Kytaristé (nejen) z Vulture Industries, bubeník (nejen) ex-Aeternus, zpěvák a basák odnikud – to je sestava, která se podepsala už pod druhé řadové album skupiny norské Sulphur. Ta vznikla, kde jinde než v Bergenu, už v roce 2000, ale s debutem (kterému předcházely dva demosnímky) se pod Osmose přihlásila až v roce 2007; loni na podzim na něj navázala a k nám deska Thorns in Existence dorazila coby předzvěst vystoupení „Síry“ na 4. pokračování festivalu Phantoms of Pilsen 6.11.2010.
Suplhur jsou označování jako avantgardní death/black kapela, nicméně v jejich případě bych byl se škatulkováním opatrnější. I když oba zmíněné „tvrdostyly“ lze v jejich produkci vcelku snadno objevit, já bych se spíše přiklonil k označení dark a ještě přidal přídomek melodický. Sulphur se totiž nepouštějí do žádných zabijáckých divočin, naopak se většinou drží středních temp a dojem se snaží umocnit netradičními postupy, tak říkajíc avantgardními. Taková avantgarda jako Vulture Industries to ale není...
Úvod první skladby připomene hudbu z filmů pro pamětníky a poté se rozjede asi nejatraktivnější kompozice kompletu – Revelation, ve které je těch netradičních a neoposlouchaných momentů asi nejvíce. Temnou darkmetalovou muziku zpočátku určují příjemné kytarové melodie, ale postupem času se vynořují netrendové vyhrávky a „zlé“ programované zvuky. Zachmuřený vokál a strojová rytmika jsou také na svém místě a rozjezd se tedy povedl. Druhá True Father of Lies se zpočátku tváří jako typická rubanice, ale v polovině už posluchač netuší, co bylo na začátku... Tempo významně polevuje, muzika směřuje kamsi do artrockových sfér a táhlé kytarové tóny na hlavu porážejí konformní úvod. A to je záležitost, která probleskne při poslechu Thorns in Existence hlavou častěji – je to dobře, že se střídají vcelku fádní pasáže s těmi avantgardními a progresivními? Každý si odpoví po svém, mě to někdy přijde trochu na škodu, na druhou stranu nebýt obyčejnějších momentů, ztratily by ty neobyčejné svůj potenciál...
Sulphur nežijí jen z mixu černého a smrtícího kovu, tu a tam zavanou i thrashové větry. Podobně jako muzika je variabilní i zpěvákův projev – podle dostupných informací vše nazpívalo jedno hrdlo a je na místě Thomase Skinlo Høyvena pochválit. Pohybuje se od typického havraního skřehotu přes netradiční deathový zastřený řev po relativně čisté polohy a občas se pouští i do nebeských chorálů, čímž nemalou měrou přispívá k pestrosti materiálu. Ten sice postupem času trochu ztrácí kouzlo – jakoby už tady většina nápadů byla – ale stále dokáže zaujmout. Třeba v pochmurné baladě Luna Noctiluca, postavené na jednoduché riffové jízdě, kterou střídají atmosférické odlehčené úseky s občasnými teatrálními výjezdy. Pravým opakem je Into Nothingness, obyčejný černěkovový rachot s podivným začátkem a fádním závěrem do ztracena...; zřejmě nejslabší položka nahrávky. Naopak těsně před koncem se ještě jednou zablýskne na lepší časy, Throne of Illusion obsahuje uhrančivé melodie i zběsilá tempa, řev i recitaci a opět nechybí špetka umělých zvuků a náladotvorná melancholická mezihra. I závěrečná A Crimson Line se povedla, potěší v ní hlavně sáhodlouhé kytarové sólo táhnoucí se snad polovinou skladby.
Nahrávalo se (jak jinak) v Conclave a Earshot studiích za asistence mistra Bjørnara Erevika Nilsena z Vulture Industries a zvuk je precizní, jak je u produkcí tohoto pána obvyklé. Škoda nepříliš atraktivního obalu, i když modlící se kněží s vepřovými hlavami nejednoho odpůrce církve potěší (smích).
Seznam skladeb:
Čas: 44:27
www.myspace.com/sulphur666
www.darkessencerecords.no
Suplhur jsou označování jako avantgardní death/black kapela, nicméně v jejich případě bych byl se škatulkováním opatrnější. I když oba zmíněné „tvrdostyly“ lze v jejich produkci vcelku snadno objevit, já bych se spíše přiklonil k označení dark a ještě přidal přídomek melodický. Sulphur se totiž nepouštějí do žádných zabijáckých divočin, naopak se většinou drží středních temp a dojem se snaží umocnit netradičními postupy, tak říkajíc avantgardními. Taková avantgarda jako Vulture Industries to ale není...
Úvod první skladby připomene hudbu z filmů pro pamětníky a poté se rozjede asi nejatraktivnější kompozice kompletu – Revelation, ve které je těch netradičních a neoposlouchaných momentů asi nejvíce. Temnou darkmetalovou muziku zpočátku určují příjemné kytarové melodie, ale postupem času se vynořují netrendové vyhrávky a „zlé“ programované zvuky. Zachmuřený vokál a strojová rytmika jsou také na svém místě a rozjezd se tedy povedl. Druhá True Father of Lies se zpočátku tváří jako typická rubanice, ale v polovině už posluchač netuší, co bylo na začátku... Tempo významně polevuje, muzika směřuje kamsi do artrockových sfér a táhlé kytarové tóny na hlavu porážejí konformní úvod. A to je záležitost, která probleskne při poslechu Thorns in Existence hlavou častěji – je to dobře, že se střídají vcelku fádní pasáže s těmi avantgardními a progresivními? Každý si odpoví po svém, mě to někdy přijde trochu na škodu, na druhou stranu nebýt obyčejnějších momentů, ztratily by ty neobyčejné svůj potenciál...
Sulphur nežijí jen z mixu černého a smrtícího kovu, tu a tam zavanou i thrashové větry. Podobně jako muzika je variabilní i zpěvákův projev – podle dostupných informací vše nazpívalo jedno hrdlo a je na místě Thomase Skinlo Høyvena pochválit. Pohybuje se od typického havraního skřehotu přes netradiční deathový zastřený řev po relativně čisté polohy a občas se pouští i do nebeských chorálů, čímž nemalou měrou přispívá k pestrosti materiálu. Ten sice postupem času trochu ztrácí kouzlo – jakoby už tady většina nápadů byla – ale stále dokáže zaujmout. Třeba v pochmurné baladě Luna Noctiluca, postavené na jednoduché riffové jízdě, kterou střídají atmosférické odlehčené úseky s občasnými teatrálními výjezdy. Pravým opakem je Into Nothingness, obyčejný černěkovový rachot s podivným začátkem a fádním závěrem do ztracena...; zřejmě nejslabší položka nahrávky. Naopak těsně před koncem se ještě jednou zablýskne na lepší časy, Throne of Illusion obsahuje uhrančivé melodie i zběsilá tempa, řev i recitaci a opět nechybí špetka umělých zvuků a náladotvorná melancholická mezihra. I závěrečná A Crimson Line se povedla, potěší v ní hlavně sáhodlouhé kytarové sólo táhnoucí se snad polovinou skladby.
Nahrávalo se (jak jinak) v Conclave a Earshot studiích za asistence mistra Bjørnara Erevika Nilsena z Vulture Industries a zvuk je precizní, jak je u produkcí tohoto pána obvyklé. Škoda nepříliš atraktivního obalu, i když modlící se kněží s vepřovými hlavami nejednoho odpůrce církve potěší (smích).
Seznam skladeb:
- Revelation
- True Father of Lies
- The Purifying Flame
- Hunting Sickening Seas
- Luna Noctiluca
- Into Nothingness
- Invented Visions of Eternal Salvation
- Ravner Beiter i Banesår
- Throne of Illusion
- A Crimson Line
Čas: 44:27
www.myspace.com/sulphur666
www.darkessencerecords.no
