Dříve než se den stačí pořádně nadechnout, padne na krajinu šero, které se za několik okamžiků mění v tmu. Vítr je studený a luna bledá pod opary civilizačních mlh. Kolik lidí tenhleten čas nesnáší? A kolika lidem přináší melancholicky proměněná krajina potěchu pro srdce i duši? Těch prvních je jistě mnohem víc. 12. listopadu 2010 však mimořádná koncentrace výše vyspekulované menšiny opanovala Kbely. Kabarette Voltaire zde společnými silami v prostorách Lidového domu otevřely dvě gothic rockové legendy: němečtí THE HOUSE OF USHER a domácí žánrová ikona XIII. STOLETÍ.
V nádherném prostoru moderně zařízeného a vybaveného klubu s magickou aurou se sešlo přes pět set lidí, což potvrdil spolupořadatel akce, domácí mediální dark independent leader Sanctuary.cz. Můj tip návštěvu o celou jednu pětinu podhodnotil. Toto zjištění bylo jedním z mnoha velkých radostí večera. Tou úplně největší je ve velké pohodě hrající XIII. Století Nebojme si přiznat, že bychom tento obraz vývoje kapely před pár lety v křišťálové kouli reálných predikcí jen marně hledali. Nenahrávala mu totiž ani doba, ani základní předpoklad k produkci tajemných koncertních obřadů, a to zdraví stárnoucího hybatele kapely Petra Štěpána (48). Frontman Třináctky v nedávném rozhovoru pro Sanctuary.cz uvedl: „Je velmi těžké držet se stále na špici a ve formě, cestování i koncerty jsou fyzicky náročné. Uvědom si, že už s bratrem nejsme nejmladší a prožili jsme toho sakra hodně. Zdravotně na tom nejsem nejlépe, podstoupil jsem dvě komplikované operace krku a hlasivek. Trvalo dlouho, než jsem se zotavil, a nerad bych si uhnal další. XIII. století už hraje téměř 20 let. Řekl jsem si, že pokud to půjde, chtěl bych do své padesátky ještě aktivně koncertovat. A pak se uvidí. Ale všechno jednou skončí – i XIII. Století“. Dalšími nejistotami ohledně dotahování projektů je zázemí vydavatele, který je ještě ochoten jít do rizika s prodejem originálních nahrávek. EMI je zřejmě jedním z nejsilnějších partnerů, který může za kapelou v současné době stát. Generace sběratelů originálních hudebních nosičů rovněž stárne a mladí jsou příliš oddaní svému pohodlí a nedomýšlejí důsledky nenasytného sosání z kyberprostoru. V těchto závratně negativních konstelacích musí skalní fanoušky potěšit každý dotažený projekt. Dogma, Nocturno a Zpovědnice! Jejich zhmotněné výstupy jsou zde a my koupí jejich originálů posíláme ten nejhodnotnější vzkaz Petrově smečce. Jedině z této „úlitby bohům“ může vzejít další studiová nahrávka XIII. Století!!!
Mraky stahujícího se pesimismu významně rozhání síla dechu unikátní půltisícové návštěvy koncertu! Mrazivě temně naladění pánové z domu smrti začali naplňovat energií prostor kbelského klubu. Nemyslím to jako urážku, že pro mé ladění byli jedinečnou kulisou, při které jsem ztratil pár vlídných slov s mnoha přáteli a popil pár kousků lahodného pivního moku. Na hodinové vystoupení s přídavkem budou v dobrém vzpomínat nejen potěšení diváci, ale i sympatická pětice muzikantů. Dokonce zpěvák formace požádal mého spřízněnce Pavla o zaslání fotek, což v rozehrané atmosféře večera jistě potěšilo oba dva.
Černá opona halí pódium. Dvě po stranách jeviště zavěšené televize předjímají děj věcí příštích. Intro, dunivé bicí, uhrančivý rytmus a „Ta země Fatherland je země otců v nás... “ a čas hypnotizéra z větrných kopců Vysočiny právě nastává! Album Dogma je stále aktuální a čím déle mu člověk naslouchá, tím ho jeho náruč vroucněji svírá. Otvírák z poslední studiové novinky Kabarette Voltaire zní na živo křišťálově mrazivě, stejně vynikající je mohutným klávesovým soundem znějící Měsíc lovce. Nosnou koncertní kostru zatím poslední studiové fošny Třináctky dotvořily Černé slzy a Katakomby. Již od bólkowského Castle Party 2000 si vždy při Elizabeth vzpomenu na polské fanoušky skupiny. Před deseti lety ji byla kapela doslova donucena zahrát třikrát během jednoho vystoupení! I když to byl headlinerovský zavírací set festivalu, je toto naprosto ojedinělé i při vystoupení, které tehdy trvalo 2,5 hodiny! Naposledy Elizabeth zazněla ve čtyři hodiny ráno v třetí sérii přídavků a kotel pod pódiem se vařil v metalovém rauši. Avizovaným super bonbónkem kbelského setu byla předělávka skladby Jolene od zpěvačky Dolly Patrol, známá hlavně v úžasném podání The Sisters Of Mercy, kterou zvládla odzpívat s excelentním energickým šmrncem klávesistka Jana Havlová. Justyna, Nosferatu i Karneval jsou gradační koncertní klasikou. V tomto smyslu překvapil jen za bicími Pavel Štěpán karnevalovou čepičkou, která poslední song základního setu uvedla. Podstatně zajímavější věc se udála při první sérii přídavků. Mystery Ana byla čekatelná, ale dylanovka Knockin’ On Heaven’s Door mě skoro vyrazila dech a to v pozitivním slova smyslu. Tolikrát jsem si přál, aby XIII. Století přišlo s něčím nečekaným, novým. A tento koncert to svým playlistem naplnil. Jen mě mrzelo, že punkersky šmrnclá klasika lidi v sále nějak podivně zmrazila. Její přijetí bylo rozpačité, možná proto, že jí zpívali Jana Havlová s basákem Mirkem Paldou Palečkem. Možná, kdyby za to vzal Petr, bylo by to více „hluboké“... Následoval úspěšný boj o druhý přídavek, i když už to nevypadalo. Bela Lugosi’s Dead a balada Růže a kříž byly skvělou tečkou za nádhernou old school gothic rockovou mší. Na cestu domů svírám pod paží Zpovědnici, novou knihu básní, textů a povídek Petra Štěpána za solidních 250 Kč…
Epilog I.
Čtenáři zinů, kteří kotlíte na fórech emocionální výlevy, tak vy už dál nečtěte! Zbytečně tím ztratíte svůj čas, který ještě znásobíte vymýšlením příspěvku do fóra, aby jste shodili autora pěkně nachystaným bodyčkem. Bohužel je stále více lidí, kteří mlčí, když se jim něco líbí, oproti těm, kteří kolem sebe rubou na všechny světové strany. Můj přístup k psaní je v opozici k mediálním výstupům formovanými žánrovými pravidly. Není to jen tím, že jsem skoro vystudovaný žurnalista bakalářského programu, ale hlavně bojem proti větrným mlýnům právě „praktické žurnalistiky“. Zaklínadly zpravodajských hodnot se totiž dostáváme ke sdělením, které jsou povrchní nejen obsahem, ale i strohou, mnohdy zavádějící popisností. Reporty, fejetony i rozhovory dělám z čisté radosti možnosti komunikace a vzájemného obohacení mnohých zainteresovaných. No a konečně doklopýtávám k příběhu, který považuji za ideální tečku tohoto reportu.
Epilog II.
Zeptal jsem se kamaráda Wlasowa, který je důležitou součástí týmu Bratrstvo Luny, zda-li si nechce prožít na vlastní kůži koncert XIII. Století, neboť o této kapele slyšel jen z mého nadšeného vyprávění a z neméně pozitivních referencí mnohých našich polských přátel. Wlasowův rodokmen totiž sahá jednou větví k našim severním sousedům, což ho předurčilo k tomu, že s námi řeší četnou komunikaci s polskou stranou, která vrcholí nejen díky naší účasti na Castle Party 2011. Koncert ho tak emočně vzal, z čehož jsem měl ohromou radost, že sepsal pro naše polské přátele, kteří provozují hudební server Altergothic.pl, své emoční vyznání. Kompletní text nepatří na FOBIAzine, to uznávám. Ale přece jen je zajímavé alespoň částečně zavzpomínat na emoce, které Wlasowa provázely při prvním koncertu Třináctky.
