Ačkoli páteční akce v Divadle Pod Lampou začínala až v osm, když jsem krátce před začátkem dorazila na místo, již tam bylo překvapivě mnoho lidí. Což je dobře, protože pořádající kapela – plzeňští death-doomaři LLYR – celou akci zahajovala, a tak téměř nikdo nepřišel o to nejdůležitější, čímž byl křest jejich debutového alba „Two Years of Emptiness“.
LLYR začali pěkně zostra a publikum je za to již při první písni odměnilo četnými výkřiky „Hurrááá!“ Všímavým jedincům jistě neušlo, že Martina má novou kytaru, prý tedy pouze zapůjčenou, zato velice efektně vypadající (úsměv). Kapela byla tentokrát skutečně perfektně sladěná, myslím, že směle mohu říct, že se předvedla ve své životní formě. Jisté menší výhrady snad mám jen ke zpěvu. Kaťasův projev je co se týče growlingu parádní, avšak čisté zpěvy, nebo spíše recitace, by mohly být více procítěné. Nutno však podotknout, že tyto nedostatky hravě dohání svým charismatem.
Zhruba v polovině vystoupení došlo na křest alba. Pokřtění čerstvě vylíhnutého CD se ujal Lord Morbivod a bývalý zpěvák Llyru Mára. Vzápětí kapela vyhlásila soutěž. Kdo chtěl CD zadarmo, musel složit Rubikovu kostku. K překvapení všech přítomných se tak jedné slečně zdařilo, ještě než kapela dohrála.
Ke konci kapela zvolnila tempo písní „Silence, Emptiness and Confusion“, abychom se dle slov Kaťase mohli odevzdat doomu. Celkově bylo vystoupení snad nejlepší, jaké kdy LLYR předvedli. Rozhodně tak důstojně podpořili své debutové album a nemálo přítomných zajisté přesvědčili, že zakoupit si jej je více než dobrý nápad. Škoda jen, že zvuk byl tak nahlas, že mi snad musely vlát kalhoty. Přeci jen – Lampa není prostor z největších, a tak bych uvítala trochu méně volume. Kdo si doma přibalil špunty do uší, udělal dobře.
Po skončení vystoupení LLYR se začali na scéně připravovat NEUROTIC MACHINERY. Ačkoli styl hudby, jenž tato kapela hraje, není právě můj šálek čaje, musím uznat, že technicky je to odehrané vždy výborně. Neurotici nedávno vydali desku a následně je čekala zásadní personální změna; z postu kataristy odešel Miloň. Vystřídal jej Štembus, ostřílený to plzeňský harcovník (úsměv). Nyní jsme tedy mohli kapelu vidět v nové sestavě. Předvedli svůj skvěle zahraný progresivní thrash-death, příjemně potěšila zejména poslední skoro doomově laděná skladba „Leave Me in This Moor“, která je sice starší, ale měla by se ve své novější podobě objevit na dalším albu. O tom, že NEUROTIC MACHINERY si získávají čím dál více příznivců, svědčí i fakt, že po skončení jejich vystoupení se v publiku čile zkoušely na místě zakoupené mikiny s logem nového alba „Opsialgia“.
Následovala celkem dlouhá příprava pódia, které si vyzdobili rovnou třemi plachtami s logem jejich zatím posledního alba „Refuse to Shine“ ENDLESS. Vystoupení ostravských crossover-metalistů se neslo v duchu boje se zvukem. Kapela naštěstí bojovala udatně. Zpočátku byl zpěv hodně utopený, což bohužel značně snižovalo možnost slyšet pořádně melodie. Později se ale zvuk zlepšil, a tak jsme si již mohli vychutnat energické vystoupení, do kterého všichni členové skupiny očividně dávali vše. Pro ENDLESS to byl jeden z posledních koncertů, který s nimi odehrál současný baskytarista Roman. S kapelou ještě odjezdí říjnová vystoupení, pak však musí ze zdravotních důvodů skupinu po čtyřech letech opustit. Nemohu říci, že by se mi ENDLESS nelíbili, ale - snad to bylo předzvěstí toho, co mělo ještě přijít – když skončili, bylo to tak akorát.
Přestože už se rychle blížila půlnoc, z klubu příliš lidí neubylo. Všichni se totiž těšili na zlatý hřeb večera – SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Poté, co docela dlouho zvučili, se osm ostravských muzikantů tak tak vmáčklo na pódium. Když spustili svůj doom promíšený s českým folklorem, unavení přítomní rázem ožili a spustili takové ovace, že jsem myslela, že se snad Lampa zboří. SSOGE sestavili svůj set z písní z alba „Relic Dances“, ze starších věcí i ze skladeb z alba nového, které kapela momentálně připravuje a chystá se vydat v lednu pod křídly známého nakladatelství Season of Mist. Pravověrné milovníky doomu jistě potěšila sklaba „Osamělí“. Největší ohlas samozřejmě sklidila „I Would Dance" a rovněž skočná „Slava", která se snadno trefila do nálady rozjařených a ve většině případů alkoholem již značně povzbuzených fanoušků. Zdá se, že i kapela měla z atmosféry koncertu dobrý pocit, i přes několik rýpavých poznámek na konto Plzně, která porazila Ostravu v soutěži o Město kultury 2015, přislíbila zpěvačka, že při turné k nové desce Plzeň určitě nevynechají. Téměř ve tři čtvrtě na jednu ještě kapela musela přidávat a pak už definitivně opustila pódium.
