Nemá cenu snažit se o jakékoliv představování kapely Black Label Society, v jejímž čele nestojí nikdo menší, než fanoušky zbožňovaný pařez Zakk Wylde, jenž již na střední škole předváděl s kytarou neuvěřitelné kousky. Talent od boha, neustále v pohybu, španělku v rukou, pracujíce na nových skladbách – toť obraz tohoto velikána v srdcích fanoušků. Čtyři roky po minulém, příznivci i znalci poněkud (právem) zatracovaném a přeci jen únavou materiálu trpícím albu „Shot to Hell“, na němž se přesto nacházely dva hudební skvosty, jmenovitě „Blacked Out World“ a „Blood is Thicker than Water“ přicházejí BLS s novinkou a kromě bubeníka Craig Nunenmachea ve stále stejné sestavě (tedy od roku 2005 duo Zakk / John DeServio) přinášejí něco, co asi nikdo nečekal.
Zatímco Zakk před dobrým půl rokem koukal, cože to vydává dědeček hříbeček Ozzy a mladší krev v podobě Guse G., v současné době jsou to BLS, kteří jsou na koni a svým southern rock / metalem s příchutí stoneru někdejšímu temnému princi metalu s klidem sundávají tepláky a mrskají na (již notně okoukanou) holou.
Mega hustý výkop přichází již s první rychlovkou, svištivou pinchovačkou „Crazy Horse“, která dostává svému jménu a vozí vás na zastřených a jaksi (hledám správný výraz) bzučivých kytarách, zatímco Zakk předvádí svou klasickou chlapáckou vokální exhibici.
Standardní třípolohový refrén, uvolnění a nátlak s bleskurychlým sólem hlavního protagonisty. Atmosféra v druhé polovině válu silně připomíná staré G’N’R s jejichž ex-kytaristou Slashem Zakk často a rád jamoval. Naprostá paráda, jízda jako prase a skvěle vybraný otevírák po minulém nic-moc singlu “Concrete Jungle”. Beru.
Při “Overlord” se dočkáme rockové jízdy se vším všudy, skladby, jež by se klidně mohla (v jiné kvalitě pochopitelně) objevit na některé z nahrávek Ozzyho v éře Randyho Rhoadse. Parádní zlom s efektovanou kytarou připomínající Sabbath, na nějž navazuje jednoduché, účelné sólo se solidním drivem. Super, naprosto přesná ukázka toho, jak napsat jednoduchou, ale přesto zatraceně old-school rockovou skladbu, které, jak všichni víme, nestárnou.
“Parade Of The Dead” svými rychlými slidy a přeskakovanými riffy připomíná vály z “No Rest For The Wicked”, konkrétně “Devil’s Daughter“, ale to je třebas jen můj osamělý postřeh. Každopádně vyvážený flow, opět zpomalovací zlom, se kterými se na novince roztrhl pytel, stonerové sólo, lead kytarové melodie, jež jsme již měli tu čest slyšet v „Mass Murder Machine“ (album 1919 Eternal), rychlý návrat zpět do středních temp, parádní flow skladby od začátku až do konce, k úplnému závěru nenápadné riffování ve stylu vybraných štychů „Ozzmosis“.
Přichází “Darkest Of Days”, neškodná baladička, kterých Zakk již za svou kariéru napsal ohromnou spoustu a spousta fanoušků BLS se pře, na kterém albu se nacházejí ty nejlepší (za mě “Bridge to Cross”, “Lost Heaven”, “Spoke in the Wheel”, “Dead Meadow” a další a další). Zrovna Darkest na mne zrovna příliš dojem neudělala a ačkoliv vypráví jako vždy hezký a poutavý příběh, k mým oblíbeným ploužákům se bohužel nepřidá. Přílišná rutina. Neberu.
Stupnicemi začínající “Black Sunday” je další z dravých rychlovek, společně udávajících dravý tón recenzované nahrávky, jednoduchá ústřední melodie sloka-refrén vzorec, přirozené tempo i plynutí skladby, to vše jsou silné zbraně v arzenálu “Order of the Black”. Klasická rockovka pro chvíle odpočinku a vymlácení hlavy, nemám co dodat. Sice jen tak prosviští kolem, aniž by ve vás něco zanechala, ovšem zároveň navodí příjemnou, nenucenou atmosféru.
