Prapůvod Firezone v podstatě sahá až do roku 2002, kdy se z už poměrně zkušených muzikantů začal vytvářet tehdejší ksicht kapely.
Klaus (Kristian): Přesně tak, na jaře 2002 jsme byli, spolu s dalšími hudebníky, osloveni organizátory zajímavého projektu s názvem KoberJam, jestli bychom si nechtěli nacvičit s různými muzikanty pár známých „metalových fláků“. To společné „jamování“ se nám tak zalíbilo, že jsme se scházeli dál a po několika týdnech už vznikl název nové formace Firezone s jasnou koncepcí, tvořit a hrát vlastní skladby a zpočátku je okořenit sem tam nějakým „metalovým majstrštykem“.
Svou první nahrávku jste pořídili v roce 2003.
Klaus: Jasně, koncem r. 2002 začaly zvolna vznikat první songy a taky díky dostupnosti studia James přímo v místě, jsme se celkem jednohlasně brzy dohodli na natočení Dema. To bylo z jara 2003, a protože jsme tehdy byli opravdu žánrově různorodá partička, tak vzájemný stylový kompromis byla hudba s kořeny v kapelách, na kterých jsme všichni vyrůstali.
Jestli to říkám dobře, tak tehdy jste hráli něco na pomezí heavy – speed metalu, částečně s prvky hard rocku a ve svém repertoáru jste vyjma vlastních věcí měli i spoustu převzatých skladeb.
Klaus: To jsi právě trefil, v původní sestavě tento styl převládal a dodnes tvoříme většinu skladeb tak, že někdo přinese „základní kámen“ a vzájemně to rozvíjíme a dotváříme, až je pěkná vilka, ve které nás všechny baví bydlet (jestli mi rozumíš). Ta zmiňovaná spousta převzatých skladeb v počátcích plynula částečně z nacvičených věcí ještě z KoberJamu a občas jsme si domluvili nějakou další pro radost.
Postupem času jste začali experimentovat se zvukem a utvářet jeho novou podobu. Ve vaší sestavě se dokonce poprvé objevila i zpěvačka. Co vás přivedlo k těmto poměrně razantním změnám?
Snop (Pavel): No, vzhledem k naší tvůrčí svobodě a chuti experimentovat, to zas tak razantní změny nebyly. V té době již tvorbu a sound celku začal ovlivňovat nový kytarista Radim a na vyzkoušení ženského vokálu jsme byli všichni celkem zvědaví. Ale po nějaké době jsme se shodli, že tudy cesta nepovede … i když to bylo taky zajímavé období.
Radim: Tvorbu na prvním CD jsem se ještě ani nesnažil nijak ovlivňovat, ale zvukově se mi to zřejmě chtě - nechtě podařilo už mým příchodem. Tehdejší Firezone byl zvukově až příliš uhlazený, ale myslím, že se podařilo postupně se propracovat až k tomu dnešnímu, částečně modernějšímu zvuku celé kapely.
V tomhle období vlastně i vzniklo vaše debutové CD, nazvané prostě „Firezone“.
Klaus: Ano, po nahrání Dema 2003 jsme po roce nahráli další 3 skladbové demo a po vánocích 2004 jsme v tom stejném studiu dotočili zbylých 6 skladeb a první „řadovka“ byla na světě. Samozřejmě jsme nepočítali s moc velkým prodejem, spíše na popud místních fandů a pro vlastní vzpomínku nám vystačilo vypalování profesionálně natočeného materiálu.
S dalším nosičem jste přišli poměrně brzy, hned v roce 2006 spatřilo světlo světa album „Zrcadlo doby“, které bylo natočeno již bez přítomnosti zpěvačky Lucie. Čím to, že jste v tak poměrně rychlém sledu uvedli na trh novou nahrávku? Bylo to právě těmi změnami v sestavě? Chtěli jste co nejrychleji představit novou tvář skupiny ve studiové podobě?
Snop: Ono to zas nebylo tak brzy, odstup tam byl více jak rok, ale na druhou stranu máš pravdu, že jsme všichni cítili potřebu ubírat se trochu tvrdším stylem a nové skladby vznikaly celkem snadno a rychle. Dokonce jsme jednu skladbu dotvářeli ještě ve studiu. Ale nemám pocit, že by ta deska působila nějakým uspěchaným dojmem, prostě jsme měli plodnější tvůrčí období.
Ve stejném roce vás žel ale rovněž postihly velké personální problémy, pokud vím, tak nejprve jste některé koncerty museli odehrát pouze s jednou kytarou, později se navíc z kapely odporoučeli zpěvák a bubeník.
Klaus: To je pravda, na rok 2006 jsme měli pěkně „našlápnuto“, ale v červenci mě postihla dosti závažná nehoda, kdy jsem si dokonce poležel několik dní v komatu a následně strávil mnoho měsíců „na marodce“ se zákazem mj. i návštěv příliš hlučného prostředí, takže Radim musel ze dne na den přizpůsobit svoje party tak, ať tam je všechno podstatné z obou kytar a takhle kluci odehráli domluvené akce (prý to byla zajímavá změna :-)).
Radim: No, to byla zkouška ohněm. O Klausově nehodě jsme se postupně dovídali někdy v neděli a hned další sobotu se mělo hrát. Nakonec pořadatel zrušil celou akci, tuším kvůli počasí, ale do poslední chvíle jsme se na to připravovali. Byla to pro mě zásadní komplikace, protože naše muzika je od začátku stavěná pro dvě kytary, najednou bylo potřeba vše přizpůsobit situaci a musel jsem nějak uhrát všechno sám. Stejně tak jsme vlastně nevěděli, jak to celé s Klausem dopadne. Věřím, že se nám to tenkrát docela povedlo a i pro mě byla ta volnost jedné kytary dost obohacující. Každopádně Firezone byl a je o dvou kytarách.
Klaus: … a protože bylo najednou dostatek času na řešení vleklejších problémů, tak to na přelomu roku 2006 a 2007 vykrystalizovalo v oboustrannou dohodu s bubeníkem Radimem a zpěvákem Pavlem (Badžem) na jejich odchodu z kapely. Výraz „odporoučeli se“ bych tady vůbec nepoužil, byl to opravdu vzájemný kompromis.
Dlouho jste pak nemohli najít adekvátní náhradu na uvolněné posty a provoz Firezone se takřka zastavil. Znovu jste na postu vokalisty vyzkoušeli ženu, aby se nakonec do kapely vrátil zpěvák Badžo. V této sestavě začala i příprava dalšího CD.
Snop: Klaus totiž měl tu neschopenku s neurčitým koncem ještě začátkem roku 2007, tak jsme v té době rozhodili sítě a vyzkoušeli několik lidí na vokál i nějakého bicmena, ale někdy v dubnu se konečně mohl zapojit do procesu, tak bylo třeba to rychle dořešit a domluvit konečně zase nějaké ty koncerty.
Klaus: S postem bubeníka jsme měli celkem štěstí, protože ve stejné zkušebně řádil mladý talentovaný Čert (Marian), a ten po neúspěšných pokusech kapely najít volného bubeníka, na nabídku hraní u nás kývl a vnesl do poněkud usínajícího Firezone novou energii a dravost.
Čert: Já jsem tehdy hrál ve skupině s kamarády ze školy s názvem Heroes, ale tam už to začalo v té době skřípat a skladby Firezone jsem znal ještě z doby, kdy zkoušeli v plném obsazení. Navíc jsem si říkal, že do téhle kapely bych šel rád a v té době mě oslovili.
Klaus: … zato sehnat v našich šířkách opravdu kvalitního heavy metalového zpěváka, tedy kumštýře, který umí jak pět čistě náročné melodie nejlépe do nebeských výšin, tak občas přitvrdit, to jsme zkoušeli léta letoucí. V roce 2007 jsme tedy po vleklém hledání zkusili opět zpěvačku, tentokrát mladičkou Fergie, ale samotný ženský hlas do našich představ moc nezapadal. Tak jsme opět povolali Badža do zbraně a on naštěstí i přes svou časovou vytíženost kývl a šel do toho. Ve zhruba takovém stavu to setrvalo až do konce 2008, kdy už bylo dost materiálu na nové CD, ale představy celé kapely o zpěvu těchhle skladeb se dost lišily od projevu Badža. V tom období se celkem náhodně objevil někde inzerát mladého „zpěváka“, a když jsme si ho pozvali a zahřměl do našich skladeb, tak bylo rozhodnuto. Opustili jsme vody melodického zpěvu a do studia jsme už šli s Tukanem (Lukášem).
A to už jsme se dostali k vašemu zatím poslednímu počinu „Centuries Of Torment“ z roku 2009, které obsahuje celkem 10 skladeb melodického death metalu a na němž už se představil nový pěvec Lukáš.
