Post rock/metalové smečky se nejen v zahraničí, ale koneckonců i v našich končinách v posledních letech těší nebývalé oblibě. Povětšinou míří ke starším a zkušenějším posluchačům, kteří v hudbě těchto spolků nacházejí v dnešní uspěchané době tolik potřebnou nostalgii, dokonalou symetrii jemných kytar a uřvaného vokálu (v případě hardcore smeček), či instrumentální poměrně snadno se poslouchající směs, jež může snadno vytvořit dokonalou kulisu pro všechny pracovní povinnosti.
Podobným směrem se již sedm let ubírá i Rosetta ze Spojených Států, jež si ve světě své očko udělala ihned prvním, a pro mnoho fanoušků dosud nejlepším „The Galilean Satellites„ , na němž se ještě daly vypozorovat poněkud zvláštní prvky nu-jazzu, zatímco s albem následujícím, „Wake/Lift“, se Rosetta přiřadila k tomu lepšímu ze zástupu post metalových kapel s příchutí sludge, které kvůli své kvantitě mezi sebou pomalu začínají zápasit byť jen o ždibec posluchačovy pozornosti.
Ne tak Rosetta, ta o nic zápasit nemusí. Všechna jejich alba jsou vysoce návyková, živá vystoupení v dokonalém poměru mezi energičností a zasněností, jež vyvěrá ze samotné povahy jejich kompozic, jednoduše dokonalý soundtrack k prozření a vyrovnání se s rychlostí světa.
Člověk má při startu fošny A Determinism Of Morality, respektive prvního fláku „Ayil“ neodbytný dojem, že Rosetta snad sludge vyměnila za post-hardcore, ovšem to je pouhé klamání tělem, jelikož stejně, jako je jejich obálka plná rozličných tvarů a barev, je i hudební složka stejně sytá a nespoutaná. Experimentální, melodický, nevypočitatelný proud hudebních vln, ve kterých znovu poznáváte vám důvěrně známé muzikantské persony, ovšem protentokrát s několika mírnými změnami, bubeník Bruce McMurtrie Jr. jakoby až příliš důsledně dodržoval struktury songů a ani při pasážích s náznaky drone se kdovíjak neodvazuje. Přesto odvádí poměrně solidní práci, ovšem na jeho vychytávky, které předváděl na předchozích albech zapomeňte.
Track druhý, „Je N'en Connais Pas La Fin“ nechává rychle zapomenout na předchozí sludge, svým krásným basovaným podkladem Davida Grossmana a s tesknými post-rockovými tóny dává za pravdu termínu, jenž si sama kapela užila na svém myspace – „Metal for Astronauts“. V postu poměrně hojně se vyskytující asociace, ovšem je fakt, že tato skladba jednoduše za skvěle odvedeného řvaní M. Armina ke hvězdám míří a kosmonauti se již v kabině modlí, aby se také někdy živí vrátili zpátky.
Každý post-rocker již má dávno poněkud vlhko ve spodním prádle, když to na něj kapela vybalí se zcela klasickým, avšak i přesto dokonale pohlcujícím a všeobjímajícím melodickým patosem s trojkou „Blue Day For Croatoa“, jež pánové pro ještě větší vzrušení ponechali zcela instrumentální.
Ovšem pro odhad vývoje smečky bude mnohem důležitější sledovat „Release“, v níž se dočkáme čistých vokálů a nutno dodat – že zatraceně povedených. Jakkoliv jsem nepřítel většiny mužských hlásků v tvrdé muzice, všechny vokály, se kterými se kdy Rosetta vytasí, jsou jednoduše…prostě skvělé. Člověk by řekl, že po vydání veskrze povedených (TGS je stále prostě vynikající) alb si kapela může dovolit šlápnout trochu vedle, avšak místo toho na posluchače vybalí vše, co za tři roky nasbírala – a že je to skutečně opět parádní materiál. Lze namítat, že oproti předchozímu albu je novinka mnohem měkčí a méně metalová, jenže to, co ztrácí na razanci, nabírá na propracovanosti a promyšlenosti. Je pravda, že s „Revolve“ se již zábavnost poněkud vytrácí, co ovšem zůstává, je vynikající soundtrack, jenž je použitelný ke každodenním činnostem a třeba i pozvolnému usínání v náručí sonické nádhery. Navíc poslední dvě kompozice – jak „Renew“ s parádními „pidlikačkami“, tak hlavně neuvěřitelně orgasmická titulní božárna
„A Determinism Of Morality“ nechává posluchače s otevřeným chřtánem a výrazem: „A dál?“. A to se u mnohých nahrávek poslední doby věru nestává vážení!
Verdikt: Rosetta přišla, zahrála, zvítězila. Nejsem si jist, komu se pánové upsali, ale pokud hledáte skutečně zatraceně povedenou porci post-rock/metal/hardcore s příchutí sludge a dronu (povětšinou jen v první skladbě), bude pro vás „A Determinism Of Morality“ tím pravým poslechem pro minimálně několik týdnů. 89%
Čas: 47:42
Seznam skladeb:
- Ayil
- Je N'en Connais Pas La Fin
- Blue Day For Croatoa
- Release
- Revolve
- Renew
- A Determinism of Morality
