
Legendární HC/punk skupina Telex o sobě kdysi prohlásila, že má ten nejpitomější název ze všech českých žánrových souputníků. Asi netušila, že v Rožnově existují Telefon, kteří jim v této kategorii zdatně sekundují. Jenže zatímco u Telexu lze volbu vysvětlit dobou vzniku (aby jim komunisti dali pokoj...), u Telefonu hledám nějaká obhajující slova marně (smích), protože kapela vznikla až v roce 1992. Po jediném albu Háková panenka (1998) se ale Telefon odmlčel a rozezvonil se znovu po desetileté přestávce (kterou část souboru vyplnila hraním v Complicité Candide).
Novinkový materiál vyšel pouze na vinylu a rovnou ve dvou verzích – klasické černé a lepší barevné, k níž jako dárek ještě přibalují linorytovou nášivku. Obal nehýří nápady, natož barvami – na titulce fotka kapely, na zadní straně přebalu live fotky všech čtyř členů a seznam skladeb písmem pro slabozraké. Vnitřní kapsa je z obou stran popsaná texty, kromě českých originálů jsou k dispozici chvályhodné anglické překlady. Nechybí ani koláž, na níž visí vzhůru nohama ukřižovaný Ježíš (nejspíš „kradený“ obraz nějakého starého mistra) mající hlavu kubánského vrchního velitele Fidela Castra, kolem kterého jsou rozmístěny fotky dalších „dobrodinců“ – Hitlera, Stalina, Gottwalda či Maa.
Jo, o obalu se to píše (úsměv), podstatně horší je hledání slov k popisu muziky, kterou Telefon na Smyslu malých činů provozují. Vydavatel je punkový, kapela má k punku asi nejblíže, ale často odskakuje i do jiných sfér – (pro mě) přitažlivější hardcoreové a složitější „podivně rockové“, přičemž ta druhá by mohla oslovit fanoušky undergroundových kapel z poloviny osmdesátých let, které si dávaly dostaveníčko v pražském klubu Chmelnice – na mysli mám třeba Garáž. Kvůli uvedenému mixu vyžaduje album trpělivost a čas, jeden poslech zanechá spíše rozpaky a zvyknout si na svébytnou mozaiku specifické muziky, neobvyklého vysoko položeného zpěvu a abstraktních textů nějaký čas trvá. Ale věřím, že spousta posluchačů bude časem nadšena, zatímco část to s nechápavým pohledem vzdá...
Sám jsem kdesi uprostřed, Telefon mě chvílemi baví, chvílemi přijdou neuchopitelní a těžcí. Líbí se mi přímočaré songy Kostel a Malej, blbej namířené proti zneužívání víry, upalující Sníh, vyjící kytarou vybavený Dřít o neradostných vyhlídkách i pomalejší Bývá nám ticho... s textem Jana Skácela. Naproti tomu jednoduchá Monika (s parodickým zpěvem) mi do kontextu nějak nezapadá a některé na můj vkus dlouhé složitější kompozice mě taky neberou. Vrcholem desky jsou dle mého názoru Otroci okolností, pečlivě vystavená propracovaná ponurá skladba s textem, který řeže do živého a nutí k zamyšlení.
Slušný zvuk ze studií Unart resp. Mocplevele a kvalitní instrumentální výkony posunují album v mých uších lehce nad průměr, ale myslím si, že se najdou jedinci, kteří by dali plný počet bodů... a jedinci, kteří by dali bodů podstatně méně než já. Tak si vyberte...
Seznam skladeb:
Čas: cca 35 min.
www.telepunk.wz.cz
www.phr.cz
Novinkový materiál vyšel pouze na vinylu a rovnou ve dvou verzích – klasické černé a lepší barevné, k níž jako dárek ještě přibalují linorytovou nášivku. Obal nehýří nápady, natož barvami – na titulce fotka kapely, na zadní straně přebalu live fotky všech čtyř členů a seznam skladeb písmem pro slabozraké. Vnitřní kapsa je z obou stran popsaná texty, kromě českých originálů jsou k dispozici chvályhodné anglické překlady. Nechybí ani koláž, na níž visí vzhůru nohama ukřižovaný Ježíš (nejspíš „kradený“ obraz nějakého starého mistra) mající hlavu kubánského vrchního velitele Fidela Castra, kolem kterého jsou rozmístěny fotky dalších „dobrodinců“ – Hitlera, Stalina, Gottwalda či Maa.
Jo, o obalu se to píše (úsměv), podstatně horší je hledání slov k popisu muziky, kterou Telefon na Smyslu malých činů provozují. Vydavatel je punkový, kapela má k punku asi nejblíže, ale často odskakuje i do jiných sfér – (pro mě) přitažlivější hardcoreové a složitější „podivně rockové“, přičemž ta druhá by mohla oslovit fanoušky undergroundových kapel z poloviny osmdesátých let, které si dávaly dostaveníčko v pražském klubu Chmelnice – na mysli mám třeba Garáž. Kvůli uvedenému mixu vyžaduje album trpělivost a čas, jeden poslech zanechá spíše rozpaky a zvyknout si na svébytnou mozaiku specifické muziky, neobvyklého vysoko položeného zpěvu a abstraktních textů nějaký čas trvá. Ale věřím, že spousta posluchačů bude časem nadšena, zatímco část to s nechápavým pohledem vzdá...
Sám jsem kdesi uprostřed, Telefon mě chvílemi baví, chvílemi přijdou neuchopitelní a těžcí. Líbí se mi přímočaré songy Kostel a Malej, blbej namířené proti zneužívání víry, upalující Sníh, vyjící kytarou vybavený Dřít o neradostných vyhlídkách i pomalejší Bývá nám ticho... s textem Jana Skácela. Naproti tomu jednoduchá Monika (s parodickým zpěvem) mi do kontextu nějak nezapadá a některé na můj vkus dlouhé složitější kompozice mě taky neberou. Vrcholem desky jsou dle mého názoru Otroci okolností, pečlivě vystavená propracovaná ponurá skladba s textem, který řeže do živého a nutí k zamyšlení.
Slušný zvuk ze studií Unart resp. Mocplevele a kvalitní instrumentální výkony posunují album v mých uších lehce nad průměr, ale myslím si, že se najdou jedinci, kteří by dali plný počet bodů... a jedinci, kteří by dali bodů podstatně méně než já. Tak si vyberte...
Seznam skladeb:
- Kostel
- Epocha kalašnikova
- Sníh
- A to je celý
- Monika
- Nic nelidského
- Dřít
- Noc
- Malej, blbej
- Bývá nám ticho...
- Rakve, vši a krysí hejna
- Bdít
- Otroci okolností
- Červ na háčku
- Zprávy mizerný
- Žvást věr
Čas: cca 35 min.
www.telepunk.wz.cz
www.phr.cz