Vtipný název kapely inspirovaný slavnou hláškou „Jsi drzý čert“ z ještě slavnější pohádky S čerty nejsou žerty jasně naznačuje, že pánové se neberou smrtelně vážně a hudbou se chtějí hlavně bavit. A když se u toho budou bavit i fanoušci, budou spokojení... ostatně mrkněte do Anket, kde je s kapelou k přečtení pěkné a otevřené povídání, které leccos osvětlí.
Drzý Čert poprvé zablekotal letos na začátku roku a záhy pořídil ve vlastním MM „studiu“ (= zkušebna) třískladbový demosnímek uvozený na můj vkus zbytečně natahovaným klávesovým intrem, které k čertí muzice příliš nepasuje. Onou muzikou je mix thrash a black metalu staré školy, přičemž za minoritním blackem je třeba si představit starou tvorbu Root (od nichž mají Čerti na Bandzone cover Píseň pro Satan) či Amon, nikoliv severské vichřice.
První zpívaná skladba Země mrtvých loutek, to je valivá thrashová jízda s nadupanými bicími, standardními kytarovými riffy i občasnými melodickými výjezdy. Ač se nejedná o nic světoborného a invenčního, šlape „to“ solidně. Muzikanti své řemeslo ovládají – aby ne, když se jedná o třicátníky se spoustou zkušeností z různých metalových kapel. Mnohem horší je to se zpěvem. Nemůžu si pomoct, ale na Kuželův zpěv jsem si nezvykl ani po třiceti posleších... Nucený hrubý zpěv působí do muziky jako pěst na oko, další „ranou“ jsou v bookletu slibované „vokální efekty“, které se objevují v druhé polovině skladby a mají za následek, že vokálu není kloudně rozumět. Ono to není úplně na škodu, už z názvů skladeb je vidět, že texty neřeší žádné složitosti… slovy kapely jsou témata jasná – „peklo, inferno, deprese, samota, svinstva a nešvary tohoto světa“.
Ve dvojce Kniha hříchů (docela hezká hříčka v souvislosti s původem názvu kapely) jako by zavanul poryv starodávného black metalu. Zpěv je tady o poznání zajímavější, variabilnější, škoda že jen v úvodu... po chvilce opět sklouzne do již zmiňované stereotypní polohy. Je to škoda, skladba není špatná, potěší v ní kytarové vyhrávky a nechybí ani lehce zapamatovatelný refrén... zato přebývají trochu úsměvné pokusy o ďábelský smích, to je věc, která je opravdu „mimo“. Poslední kus Sám v temnotě se zase vrací k rychlejším thrashovým tempům, jízda je to nesmlouvavá, opět v ní hrají prim devastující bicí a znovu se objevuje sólo (v němž se žel nepovedlo patřičně nazvučit a vytáhnout kytaru). Se zpěvem bych se opakoval – tady vidím nejcitelnější slabinu a do budoucna bych se nad výrazem vokalisty zamyslel; když to jde v Knize hříchů, proč by to nemohlo jít jinde?
Doprovodné záležitosti řekněme průměrné. I ve zkušebně se dnes dá s trochou vybavení a schopností pořídit slušný zvuk, v tomto případě to je tak akorát, žádný průšvih, ale ani paráda... v případě nahrávání plánovaného CD bych asi volil studio jiné, na promo to samozřejmě pro představení kapely stačí. Obal (přeložený dvojlist vytištěný na barevné tiskárně) je strohý – kresba na titulce je slepená z dobově neladících věcí (náboje do kulometu vs. kropáč) a působí kýčovitě, texty chybí...
Seznam skladeb:
Čas: 15:35
www.drzycert.cz
www.bandzone.cz/drzycert
Drzý Čert poprvé zablekotal letos na začátku roku a záhy pořídil ve vlastním MM „studiu“ (= zkušebna) třískladbový demosnímek uvozený na můj vkus zbytečně natahovaným klávesovým intrem, které k čertí muzice příliš nepasuje. Onou muzikou je mix thrash a black metalu staré školy, přičemž za minoritním blackem je třeba si představit starou tvorbu Root (od nichž mají Čerti na Bandzone cover Píseň pro Satan) či Amon, nikoliv severské vichřice.
První zpívaná skladba Země mrtvých loutek, to je valivá thrashová jízda s nadupanými bicími, standardními kytarovými riffy i občasnými melodickými výjezdy. Ač se nejedná o nic světoborného a invenčního, šlape „to“ solidně. Muzikanti své řemeslo ovládají – aby ne, když se jedná o třicátníky se spoustou zkušeností z různých metalových kapel. Mnohem horší je to se zpěvem. Nemůžu si pomoct, ale na Kuželův zpěv jsem si nezvykl ani po třiceti posleších... Nucený hrubý zpěv působí do muziky jako pěst na oko, další „ranou“ jsou v bookletu slibované „vokální efekty“, které se objevují v druhé polovině skladby a mají za následek, že vokálu není kloudně rozumět. Ono to není úplně na škodu, už z názvů skladeb je vidět, že texty neřeší žádné složitosti… slovy kapely jsou témata jasná – „peklo, inferno, deprese, samota, svinstva a nešvary tohoto světa“.
Ve dvojce Kniha hříchů (docela hezká hříčka v souvislosti s původem názvu kapely) jako by zavanul poryv starodávného black metalu. Zpěv je tady o poznání zajímavější, variabilnější, škoda že jen v úvodu... po chvilce opět sklouzne do již zmiňované stereotypní polohy. Je to škoda, skladba není špatná, potěší v ní kytarové vyhrávky a nechybí ani lehce zapamatovatelný refrén... zato přebývají trochu úsměvné pokusy o ďábelský smích, to je věc, která je opravdu „mimo“. Poslední kus Sám v temnotě se zase vrací k rychlejším thrashovým tempům, jízda je to nesmlouvavá, opět v ní hrají prim devastující bicí a znovu se objevuje sólo (v němž se žel nepovedlo patřičně nazvučit a vytáhnout kytaru). Se zpěvem bych se opakoval – tady vidím nejcitelnější slabinu a do budoucna bych se nad výrazem vokalisty zamyslel; když to jde v Knize hříchů, proč by to nemohlo jít jinde?
Doprovodné záležitosti řekněme průměrné. I ve zkušebně se dnes dá s trochou vybavení a schopností pořídit slušný zvuk, v tomto případě to je tak akorát, žádný průšvih, ale ani paráda... v případě nahrávání plánovaného CD bych asi volil studio jiné, na promo to samozřejmě pro představení kapely stačí. Obal (přeložený dvojlist vytištěný na barevné tiskárně) je strohý – kresba na titulce je slepená z dobově neladících věcí (náboje do kulometu vs. kropáč) a působí kýčovitě, texty chybí...
Seznam skladeb:
- Pekelná brána (intro)
- Země mrtvých loutek
- Kniha hříchů
- Sám v temnotě
Čas: 15:35
www.drzycert.cz
www.bandzone.cz/drzycert
