V bludišti zrcadel stojí osoba. Vy sledujete její roztodivné možná až zneklidňující podoby, všude tam kam nesměrujete svůj zrak. Každá podoba sledovaného je tak bizarně jiná... Jen opravdový znalec dokáže přesným směrem posílat správná jména: Shadow Worriors, Masturbace, Nazgúls, Klaunův sen, Breaking Beads, Anhead, Matěj & Buřt, The Khondeluxe... pojítko zmíněných jmen? SRDCE nadaného umělce Matěje Lipského!
A proč k reportu ke koncertu volím takovýto netradiční zdánlivě zamotaný úvod? Protože psát o velkolepém projektu, jehož uměleckým výstupem je album The Garden Of Wishes ověnčené cenou akademie populární hudby Anděl 2009, na němž se podílelo cca 22 muzikantů a speciálních hostů, snad ani normálně nejde. Autorem konceptu, hudby i textů „Zahrady přání“ je Matěj Lipský, producentem i výtvarníkem Maťo Mišík. Hluboké, vrstevnaté album zaštiťuje doposud nepojmenovaný odraz zrcadla, který vládne všem, pomalu stejnou emoční silou jako jeden Prsten – NEGATIVE FACE!
Ve středu 10.11.2010 se uskutečnila v pražském klubu Futurum živá prezentace andělské fošny spojená s jejím dodatečným křtem. NF team se pustil do riskantního podniku převedení magického alba do koncertní podoby. Předvojem pomyslného naplnění cesty současného ansáblu Negative Face byla ač veřejná, tak dobře utajená dubnová prezentace v malém klubíčku zvaném Polepšovna ducha v Řeži u Prahy. Jednalo se o generálku koncertního setu pro vyhlášení ankety BŘITVA 2009 v Brně, kam si Negative Face přijeli pro ocenění za třetí nejlepší album roku. Dovršení koncertního hattricku v pražském Futurum music baru bylo ohlášeno jako: „Exklusivně jediný a poslední samostatný koncert. Křest Andělem oceněného alba a oslova 15 let kapely.“
Jaké jsou pocity účinkujících těsně před „roztažením opony“? Ptal jsem se v prostorách klubu několik desítek minut před koncertem. Diváky v této době rozehříval wohnoutovec Honza Homola sólo kapro-kytarovým projektem Homolka Tobolka. Nutno dodat, že se mu dařilo a tato volba rozjezdu multižánrové hudební show se ukázala jako správná.
Matěj Lipský (frontman): „Momentálně teďkon tréma, pak taky aby došlo dost lidi, aby jsme neprovařili gatě. Ale když provaříme, tak nevadí, my si to stejně užijeme, budeme mít provařené gatě! (smích).“
Monika Šramlová (zpěvačka): „Mně se honí hlavou všechno možné, protože tenhleten projekt je pro mě něco úplně speciálního. Já sem o tom, už i v různých rozhovorech mluvila, že to je takový dárek. Já bych se sama nikdy k takové muzice nedostala. Stalo se tak přes Matěje Lipského, který je muzikoterapeut a je vlastně kolega mojí sestry, která je také muzikoterapeutka a dělá s miminkama, tak jsem se dostala k tomuto projektu. Protože já normálně pracuji s hlasem, učím zpěv, dělám jemné hudební věci, to znamená meditační relaxační muziku, alikvótní tóny všechno decentní a tiché. A najednou přijdu na pódium kde watty opravdu bojují jeden za druhý! (smích).“
Maťo Mišík (producent, kapelník): „Jediný, co se mi honí hlavou, je, že musím jít okamžitě do šatny a uklidnit se, abych si to alespoň trošku užil.“
Pódium potemnělo. Utápí se v modrém oparu. Uprostřed zahrady přání se tyčí statný strom osypaný lístky, které se nadechují k životu pro květ, aby pak prostřednictvím jeho plodu předaly posluchačům to nejlepší z jeho kořenů. Začíná cesta. Po zneklidňujícím intru to v sálu zaburácí je zde The Way. Honza Toužimský v této chvíli působil na jiné pražské scéně a tak se Matěj Lipský se vší vervou vrhnul do skladby s takovým nasazením, že snad nikdo v sále na zpěváka Arakainu ani nevzpomněl. Přes dvě stovky návštěvníků klubu se rozehřívaly zlehka a nutno podotknout, že se ani během koncertu do kov tavícího varu nedostaly. Ono je to totiž logické. Divácká obec si přišla na vlastní kůži prožít hudební příběh, který je intelektuálně intimní. A v tomto duchu se nesl celý koncertní set dočasně zhmotněné kapely. Druhá skladba znamenala odbočku k albu Stín (2005), které i dnes stojí za pozornost! Úžasná Woman v podání Moniky Šramlové s podporou Matěje se z úžasně snové polohy dostala k metalové gradaci, která zhoupla Futurum několikrát v kolenou. Dream s raperem Henry D i pro mě osobní vrcholná Morning Star s Jiřím „Cicem“ Hudcem dovedly přes šílené Ego koncert ke kmotrovské pauze.
