Německá funeral nautic doommetalová skupina Ahab patřila mezi často skloňovaná jména letošního Brutal Assaultu. Ač jsem nahrávku The Divinity Of Oceans několikrát slyšel, k sepsání recenze jsem se včas nedostal; tak jsem to chtěl obrátit a zkonfrontovat živé provedení se studiovým. Leč okolnosti mému záměru nepřály – Ahab na Brutalu nezahráli. Hromadu lidí, která se na ně těšila a byla ochotná čekat do pozdních nočních hodin, zrovna nepotěšili, ale třeba si ošizení fanoušci spraví chuť při poslechu loňského, v pořadí druhého plnohodnotného alba kapely.
Ahab si libují v pomalých a ještě pomalejších tempech, kontrastech mezi civilním zpěvem a hlubokým growlingem (všechny hlasy jsou dílem jednoho hrdla) resp. melodickými a (polo)hrubými pasážemi. Během takřka sedmdesáti minut a sedmi songů (průměrná délka jednoho tedy vychází kolem deseti minut) hudba plyne a plyne, aniž by pořádkumilovný posluchač nalezl v jednotlivých skladbách nějaký řád typu sloka–refrén či opakování stěžejních motivů. Oni jsou totiž coby stěžejní brány všechny, postupně na sebe navazují a tak proč je opakovat (úsměv).
Úvod patří umírněným klávesám, k nimž se postupně nabalují kytary, překvapivě pestré bicí, hluboký zastřený growl a později i čistý melodický zpěv. Minimálně tři záležitosti hned od začátku zaslouží zvýšenou pozornost. V první řadě je to onen drsný, nervy drásající „zpěv“, který je na hranici snesitelnosti. Naštěstí je jej na nahrávce užito s citem a v pravý čas je většinou narazen druhou zajímavou „záležitostí“ – čistým zpěvem, který je zachmuřený i (na žánrové poměry) veselejší. A třetí interesantní položkou nahrávky jsou relativně pestré bicí, hlavně co do využití jednotlivých bubnů – tu rána do rytmičáku, tam jen činel, tu kopák, tam zase kotel. Samozřejmě nechybí krásné kytarové melodie ani klávesové party, z nichž z ničeho nic vystrkují růžky zahuštěné, takřka deathmetalové úseky. A takhle je to na celé nahrávce, někde je muzika křehčí, jinde energičtější, poslouchá se to většinou velmi příjemně, byť vlezlé a prvoplánovaně chytlavé skladby se na desce nenachází. Je to spíše o vkusu – pro milovníky posmutnělé atmosféry budou Ahab bezchybní, pro fanoušky rychlejšího nářezu takřka neposlouchatelní.
Za zmínku pro neinformované snad stojí i skutečnost, že kapela je ideově inspirována románem amerického spisovatele Hermana Melvilla Bílá velryba. Dobrodružná kniha o stíhání velryby přezdívané Moby Dick dala skupině i název (Ahab je kapitánem velrybářské lodi) a má co do činění i se stylem (nautic...) a texty.
Seznam skladeb:
Čas: 67:34
www.ahab-doom.de
www.myspace.com/ahabdoom
Ahab si libují v pomalých a ještě pomalejších tempech, kontrastech mezi civilním zpěvem a hlubokým growlingem (všechny hlasy jsou dílem jednoho hrdla) resp. melodickými a (polo)hrubými pasážemi. Během takřka sedmdesáti minut a sedmi songů (průměrná délka jednoho tedy vychází kolem deseti minut) hudba plyne a plyne, aniž by pořádkumilovný posluchač nalezl v jednotlivých skladbách nějaký řád typu sloka–refrén či opakování stěžejních motivů. Oni jsou totiž coby stěžejní brány všechny, postupně na sebe navazují a tak proč je opakovat (úsměv).
Úvod patří umírněným klávesám, k nimž se postupně nabalují kytary, překvapivě pestré bicí, hluboký zastřený growl a později i čistý melodický zpěv. Minimálně tři záležitosti hned od začátku zaslouží zvýšenou pozornost. V první řadě je to onen drsný, nervy drásající „zpěv“, který je na hranici snesitelnosti. Naštěstí je jej na nahrávce užito s citem a v pravý čas je většinou narazen druhou zajímavou „záležitostí“ – čistým zpěvem, který je zachmuřený i (na žánrové poměry) veselejší. A třetí interesantní položkou nahrávky jsou relativně pestré bicí, hlavně co do využití jednotlivých bubnů – tu rána do rytmičáku, tam jen činel, tu kopák, tam zase kotel. Samozřejmě nechybí krásné kytarové melodie ani klávesové party, z nichž z ničeho nic vystrkují růžky zahuštěné, takřka deathmetalové úseky. A takhle je to na celé nahrávce, někde je muzika křehčí, jinde energičtější, poslouchá se to většinou velmi příjemně, byť vlezlé a prvoplánovaně chytlavé skladby se na desce nenachází. Je to spíše o vkusu – pro milovníky posmutnělé atmosféry budou Ahab bezchybní, pro fanoušky rychlejšího nářezu takřka neposlouchatelní.
Za zmínku pro neinformované snad stojí i skutečnost, že kapela je ideově inspirována románem amerického spisovatele Hermana Melvilla Bílá velryba. Dobrodružná kniha o stíhání velryby přezdívané Moby Dick dala skupině i název (Ahab je kapitánem velrybářské lodi) a má co do činění i se stylem (nautic...) a texty.
Seznam skladeb:
- Yet Another Raft of the Medusa (Pollard's Weakness)
- The Divinity of Oceans
- O Father Sea
- Redemption Lost
- Tombstone Carousal
- Gnawing Bones (Coffin's Lot)
- Nickerson's Theme
Čas: 67:34
www.ahab-doom.de
www.myspace.com/ahabdoom