Klaus: Byla to v některých ohledech vymodlená změna. Navíc celkem rychle a na svůj věk „s přehledem“ zvládl celý materiál na připravované album „Centuries …“, takže prakticky byl ve studiu jeden z nejrychlejších, skoro všechno dával na první dobrou.
Za sebe můžu říct, že tahle vaše poslední placka se mi hodně líbí a dle mého názoru je trochu škoda, že se jí nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužila. Mám teď na mysli to, že spousta fanoušků, které by mohla zajímat o ní ani neví. Nemyslíte, že v oblasti propagace máte trošku rezervy?
Snop: Hmmm, tam máme obrovské rezervy a víme o nich, ale do dnešního dne jsme se neocitli ve správný čas na správném místě, tedy žádný člověk s dobrými výsledky v této oblasti o nás neprojevil zájem. Sami jsme na tuhle činnost trochu krátcí, nejsou kontakty ani zkušenosti a dokonce čím víc přitvrzujeme, tím méně můžeme využít „staré“ kontakty.
Mimochodem využíváte při prodeji vašich nahrávek nějaké oficiální distribuční kanály nebo jako většina metalových kapel preferujete především prodej CD přes webové stránky a na koncertech? Stará se o kapelu nějaký manager nebo si veškeré věci zařizujete svépomocí?
Klaus: To je o tom samém, tedy první 2 cd jsme jen dobře natočili a pak si tiskli a vyřezávali booklety, a pálili nosiče podle potřeby. Ovšem udělat takovým způsobem přes 100 kusů, to už je trocha práce, času a jiných prostředků, tak jsme se v případě „Centuries …“ rozhodli pro výlis, tedy minimální série originálních CD v ochranné fólii. Udělali nám to Crystal Production, ale na distribuci jsme se nedohodli, protože měli výhrady ke zvuku a vzali by to pod svou značku jedině po přemastrování v jejich režii.
Snop: Ještě dnes občas prodáme několik kousků na koncertech, ale víme, jaká je dnes obecně situace s CD. Zatím jsme celkem jednotní v názoru, že další počiny budeme jen profi nahrávat a distribuovat jak se dá, spíš ať se to dostane k uším co nejvíce lidí.
Žhavou novinkou z vašeho tábora je zpráva, že na začátku letošního roku došlo po čase opět k výměně zpěváka. Můžete nám objasnit důvody této změny a zároveň představit nového řvouna Firezone?
Klaus: Tak to byla změna, která takřka přišla jako blesk z čistého nebe a celou kapelu to dosti zarmoutilo. Zpěvák Tukan začal mít po koncertech problémy s hlasivkami, ale nijak o tom nemluvil. Až po letošním koncertě v Polsku bylo vidět, že je totálně zničený, celou dobu mlčel jako zařezaný a po několika dnech nám napsal, že musel navštívit foniatra a ten mu s okamžitou platností zakázal veškeré namáhání hlasivek, jinak by mohl do několika týdnů až měsíců jen šeptat … a byl by to neléčitelný stav. Protože jsem sám o hlasivkách zamlada něco nastudoval a navíc mám v práci kolegu, který si podobným způsobem ve 14 letech přeřval hlasivky, a dodnes mu žádná kapacita v tomto oboru nedokázala pomoct, tak jsme polkli hořkou slinu a museli se vyrovnat s okamžitým ukončením jeho spolupráce. Naštěstí opět trochu zapracovala náhoda, které ale notně pomohl Snop, když objevil inzerát zajímavého týpka, který si říká Wentyl.
Snop: Prohledával jsem inzerce na netu jako vždy v takových případech a ten jeho mě zaujal, takže jsem se s ním domluvil na schůzce a dalo by se říct, že jsme si hned sedli. Ale představí se sám.
Wentyl (Martin): Bless, konečně se dostanu ke slovu taky já. Léta letoucí mě fans znají vystupovat pod jménem Wentyl. Nejhlubší vrypy v mém mozku, stejně tak jako já na jejich tělech, udělaly v tomto mém životě party SARAH (tresh/death) a MACLEOD (bless roll). Po loňském vydání alba „Necropharmacy“ (MACLEOD) byla situace uvnitř party velmi nemocná, jiné východisko, než opustit souputníky, nebylo možné. Tak jsem to viděl já. Přišlo několik nabídek, pro FIREZONE pak rozhodla jejich muzikantská zručnost, totálně odlišný styl než jaký jsem dělal doposud a absolutní volnost mého projevu. Pro mě je komplikací výměna mého oblíbeného a doposud takřka výhradně používaného českého vokálu, za anglický projev, uvidíme, makám na tom….