„Je to jen náhoda, že nabídku pozvání na koncert XIII.STOLETÍ a The House of Usher (DE) dostávám od R.X.Tháma cestou do polské Szklarske Poreby, kam jedeme na poštu poslat balík plný CD a triček Bratrstva Luny, pro našeho kolegu Krzyska ze Stalowej Woly, který kromě toho, že jako jediný prodává tento artikl v Polsku, tak ještě překládá pro BL texty a pomáhá s propagací skupiny. Teď sedím a snažím se popsat pocity člověka, který se dostal ke gotickému rocku náhodně teprve v roce 2007, kdy jsem se díky mé profesi seznámil s R.X.Thámem. Jako zedník-kameník jsem u pana hraběte (smích) budoval zdi a chodníky z přírodního kamene, kterými se chtěl zřejmě vrátit v čase do dob jemu srdci nejbližších. R.X.T. mi věnoval Gotickou duši, tedy první počin BL a já se prvně zaposlouchal do hudebního žánru, který jsem do té doby neznal. A výsledek? Během pár dní jsem si toto CD naposlouchal a musím se přiznat, že ve mně vyvolávalo nostalgické stavy, což nebylo při mém tvoření vůbec, ale vůbec na škodu, takže jsem si někdy připadal jako středověký kameník (úsměv), který dláždí hradní nádvoří. Prostě shrnuto: melodie, texty a zpěv rozhodly, že tento hudební styl mě baví. Proto pozvání na koncert XIII. Století přijímám a těším se, až poprvé uvidím na živo legendu naší gotické scény, o které mi R.X.T. tolikrát vyprávěl. Já osobně si myslím, že ho tvorba XIII. Století a osoba Petra Štěpána hodně inspirovaly“.
Jo hodně těžké z Wlasowa dlouhého pocitového reportu vyjmout to podstatné. Takže ještě jeden odstavec:
„Jsem zvědav, cítím napětí a těším se i na reakce fanoušků. Dav skanduje, začíná hrát hudba a možná čtyři stovky fanoušků se začínají pohupovat v kolenou a zvedají ruce – a je tu Fatherland, naskakuje mi husí kůže a jsem rád, že tu mohu být. Petr Štěpán na mě působí suverénně, hlas má jako zvon a je vidět, že si koncert užívá a strhává fanoušky k euforii. Thámo se ke mně naklání a řve mi do ucha názvy písní, které následují a sám jako profík si pečlivě pořadí písní zapisuje. Začíná píseň Elizabeth a hrabě hází do placu další info: „Wlasow, tuhle milují v Polsku“, v tom zvedá ruce a zpívá s celou halou Elizabéééthh a já vzpomínám na náš team v Polsku, který nám pomáhá s propagací BL – Drzoanna, Lukrecja, Krzysiek a web Altergothic.pl, prostě v tu chvíli jim tuto písničku posílám a jsem s nimi, protože vím, že XIII milují. Vůbec musím poděkovat R.X.Thámovi za to, jak mě celým večerem provázel, mluvil dlouze o tom, co pro něj některé písně znamenají, o jeho respektu k Petru Štěpánovi, který se za komunismu coby ještě punker postavil veřejně režimu“.