Tak “Southern Dissolution” už mi připomíná dokonce Mustasch, což je stoner nejtvrdšího zrna a je očividné, že alkoholu a jižanskému způsobu života holdující Zakk k tomuto svéráznému stylu přičichá stále větší měrou. Připravte se na dvouvteřinové pinch harmonics, valící se kytarové kameny, jež totálně srovnají se zemí vše, co se ocitne v jejich cestě. A možná přijde i breakdown.
“Time Waits For No One” jakoby se snažila tak trochu nahrazovat “In This River”, jež byla a stále je poměrně velikým hitem a svými postupy posluchače prostě musí nudit. Klavír Wyldea, tklivý chlapácký zpěv něžného samorosta, koženou čapku vraženou hluboko do čela, dozvídáme se, že Čas na nikoho nečeká a to je vážení – velká pravda. A objev století.
“Godspeed Hellbound” pak nápadně připomíná svého času zajímavou záležitost “Junkies Of The Genocide”, než se v polovině válu přehoupne v syrovou záležitost s dosti neústupnými dvoukopáky. “As the world burns – We leave the ground!”
Z dalších tracků určitě (ne)překvapí “Chupacabra”, což je vlastně pokračováním akustické legrace “Speedball”, kterou Zakk vymyslel před dobrým desetiletím, a od té doby v ní pokračuje.
Mám zfošny jako celku dobrý pocit. Pravda, ploužáky se tentokrát příliš nepovedly, koneckonců i sladká “January” s lehkými doteky symfoniky vyznívá trochu plastově, ale ty opravdové, chlapácké fláky se triu povedly nakroutit znamenitě.
Nahrávka se opět (jako vždy) nese ve znamení hlavního protagonisty a zbytek se spíše snaží o to, aby s principálem držel krok a příliš nevyčníval, ale i tak obsahuje novinka momenty, které i příznivce starší tvorby rozhodně potěší a snad i mile překvapí. Po minulém slabším albu se BLS prostě vracejí ve velké formě a jsem si jist, že pokud ve svých přehrávačích vyměníte “Scream” za “Order of the Black” chybu určitě neuděláte. 86%
Čas: 48:59
Seznam skladeb:
www.myspace.com/blacklabelsociety
Zatímco Zakk před dobrým půl rokem koukal, cože to vydává dědeček hříbeček Ozzy a mladší krev v podobě Guse G., v současné době jsou to BLS, kteří jsou na koni a svým southern rock / metalem s příchutí stoneru někdejšímu temnému princi metalu s klidem sundávají tepláky a mrskají na (již notně okoukanou) holou.
Mega hustý výkop přichází již s první rychlovkou, svištivou pinchovačkou „Crazy Horse“, která dostává svému jménu a vozí vás na zastřených a jaksi (hledám správný výraz) bzučivých kytarách, zatímco Zakk předvádí svou klasickou chlapáckou vokální exhibici.
Standardní třípolohový refrén, uvolnění a nátlak s bleskurychlým sólem hlavního protagonisty. Atmosféra v druhé polovině válu silně připomíná staré G’N’R s jejichž ex-kytaristou Slashem Zakk často a rád jamoval. Naprostá paráda, jízda jako prase a skvěle vybraný otevírák po minulém nic-moc singlu “Concrete Jungle”. Beru.
Při “Overlord” se dočkáme rockové jízdy se vším všudy, skladby, jež by se klidně mohla (v jiné kvalitě pochopitelně) objevit na některé z nahrávek Ozzyho v éře Randyho Rhoadse. Parádní zlom s efektovanou kytarou připomínající Sabbath, na nějž navazuje jednoduché, účelné sólo se solidním drivem. Super, naprosto přesná ukázka toho, jak napsat jednoduchou, ale přesto zatraceně old-school rockovou skladbu, které, jak všichni víme, nestárnou.