Myslíte si, že se s příchodem nového vokalisty tvorba kapely nějak výrazněji změní?
Wentyl: Za sebe bych rád, kdyby se toho až tolik neměnilo. Je fajn mlýt různé metalové styly v jednom šmalci, proto ve FIREZONE jsem. Chlapi hrají výborně, stylově je to ale někde jinde, než by mě kdy napadlo. Přitom jsem dokonale sám sebou, vokály si tvořím, jak jest libo, baví mě to. Už jsem se kdysi pokoušel o podobné fúzování metalových stylů, moc to nedopadlo, tak teď tomu věřím. Pekelné brány se otevírají dokořán. FIREZONE budou stále titíž, akorát přibyl nový hrdelník, jenž miluje muziku, dělá si věci po svém a očekává alespoň mírné zrychlení tempa oproti předešlým počinům kapely.
Klaus: Tvorba Firezone je dnes více kolektivní dílo, než v počátcích, takže se na ní nutně musí odrazit vliv každého člena. V minulosti jsem třeba já některé skladby přinesl kompletní i se zpěvem a ostatní se to jen naučili, dnes nosí nápady hodně i Radim, který se na prvních CD tvorbou, dá se říct, vůbec neúčastnil, a spolu se Snopovými nápady to rozpracováváme a aranžujeme společnými silami. Navíc třeba Tukan byl naprosto samostatná jednotka, psal si texty a dělal veškerou práci kolem zpěvu sám, takže příchod Wentyla se musí trochu projevit v další tvorbě. Nechme se překvapit, my sami se na to těšíme.
Premiéra v novém složení proběhla teprve nedávno, jaký jste z toho všichni měli pocit? Sedlo to jak mělo?
Klaus: Víc, než to. Wentyl nás na nějaké to „šou“ jen tak lehce připravoval, ale koncert předčil naše očekávání, tedy moje určitě. Konečně jsem měl na pódiu pocit, že jsem součástí nějakého uceleného představení a lidi se mají i na co dívat. Navíc svými „kostýmy“ a celkovým projevem dokresluje obsah textů, takže paráda. Jen v jednom okamžiku jsem se až lekl, když jsem zezadu viděl, že z něj kape krev. Ale samozřejmě to byla jen potravinářská barva (smích).
Wentyl: Po delší době mám za sebou opět skvělou show se vším všudy. To mě více než zajímá. Je fajn poslechnout si koncert nadupaného stroje, ale já rád nabízím fans i něco více. Kdo viděl naše premiérové společné koncerty, ví, o čem mluvím. Na pódiu jsme si notovali skvěle. Samozřejmě zlepšovat je kurva co, ale hlavní je pocit, dobrý pocit. A ten se dostavil.
Co chystáte pro nejbližší dobu? Budete se s novým pěvcem nejprve spíše sžívat na pódiu nebo vyrazíte v brzké době do studia natočit něco nového?
Wentyl: Nejlépe skloubit obojí. Odehrát ranec koncertů, to nás baví nejvíce. Na druhém břehu pak číhá zvídavost, jak to dopadne v novém složení ve studiu. Takže: nahrávka tento rok určitě ano, jednat se však bude jen o menší EP formát, pravděpodobně 4 songový, kompletně vyvedený v jazyce anglickém. Kdo navštívil poslední reje pekelné, mohl již obšťastnit své sluchovody novinkovými počiny „Reign My Revenge“ a „Funeral Knell“.
Klaus: Přesně tak, koneckonců jsme to už v kapele trochu nakousli, takže pravda je ta, že vlastně 6 skladeb jsme už měli hotových s Tukanem a Wentyl si je teď trošku „osvojuje“ a možná ještě nějakou uděláme úplně novou s Wentylem. Každopádně chceme jít do studia co nejdříve a tentokrát to nebude podmíněno nasbíráním 10 skladeb. Prostě až bude chuť a připravenost, tak na to vlítnem a nezůstane kámen na kameni.
Díky moc za rozhovor.
