Na CD-R značky TDK (je krize, šetří se) k nám připlula poslední nahrávka italské bandy Sawthis, o které jsem, i přes její vznik již roku 1997 (pod trochu jiným názvem) nikdy neslyšel a něco mi říká, že nebudu sám. V promo dopisu píší, že kapela hrála na podiích se spolky typu Lacuna Coil či Impaled Nazarene, tak jsem byl zvědav, cože se na mne z placky nazvané trochu suše a možná i záhadně Egod vyvalí.
Nabušený thrash metal. Tedy na první pohled. Sawthis spojují zajímavý mechanický zvuk, melodické postupy a thrashující riffy s čistými odpornými refrény, které si mohou dovolit kapely s kvalitními čistými vokály, ke kterým bohužel Sawthis nepatří. Jedná se vlastně o popinu, Alessandro Fala chvíli svým dosti průměrným vokálem něco pořvává ve slokách, poté přijde rychlý zlom, kapela v rychlosti zahuhlá cosi do mikrofonů a spustí klasickou melodic death metalovou mezihru, jež zní poměrně dobře, oba kytaristé umějí naladit a dokonce se i sehrát. Jenže problém je, že do žánru melodic death metalu se jen tak nedostanete a to ani za předpokladu, že se pokusíte hrát co nejvíce jako MyGrain.
Co mne ovšem fascinuje je kytarový zvuk, je vidět že Paolo Ojetti (pracoval s Dismember, Vital Remains, Sinister atd.) ví, co dělá a jeho engineering je skvělý. Problém je, že muzika Sawthis je otravná - „Act of Sorrow“ jsem již v prvních vteřinách skoro přeskočil, jelikož se pokouší o spojení arabských popěvků v italštině (nebo co to sakra mělo být). Uff odpornost. Stejně tak „Barabba“ (to má být asi Barabáš v křesťanské tradici?), ve které se v refrénech asi 100x omílá uvedené slovo. A bohužel jenom to. Cože Barabbbabababa? Rychle pryč. Vůbec netuším proč si své průměrné, ačkoliv alespoň pěkně secvičené melodie kapela kazí tak neuvěřitelně stupidními texty a opravdu dementními vokálními nápady. Když se do toho totiž pětice opře, vyjde z toho docela slušné thrashující hcčko, ovšem jejich snaha všude cpát Araby je nejen pro Evropana nesnesitelná. Nemá to ani hlavu, ani patu, nehodí se to. Sepulturovské riffy jsou navíc tak děsivě okopírované, že nějak ztrácím slova.
První pořádný vál tak snad bude až čtyřka "Him Mortality", jež si laškovně pohrává s angličtinou, docela solidně šlape (hlavně bicí Michele Melchiorreho jsou dobré), alespoň si nehraje na něco, co není a valí šlapavý thrash/death core, který u nás slyšíme třebas u F.all O.ut B.oys. Alespoň že tak, ono méně je někdy více a kdyby kapela naprosto nezesměšnila svou snahu první třetinou nahrávky, třeba z toho mohlo ještě něco být. „A.B. Senses“ je totiž jinak také docela normálním hudebním útvarem, jenž je poněkud přibržděn svým rytmem a hlavně naprosto falešnými clean vokály, které tam jsou snad jen proto, aby tam byly. To tahá za uši hoši!
Asi takhle: instrumentálně jsou na tom Sawthis průměrně, spíše by člověk řekl, že docela dobře. Nápady jsou ovšem stupidní, provedení kulhá a ta hrstka opravdu kvalitních, svojských riffů jaro nedělá. Takže já jsem se u poslechu této desky naprosto nemohl zbavit pocitu promrhaných nadějí a šancí a kapele bych doporučil aby se buď orientovala na zábavový metal, či začala hrát pořádně.
Přitom hlavně šestá a sedmá skladba "The Egod Teeth" (ta je dokonce dost dobrá, výborné bicí, svěží kytarové nápady, dotek stylového přesahu, zajímavé vokály Alessandra) jsou vybočením z té podivnosti první poloviny a já nechápu, proč tedy Sawthis zprznili své album, které posléze nelze jinak než sesunout do hlubin. Velká škoda.
