Promo pack od skupiny Satoria by mohl sloužit jako vzor. Desky z tvrdého kartonu s motivem alba obsahují fotku kapely na foto papíru (co s ní?), info o kapele a nahrávce na křídovém papíru, průvodní dopis a samozřejmě CD. CD, jež je debutem australského kvintetu, který se dle vlastních slov pohybuje v oblasti progressive metal / metalcore. A tahle škatulka skutečně celkem trefně nahrávku charakterizuje.
Hned úvodní Burrows přináší velice pestrou paletu nálad, o které se rovným dílem starají kytary a klávesy. Zároveň přináší spoustu změn tempa a zrovna tolik vokálních poloh. Až se nechce věřit, že všechny zpěvy jsou dílem jedněch hlasivek. Adam Downey řve jak tygr, řve umírněně, zpívá čistě vyšším hlasem i procítěně ve středních polohách. Nářeznické pasáže s kanonádami bicích se střídají s progovými, ve kterých z ničeho nic vypluje na povrch výrazná baskytara nebo se z kytarové riffové vozby vynoří klávesová stěna. Některé decentnější pasáže silně připomínají švédské kouzelníky Opeth, některé si nezadají s Dream Theater. A to jsme pořád u první skladby! Ono ale víceméně totéž platí i o těch zbývajících. Model je dán, jen je modifikován, takže jsou k poslechu umírněnější kompozice se spoustou kytarových fines i ostřejší takřka metalcoreové songy s nátlakovými momenty. Nechybí ani „filmová“ instrumentálka s monumentálními klávesami. Jako celek vyznívá nahrávka hodně komplikovaně, většinou je to k dobru věci, ale jsou i místa, která se ve vztahu k okolí zdají být nepatřičná. Jde spíše o výjimky, třeba laciné kytarové trylky v Insurrection; přitom v téže skladbě jsou ke slyšení i mnohem zdařilejší postupy. Některá sóla si zaslouží přídomek „krásná“, některá „divná“
Výsledný zvuk je výborný, nahrávalo se pět týdnů v australském studiu, mastering pak proběhl ve Švédsku a postaral se o něj Jens Bogren ve studiu Fascination Street Studios. CD disponuje výpravným obalem, ve kterém nechybí nic podstatného a je graficky dotažený do posledního detailu – aby ne, když jej vytvořil Travis Smith (dělal třeba pro Opeth, Katatonii, Death…).
Satoria to asi nebude mít jednoduché, pro většinu posluchačů bude příliš komplikovaná, nesnadno zařaditelná a ještě hůře popsatelná. Otevřeným hlavám a hledačům netradičních postupů, kterým pasuje jak melodická muzika, tak pořádný rachot, by ale Australané mohli (měli) padnout do noty.
Seznam skladeb:
Čas: 52:54
www.myspace.com/satoria
Hned úvodní Burrows přináší velice pestrou paletu nálad, o které se rovným dílem starají kytary a klávesy. Zároveň přináší spoustu změn tempa a zrovna tolik vokálních poloh. Až se nechce věřit, že všechny zpěvy jsou dílem jedněch hlasivek. Adam Downey řve jak tygr, řve umírněně, zpívá čistě vyšším hlasem i procítěně ve středních polohách. Nářeznické pasáže s kanonádami bicích se střídají s progovými, ve kterých z ničeho nic vypluje na povrch výrazná baskytara nebo se z kytarové riffové vozby vynoří klávesová stěna. Některé decentnější pasáže silně připomínají švédské kouzelníky Opeth, některé si nezadají s Dream Theater. A to jsme pořád u první skladby! Ono ale víceméně totéž platí i o těch zbývajících. Model je dán, jen je modifikován, takže jsou k poslechu umírněnější kompozice se spoustou kytarových fines i ostřejší takřka metalcoreové songy s nátlakovými momenty. Nechybí ani „filmová“ instrumentálka s monumentálními klávesami. Jako celek vyznívá nahrávka hodně komplikovaně, většinou je to k dobru věci, ale jsou i místa, která se ve vztahu k okolí zdají být nepatřičná. Jde spíše o výjimky, třeba laciné kytarové trylky v Insurrection; přitom v téže skladbě jsou ke slyšení i mnohem zdařilejší postupy. Některá sóla si zaslouží přídomek „krásná“, některá „divná“
Výsledný zvuk je výborný, nahrávalo se pět týdnů v australském studiu, mastering pak proběhl ve Švédsku a postaral se o něj Jens Bogren ve studiu Fascination Street Studios. CD disponuje výpravným obalem, ve kterém nechybí nic podstatného a je graficky dotažený do posledního detailu – aby ne, když jej vytvořil Travis Smith (dělal třeba pro Opeth, Katatonii, Death…).
Satoria to asi nebude mít jednoduché, pro většinu posluchačů bude příliš komplikovaná, nesnadno zařaditelná a ještě hůře popsatelná. Otevřeným hlavám a hledačům netradičních postupů, kterým pasuje jak melodická muzika, tak pořádný rachot, by ale Australané mohli (měli) padnout do noty.
Seznam skladeb:
- Burrows
- Rains Ablaze
- At The Feet Of Giants
- Insurrection
- Brother War
- Flock
- Goodspeed
- Slumbers
- Where Loyalties Lie
Čas: 52:54
www.myspace.com/satoria