Firezone v roce 2011 tvoří :
Martin „Wentyl“ Civela - hrdelní zvuky
Kristian „Klaus“ Plachtzik - kytara
Radim Herudek - kytara
Pavel „Snop“ Sněhota - basová kytara
Marian „Čert“ Stříbný - bicí
www.firezone.cz
www.bandzone.cz/firezone
Klaus (Kristian): Přesně tak, na jaře 2002 jsme byli, spolu s dalšími hudebníky, osloveni organizátory zajímavého projektu s názvem KoberJam, jestli bychom si nechtěli nacvičit s různými muzikanty pár známých „metalových fláků“. To společné „jamování“ se nám tak zalíbilo, že jsme se scházeli dál a po několika týdnech už vznikl název nové formace Firezone s jasnou koncepcí, tvořit a hrát vlastní skladby a zpočátku je okořenit sem tam nějakým „metalovým majstrštykem“.
Svou první nahrávku jste pořídili v roce 2003.
Klaus: Jasně, koncem r. 2002 začaly zvolna vznikat první songy a taky díky dostupnosti studia James přímo v místě, jsme se celkem jednohlasně brzy dohodli na natočení Dema. To bylo z jara 2003, a protože jsme tehdy byli opravdu žánrově různorodá partička, tak vzájemný stylový kompromis byla hudba s kořeny v kapelách, na kterých jsme všichni vyrůstali.
Jestli to říkám dobře, tak tehdy jste hráli něco na pomezí heavy – speed metalu, částečně s prvky hard rocku a ve svém repertoáru jste vyjma vlastních věcí měli i spoustu převzatých skladeb.
Klaus: To jsi právě trefil, v původní sestavě tento styl převládal a dodnes tvoříme většinu skladeb tak, že někdo přinese „základní kámen“ a vzájemně to rozvíjíme a dotváříme, až je pěkná vilka, ve které nás všechny baví bydlet (jestli mi rozumíš). Ta zmiňovaná spousta převzatých skladeb v počátcích plynula částečně z nacvičených věcí ještě z KoberJamu a občas jsme si domluvili nějakou další pro radost.
Postupem času jste začali experimentovat se zvukem a utvářet jeho novou podobu. Ve vaší sestavě se dokonce poprvé objevila i zpěvačka. Co vás přivedlo k těmto poměrně razantním změnám?
Snop (Pavel): No, vzhledem k naší tvůrčí svobodě a chuti experimentovat, to zas tak razantní změny nebyly. V té době již tvorbu a sound celku začal ovlivňovat nový kytarista Radim a na vyzkoušení ženského vokálu jsme byli všichni celkem zvědaví. Ale po nějaké době jsme se shodli, že tudy cesta nepovede … i když to bylo taky zajímavé období.
Radim: Tvorbu na prvním CD jsem se ještě ani nesnažil nijak ovlivňovat, ale zvukově se mi to zřejmě chtě - nechtě podařilo už mým příchodem. Tehdejší Firezone byl zvukově až příliš uhlazený, ale myslím, že se podařilo postupně se propracovat až k tomu dnešnímu, částečně modernějšímu zvuku celé kapely.
V tomhle období vlastně i vzniklo vaše debutové CD, nazvané prostě „Firezone“.
Klaus: Ano, po nahrání Dema 2003 jsme po roce nahráli další 3 skladbové demo a po vánocích 2004 jsme v tom stejném studiu dotočili zbylých 6 skladeb a první „řadovka“ byla na světě. Samozřejmě jsme nepočítali s moc velkým prodejem, spíše na popud místních fandů a pro vlastní vzpomínku nám vystačilo vypalování profesionálně natočeného materiálu.
S dalším nosičem jste přišli poměrně brzy, hned v roce 2006 spatřilo světlo světa album „Zrcadlo doby“, které bylo natočeno již bez přítomnosti zpěvačky Lucie. Čím to, že jste v tak poměrně rychlém sledu uvedli na trh novou nahrávku? Bylo to právě těmi změnami v sestavě? Chtěli jste co nejrychleji představit novou tvář skupiny ve studiové podobě?
Snop: Ono to zas nebylo tak brzy, odstup tam byl více jak rok, ale na druhou stranu máš pravdu, že jsme všichni cítili potřebu ubírat se trochu tvrdším stylem a nové skladby vznikaly celkem snadno a rychle. Dokonce jsme jednu skladbu dotvářeli ještě ve studiu. Ale nemám pocit, že by ta deska působila nějakým uspěchaným dojmem, prostě jsme měli plodnější tvůrčí období.
Ve stejném roce vás žel ale rovněž postihly velké personální problémy, pokud vím, tak nejprve jste některé koncerty museli odehrát pouze s jednou kytarou, později se navíc z kapely odporoučeli zpěvák a bubeník.