Nejdříve přišel kouzelník, který svou expresivitou nenechal chladné ani diváky nejvzdálenější od pódia. Vše přesně v duchu Negative Face! Vše pokud možno jinak, trochu šokézně, ale přitom s významem nesoucím hlubší podtext. Kouzelník z Caffe Bizare čaroval s předměty běžné spotřeby: žárovka, noviny, ale i lesklá cedéčka evidentně s vypálenými obsahy (úsměv). Člověk by kolikrát žasnul z jakého hnusu se vyklube poklad a naopak (úsměv). Kdyby si pan celebrita Zdeněk Pohlreich mohl kus speciálního chodu servírovaného v kleci na papoušky uždíbnout, určitě by nesypal lavinu sprostých slov a okamžitě by vybalil hvězdičky od Michelina. Tu kde se vzal, tu se vzal již od pohledu nadmíru elegantně oblečený sympatický chlapík ohlášený a představený jako: Anselme Selosse, majitel proslulého francouzské vinařství CHAMPAGNE JACQUES SELOSSE. A tento pán, to už byla skutečná osobnost, která ve světě svého byznysu má velmi zvučné jméno. Dovolím si tvrdit, že Negative Face jsou i první kapelou s kořeny hard and heavy, která křtila své album pravým šampaňským.
Poté již evidentně uvolněná kapela se plně oddala finiši příběhu „Zahrady přání“. Stejně jako v pořadí na desce zněli uším lahodné skladby: Forever, exklusivně energicky začínající The Name s úvodem: „I said Ameno Ameni“, Tears. Zkladní set uzavřela hitovka s českým textem znějícím pro duši stejně lahodně, jako když kapky studené vody dopadají na vyprahlé rty po dlouhé chvíli žízně. Vypůjčené moudro z uvádějícího motta písně praví: „Vždy, když opustíme jednu zahradu, do jiné vstoupíme...“ Po dvou přídavcích se obsah předešlé věty současné sestavy Negative Face naplnil!
Matěj Lipský (frontman): „Teďka zavíráme dáváme pauzu a já se budu věnovat jiným projektům jako Bratrstvo Luny a své folkové desce, ještě pohádkám s dědou, za dva roky, jestli to klapne, bude deska nová „Kruhy v ledu“. Možná se ten název změní, ale rozhodně se můžete těšit na velké věci!“
A nemohu si odpustit ani postřehy renomovaných tvrděrockových publicistů, kteří se přišli na jedinečný koncert, jehož repríza se nikdy neuskuteční, podívat.
Aleš Levý (hudební publicista): „Tak jsem z toho koncertu trošku roztřesený, připadám si jako takový malý kluk, kterému maminka rozhodila puzzle a teď to mám složit dohromady, takže taková obrovská spleť pocitů, rozhodně zklamaný nejsem.“
Michal Husák (hudební publicista): „Ta deska je samozřejmě parádní, já si potrpím na tyhle v uvozovkách šílenosti, který jdou od čerta k ďáblu a přitom to má smysl a funguje to a tohle funguje každopádně výborně a ukázalo se to i takto na živo, což by se dopředu zdálo jako riskantní.“
Petr Korál (hudební publicista): „Deska Garden Of Wishes je něco hodně výjimečného. Myslím si, že cena Anděl byla zasloužená, možná, bych jí udělil v jiné kategorii než Hard and Heavy, protože ten metal tam už dneska moc není, ale muzika je to naprosto osobitá, jedinečná, mám to rád.“
A komu nestačil tento nášup, tak můžete pokračovat ještě mnohem barvitější televizní reportáží z koncertu v níž mám prsty jako režisér, scénárista a redaktor. A ještě jsem prudil u střihu (úsměv).
