Víte, co se stalo 16. července 1945? Víte, co explodovalo 30. října 1961 nad Novou Zemí v SSSR? Věděli jste, že 350 jaderných hlavic mělo dopadnout mimo jiné i na území Československa při operaci Able Archer v roce 1983?
To jsou otázky, které pokládá Josef Pernikl, jediný stálý člen projektu Grandmother Is Dead, na svém Bandzone profilu. A zároveň dodává, že jeho aktuální produkt je věnován atomové bombě.
Projekt GID sice existuje řadu let, ale pro neinformované si dovolím krátký exkurz do minulosti, který poodhalí ideové pozadí a hudební směřování předchozích nahrávek (znalci Pepova díla mohou tento odstavec s klidem přeskočit). Poprvé se jméno GID objevilo v roce 1997, kdy vyšel osmnáctiminutový singl inspirovaný událostmi v koncentračním táboře Sobibor. Následovala další alba s historickým podtextem, to nejlepší opět věnované hrůzám v koncentračních táborech (The Camp) – ostatně diskografii si každý může snadno projít na webu. Hudba byla vždy doprovodem k autentickým komentářům pamětníků daných událostí a pohybovala se v širokém rozmezí od ambientu přes industriální prvky, scénickou hudbu až po doom metal. Ostatně stylově se GID řadí do škatulky scenic doom music.
Na novince se Pepa částečně vrátil skoro o dvacet let zpátky, kdy brousil kytaru v thrashmetalové skupině Lobotomia. (Ta na začátku devadesátých let vydala dva demosnímky, ale záhy se kvůli personálním problémům odmlčela.) Ostrý start titulní Trust Christ Today v kvapíkovém thrashovém tempu při znalosti předchozí tvorby GID překvapí, anglicky mluvený doprovod zamrzí... Ztrácí se totiž naléhavost, na kterou byli posluchači zvyklí z předchozího alba The Camp. Podle mě je to škoda, na druhou stranu těžko k tématu najít odpovídající komentáře v češtině – naštěstí se u nás žádné jaderné katastrofy nebo pokusy neodehrály. Druhá polovina úvodní položky plyne volněji, naléhavěji, tak, jak jsme byli zvyklí v minulosti.
Pepa má schopnost napsat chytlavé a působivé melodie, cit pro střídání nátlakových pasáží s pomalejšími i vyloženě pomalými, minimalistickými. Navíc do metalu tu a tam míchá cosi na způsob pochodové hudby, což je opět patrné hlavně v prvním songu. Ve třetím zase dostává velký prostor akustická kytara, která nejprve připomene španělskou lidovou hudbu a později dobarvuje dlouhou ambientní plochu. Nejsilnější skladbou je Tsar (název ruské zkušební atomové bomby, jejíž exploze se uskutečnila v roce 1961), v němž jakoby zafungovalo deja-vu z The Camp – ženský pláč i monolog v ruštině jsou velmi emotivní. V šestce i sedmičce se objevují samply violoncella (aspoň mi to tak připadá), A Creeping Dose navíc zdobí dlouhá atmosférická kytarová sóla a v závěrečné Cestě k Los Alamos je slyšet explozi a po ní hlas, kterým se kdosi ptá, jestli tu někdo je...
Novinkou je angažmá hostujících zpěváků – jestli se nepletu, tak poprvé jsou některé skladby otextované a hned tři hrdla se starají o jejich interpretaci – Matyáš Göz (Trust Christ Today), Petr "Petrack" Jirchovský (Tsar) a Pavel Kvapilík (Tosugekisejo). Nejen kvůli textům zamrzí skutečnost, že k nahrávce neexistuje (kromě jednoduchého titulního coveru) obal, v němž by se objevily právě texty nebo překlady některých citací, případně vysvětlení širších souvislostí vztahujících se k albu.
Zvukově se Pepa ve svém domácím studiu opět o něco zlepšil, hlavně kytary (elektrická i akustická) zní velmi pěkně, trochu horší je to s bicím automatem, ale celkově je sound průrazný, čistý a ostrý.