Klaus: To je pravda, na rok 2006 jsme měli pěkně „našlápnuto“, ale v červenci mě postihla dosti závažná nehoda, kdy jsem si dokonce poležel několik dní v komatu a následně strávil mnoho měsíců „na marodce“ se zákazem mj. i návštěv příliš hlučného prostředí, takže Radim musel ze dne na den přizpůsobit svoje party tak, ať tam je všechno podstatné z obou kytar a takhle kluci odehráli domluvené akce (prý to byla zajímavá změna :-)).
Radim: No, to byla zkouška ohněm. O Klausově nehodě jsme se postupně dovídali někdy v neděli a hned další sobotu se mělo hrát. Nakonec pořadatel zrušil celou akci, tuším kvůli počasí, ale do poslední chvíle jsme se na to připravovali. Byla to pro mě zásadní komplikace, protože naše muzika je od začátku stavěná pro dvě kytary, najednou bylo potřeba vše přizpůsobit situaci a musel jsem nějak uhrát všechno sám. Stejně tak jsme vlastně nevěděli, jak to celé s Klausem dopadne. Věřím, že se nám to tenkrát docela povedlo a i pro mě byla ta volnost jedné kytary dost obohacující. Každopádně Firezone byl a je o dvou kytarách.
Klaus: … a protože bylo najednou dostatek času na řešení vleklejších problémů, tak to na přelomu roku 2006 a 2007 vykrystalizovalo v oboustrannou dohodu s bubeníkem Radimem a zpěvákem Pavlem (Badžem) na jejich odchodu z kapely. Výraz „odporoučeli se“ bych tady vůbec nepoužil, byl to opravdu vzájemný kompromis.
Dlouho jste pak nemohli najít adekvátní náhradu na uvolněné posty a provoz Firezone se takřka zastavil. Znovu jste na postu vokalisty vyzkoušeli ženu, aby se nakonec do kapely vrátil zpěvák Badžo. V této sestavě začala i příprava dalšího CD.
Snop: Klaus totiž měl tu neschopenku s neurčitým koncem ještě začátkem roku 2007, tak jsme v té době rozhodili sítě a vyzkoušeli několik lidí na vokál i nějakého bicmena, ale někdy v dubnu se konečně mohl zapojit do procesu, tak bylo třeba to rychle dořešit a domluvit konečně zase nějaké ty koncerty.
Klaus: S postem bubeníka jsme měli celkem štěstí, protože ve stejné zkušebně řádil mladý talentovaný Čert (Marian), a ten po neúspěšných pokusech kapely najít volného bubeníka, na nabídku hraní u nás kývl a vnesl do poněkud usínajícího Firezone novou energii a dravost.
Čert: Já jsem tehdy hrál ve skupině s kamarády ze školy s názvem Heroes, ale tam už to začalo v té době skřípat a skladby Firezone jsem znal ještě z doby, kdy zkoušeli v plném obsazení. Navíc jsem si říkal, že do téhle kapely bych šel rád a v té době mě oslovili.
Klaus: … zato sehnat v našich šířkách opravdu kvalitního heavy metalového zpěváka, tedy kumštýře, který umí jak pět čistě náročné melodie nejlépe do nebeských výšin, tak občas přitvrdit, to jsme zkoušeli léta letoucí. V roce 2007 jsme tedy po vleklém hledání zkusili opět zpěvačku, tentokrát mladičkou Fergie, ale samotný ženský hlas do našich představ moc nezapadal. Tak jsme opět povolali Badža do zbraně a on naštěstí i přes svou časovou vytíženost kývl a šel do toho. Ve zhruba takovém stavu to setrvalo až do konce 2008, kdy už bylo dost materiálu na nové CD, ale představy celé kapely o zpěvu těchhle skladeb se dost lišily od projevu Badža. V tom období se celkem náhodně objevil někde inzerát mladého „zpěváka“, a když jsme si ho pozvali a zahřměl do našich skladeb, tak bylo rozhodnuto. Opustili jsme vody melodického zpěvu a do studia jsme už šli s Tukanem (Lukášem).
A to už jsme se dostali k vašemu zatím poslednímu počinu „Centuries Of Torment“ z roku 2009, které obsahuje celkem 10 skladeb melodického death metalu a na němž už se představil nový pěvec Lukáš.
Klaus: Byla to v některých ohledech vymodlená změna. Navíc celkem rychle a na svůj věk „s přehledem“ zvládl celý materiál na připravované album „Centuries …“, takže prakticky byl ve studiu jeden z nejrychlejších, skoro všechno dával na první dobrou.
Za sebe můžu říct, že tahle vaše poslední placka se mi hodně líbí a dle mého názoru je trochu škoda, že se jí nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužila. Mám teď na mysli to, že spousta fanoušků, které by mohla zajímat o ní ani neví. Nemyslíte, že v oblasti propagace máte trošku rezervy?
Snop: Hmmm, tam máme obrovské rezervy a víme o nich, ale do dnešního dne jsme se neocitli ve správný čas na správném místě, tedy žádný člověk s dobrými výsledky v této oblasti o nás neprojevil zájem. Sami jsme na tuhle činnost trochu krátcí, nejsou kontakty ani zkušenosti a dokonce čím víc přitvrzujeme, tím méně můžeme využít „staré“ kontakty.
Mimochodem využíváte při prodeji vašich nahrávek nějaké oficiální distribuční kanály nebo jako většina metalových kapel preferujete především prodej CD přes webové stránky a na koncertech? Stará se o kapelu nějaký manager nebo si veškeré věci zařizujete svépomocí?
Klaus: To je o tom samém, tedy první 2 cd jsme jen dobře natočili a pak si tiskli a vyřezávali booklety, a pálili nosiče podle potřeby. Ovšem udělat takovým způsobem přes 100 kusů, to už je trocha práce, času a jiných prostředků, tak jsme se v případě „Centuries …“ rozhodli pro výlis, tedy minimální série originálních CD v ochranné fólii. Udělali nám to Crystal Production, ale na distribuci jsme se nedohodli, protože měli výhrady ke zvuku a vzali by to pod svou značku jedině po přemastrování v jejich režii.
Snop: Ještě dnes občas prodáme několik kousků na koncertech, ale víme, jaká je dnes obecně situace s CD. Zatím jsme celkem jednotní v názoru, že další počiny budeme jen profi nahrávat a distribuovat jak se dá, spíš ať se to dostane k uším co nejvíce lidí.
Žhavou novinkou z vašeho tábora je zpráva, že na začátku letošního roku došlo po čase opět k výměně zpěváka. Můžete nám objasnit důvody této změny a zároveň představit nového řvouna Firezone?
Klaus: Tak to byla změna, která takřka přišla jako blesk z čistého nebe a celou kapelu to dosti zarmoutilo. Zpěvák Tukan začal mít po koncertech problémy s hlasivkami, ale nijak o tom nemluvil. Až po letošním koncertě v Polsku bylo vidět, že je totálně zničený, celou dobu mlčel jako zařezaný a po několika dnech nám napsal, že musel navštívit foniatra a ten mu s okamžitou platností zakázal veškeré namáhání hlasivek, jinak by mohl do několika týdnů až měsíců jen šeptat … a byl by to neléčitelný stav. Protože jsem sám o hlasivkách zamlada něco nastudoval a navíc mám v práci kolegu, který si podobným způsobem ve 14 letech přeřval hlasivky, a dodnes mu žádná kapacita v tomto oboru nedokázala pomoct, tak jsme polkli hořkou slinu a museli se vyrovnat s okamžitým ukončením jeho spolupráce. Naštěstí opět trochu zapracovala náhoda, které ale notně pomohl Snop, když objevil inzerát zajímavého týpka, který si říká Wentyl.
Snop: Prohledával jsem inzerce na netu jako vždy v takových případech a ten jeho mě zaujal, takže jsem se s ním domluvil na schůzce a dalo by se říct, že jsme si hned sedli. Ale představí se sám.
Wentyl (Martin): Bless, konečně se dostanu ke slovu taky já. Léta letoucí mě fans znají vystupovat pod jménem Wentyl. Nejhlubší vrypy v mém mozku, stejně tak jako já na jejich tělech, udělaly v tomto mém životě party SARAH (tresh/death) a MACLEOD (bless roll). Po loňském vydání alba „Necropharmacy“ (MACLEOD) byla situace uvnitř party velmi nemocná, jiné východisko, než opustit souputníky, nebylo možné. Tak jsem to viděl já. Přišlo několik nabídek, pro FIREZONE pak rozhodla jejich muzikantská zručnost, totálně odlišný styl než jaký jsem dělal doposud a absolutní volnost mého projevu. Pro mě je komplikací výměna mého oblíbeného a doposud takřka výhradně používaného českého vokálu, za anglický projev, uvidíme, makám na tom….