… abych navázal na poslední zde uvedenou větu Wlasowa, měl jsem na mysli píseň HNF „To svět se posral“ (1986), která svým textem pro mě glorifikuje odvahu tvůrců. I Biafrova (tehdejší punková přezdívka Petra Štěpána) věta má velkou vypovídací hodnotu o odvážném životním postoji za železnou oponou: „Punk má své výrazové prostředky. Dáváme najevo, že jsme jiní už tím, jak vypadáme. Záměrnou ošklivostí říkáme těm, kterých se to týká – takhle, jak my vypadáme zvenčí, takoví jste vy uvnitř. K punku patří protest i provokace, ale nejsou samoúčelné.“ (MF DNES 1988). A teď jak si to přeberete? Jako nehorázné promo Bratrstvo Luny? Počítám s tím, že se najdou takoví chytráci, co se definitivně přesvědčí o tom, že jsem totální magor (úsměv). Ale mě jde o lidi chápavé, schopné empatie a příjemné komunikace, zbytek vypouštím (úsměv). Tak pro Vás je tento emocionální report…
Playlist koncertu XIII. Století
V nádherném prostoru moderně zařízeného a vybaveného klubu s magickou aurou se sešlo přes pět set lidí, což potvrdil spolupořadatel akce, domácí mediální dark independent leader Sanctuary.cz. Můj tip návštěvu o celou jednu pětinu podhodnotil. Toto zjištění bylo jedním z mnoha velkých radostí večera. Tou úplně největší je ve velké pohodě hrající XIII. Století Nebojme si přiznat, že bychom tento obraz vývoje kapely před pár lety v křišťálové kouli reálných predikcí jen marně hledali. Nenahrávala mu totiž ani doba, ani základní předpoklad k produkci tajemných koncertních obřadů, a to zdraví stárnoucího hybatele kapely Petra Štěpána (48). Frontman Třináctky v nedávném rozhovoru pro Sanctuary.cz uvedl: „Je velmi těžké držet se stále na špici a ve formě, cestování i koncerty jsou fyzicky náročné. Uvědom si, že už s bratrem nejsme nejmladší a prožili jsme toho sakra hodně. Zdravotně na tom nejsem nejlépe, podstoupil jsem dvě komplikované operace krku a hlasivek. Trvalo dlouho, než jsem se zotavil, a nerad bych si uhnal další. XIII. století už hraje téměř 20 let. Řekl jsem si, že pokud to půjde, chtěl bych do své padesátky ještě aktivně koncertovat. A pak se uvidí. Ale všechno jednou skončí – i XIII. Století“. Dalšími nejistotami ohledně dotahování projektů je zázemí vydavatele, který je ještě ochoten jít do rizika s prodejem originálních nahrávek. EMI je zřejmě jedním z nejsilnějších partnerů, který může za kapelou v současné době stát. Generace sběratelů originálních hudebních nosičů rovněž stárne a mladí jsou příliš oddaní svému pohodlí a nedomýšlejí důsledky nenasytného sosání z kyberprostoru. V těchto závratně negativních konstelacích musí skalní fanoušky potěšit každý dotažený projekt. Dogma, Nocturno a Zpovědnice! Jejich zhmotněné výstupy jsou zde a my koupí jejich originálů posíláme ten nejhodnotnější vzkaz Petrově smečce. Jedině z této „úlitby bohům“ může vzejít další studiová nahrávka XIII. Století!!!
Mraky stahujícího se pesimismu významně rozhání síla dechu unikátní půltisícové návštěvy koncertu! Mrazivě temně naladění pánové z domu smrti začali naplňovat energií prostor kbelského klubu. Nemyslím to jako urážku, že pro mé ladění byli jedinečnou kulisou, při které jsem ztratil pár vlídných slov s mnoha přáteli a popil pár kousků lahodného pivního moku. Na hodinové vystoupení s přídavkem budou v dobrém vzpomínat nejen potěšení diváci, ale i sympatická pětice muzikantů. Dokonce zpěvák formace požádal mého spřízněnce Pavla o zaslání fotek, což v rozehrané atmosféře večera jistě potěšilo oba dva.
