Horažďovický podzemní klub se v pátek večer stal smutným svědkem nezájmu místních (i přespolních) o metalovou muziku. Když jsme s Davidem u vstupu vyzvídali, kolik lidí se nachází v suterénu, dostalo se nám odpovědi, že jsme asi šestým a sedmým platícím...
Počet příchozích se do 21. hodiny příliš nezměnil, nicméně CHROCHTÁTOR se malou návštěvou nenechali odradit a zhruba pro deset přihlížejících přehráli připravený repertoár se stejným nasazením, jako kdyby bylo lidí desetkrát tolik. Chrochtátoří muzika není nikterak objevná ani originální, jejich death metalu chybí výraznější momenty, třeba nějaká zpestřující sóla (těch bylo jak pověstného šafránu) nebo častější změny tempa. Nepotěšil ani monotónní hrdelní chropot, o který se dělil kytarista s basákem; jen když se tu a tam se skřehotem přidal druhý kytarista, zablýsklo se na lepší časy. Nicméně jim nebylo skoro vůbec rozumět, což byla škoda – nejzajímavější na produkci kapely jsou nejspíš texty. A že se nevěnují žádným vážným záležitostem – podle názvů to je snůška krávovin (smích) – račte posoudit: Pytel tuhých lidských exkrementů, Prokletí výhřezů, Větrovitost, Genitální kyj, Vraždící prasata nebo Rektální infiltrace.
Druhá MORTIFILIA měla tu čest zahrát pro lidí patnáct, ale stejně jako předchozí borci, i tihle se k situaci postavili čelem a odehráli na plný plyn. Jejich web sliboval před akcí inovaci koncertního programu a přehrání některých skladeb v zápřahu bez pauzy, a skutečně tomu tak bylo. Koncertní tutovky ale také nechyběly – hlavně Christhunt a Just Funny Day dokonce několik aktivních mládežníků popohnaly k pařbě. Mortifilia měla, stejně jako předchozí i následující skupina, velmi pěkný zvuk a odehraný koncert, jak jsme se s Davidem shodli, patřil k nejlepším, jaký jsme od západočeské kapely (která mimochodem hraje od založení ve stejné sestavě) zažili.
O dalších pět lidí více sledovalo ASMODEUS. Ti momentálně propagují luxusní vinyl Prosincová noc blíže neurčeného roku, který před nedávnem, po osmnácti letech od vydání, vyšel u Magick Disk Musick. Klatovští, stejně kolegové, se k situaci postavili čelem a nasázeli dvaceti fanouškům dvacítku skladeb z celé své bohaté dvaadvacetileté kariéry. Ve stínu kříže, Živé světlo, Kroky, Toccata Da Orleáns, Kruh, Kořeny času, Zavátý svět, Zánik domu Thrasherů, Turisté smrti, Žraločí oči, Dopis v láhvi, Černozlatá prasata, Vchod do kruhu, Čas uvadajícího života... tedy všechny hitovky, které jsme si mohli přát. Závěr patřil výběru z Prosincovky – Jsem okvětí, Prosincová noc..., Panoptikum, Heroes, Tenkrát na Západě a Muka existence. Nadupané vystoupení, při kterém nikdo nepřekážel ve výhledu ani neotravoval nějakým okopáváním (úsměv).
Počet příchozích se do 21. hodiny příliš nezměnil, nicméně CHROCHTÁTOR se malou návštěvou nenechali odradit a zhruba pro deset přihlížejících přehráli připravený repertoár se stejným nasazením, jako kdyby bylo lidí desetkrát tolik. Chrochtátoří muzika není nikterak objevná ani originální, jejich death metalu chybí výraznější momenty, třeba nějaká zpestřující sóla (těch bylo jak pověstného šafránu) nebo častější změny tempa. Nepotěšil ani monotónní hrdelní chropot, o který se dělil kytarista s basákem; jen když se tu a tam se skřehotem přidal druhý kytarista, zablýsklo se na lepší časy. Nicméně jim nebylo skoro vůbec rozumět, což byla škoda – nejzajímavější na produkci kapely jsou nejspíš texty. A že se nevěnují žádným vážným záležitostem – podle názvů to je snůška krávovin (smích) – račte posoudit: Pytel tuhých lidských exkrementů, Prokletí výhřezů, Větrovitost, Genitální kyj, Vraždící prasata nebo Rektální infiltrace.
Druhá MORTIFILIA měla tu čest zahrát pro lidí patnáct, ale stejně jako předchozí borci, i tihle se k situaci postavili čelem a odehráli na plný plyn. Jejich web sliboval před akcí inovaci koncertního programu a přehrání některých skladeb v zápřahu bez pauzy, a skutečně tomu tak bylo. Koncertní tutovky ale také nechyběly – hlavně Christhunt a Just Funny Day dokonce několik aktivních mládežníků popohnaly k pařbě. Mortifilia měla, stejně jako předchozí i následující skupina, velmi pěkný zvuk a odehraný koncert, jak jsme se s Davidem shodli, patřil k nejlepším, jaký jsme od západočeské kapely (která mimochodem hraje od založení ve stejné sestavě) zažili.
O dalších pět lidí více sledovalo ASMODEUS. Ti momentálně propagují luxusní vinyl Prosincová noc blíže neurčeného roku, který před nedávnem, po osmnácti letech od vydání, vyšel u Magick Disk Musick. Klatovští, stejně kolegové, se k situaci postavili čelem a nasázeli dvaceti fanouškům dvacítku skladeb z celé své bohaté dvaadvacetileté kariéry. Ve stínu kříže, Živé světlo, Kroky, Toccata Da Orleáns, Kruh, Kořeny času, Zavátý svět, Zánik domu Thrasherů, Turisté smrti, Žraločí oči, Dopis v láhvi, Černozlatá prasata, Vchod do kruhu, Čas uvadajícího života... tedy všechny hitovky, které jsme si mohli přát. Závěr patřil výběru z Prosincovky – Jsem okvětí, Prosincová noc..., Panoptikum, Heroes, Tenkrát na Západě a Muka existence. Nadupané vystoupení, při kterém nikdo nepřekážel ve výhledu ani neotravoval nějakým okopáváním (úsměv).