Čas: 40:49
Seznam skladeb:
Nabušený thrash metal. Tedy na první pohled. Sawthis spojují zajímavý mechanický zvuk, melodické postupy a thrashující riffy s čistými odpornými refrény, které si mohou dovolit kapely s kvalitními čistými vokály, ke kterým bohužel Sawthis nepatří. Jedná se vlastně o popinu, Alessandro Fala chvíli svým dosti průměrným vokálem něco pořvává ve slokách, poté přijde rychlý zlom, kapela v rychlosti zahuhlá cosi do mikrofonů a spustí klasickou melodic death metalovou mezihru, jež zní poměrně dobře, oba kytaristé umějí naladit a dokonce se i sehrát. Jenže problém je, že do žánru melodic death metalu se jen tak nedostanete a to ani za předpokladu, že se pokusíte hrát co nejvíce jako MyGrain.
Co mne ovšem fascinuje je kytarový zvuk, je vidět že Paolo Ojetti (pracoval s Dismember, Vital Remains, Sinister atd.) ví, co dělá a jeho engineering je skvělý. Problém je, že muzika Sawthis je otravná - „Act of Sorrow“ jsem již v prvních vteřinách skoro přeskočil, jelikož se pokouší o spojení arabských popěvků v italštině (nebo co to sakra mělo být). Uff odpornost. Stejně tak „Barabba“ (to má být asi Barabáš v křesťanské tradici?), ve které se v refrénech asi 100x omílá uvedené slovo. A bohužel jenom to. Cože Barabbbabababa? Rychle pryč. Vůbec netuším proč si své průměrné, ačkoliv alespoň pěkně secvičené melodie kapela kazí tak neuvěřitelně stupidními texty a opravdu dementními vokálními nápady. Když se do toho totiž pětice opře, vyjde z toho docela slušné thrashující hcčko, ovšem jejich snaha všude cpát Araby je nejen pro Evropana nesnesitelná. Nemá to ani hlavu, ani patu, nehodí se to. Sepulturovské riffy jsou navíc tak děsivě okopírované, že nějak ztrácím slova.
První pořádný vál tak snad bude až čtyřka "Him Mortality", jež si laškovně pohrává s angličtinou, docela solidně šlape (hlavně bicí Michele Melchiorreho jsou dobré), alespoň si nehraje na něco, co není a valí šlapavý thrash/death core, který u nás slyšíme třebas u F.all O.ut B.oys. Alespoň že tak, ono méně je někdy více a kdyby kapela naprosto nezesměšnila svou snahu první třetinou nahrávky, třeba z toho mohlo ještě něco být. „A.B. Senses“ je totiž jinak také docela normálním hudebním útvarem, jenž je poněkud přibržděn svým rytmem a hlavně naprosto falešnými clean vokály, které tam jsou snad jen proto, aby tam byly. To tahá za uši hoši!
Asi takhle: instrumentálně jsou na tom Sawthis průměrně, spíše by člověk řekl, že docela dobře. Nápady jsou ovšem stupidní, provedení kulhá a ta hrstka opravdu kvalitních, svojských riffů jaro nedělá. Takže já jsem se u poslechu této desky naprosto nemohl zbavit pocitu promrhaných nadějí a šancí a kapele bych doporučil aby se buď orientovala na zábavový metal, či začala hrát pořádně.
Přitom hlavně šestá a sedmá skladba "The Egod Teeth" (ta je dokonce dost dobrá, výborné bicí, svěží kytarové nápady, dotek stylového přesahu, zajímavé vokály Alessandra) jsou vybočením z té podivnosti první poloviny a já nechápu, proč tedy Sawthis zprznili své album, které posléze nelze jinak než sesunout do hlubin. Velká škoda.
Čas: 40:49
Seznam skladeb:
- Mr. Zero
- Act Of Sorrow
- Barabba
- Him Mortality
- A.B. Senses
- Twonity
- The Egod Teeth
- I Hate You
- Stain
- Vanity
