Severe Torture z prohnilých holandských jatek a kanálů vždy v našich končinách platili za nepříliš originální, ale zato občas až překvapivě dobré levobočky svých někdejších vzorů Cannibal Corpse, jež jsou další v řadě těch, kdo si libují v textech plných perverze, rozčtvrcených torz, krví nasáklých mokvajících těl a podobných legračních úchyláren, kterých mají splatter/gore kapely vždy plné rukávy.
Pokud pohlédneme do minulosti, byly dlouhohrající nahrávky jak „Feasting On Blood“ a hlavně průlomová „Misanthropic Carnage“ poctivými vály plnými old school brutal řezničiny, které ani na okamžik nenechaly nikoho na pochybách, že se z kapely časem stane opravdu velké jméno. Jak roky l a hudební preference plynuly, Severe Torture jakoby ztráceli na pomyslné aktuálnosti a přehrávače brutal death metal fans naplnily jiné, perspektivnější, či klasičtější spolky. Přesto se banda z Brabantska vždy dokázala znovu přihlásit o slovo a alespoň svým skalním připravit chutný prasácký koktejl plný toho nejšťavnatějšího death metalu.
Činí tak i letos, po dlouhých třech letech od vydání jejich předchozího seku „Sworn Vengeance“ a musím uznat, že ačkoliv nejde o nic, z čeho by se posluchač posadil na prdel, muzika je to velmi šlapavá. Předem bych se rád zastavil u cesty, kterou kapela za těch několik posledních let urazila a všem posluchačům asi musí být jasné, že se od původního bububu metalu (viz Carnivorous Force) posunuli někam k valivému US death metalu ve stylu Suffocation, jež v jejich podání připomene všechny zlaté časy této NY bandy, ovšem zároveň zůstávají věrni své gore tématice, parádnímu deathovému low growlu Dennise Schreurse, jednoduché, úderné rytmice a poctivé kytarové práci ze staré deathové školy Marvina Vriesdeho a Thijse Van Laarhovena, kteří na hmatnících skutečně nevymýšlejí pražádné krkolomné ekvilibristiky jako z kuchařky modern metalového maniaka, ale přesto společně vytvářejí minimálně velmi podařené hrany, o kterých se kolemjdoucí rozdírají jako o čerstvě naostřené žiletky. Sem tam se nahodí obstojná sypačka ze staré školy („Deride Jesus“) v níž Tulipáni předvedou, že jim bicí práce není cizí, ovšem ne abyste očekávali zběsilé gravity blasty sem tam. Že stejně nečekali? V pořádku.
Co mi však poměrně vadilo, byl poněkud nepovedený zvuk perkusí, kdy činely měly opravdu velice plastový zvuk a nutno dodat, že jsem desku poctivě poslouchal z CD (a povinných ukázek z bandzonu) na kvalitní repro soustavě. Na druhou stranu mírně triggerem projeté kopáky jsou ve skvělé formě a z rytmické sekce patří k naprosto jasnému plusu nahrávky.
Jistě nepotěší až přílišná jednolitost materiálu v němž kapela brzy rezignuje (opět a vždy) na jakoukoliv snahu o ozvláštnění, překvapení, neřku-li progresi, jelikož toto slovo je těmto starým mlátičům zcela cizí. Co zbývá, je rozhodně velmi dobře poslouchatelný brutal death metal, jenž navíc pochází od kapely, která se s každým dalším albem stává (na své poměry) stále techničtější a ačkoliv to na moderní death metalovou extratřídu ani náhodou stačit nebude, uvážíme-li, jakým obrovským posunem tato krví a hnisem nasáklá skvadra prošla, lze říci, že se opět jedná o příjemný death metalový poslech, jenž sice jakoby neměl sílu na to usadit se vám na delší dobu v hlavě, ovšem který zároveň skýtá zajímavou příležitost k opětovnému nahlédnutí do učebnice death metalu druhé poloviny 90. let. Ke konci desky jsem byl poměrně namlsán a velice excitován mollovým úvodem sedmého válu „Inferior Divinity“, jenž na mne však posléze ze svých otevřených ran vychrlil jen další dávku jednolitého, leč sladce chutnajícího červeného moku.