Černá opona halí pódium. Dvě po stranách jeviště zavěšené televize předjímají děj věcí příštích. Intro, dunivé bicí, uhrančivý rytmus a „Ta země Fatherland je země otců v nás... “ a čas hypnotizéra z větrných kopců Vysočiny právě nastává! Album Dogma je stále aktuální a čím déle mu člověk naslouchá, tím ho jeho náruč vroucněji svírá. Otvírák z poslední studiové novinky Kabarette Voltaire zní na živo křišťálově mrazivě, stejně vynikající je mohutným klávesovým soundem znějící Měsíc lovce. Nosnou koncertní kostru zatím poslední studiové fošny Třináctky dotvořily Černé slzy a Katakomby. Již od bólkowského Castle Party 2000 si vždy při Elizabeth vzpomenu na polské fanoušky skupiny. Před deseti lety ji byla kapela doslova donucena zahrát třikrát během jednoho vystoupení! I když to byl headlinerovský zavírací set festivalu, je toto naprosto ojedinělé i při vystoupení, které tehdy trvalo 2,5 hodiny! Naposledy Elizabeth zazněla ve čtyři hodiny ráno v třetí sérii přídavků a kotel pod pódiem se vařil v metalovém rauši. Avizovaným super bonbónkem kbelského setu byla předělávka skladby Jolene od zpěvačky Dolly Patrol, známá hlavně v úžasném podání The Sisters Of Mercy, kterou zvládla odzpívat s excelentním energickým šmrncem klávesistka Jana Havlová. Justyna, Nosferatu i Karneval jsou gradační koncertní klasikou. V tomto smyslu překvapil jen za bicími Pavel Štěpán karnevalovou čepičkou, která poslední song základního setu uvedla. Podstatně zajímavější věc se udála při první sérii přídavků. Mystery Ana byla čekatelná, ale dylanovka Knockin’ On Heaven’s Door mě skoro vyrazila dech a to v pozitivním slova smyslu. Tolikrát jsem si přál, aby XIII. Století přišlo s něčím nečekaným, novým. A tento koncert to svým playlistem naplnil. Jen mě mrzelo, že punkersky šmrnclá klasika lidi v sále nějak podivně zmrazila. Její přijetí bylo rozpačité, možná proto, že jí zpívali Jana Havlová s basákem Mirkem Paldou Palečkem. Možná, kdyby za to vzal Petr, bylo by to více „hluboké“... Následoval úspěšný boj o druhý přídavek, i když už to nevypadalo. Bela Lugosi’s Dead a balada Růže a kříž byly skvělou tečkou za nádhernou old school gothic rockovou mší. Na cestu domů svírám pod paží Zpovědnici, novou knihu básní, textů a povídek Petra Štěpána za solidních 250 Kč…
Epilog I.
Čtenáři zinů, kteří kotlíte na fórech emocionální výlevy, tak vy už dál nečtěte! Zbytečně tím ztratíte svůj čas, který ještě znásobíte vymýšlením příspěvku do fóra, aby jste shodili autora pěkně nachystaným bodyčkem. Bohužel je stále více lidí, kteří mlčí, když se jim něco líbí, oproti těm, kteří kolem sebe rubou na všechny světové strany. Můj přístup k psaní je v opozici k mediálním výstupům formovanými žánrovými pravidly. Není to jen tím, že jsem skoro vystudovaný žurnalista bakalářského programu, ale hlavně bojem proti větrným mlýnům právě „praktické žurnalistiky“. Zaklínadly zpravodajských hodnot se totiž dostáváme ke sdělením, které jsou povrchní nejen obsahem, ale i strohou, mnohdy zavádějící popisností. Reporty, fejetony i rozhovory dělám z čisté radosti možnosti komunikace a vzájemného obohacení mnohých zainteresovaných. No a konečně doklopýtávám k příběhu, který považuji za ideální tečku tohoto reportu.
Epilog II.
Zeptal jsem se kamaráda Wlasowa, který je důležitou součástí týmu Bratrstvo Luny, zda-li si nechce prožít na vlastní kůži koncert XIII. Století, neboť o této kapele slyšel jen z mého nadšeného vyprávění a z neméně pozitivních referencí mnohých našich polských přátel. Wlasowův rodokmen totiž sahá jednou větví k našim severním sousedům, což ho předurčilo k tomu, že s námi řeší četnou komunikaci s polskou stranou, která vrcholí nejen díky naší účasti na Castle Party 2011. Koncert ho tak emočně vzal, z čehož jsem měl ohromou radost, že sepsal pro naše polské přátele, kteří provozují hudební server Altergothic.pl, své emoční vyznání. Kompletní text nepatří na FOBIAzine, to uznávám. Ale přece jen je zajímavé alespoň částečně zavzpomínat na emoce, které Wlasowa provázely při prvním koncertu Třináctky.
