WARHAWK – Depth Of Your Soul

Pro fanoušky power metalu v našich končinách bude určitě dobrou zprávou, že se na domácí, ne zrovna příliš početné scéně, objevila další (stále ještě poměrně nová) kapela tohoto zaměření. Českobudějovičtí WARHAWK vznikli v roce 2005 a letos přicházejí se svým debutovým CD nazvaným „Depth Of Your Soul“.

Musím se přiznat, že ač výše zmíněný styl (tedy power metal, v tomto případě bych toto spojení doplnil ještě o přídomky melodic a částečně také speed) patří mezi mé oblíbené, tak jsem zpočátku k této nahrávce hledal cestu poměrně těžko. Při prvním poslechu se mi absolutně nezamlouval výsledný zvuk CD, zdálo se mi, že jednotlivé nástroje, včetně zpěvu, v něm nedostávají patřičný prostor ke svému vyniknutí a v duchu jsem zvukaři (kterým je mimochodem bubeník Warhawk Štěpán Halla, jemuž patří White Rabbit studio, v jehož útrobách byl tento materiál pořízen) spílal a radil, ať celou desku vezme a přemíchá ji znovu. Se zvyšujícím se počtem poslechů CD jsem si na výsledný sound tak nějak zvykl (čímž neříkám, že jsem na něj výrazně změnil názor) a snažil se ho akceptovat.

Včetně „Intra a závěrečného outra s názvem „King Size End“ obsahuje nahrávka celkem 14 věcí, v textech pak kapela zvolila na angličtinu, což jenom potvrzuje její ambice prosadit se se svou tvorbou i za hranicemi ČR. Určitě je třeba rovněž zmínit další velmi podstatnou věc a sice to, že Warhawk vsadili na dívčí vokál. Já osobně neříkám, že by to byla vyloženě špatná volba, ale pro powermetalovou tvorbu bych si představoval spíše výraznější hlas. Ve výsledném projevu zpěvačky Jolany mi chybí trochu větší síla, nasazení a náboj, jenž by posluchače strhnul, místo toho, aby zpěv nad muzikou spíše vyčníval, tak se občas ztrácí, zvláště pak, když se kapela rozjede v plné síle. To samé se v podstatě dá říci i o klávesách, které častokrát registruji pouze někde vzadu, jako křoví a které by si rozhodně zasloužily více prostoru a mohly by s kytarami sehrát rovnocenější partii, než je tomu na CD. Celkově je nahrávka v rámci stylu poměrně rozmanitá, najdeme zde skladby jak v rychlém, tak i volnějším tempu, nejvíce se mi líbí v pořadí třetí věc „311“, šestá „Don’t Break My Heart“ devátá „Time To Die“.

CD vychází v pěkně zpracovaném jednoduchém digipacku, který fanoušky určitě potěší, vytknul bych snad jen nepřítomnost bookletu s větším množstvím informací, případně s texty, ale na druhou stranu je fakt, že všechny zásadní důležité informace jsou na obalu uvedené.

Co říci závěrem? Potenciál tahle muzika určitě má, ale jak jsem už uvedl, částečně ji sráží výsledný sound, což je dle mého názoru zapříčiněno hlavně absencí nějakého zkušenějšího producenta (zde je v této roli uveden opět bubeník Štěpán Halla), který by kapelu usměrnil a navedl ji tím správným směrem.