Seznam skladeb:
Čas: 35:53
www.grandmotherisdead.com
www.bandzone.cz/grandmotherisdead
To jsou otázky, které pokládá Josef Pernikl, jediný stálý člen projektu Grandmother Is Dead, na svém Bandzone profilu. A zároveň dodává, že jeho aktuální produkt je věnován atomové bombě.
Projekt GID sice existuje řadu let, ale pro neinformované si dovolím krátký exkurz do minulosti, který poodhalí ideové pozadí a hudební směřování předchozích nahrávek (znalci Pepova díla mohou tento odstavec s klidem přeskočit). Poprvé se jméno GID objevilo v roce 1997, kdy vyšel osmnáctiminutový singl inspirovaný událostmi v koncentračním táboře Sobibor. Následovala další alba s historickým podtextem, to nejlepší opět věnované hrůzám v koncentračních táborech (The Camp) – ostatně diskografii si každý může snadno projít na webu. Hudba byla vždy doprovodem k autentickým komentářům pamětníků daných událostí a pohybovala se v širokém rozmezí od ambientu přes industriální prvky, scénickou hudbu až po doom metal. Ostatně stylově se GID řadí do škatulky scenic doom music.
Na novince se Pepa částečně vrátil skoro o dvacet let zpátky, kdy brousil kytaru v thrashmetalové skupině Lobotomia. (Ta na začátku devadesátých let vydala dva demosnímky, ale záhy se kvůli personálním problémům odmlčela.) Ostrý start titulní Trust Christ Today v kvapíkovém thrashovém tempu při znalosti předchozí tvorby GID překvapí, anglicky mluvený doprovod zamrzí... Ztrácí se totiž naléhavost, na kterou byli posluchači zvyklí z předchozího alba The Camp. Podle mě je to škoda, na druhou stranu těžko k tématu najít odpovídající komentáře v češtině – naštěstí se u nás žádné jaderné katastrofy nebo pokusy neodehrály. Druhá polovina úvodní položky plyne volněji, naléhavěji, tak, jak jsme byli zvyklí v minulosti.
Pepa má schopnost napsat chytlavé a působivé melodie, cit pro střídání nátlakových pasáží s pomalejšími i vyloženě pomalými, minimalistickými. Navíc do metalu tu a tam míchá cosi na způsob pochodové hudby, což je opět patrné hlavně v prvním songu. Ve třetím zase dostává velký prostor akustická kytara, která nejprve připomene španělskou lidovou hudbu a později dobarvuje dlouhou ambientní plochu. Nejsilnější skladbou je Tsar (název ruské zkušební atomové bomby, jejíž exploze se uskutečnila v roce 1961), v němž jakoby zafungovalo deja-vu z The Camp – ženský pláč i monolog v ruštině jsou velmi emotivní. V šestce i sedmičce se objevují samply violoncella (aspoň mi to tak připadá), A Creeping Dose navíc zdobí dlouhá atmosférická kytarová sóla a v závěrečné Cestě k Los Alamos je slyšet explozi a po ní hlas, kterým se kdosi ptá, jestli tu někdo je...
Novinkou je angažmá hostujících zpěváků – jestli se nepletu, tak poprvé jsou některé skladby otextované a hned tři hrdla se starají o jejich interpretaci – Matyáš Göz (Trust Christ Today), Petr "Petrack" Jirchovský (Tsar) a Pavel Kvapilík (Tosugekisejo). Nejen kvůli textům zamrzí skutečnost, že k nahrávce neexistuje (kromě jednoduchého titulního coveru) obal, v němž by se objevily právě texty nebo překlady některých citací, případně vysvětlení širších souvislostí vztahujících se k albu.
Zvukově se Pepa ve svém domácím studiu opět o něco zlepšil, hlavně kytary (elektrická i akustická) zní velmi pěkně, trochu horší je to s bicím automatem, ale celkově je sound průrazný, čistý a ostrý.
Seznam skladeb:
- Trust Christ Today
- When People Fall Down
- Now We Are All Sons Of Bitches
- Tosugekisejo
- Tsar
- Little Boy And Fatman
- A Creeping Dose
- The Path To Los Alamos
Čas: 35:53
www.grandmotherisdead.com
www.bandzone.cz/grandmotherisdead