www.mestokralupy.cz/Mesto/TV-Kralupy/Video.aspx?VideoId=942
Playlist:
1. Intro
2. The Way
3. Self
4. Woman
5. Garden
6. Dream
7. Morning Star
8. Ego
9. Křest CD kouzelník
10. Her Face
11. Forever
12. The Name
13. Tears
14. Zahrada Emocí
15. intro Lubomír Lipský Stín
16. Whisper
17. The Way
Fotky: Coornelus
A proč k reportu ke koncertu volím takovýto netradiční zdánlivě zamotaný úvod? Protože psát o velkolepém projektu, jehož uměleckým výstupem je album The Garden Of Wishes ověnčené cenou akademie populární hudby Anděl 2009, na němž se podílelo cca 22 muzikantů a speciálních hostů, snad ani normálně nejde. Autorem konceptu, hudby i textů „Zahrady přání“ je Matěj Lipský, producentem i výtvarníkem Maťo Mišík. Hluboké, vrstevnaté album zaštiťuje doposud nepojmenovaný odraz zrcadla, který vládne všem, pomalu stejnou emoční silou jako jeden Prsten – NEGATIVE FACE!
Ve středu 10.11.2010 se uskutečnila v pražském klubu Futurum živá prezentace andělské fošny spojená s jejím dodatečným křtem. NF team se pustil do riskantního podniku převedení magického alba do koncertní podoby. Předvojem pomyslného naplnění cesty současného ansáblu Negative Face byla ač veřejná, tak dobře utajená dubnová prezentace v malém klubíčku zvaném Polepšovna ducha v Řeži u Prahy. Jednalo se o generálku koncertního setu pro vyhlášení ankety BŘITVA 2009 v Brně, kam si Negative Face přijeli pro ocenění za třetí nejlepší album roku. Dovršení koncertního hattricku v pražském Futurum music baru bylo ohlášeno jako: „Exklusivně jediný a poslední samostatný koncert. Křest Andělem oceněného alba a oslova 15 let kapely.“
Jaké jsou pocity účinkujících těsně před „roztažením opony“? Ptal jsem se v prostorách klubu několik desítek minut před koncertem. Diváky v této době rozehříval wohnoutovec Honza Homola sólo kapro-kytarovým projektem Homolka Tobolka. Nutno dodat, že se mu dařilo a tato volba rozjezdu multižánrové hudební show se ukázala jako správná.
Matěj Lipský (frontman): „Momentálně teďkon tréma, pak taky aby došlo dost lidi, aby jsme neprovařili gatě. Ale když provaříme, tak nevadí, my si to stejně užijeme, budeme mít provařené gatě! (smích).“
Monika Šramlová (zpěvačka): „Mně se honí hlavou všechno možné, protože tenhleten projekt je pro mě něco úplně speciálního. Já sem o tom, už i v různých rozhovorech mluvila, že to je takový dárek. Já bych se sama nikdy k takové muzice nedostala. Stalo se tak přes Matěje Lipského, který je muzikoterapeut a je vlastně kolega mojí sestry, která je také muzikoterapeutka a dělá s miminkama, tak jsem se dostala k tomuto projektu. Protože já normálně pracuji s hlasem, učím zpěv, dělám jemné hudební věci, to znamená meditační relaxační muziku, alikvótní tóny všechno decentní a tiché. A najednou přijdu na pódium kde watty opravdu bojují jeden za druhý! (smích).“
Maťo Mišík (producent, kapelník): „Jediný, co se mi honí hlavou, je, že musím jít okamžitě do šatny a uklidnit se, abych si to alespoň trošku užil.“
Pódium potemnělo. Utápí se v modrém oparu. Uprostřed zahrady přání se tyčí statný strom osypaný lístky, které se nadechují k životu pro květ, aby pak prostřednictvím jeho plodu předaly posluchačům to nejlepší z jeho kořenů. Začíná cesta. Po zneklidňujícím intru to v sálu zaburácí je zde The Way. Honza Toužimský v této chvíli působil na jiné pražské scéně a tak se Matěj Lipský se vší vervou vrhnul do skladby s takovým nasazením, že snad nikdo v sále na zpěváka Arakainu ani nevzpomněl. Přes dvě stovky návštěvníků klubu se rozehřívaly zlehka a nutno podotknout, že se ani během koncertu do kov tavícího varu nedostaly. Ono je to totiž logické. Divácká obec si přišla na vlastní kůži prožít hudební příběh, který je intelektuálně intimní. A v tomto duchu se nesl celý koncertní set dočasně zhmotněné kapely. Druhá skladba znamenala odbočku k albu Stín (2005), které i dnes stojí za pozornost! Úžasná Woman v podání Moniky Šramlové s podporou Matěje se z úžasně snové polohy dostala k metalové gradaci, která zhoupla Futurum několikrát v kolenou. Dream s raperem Henry D i pro mě osobní vrcholná Morning Star s Jiřím „Cicem“ Hudcem dovedly přes šílené Ego koncert ke kmotrovské pauze.
