Kanadskou tech death metalovou drtičku s příchutí modern metalu a coru – The Last Felony - jsem slyšel naposledy před dvěma roky, kdy vydávali debut „Aeon of Suffering“. Již tehdy u nich byl jasně patrný zápach montrealské death metalové scény a inspirace od známějších kolegů v čele s Beneath The Massacre, se kterými toho mají TLF společného ještě o něco málo více, byť jsou paradoxně o notný kus méně technicky založeni.
Předně obě smečky si v současnosti libují v tom moderním bordelu, jehož jsou dnes plné regály a jen málokterá kapela má na to, aby z těch break beatových pulsů vytěžila něco navíc. Od minula je krásně patrné, jak se kapela poučila, a přesně tam, kde minule ztrácela, s novinkou „Too Many Humans“ získává. Však již při dvojce, suprově odvedené eponymní drtičce „Too Many Humans“ na mne silně působí vliv kanadské technicky death metalové scény, do níž TLF s hlomozem kotví se svou střelným prachem naloženou lodí. Bezcitný low growl Josse Fredetteho, zabordelené kytary Felixe Robergeho a Doma Grimardeho, které dokáží vytvořit feeling jak technické vybroušenosti, tak poctivého drhnutí hmatníků jako za starých časů, to vše podporováno povinně moderní bicí technikou Vince Menarda, který využívá všech moderních hejblátek a zvukových krabiček, aby ze svého nástroje dostal maximum syrové brutality, kterou vám posléze TLF milerádi naservírují.
Určitě musím kapelu pochválit za parádně koherentní materiál, jenž drží semknutý jak římská legie ve formaci „želva“, a zřídkakdy dovoluje posluchači nahlédnout pod povrch sonické kytarové hradby. Když k tomu přičteme slapované basové party Sébastiena Painchauda (mimo jiné Ion Dissonance), které jsou opravdu naprostou posluchačskou lahůdkou a mě jen mrzí, že slapy nevyužívají i další kapely v žánru, jelikož k brutální muzice jednoduše patří!
Ne, nebudu tentokrát vyjmenovávat jednotlivé skladby a vypisovat jejich výhody a nevýhody, jelikož „Too Many Humans“ je potřeba brát jako celek. Vychytaný, brutální a notně našláplý celek, jenž respektuje své kořeny a zároveň soutěží s většími jmény o pozornost na mnoha frontách. Na té technické snad trochu ztrácí, ale co se nasazení a schopnosti nakopat posluchači ušní bubínky týče, v té ani v nejmenším nezaostávají.
Ptáte se mne, jestli mne poslech The Last Felony bavil? To tedy ano, jedná se totiž o jeden z nejlepších hudebních zážitků posledního měsíce a ačkoliv jsem si vědom, že podobné muziky se v současnosti hrají tuny a tuny, jelikož teprve nyní pomalu odeznívá před jedním, dvěma roky odstartovaná deathcoreová gee-whiz senzace, The Last Felony svým fanouškům přinášejí nálož poctivé brutální muziky, při které se dá na koncertě přijít „pobejt“ a doma nad albem řádně vymlátit palice. Nebudu naříkat ani nad určitým stereotypem, jenž se dříve či později dostaví, jelikož o v případě této kapely se dostavuje pouze při zběžném poslechu. Již při druhém lze odhalit určité vychytávky, které posluchačovu uchu zůstaly při tom prvním. Navíc taková „Water Cooler Suicide“ je opravdu luxusní a black metalové vlivy, které si Sébastien přinesl ze svých předchozích angažmá, se ve skladbě pěkně zúročily. Pro příště bych přeci jen o něco různorodější směs, ale i tahle krvavá stopa je povedená.
Verdikt: Brutální porce muziky z kanadské školy s několika málo chybami a hluchými místy.
87%
Čas: 32:20
Seznam skladeb:
www.myspace.com/thelastfelony
Předně obě smečky si v současnosti libují v tom moderním bordelu, jehož jsou dnes plné regály a jen málokterá kapela má na to, aby z těch break beatových pulsů vytěžila něco navíc. Od minula je krásně patrné, jak se kapela poučila, a přesně tam, kde minule ztrácela, s novinkou „Too Many Humans“ získává. Však již při dvojce, suprově odvedené eponymní drtičce „Too Many Humans“ na mne silně působí vliv kanadské technicky death metalové scény, do níž TLF s hlomozem kotví se svou střelným prachem naloženou lodí. Bezcitný low growl Josse Fredetteho, zabordelené kytary Felixe Robergeho a Doma Grimardeho, které dokáží vytvořit feeling jak technické vybroušenosti, tak poctivého drhnutí hmatníků jako za starých časů, to vše podporováno povinně moderní bicí technikou Vince Menarda, který využívá všech moderních hejblátek a zvukových krabiček, aby ze svého nástroje dostal maximum syrové brutality, kterou vám posléze TLF milerádi naservírují.
Určitě musím kapelu pochválit za parádně koherentní materiál, jenž drží semknutý jak římská legie ve formaci „želva“, a zřídkakdy dovoluje posluchači nahlédnout pod povrch sonické kytarové hradby. Když k tomu přičteme slapované basové party Sébastiena Painchauda (mimo jiné Ion Dissonance), které jsou opravdu naprostou posluchačskou lahůdkou a mě jen mrzí, že slapy nevyužívají i další kapely v žánru, jelikož k brutální muzice jednoduše patří!
Ne, nebudu tentokrát vyjmenovávat jednotlivé skladby a vypisovat jejich výhody a nevýhody, jelikož „Too Many Humans“ je potřeba brát jako celek. Vychytaný, brutální a notně našláplý celek, jenž respektuje své kořeny a zároveň soutěží s většími jmény o pozornost na mnoha frontách. Na té technické snad trochu ztrácí, ale co se nasazení a schopnosti nakopat posluchači ušní bubínky týče, v té ani v nejmenším nezaostávají.
Ptáte se mne, jestli mne poslech The Last Felony bavil? To tedy ano, jedná se totiž o jeden z nejlepších hudebních zážitků posledního měsíce a ačkoliv jsem si vědom, že podobné muziky se v současnosti hrají tuny a tuny, jelikož teprve nyní pomalu odeznívá před jedním, dvěma roky odstartovaná deathcoreová gee-whiz senzace, The Last Felony svým fanouškům přinášejí nálož poctivé brutální muziky, při které se dá na koncertě přijít „pobejt“ a doma nad albem řádně vymlátit palice. Nebudu naříkat ani nad určitým stereotypem, jenž se dříve či později dostaví, jelikož o v případě této kapely se dostavuje pouze při zběžném poslechu. Již při druhém lze odhalit určité vychytávky, které posluchačovu uchu zůstaly při tom prvním. Navíc taková „Water Cooler Suicide“ je opravdu luxusní a black metalové vlivy, které si Sébastien přinesl ze svých předchozích angažmá, se ve skladbě pěkně zúročily. Pro příště bych přeci jen o něco různorodější směs, ale i tahle krvavá stopa je povedená.
Verdikt: Brutální porce muziky z kanadské školy s několika málo chybami a hluchými místy.
87%
Čas: 32:20
Seznam skladeb:
- We Are Future Housing Developments For Maggots
- Too Many Humans
- No One Would Notice If You Died
- Do Not Defend Me
- Quandary
- Most Unclean
- Overrated Existence
- Televisionary
- Water Cooler Suicide
www.myspace.com/thelastfelony