Určitě tedy chválím volbu pořádající kapely dát SSOGE nakonec, protože lepší zakončení tohoto příjemného večera si nedokážu představit. Krátce před jednou hodinou ranní se tak mohlo téměř 150 spokojených návštěvníků rozutéct domů.
LLYR začali pěkně zostra a publikum je za to již při první písni odměnilo četnými výkřiky „Hurrááá!“ Všímavým jedincům jistě neušlo, že Martina má novou kytaru, prý tedy pouze zapůjčenou, zato velice efektně vypadající (úsměv). Kapela byla tentokrát skutečně perfektně sladěná, myslím, že směle mohu říct, že se předvedla ve své životní formě. Jisté menší výhrady snad mám jen ke zpěvu. Kaťasův projev je co se týče growlingu parádní, avšak čisté zpěvy, nebo spíše recitace, by mohly být více procítěné. Nutno však podotknout, že tyto nedostatky hravě dohání svým charismatem.
Zhruba v polovině vystoupení došlo na křest alba. Pokřtění čerstvě vylíhnutého CD se ujal Lord Morbivod a bývalý zpěvák Llyru Mára. Vzápětí kapela vyhlásila soutěž. Kdo chtěl CD zadarmo, musel složit Rubikovu kostku. K překvapení všech přítomných se tak jedné slečně zdařilo, ještě než kapela dohrála.
Ke konci kapela zvolnila tempo písní „Silence, Emptiness and Confusion“, abychom se dle slov Kaťase mohli odevzdat doomu. Celkově bylo vystoupení snad nejlepší, jaké kdy LLYR předvedli. Rozhodně tak důstojně podpořili své debutové album a nemálo přítomných zajisté přesvědčili, že zakoupit si jej je více než dobrý nápad. Škoda jen, že zvuk byl tak nahlas, že mi snad musely vlát kalhoty. Přeci jen – Lampa není prostor z největších, a tak bych uvítala trochu méně volume. Kdo si doma přibalil špunty do uší, udělal dobře.
Po skončení vystoupení LLYR se začali na scéně připravovat NEUROTIC MACHINERY. Ačkoli styl hudby, jenž tato kapela hraje, není právě můj šálek čaje, musím uznat, že technicky je to odehrané vždy výborně. Neurotici nedávno vydali desku a následně je čekala zásadní personální změna; z postu kataristy odešel Miloň. Vystřídal jej Štembus, ostřílený to plzeňský harcovník (úsměv). Nyní jsme tedy mohli kapelu vidět v nové sestavě. Předvedli svůj skvěle zahraný progresivní thrash-death, příjemně potěšila zejména poslední skoro doomově laděná skladba „Leave Me in This Moor“, která je sice starší, ale měla by se ve své novější podobě objevit na dalším albu. O tom, že NEUROTIC MACHINERY si získávají čím dál více příznivců, svědčí i fakt, že po skončení jejich vystoupení se v publiku čile zkoušely na místě zakoupené mikiny s logem nového alba „Opsialgia“.
Následovala celkem dlouhá příprava pódia, které si vyzdobili rovnou třemi plachtami s logem jejich zatím posledního alba „Refuse to Shine“ ENDLESS. Vystoupení ostravských crossover-metalistů se neslo v duchu boje se zvukem. Kapela naštěstí bojovala udatně. Zpočátku byl zpěv hodně utopený, což bohužel značně snižovalo možnost slyšet pořádně melodie. Později se ale zvuk zlepšil, a tak jsme si již mohli vychutnat energické vystoupení, do kterého všichni členové skupiny očividně dávali vše. Pro ENDLESS to byl jeden z posledních koncertů, který s nimi odehrál současný baskytarista Roman. S kapelou ještě odjezdí říjnová vystoupení, pak však musí ze zdravotních důvodů skupinu po čtyřech letech opustit. Nemohu říci, že by se mi ENDLESS nelíbili, ale - snad to bylo předzvěstí toho, co mělo ještě přijít – když skončili, bylo to tak akorát.
Přestože už se rychle blížila půlnoc, z klubu příliš lidí neubylo. Všichni se totiž těšili na zlatý hřeb večera – SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Poté, co docela dlouho zvučili, se osm ostravských muzikantů tak tak vmáčklo na pódium. Když spustili svůj doom promíšený s českým folklorem, unavení přítomní rázem ožili a spustili takové ovace, že jsem myslela, že se snad Lampa zboří. SSOGE sestavili svůj set z písní z alba „Relic Dances“, ze starších věcí i ze skladeb z alba nového, které kapela momentálně připravuje a chystá se vydat v lednu pod křídly známého nakladatelství Season of Mist. Pravověrné milovníky doomu jistě potěšila sklaba „Osamělí“. Největší ohlas samozřejmě sklidila „I Would Dance" a rovněž skočná „Slava", která se snadno trefila do nálady rozjařených a ve většině případů alkoholem již značně povzbuzených fanoušků. Zdá se, že i kapela měla z atmosféry koncertu dobrý pocit, i přes několik rýpavých poznámek na konto Plzně, která porazila Ostravu v soutěži o Město kultury 2015, přislíbila zpěvačka, že při turné k nové desce Plzeň určitě nevynechají. Téměř ve tři čtvrtě na jednu ještě kapela musela přidávat a pak už definitivně opustila pódium.
Určitě tedy chválím volbu pořádající kapely dát SSOGE nakonec, protože lepší zakončení tohoto příjemného večera si nedokážu představit. Krátce před jednou hodinou ranní se tak mohlo téměř 150 spokojených návštěvníků rozutéct domů.
