UMBRTKA – IVO

Od vydání Kovového háje neuplynul ani rok a plzeňští Páni práce jsou tu zase, tentokráte s albem trvajícím bezmála sedmdesát minut. Ono „IVO“ má hned dva významy – jednak jde o první jméno samotného Pana Umbrtky (= Ivo Krátký), jednak jde o zkratku sousloví Industriální Velké Obrození. A oba „pojmy“ jsou středobodem této nahrávky, jejíž ideová náplň se točí kolem Pána, průmyslu, práce, deště, jídla a piva.

Hned po prvním poslechu je zřejmé, že tentokrát se hraje na ostřejší notu, čistý zpěv i akustické kytary jsou minulostí a na scéně se objevuje blackmetalové běsnění a šedý undergroundový rock. Kombinace obou žánrů je ke slyšení hned v úvodní kompozici. A navíc je v ní ke slyšení exkluzivní host, kterým není nikdo jiný, než František Štorm. Ten se v nedávné minulosti o Umbrtkovi velmi pochvalně vyjadřoval a po obnovení Master´s Hammer slovo dalo slovo, kapely se mezi sebou skamarádily a tak první slova, která se z nahrávky ozývají, jdou z úst otce Atramenta a Kalmárie:

Kdo rozsévá barevnost
Všech pracujících sklidí hněv
Kdo hledí v šedý přístav jít
Bude požehnán

Úvodní song je v podstatě „slepený“ ze tří odlišných písní, které jsou poměrně násilně pospojované. Vedle Mastershammerovského metalu se nachází svižné blackmetalové kolovrátky a nechybí ani metal Umbrtkův, podkreslený industriálními ruchy. Nejsilněji se do paměti zarývá refrén, který také zpívá Štorm a jehož slova stojí za zveřejnění:

Čtu bibli pozpátku
A vzývám při tom Umbrtku
Čtu bibli pozpátku
A visím hlavou dolů

U druhého Popeláře musím zmínit jeden paradox – když jsem na webu viděl klip, skladba mě příliš nezaujala... po řadě poslechů je ale situace úplně opačná a Popeláře považuji za jednu z nejsilnějších položek alba. Hlavně Morbivodem zpívaný refrén je luxusní, ale zaujme i spousta rafinovaně ukrytých melodií a drobných fines uchopitelných až na několikátý poslech. Dalším výrazným kusem je Bagrem, nejextrémnější marš, v němž se o zpěv dělí čtyři hrdla (opět i František Štorm) a jehož text oplývá jednou zhovadilostí za druhou – kromě cesty bagry, kterými jedou Morbivod, Strastinen, Karl i Well a hrnou před sebou moderní architekty, přicházejí na scénu atomové kryty, podzemní tramvaje i továrny, soustruhy a spousta míst v Plzni a jejím okolí.

Z úplně jiného soudku je Týden, který celý proprší a který je hudebně zase jinde, snad kdesi mezi Garáží, PPU a black metalem. Objevuje se saxofon (hostující Radek Havel) i čistý zpěv (Tomáš Kofroň) a některé pasáže připomenou barovou kapelu z třicátých let minulého století. „Krutý severní vítr“ vane v Doudlevcích, ale vedle hezké blackové „práce“ působí občasné úlety trochu nepatřičně. V běsu Srdce lze objevit další podivné zvuky, snad vlaky nebo nějaká jiná kolejová vozidla; o kolejích je v textu také řeč, ale hlavním tématem jsou srdce a krev.

A dalším skvostem jsou sáhodlouhým textem opatření Nájezdníci. Hudební guláš se spoustou vokálů, saxofonem v ultrarychlých pasážích, ozvěnou Kovového háje (teď myslím skladbu tohoto názvu) a svérázným pozdravem jistému norskému podivínovi:

Varg leze  z vězení
Ale nic už nezmění
Teď vládne vznešený Umbrtka car!

V architektonické baladě Petrohrad pánové smutní po starých domech a nové hodlají utopit v Radbuze, Pivo Ivo je holdem pracovitému Pánu, který bydlí v rypadle, jí tam prejt a zelí a když ráno vstane, je hned v práci... Kromě „pivního“ refrénu a hitové závěrečné čtvrtiny zpívané opět Tomášem Kofroněm (předzvěst Šedesátin), je ale Pivo Ivo komplikované a těžko stravitelné, snad až příliš dlouhé a příliš rozkročené...

Šedesátiny se letos v březnu staly hitem Youtube, klip k nim viděly tisíce zvědavců a o Umbrtkovi se díky nim dověděli i lidé mimo metalovou komunitu. Asi nemá smysl se k nim nějak obsáhle vracet, věnovali jsme jim zjara rozhovor v Postřezích, tak si jej třeba nalistujte... a podesáté zhlédněte klip (úsměv).

Obsáhlý booklet obsahuje všechny texty (názvy skladeb jsou psány Štormovým fontem), fotky Pánů práce a několik obrazů Lukáše Kudrny, na nichž je zvěčněný jak Ivo Krátký, tak staré domy či oblíbená strava Pána (prejt, maso, rohlíky a pivo). Zvuk je velmi dobrý, čitelný a dynamický, typicky „Morbivodní“. Navíc jsou použity živě nahrané bicí.

Umbrtka opět nezklamal a přichází (v záklonu) s interesantním materiálem, který je vcelku pochopitelně určený neortodoxním metalovým fanouškům. Mně některé momenty přijdou trochu „bokem“, ale co nepasuje mně, může pasovat někomu jinému... V podstatě album doporučuji všem trpělivým a nezaslepeným, kteří mají chuť a čas poslouchat a hlavně si při tom číst svébytné výlevy pánů Morbivoda, Strastinena, Wella a Karla, kteří se na nahrávce podíleli bez upřesnění podílu.

P.S. Víte, co je matkou moudrosti?
P.S.2. A víte, kdo je otcem moudrosti?
Odpovědi můžete vkládat do diskuze, ty „nejsprávnější“ budou odměněny!!!

Seznam skladeb: