Pokud jsem po krotkém albu Souvenirs d'un Autre Monde čekal další ukolébávánku na splitku s Les Discrets (zde), po poslechu dvou skladeb, z nichž jedna se shodou okolností nachází i na právě recenzované novince, jsem se hodně rychle zaklidnil. Je vidět, že pro mnoho lidí geniální instrumentalista a skladatel Neige je sice svébytný samorost, ale také dosti pozorný posluchač, jenž sledováním různých fór a recenzí dospěl k rozhodnutí, že je třeba k tomu Disney metalu něco přidat. To něco jsme již měli možnost poznat ve vynikající skladbě Percées De Lumière, kde se black metalová divokost (v tomto případě hodně rezervovaná) snoubí s post metalovým/shoegaze feelingem, kdy obě složky společně tvoří naprosto dokonalou symbiotickou strukturu. Již před čtyřmi měsíci jsem nechápal, proč Neige zamířil znovu k black metalovým kořenům, ale abych pravdu řekl, v jeho případě je to jedině dobře.
Proto jsem doufal, že francouzský enchanteur pojede ve stejné lajně, jako si vytyčil již na splitu i v případě celé dlouhohrající nahrávky „Écailles de lune“, jež měla vyjít již minulý rok, ale jelikož Neigeho nikdo nikam nehoní, termíny stíhat nemusí a společně se svým kumpánem Winterhalterem, jenž dílo nabouchal, měl dostatek času skladby vypilovat.
Cosi o vystřízlivění a opuštění francouzského venkova stále platí, Écailles De Lune (Part I) inklinuje kamsi k post metalovému feelingu valchování kytarových strun formací Caspian či Giants s tím, že se k němu přidává notná dávka skutečného post blacku (konečně) a neteplé(!) jako vždy francouzsky zpívané čisté vokály hlavního protagonisty. Již nemáte pocit, že zpívá androgynní bytost, ale dospělý muž, jenž má sice sametově hebounký vokál, ovšem co mu nechybí, jsou pro chlapa tak nějak nezbytné - koule.
Právě francouzština je to, co mne u Alcest zaráží a fascinuje nejvíce, zatímco jinak tuhle řeč učenců, kterou mají mluvčí tendenci strkat naprosto všude kam to jde skutečně příliš nemusím, u Alcest působí mystickým, uklidňujícím dojmem. To, společně s velmi pozvolným rozjezdem první ze dvou částí příběhu Écailles (obě mají shodně po 10 minutách) tvoří téměř extaticky dokonalý hudební zážitek, při němž hezky rychle zapomenete na Suvenýry a pokud jste si přišli trochu zavzpomínat a uvolnit se při poslechu melodické, nenáročné produkce plné malebných sborů a příjemně nazvučených echovaných kytar, bude to pro vás to pravé.
Přechody. Konečně se dočkáváme přechodů á la Amesoeurs, kdy Winterhalter dostane prostor si také pořádně zabouchat a z kontur shoegaze na nás na okamžik vykouknou záblesky krotkého black metalu. Tohle spojení je vskutku hodně povedené, já mám neuvěřitelnou radost, že se Alcest konečně povedlo oprostit se od těch svých radostných zpívánek a připravit pro posluchače zážitek hodný jejich jména.
Druhá část Écailles dokonce překvapí sice již trochu slabším (snad ne tolik trénovaným) harshem a vyhrávky, které Neige přihodí do mixu, jsou, společně s rytmicky kytarovým podkladem hodně podobné, věřte, či ne – Cales. Jakoby se snad Neige s Blackiem na okamžik telepaticky spojil a vypůjčil si postup. Druhá polovina skladby je až neuvěřitelně vydařená a lehkost, s jakou Alcest přejdou od „řezanice“ k vybrnkávaným uvolňovačkám je prostě super. Další důkaz, že ač se Neigemu v posledních letech nepříliš vedlo (subjektivní pocit, vím), tak letos je zpět v plné parádě.
O „Percées De Lumière“ asi nemá cenu sáhodlouze vypravovat, již od minulého roku u mne platí za nejlepší skladbu Alcest a na tom si stojím. „Solar Song“, jež se mi zdá být naopak nejslabším článkem celého soukolí ,vystřídá geniální nostalgická vybrnkávka „Sur L'océan Couleur De Fer“, která svým naprosto přirozeným rozvíjením úvodního jednoduchého motivu slouží jako geniální konec přemýšlivé seance, Alcest v roce 2010 naservírovanou. Já jsem naprosto zaskočen, překvapen, velmi mile potěšen a tam, kde byla dříve trochu pohrdlivá zahořklost, se teď nachází porozumění a pochopení. Écailles de lune je určitě nahrávkou, kterou byste si měli, pokud patříte k fanouškům dospělejší a přemýšlivější muziky, opatřit a jaksepatří naposlouchat. Bohatě se vám za vaši pozornost odmění! Bez delších debat dávám 86%.
Verdikt: Od trochu podivínského francouzského zvukového mága přichází dokonale vyvážená porce post black metalu, jež sice stojí trochu stranou od Souvenirs d'un Autre Monde, ovšem pro fanoušky říznější muziky bude jistě mnohem lepším poslechem. Alcest ukázali, že jim talent nechybí a pokud si dají tu práci, mohou i po letech předvést oslňující hudební zázraky.
Čas: 41:47
Seznam skladeb:
Proto jsem doufal, že francouzský enchanteur pojede ve stejné lajně, jako si vytyčil již na splitu i v případě celé dlouhohrající nahrávky „Écailles de lune“, jež měla vyjít již minulý rok, ale jelikož Neigeho nikdo nikam nehoní, termíny stíhat nemusí a společně se svým kumpánem Winterhalterem, jenž dílo nabouchal, měl dostatek času skladby vypilovat.
Cosi o vystřízlivění a opuštění francouzského venkova stále platí, Écailles De Lune (Part I) inklinuje kamsi k post metalovému feelingu valchování kytarových strun formací Caspian či Giants s tím, že se k němu přidává notná dávka skutečného post blacku (konečně) a neteplé(!) jako vždy francouzsky zpívané čisté vokály hlavního protagonisty. Již nemáte pocit, že zpívá androgynní bytost, ale dospělý muž, jenž má sice sametově hebounký vokál, ovšem co mu nechybí, jsou pro chlapa tak nějak nezbytné - koule.
Právě francouzština je to, co mne u Alcest zaráží a fascinuje nejvíce, zatímco jinak tuhle řeč učenců, kterou mají mluvčí tendenci strkat naprosto všude kam to jde skutečně příliš nemusím, u Alcest působí mystickým, uklidňujícím dojmem. To, společně s velmi pozvolným rozjezdem první ze dvou částí příběhu Écailles (obě mají shodně po 10 minutách) tvoří téměř extaticky dokonalý hudební zážitek, při němž hezky rychle zapomenete na Suvenýry a pokud jste si přišli trochu zavzpomínat a uvolnit se při poslechu melodické, nenáročné produkce plné malebných sborů a příjemně nazvučených echovaných kytar, bude to pro vás to pravé.
Přechody. Konečně se dočkáváme přechodů á la Amesoeurs, kdy Winterhalter dostane prostor si také pořádně zabouchat a z kontur shoegaze na nás na okamžik vykouknou záblesky krotkého black metalu. Tohle spojení je vskutku hodně povedené, já mám neuvěřitelnou radost, že se Alcest konečně povedlo oprostit se od těch svých radostných zpívánek a připravit pro posluchače zážitek hodný jejich jména.
Druhá část Écailles dokonce překvapí sice již trochu slabším (snad ne tolik trénovaným) harshem a vyhrávky, které Neige přihodí do mixu, jsou, společně s rytmicky kytarovým podkladem hodně podobné, věřte, či ne – Cales. Jakoby se snad Neige s Blackiem na okamžik telepaticky spojil a vypůjčil si postup. Druhá polovina skladby je až neuvěřitelně vydařená a lehkost, s jakou Alcest přejdou od „řezanice“ k vybrnkávaným uvolňovačkám je prostě super. Další důkaz, že ač se Neigemu v posledních letech nepříliš vedlo (subjektivní pocit, vím), tak letos je zpět v plné parádě.
O „Percées De Lumière“ asi nemá cenu sáhodlouze vypravovat, již od minulého roku u mne platí za nejlepší skladbu Alcest a na tom si stojím. „Solar Song“, jež se mi zdá být naopak nejslabším článkem celého soukolí ,vystřídá geniální nostalgická vybrnkávka „Sur L'océan Couleur De Fer“, která svým naprosto přirozeným rozvíjením úvodního jednoduchého motivu slouží jako geniální konec přemýšlivé seance, Alcest v roce 2010 naservírovanou. Já jsem naprosto zaskočen, překvapen, velmi mile potěšen a tam, kde byla dříve trochu pohrdlivá zahořklost, se teď nachází porozumění a pochopení. Écailles de lune je určitě nahrávkou, kterou byste si měli, pokud patříte k fanouškům dospělejší a přemýšlivější muziky, opatřit a jaksepatří naposlouchat. Bohatě se vám za vaši pozornost odmění! Bez delších debat dávám 86%.
Verdikt: Od trochu podivínského francouzského zvukového mága přichází dokonale vyvážená porce post black metalu, jež sice stojí trochu stranou od Souvenirs d'un Autre Monde, ovšem pro fanoušky říznější muziky bude jistě mnohem lepším poslechem. Alcest ukázali, že jim talent nechybí a pokud si dají tu práci, mohou i po letech předvést oslňující hudební zázraky.
Čas: 41:47
Seznam skladeb:
- Écailles De Lune (part I)
- Écailles De Lune (part II)
- Percées de Lumière
- Abysses
- Solar Song
- Sur L'Océan Couleur de Fer