Sečteno podtrženo, Severe Torture opět předvedli jistý technický posun, ovšem posluchač se jaksi nemůže zbavit dojmu, že kapela nedokáže natáhnout své nápady do té míry, aby se rovnoměrně rozprostřely po celé stopáži alba. Některé štychy, zvláště v první části desky jsou vynikající, v té druhé se již spíše tak sweepuje na jistotu a čeká se, kdy už bude konec. O to větší „překvapení“ pak přichází se „Swallowing Decay“, v níž se řezníci očividně inspirovali kytarovým zvukem Nile a předvádějí poměrně zajímavá sóla a vyhrávky, podporováni masivní bicí hradbou Setha Van De Loo, kdy si tento borec dokonce střihne jednu z nejvíce agilních pasáží celého alba. 72%
Čas: 37:45
Seznam skladeb:
Pokud pohlédneme do minulosti, byly dlouhohrající nahrávky jak „Feasting On Blood“ a hlavně průlomová „Misanthropic Carnage“ poctivými vály plnými old school brutal řezničiny, které ani na okamžik nenechaly nikoho na pochybách, že se z kapely časem stane opravdu velké jméno. Jak roky l a hudební preference plynuly, Severe Torture jakoby ztráceli na pomyslné aktuálnosti a přehrávače brutal death metal fans naplnily jiné, perspektivnější, či klasičtější spolky. Přesto se banda z Brabantska vždy dokázala znovu přihlásit o slovo a alespoň svým skalním připravit chutný prasácký koktejl plný toho nejšťavnatějšího death metalu.
Činí tak i letos, po dlouhých třech letech od vydání jejich předchozího seku „Sworn Vengeance“ a musím uznat, že ačkoliv nejde o nic, z čeho by se posluchač posadil na prdel, muzika je to velmi šlapavá. Předem bych se rád zastavil u cesty, kterou kapela za těch několik posledních let urazila a všem posluchačům asi musí být jasné, že se od původního bububu metalu (viz Carnivorous Force) posunuli někam k valivému US death metalu ve stylu Suffocation, jež v jejich podání připomene všechny zlaté časy této NY bandy, ovšem zároveň zůstávají věrni své gore tématice, parádnímu deathovému low growlu Dennise Schreurse, jednoduché, úderné rytmice a poctivé kytarové práci ze staré deathové školy Marvina Vriesdeho a Thijse Van Laarhovena, kteří na hmatnících skutečně nevymýšlejí pražádné krkolomné ekvilibristiky jako z kuchařky modern metalového maniaka, ale přesto společně vytvářejí minimálně velmi podařené hrany, o kterých se kolemjdoucí rozdírají jako o čerstvě naostřené žiletky. Sem tam se nahodí obstojná sypačka ze staré školy („Deride Jesus“) v níž Tulipáni předvedou, že jim bicí práce není cizí, ovšem ne abyste očekávali zběsilé gravity blasty sem tam. Že stejně nečekali? V pořádku.
Co mi však poměrně vadilo, byl poněkud nepovedený zvuk perkusí, kdy činely měly opravdu velice plastový zvuk a nutno dodat, že jsem desku poctivě poslouchal z CD (a povinných ukázek z bandzonu) na kvalitní repro soustavě. Na druhou stranu mírně triggerem projeté kopáky jsou ve skvělé formě a z rytmické sekce patří k naprosto jasnému plusu nahrávky.
Jistě nepotěší až přílišná jednolitost materiálu v němž kapela brzy rezignuje (opět a vždy) na jakoukoliv snahu o ozvláštnění, překvapení, neřku-li progresi, jelikož toto slovo je těmto starým mlátičům zcela cizí. Co zbývá, je rozhodně velmi dobře poslouchatelný brutal death metal, jenž navíc pochází od kapely, která se s každým dalším albem stává (na své poměry) stále techničtější a ačkoliv to na moderní death metalovou extratřídu ani náhodou stačit nebude, uvážíme-li, jakým obrovským posunem tato krví a hnisem nasáklá skvadra prošla, lze říci, že se opět jedná o příjemný death metalový poslech, jenž sice jakoby neměl sílu na to usadit se vám na delší dobu v hlavě, ovšem který zároveň skýtá zajímavou příležitost k opětovnému nahlédnutí do učebnice death metalu druhé poloviny 90. let. Ke konci desky jsem byl poměrně namlsán a velice excitován mollovým úvodem sedmého válu „Inferior Divinity“, jenž na mne však posléze ze svých otevřených ran vychrlil jen další dávku jednolitého, leč sladce chutnajícího červeného moku.
Sečteno podtrženo, Severe Torture opět předvedli jistý technický posun, ovšem posluchač se jaksi nemůže zbavit dojmu, že kapela nedokáže natáhnout své nápady do té míry, aby se rovnoměrně rozprostřely po celé stopáži alba. Některé štychy, zvláště v první části desky jsou vynikající, v té druhé se již spíše tak sweepuje na jistotu a čeká se, kdy už bude konec. O to větší „překvapení“ pak přichází se „Swallowing Decay“, v níž se řezníci očividně inspirovali kytarovým zvukem Nile a předvádějí poměrně zajímavá sóla a vyhrávky, podporováni masivní bicí hradbou Setha Van De Loo, kdy si tento borec dokonce střihne jednu z nejvíce agilních pasáží celého alba. 72%
Čas: 37:45
Seznam skladeb:
- Grave Condition
- Unholy Misconception
- Deride Jesus
- Defective Fornication
- Slaughtered
- Feeding On Cadavers
- Inferior Divinity
- ncarnation Of Impurity
- To Relieve The Mortal Flesh Of Pain
- Swallowing Decay