Nejdříve přišel kouzelník, který svou expresivitou nenechal chladné ani diváky nejvzdálenější od pódia. Vše přesně v duchu Negative Face! Vše pokud možno jinak, trochu šokézně, ale přitom s významem nesoucím hlubší podtext. Kouzelník z Caffe Bizare čaroval s předměty běžné spotřeby: žárovka, noviny, ale i lesklá cedéčka evidentně s vypálenými obsahy (úsměv). Člověk by kolikrát žasnul z jakého hnusu se vyklube poklad a naopak (úsměv). Kdyby si pan celebrita Zdeněk Pohlreich mohl kus speciálního chodu servírovaného v kleci na papoušky uždíbnout, určitě by nesypal lavinu sprostých slov a okamžitě by vybalil hvězdičky od Michelina. Tu kde se vzal, tu se vzal již od pohledu nadmíru elegantně oblečený sympatický chlapík ohlášený a představený jako: Anselme Selosse, majitel proslulého francouzské vinařství CHAMPAGNE JACQUES SELOSSE. A tento pán, to už byla skutečná osobnost, která ve světě svého byznysu má velmi zvučné jméno. Dovolím si tvrdit, že Negative Face jsou i první kapelou s kořeny hard and heavy, která křtila své album pravým šampaňským.
Poté již evidentně uvolněná kapela se plně oddala finiši příběhu „Zahrady přání“. Stejně jako v pořadí na desce zněli uším lahodné skladby: Forever, exklusivně energicky začínající The Name s úvodem: „I said Ameno Ameni“, Tears. Zkladní set uzavřela hitovka s českým textem znějícím pro duši stejně lahodně, jako když kapky studené vody dopadají na vyprahlé rty po dlouhé chvíli žízně. Vypůjčené moudro z uvádějícího motta písně praví: „Vždy, když opustíme jednu zahradu, do jiné vstoupíme...“ Po dvou přídavcích se obsah předešlé věty současné sestavy Negative Face naplnil!
Matěj Lipský (frontman): „Teďka zavíráme dáváme pauzu a já se budu věnovat jiným projektům jako Bratrstvo Luny a své folkové desce, ještě pohádkám s dědou, za dva roky, jestli to klapne, bude deska nová „Kruhy v ledu“. Možná se ten název změní, ale rozhodně se můžete těšit na velké věci!“
A nemohu si odpustit ani postřehy renomovaných tvrděrockových publicistů, kteří se přišli na jedinečný koncert, jehož repríza se nikdy neuskuteční, podívat.
Aleš Levý (hudební publicista): „Tak jsem z toho koncertu trošku roztřesený, připadám si jako takový malý kluk, kterému maminka rozhodila puzzle a teď to mám složit dohromady, takže taková obrovská spleť pocitů, rozhodně zklamaný nejsem.“
Michal Husák (hudební publicista): „Ta deska je samozřejmě parádní, já si potrpím na tyhle v uvozovkách šílenosti, který jdou od čerta k ďáblu a přitom to má smysl a funguje to a tohle funguje každopádně výborně a ukázalo se to i takto na živo, což by se dopředu zdálo jako riskantní.“
Petr Korál (hudební publicista): „Deska Garden Of Wishes je něco hodně výjimečného. Myslím si, že cena Anděl byla zasloužená, možná, bych jí udělil v jiné kategorii než Hard and Heavy, protože ten metal tam už dneska moc není, ale muzika je to naprosto osobitá, jedinečná, mám to rád.“
A komu nestačil tento nášup, tak můžete pokračovat ještě mnohem barvitější televizní reportáží z koncertu v níž mám prsty jako režisér, scénárista a redaktor. A ještě jsem prudil u střihu (úsměv).
www.mestokralupy.cz/Mesto/TV-Kralupy/Video.aspx?VideoId=942
Playlist:
1. Intro
2. The Way
3. Self
4. Woman
5. Garden
6. Dream
7. Morning Star
8. Ego
9. Křest CD kouzelník
10. Her Face
11. Forever
12. The Name
13. Tears
14. Zahrada Emocí
15. intro Lubomír Lipský Stín
16. Whisper
17. The Way
Fotky: Coornelus