“Parade Of The Dead” svými rychlými slidy a přeskakovanými riffy připomíná vály z “No Rest For The Wicked”, konkrétně “Devil’s Daughter“, ale to je třebas jen můj osamělý postřeh. Každopádně vyvážený flow, opět zpomalovací zlom, se kterými se na novince roztrhl pytel, stonerové sólo, lead kytarové melodie, jež jsme již měli tu čest slyšet v „Mass Murder Machine“ (album 1919 Eternal), rychlý návrat zpět do středních temp, parádní flow skladby od začátku až do konce, k úplnému závěru nenápadné riffování ve stylu vybraných štychů „Ozzmosis“.
Přichází “Darkest Of Days”, neškodná baladička, kterých Zakk již za svou kariéru napsal ohromnou spoustu a spousta fanoušků BLS se pře, na kterém albu se nacházejí ty nejlepší (za mě “Bridge to Cross”, “Lost Heaven”, “Spoke in the Wheel”, “Dead Meadow” a další a další). Zrovna Darkest na mne zrovna příliš dojem neudělala a ačkoliv vypráví jako vždy hezký a poutavý příběh, k mým oblíbeným ploužákům se bohužel nepřidá. Přílišná rutina. Neberu.
Stupnicemi začínající “Black Sunday” je další z dravých rychlovek, společně udávajících dravý tón recenzované nahrávky, jednoduchá ústřední melodie sloka-refrén vzorec, přirozené tempo i plynutí skladby, to vše jsou silné zbraně v arzenálu “Order of the Black”. Klasická rockovka pro chvíle odpočinku a vymlácení hlavy, nemám co dodat. Sice jen tak prosviští kolem, aniž by ve vás něco zanechala, ovšem zároveň navodí příjemnou, nenucenou atmosféru.
Tak “Southern Dissolution” už mi připomíná dokonce Mustasch, což je stoner nejtvrdšího zrna a je očividné, že alkoholu a jižanskému způsobu života holdující Zakk k tomuto svéráznému stylu přičichá stále větší měrou. Připravte se na dvouvteřinové pinch harmonics, valící se kytarové kameny, jež totálně srovnají se zemí vše, co se ocitne v jejich cestě. A možná přijde i breakdown.
“Time Waits For No One” jakoby se snažila tak trochu nahrazovat “In This River”, jež byla a stále je poměrně velikým hitem a svými postupy posluchače prostě musí nudit. Klavír Wyldea, tklivý chlapácký zpěv něžného samorosta, koženou čapku vraženou hluboko do čela, dozvídáme se, že Čas na nikoho nečeká a to je vážení – velká pravda. A objev století.
“Godspeed Hellbound” pak nápadně připomíná svého času zajímavou záležitost “Junkies Of The Genocide”, než se v polovině válu přehoupne v syrovou záležitost s dosti neústupnými dvoukopáky. “As the world burns – We leave the ground!”
Z dalších tracků určitě (ne)překvapí “Chupacabra”, což je vlastně pokračováním akustické legrace “Speedball”, kterou Zakk vymyslel před dobrým desetiletím, a od té doby v ní pokračuje.
Mám zfošny jako celku dobrý pocit. Pravda, ploužáky se tentokrát příliš nepovedly, koneckonců i sladká “January” s lehkými doteky symfoniky vyznívá trochu plastově, ale ty opravdové, chlapácké fláky se triu povedly nakroutit znamenitě.
Nahrávka se opět (jako vždy) nese ve znamení hlavního protagonisty a zbytek se spíše snaží o to, aby s principálem držel krok a příliš nevyčníval, ale i tak obsahuje novinka momenty, které i příznivce starší tvorby rozhodně potěší a snad i mile překvapí. Po minulém slabším albu se BLS prostě vracejí ve velké formě a jsem si jist, že pokud ve svých přehrávačích vyměníte “Scream” za “Order of the Black” chybu určitě neuděláte. 86%
Čas: 48:59
Seznam skladeb:
- Crazy Horse
- Overlord
- Parade of the Dead
- Darkest Days
- Black Sunday
- Southern Dissolution
- Time Waits for No One
- Godspeed Hellbound
- War of Heaven
- Shallow Grave
- Chupacabra
- Riders of the Damned
- January
www.myspace.com/blacklabelsociety