„Je to jen náhoda, že nabídku pozvání na koncert XIII.STOLETÍ a The House of Usher (DE) dostávám od R.X.Tháma cestou do polské Szklarske Poreby, kam jedeme na poštu poslat balík plný CD a triček Bratrstva Luny, pro našeho kolegu Krzyska ze Stalowej Woly, který kromě toho, že jako jediný prodává tento artikl v Polsku, tak ještě překládá pro BL texty a pomáhá s propagací skupiny. Teď sedím a snažím se popsat pocity člověka, který se dostal ke gotickému rocku náhodně teprve v roce 2007, kdy jsem se díky mé profesi seznámil s R.X.Thámem. Jako zedník-kameník jsem u pana hraběte (smích) budoval zdi a chodníky z přírodního kamene, kterými se chtěl zřejmě vrátit v čase do dob jemu srdci nejbližších. R.X.T. mi věnoval Gotickou duši, tedy první počin BL a já se prvně zaposlouchal do hudebního žánru, který jsem do té doby neznal. A výsledek? Během pár dní jsem si toto CD naposlouchal a musím se přiznat, že ve mně vyvolávalo nostalgické stavy, což nebylo při mém tvoření vůbec, ale vůbec na škodu, takže jsem si někdy připadal jako středověký kameník (úsměv), který dláždí hradní nádvoří. Prostě shrnuto: melodie, texty a zpěv rozhodly, že tento hudební styl mě baví. Proto pozvání na koncert XIII. Století přijímám a těším se, až poprvé uvidím na živo legendu naší gotické scény, o které mi R.X.T. tolikrát vyprávěl. Já osobně si myslím, že ho tvorba XIII. Století a osoba Petra Štěpána hodně inspirovaly“.
Jo hodně těžké z Wlasowa dlouhého pocitového reportu vyjmout to podstatné. Takže ještě jeden odstavec:
„Jsem zvědav, cítím napětí a těším se i na reakce fanoušků. Dav skanduje, začíná hrát hudba a možná čtyři stovky fanoušků se začínají pohupovat v kolenou a zvedají ruce – a je tu Fatherland, naskakuje mi husí kůže a jsem rád, že tu mohu být. Petr Štěpán na mě působí suverénně, hlas má jako zvon a je vidět, že si koncert užívá a strhává fanoušky k euforii. Thámo se ke mně naklání a řve mi do ucha názvy písní, které následují a sám jako profík si pečlivě pořadí písní zapisuje. Začíná píseň Elizabeth a hrabě hází do placu další info: „Wlasow, tuhle milují v Polsku“, v tom zvedá ruce a zpívá s celou halou Elizabéééthh a já vzpomínám na náš team v Polsku, který nám pomáhá s propagací BL – Drzoanna, Lukrecja, Krzysiek a web Altergothic.pl, prostě v tu chvíli jim tuto písničku posílám a jsem s nimi, protože vím, že XIII milují. Vůbec musím poděkovat R.X.Thámovi za to, jak mě celým večerem provázel, mluvil dlouze o tom, co pro něj některé písně znamenají, o jeho respektu k Petru Štěpánovi, který se za komunismu coby ještě punker postavil veřejně režimu“.
… abych navázal na poslední zde uvedenou větu Wlasowa, měl jsem na mysli píseň HNF „To svět se posral“ (1986), která svým textem pro mě glorifikuje odvahu tvůrců. I Biafrova (tehdejší punková přezdívka Petra Štěpána) věta má velkou vypovídací hodnotu o odvážném životním postoji za železnou oponou: „Punk má své výrazové prostředky. Dáváme najevo, že jsme jiní už tím, jak vypadáme. Záměrnou ošklivostí říkáme těm, kterých se to týká – takhle, jak my vypadáme zvenčí, takoví jste vy uvnitř. K punku patří protest i provokace, ale nejsou samoúčelné.“ (MF DNES 1988). A teď jak si to přeberete? Jako nehorázné promo Bratrstvo Luny? Počítám s tím, že se najdou takoví chytráci, co se definitivně přesvědčí o tom, že jsem totální magor (úsměv). Ale mě jde o lidi chápavé, schopné empatie a příjemné komunikace, zbytek vypouštím (úsměv). Tak pro Vás je tento emocionální report…
Playlist koncertu XIII. Století
- Fatherland
- Kabarette Voltaire
- Měsíc lovce
- Shelley
- Elizabeth
- Černé slzy
- Katakomby
- Jolene
- Justina
- Nosferatu Is Dead
- Karneval
- Mystery Ana
- Knockin’ On Heaven’s Door
- Bela Lugosi’s Dead
- Růže a kříž