Myslíte si, že se s příchodem nového vokalisty tvorba kapely nějak výrazněji změní?
Wentyl: Za sebe bych rád, kdyby se toho až tolik neměnilo. Je fajn mlýt různé metalové styly v jednom šmalci, proto ve FIREZONE jsem. Chlapi hrají výborně, stylově je to ale někde jinde, než by mě kdy napadlo. Přitom jsem dokonale sám sebou, vokály si tvořím, jak jest libo, baví mě to. Už jsem se kdysi pokoušel o podobné fúzování metalových stylů, moc to nedopadlo, tak teď tomu věřím. Pekelné brány se otevírají dokořán. FIREZONE budou stále titíž, akorát přibyl nový hrdelník, jenž miluje muziku, dělá si věci po svém a očekává alespoň mírné zrychlení tempa oproti předešlým počinům kapely.
Klaus: Tvorba Firezone je dnes více kolektivní dílo, než v počátcích, takže se na ní nutně musí odrazit vliv každého člena. V minulosti jsem třeba já některé skladby přinesl kompletní i se zpěvem a ostatní se to jen naučili, dnes nosí nápady hodně i Radim, který se na prvních CD tvorbou, dá se říct, vůbec neúčastnil, a spolu se Snopovými nápady to rozpracováváme a aranžujeme společnými silami. Navíc třeba Tukan byl naprosto samostatná jednotka, psal si texty a dělal veškerou práci kolem zpěvu sám, takže příchod Wentyla se musí trochu projevit v další tvorbě. Nechme se překvapit, my sami se na to těšíme.
Premiéra v novém složení proběhla teprve nedávno, jaký jste z toho všichni měli pocit? Sedlo to jak mělo?
Klaus: Víc, než to. Wentyl nás na nějaké to „šou“ jen tak lehce připravoval, ale koncert předčil naše očekávání, tedy moje určitě. Konečně jsem měl na pódiu pocit, že jsem součástí nějakého uceleného představení a lidi se mají i na co dívat. Navíc svými „kostýmy“ a celkovým projevem dokresluje obsah textů, takže paráda. Jen v jednom okamžiku jsem se až lekl, když jsem zezadu viděl, že z něj kape krev. Ale samozřejmě to byla jen potravinářská barva (smích).
Wentyl: Po delší době mám za sebou opět skvělou show se vším všudy. To mě více než zajímá. Je fajn poslechnout si koncert nadupaného stroje, ale já rád nabízím fans i něco více. Kdo viděl naše premiérové společné koncerty, ví, o čem mluvím. Na pódiu jsme si notovali skvěle. Samozřejmě zlepšovat je kurva co, ale hlavní je pocit, dobrý pocit. A ten se dostavil.
Co chystáte pro nejbližší dobu? Budete se s novým pěvcem nejprve spíše sžívat na pódiu nebo vyrazíte v brzké době do studia natočit něco nového?
Wentyl: Nejlépe skloubit obojí. Odehrát ranec koncertů, to nás baví nejvíce. Na druhém břehu pak číhá zvídavost, jak to dopadne v novém složení ve studiu. Takže: nahrávka tento rok určitě ano, jednat se však bude jen o menší EP formát, pravděpodobně 4 songový, kompletně vyvedený v jazyce anglickém. Kdo navštívil poslední reje pekelné, mohl již obšťastnit své sluchovody novinkovými počiny „Reign My Revenge“ a „Funeral Knell“.
Klaus: Přesně tak, koneckonců jsme to už v kapele trochu nakousli, takže pravda je ta, že vlastně 6 skladeb jsme už měli hotových s Tukanem a Wentyl si je teď trošku „osvojuje“ a možná ještě nějakou uděláme úplně novou s Wentylem. Každopádně chceme jít do studia co nejdříve a tentokrát to nebude podmíněno nasbíráním 10 skladeb. Prostě až bude chuť a připravenost, tak na to vlítnem a nezůstane kámen na kameni.
Díky moc za rozhovor.
Firezone v roce 2011 tvoří :
Martin „Wentyl“ Civela - hrdelní zvuky
Kristian „Klaus“ Plachtzik - kytara
Radim Herudek - kytara
Pavel „Snop“ Sněhota - basová kytara
Marian „Čert“ Stříbný - bicí
www.firezone.cz
www.bandzone.cz/firezone
