové rytmy a následná vyhrávka je super, ovšem jako celek příliš nedrží pohromadě, refrén je pak vysloveně ze slabších.
Naopak „Logical Fallacies“ s progresivními vrstvenými kytarami, soustředěným bicím rytmem, vrstvenými vokály, skvělými přechody a barvitou strukturou tvoří trochu paradoxně jednu z nejlepších skladeb alba, v němž se navíc vyskytují přenádherné zefektované kytarové pasáže, jež zasévají do srdce posluchače teskné zrní smutku – atmosféra by se v tomhle případě dala krájet.
Mojí vůbec nejoblíbenější záležitostí je však „Cave Dweller“ se sestupným melodickým vzorcem, parádními slokami a ještě lepším refrénem, prostě odkaz na debut jako hrom. Mohl bych kapelu poprosit, aby v tomhle stylu a této kvalitě nahrávala své příští album
? Asi ne – ale bylo by to dobré. Odkaz na Coldplay a vůbec britské „adult“ rock formace zcela zřejmý. Nic, je načase pojednání ukončit, musím říci, že poslech této nahrávky ve mně prostě vzbuzuje pochybnosti. Hudba to určitě není špatná, má několik vysloveně perfektních pasáží, kterým nelze nic vytknout, ovšem jako celek se „The Delirium Suite“ trochu utápí ve snaze být epická na jedné straně, ovšem zároveň zůstávat komorním posluchačským zážitkem na straně druhé.
Rozhodně však kapele nelze vytknout naprosto vynikající prezentaci a obal + booklet? Panebože, to je opět pastva pro oči, barvy, artwork, layout, CD print, jenž se naschvál podobá debutu? Uff, tomu říkám skutečně skvěle odvedená práce! Škoda, že hudební složka mne tolik neoslovuje a jestli jsem debutu chtěl dát devítku, tady je to sotva sedm.. Tentokrát se Korea co do kvality trochu vzdálila svým vzorům ale nezoufejme – snad ještě není všem dnům konec..
Kvalitní vály: The Absentee, Logical Fallacies, Cave Dweller, Carpet-Slipper
Seznam skladeb:
- Cataclysm
- The Absentee
- From The Ashes...
- Street Spirit (Fade Out)
- Take The Blame
- Enemies
- Logical Fallacies
- Cave Dweller
- Bloodline
- Prozac Gen.
- Carpet-Slipper
- Exit
http://www.myspace.com/koreasweden
