Pokud si pamatujete, jak jsem naposledy plísnil Amesoeurs za to, jakou zívačku předvedli na (vpravdě) posledním albu, v případě splitka Niegeho (dnes již hlavního) projektu Alcest s krajany Les Discrets, jsem čekal něco podobného. Jestliže, podobně jako já, rádi usínáte u naprosto krotkého, Disney ukolébávkového alba „Souvenirs d'un Autre Monde“, je vám jistě jasné, že tohle už s black metalem má pramálo společného. No, černý kov to sice není, ale roky plynou, a vzhledem k tomu, že se stejně jako většina lidí mé generace (alespoň s trochou citu pro dobrou hudbu) přesunuji k čím dál sofistikovanějším formám metalu, nové EP Alcest jsem si od zahraničních kolegů redaktorů samozřejmě opatřil, a na konci – nelitoval. Úvodní poznámka: První na splitu jsou Les Discrets, ale všechny asi spíše zajímá Neigeho projekt, tak půjde první.
Vybavte si Souvenirs. Znuděný Neige svým hebounkým, nemužským vokálkem podmalovává prosluněný francouzský venkov, za zvuků samplů hrajících a smějících se dětí. Black metal? Kdeže. Přesto, při poslechu úvodního, šestiminutového opusu EPčka „Percées De Lumière“ tam najednou to sluníčko a stromečky, viničky a brulee nejsou. Jak jako nejsou? Inu, tato skladba je něco, jako kdybyste vzali sound post-industriální sound raných(!) Amesoeurs a zkřížili je s Alcest, ve kterých děti vyrostly, a se slzou v oku coby staří dědečkové vzpomínají na své krásné mládí. Melodie, až primitivně jednoduchá a přitom mocná vás přiková, zatímco Neige odříkává text sloky. Přijde naprosto unikátní, dokonalý a na Alcest neuvěřitelně trefný refrén, jenž mne posadí na zadek, Nechápu. Následné vyhrávky ve stylu instrumentálních post rockových formací (zde jsme již u klasických Alcest) jsou jakousi melancholickou třešničkou na dortu, zatímco se nad tím vším vznáší harsh skřekot. Paráda.
Druhá a závěrečná část setu Alcest, „Circe Poisoning the Sea“ je melancholickou vybrnkávačkou s klenutým chorusem, krásně procítěným čistým vokálem, jenž by klidně mohl vystřídat ty teplé pasáže na Souvenirs. Jakoby snad Neige zvážněl, chtěl zvrátit ten Disney kolotoč, do kterého se vrhl po hlavně na dlouhohrajícím albu, chtěl snad přesvědčit posluchače, že v duši má stále post-black. No uvidíme na dlouhohrajícím albu.
Ta delší část splitu, 17 minutová, uplyne v režii Les Discrets, no, co k nim dodat, post-rock ve stylu Amesoeurs se vším všudy, leč mnohem méně popový a o poznání více post-industriální (hehe, miluju tohle naprosto nesmyslné přirovnání). Trochu jsem se při poslechu nudil, rozhodně mne dostal hlavně závěr „Song for Mountain“, se skvěle nazvučenou basou a nátlakovými kytarovými pasážemi. A nečekanou bicí dvoušlapkou.
Jinak jsem byl ovšem odrovnán spíše z první skladby Alcest, jelikož teď opět nevím, co si o Neigem myslet. Inu, je to Francouz, takže to vysvětluje všelicos. Část Alcest 8 (berte s rezervou, jde o 10 minut), Les Discrets..hmm 7? Celkem kvalitní split.
Čas: 27:04
Seznam skladeb:
Les Discrets
http://www.myspace.com/lesdiscrets
Vybavte si Souvenirs. Znuděný Neige svým hebounkým, nemužským vokálkem podmalovává prosluněný francouzský venkov, za zvuků samplů hrajících a smějících se dětí. Black metal? Kdeže. Přesto, při poslechu úvodního, šestiminutového opusu EPčka „Percées De Lumière“ tam najednou to sluníčko a stromečky, viničky a brulee nejsou. Jak jako nejsou? Inu, tato skladba je něco, jako kdybyste vzali sound post-industriální sound raných(!) Amesoeurs a zkřížili je s Alcest, ve kterých děti vyrostly, a se slzou v oku coby staří dědečkové vzpomínají na své krásné mládí. Melodie, až primitivně jednoduchá a přitom mocná vás přiková, zatímco Neige odříkává text sloky. Přijde naprosto unikátní, dokonalý a na Alcest neuvěřitelně trefný refrén, jenž mne posadí na zadek, Nechápu. Následné vyhrávky ve stylu instrumentálních post rockových formací (zde jsme již u klasických Alcest) jsou jakousi melancholickou třešničkou na dortu, zatímco se nad tím vším vznáší harsh skřekot. Paráda.
Druhá a závěrečná část setu Alcest, „Circe Poisoning the Sea“ je melancholickou vybrnkávačkou s klenutým chorusem, krásně procítěným čistým vokálem, jenž by klidně mohl vystřídat ty teplé pasáže na Souvenirs. Jakoby snad Neige zvážněl, chtěl zvrátit ten Disney kolotoč, do kterého se vrhl po hlavně na dlouhohrajícím albu, chtěl snad přesvědčit posluchače, že v duši má stále post-black. No uvidíme na dlouhohrajícím albu.
Ta delší část splitu, 17 minutová, uplyne v režii Les Discrets, no, co k nim dodat, post-rock ve stylu Amesoeurs se vším všudy, leč mnohem méně popový a o poznání více post-industriální (hehe, miluju tohle naprosto nesmyslné přirovnání). Trochu jsem se při poslechu nudil, rozhodně mne dostal hlavně závěr „Song for Mountain“, se skvěle nazvučenou basou a nátlakovými kytarovými pasážemi. A nečekanou bicí dvoušlapkou.
Jinak jsem byl ovšem odrovnán spíše z první skladby Alcest, jelikož teď opět nevím, co si o Neigem myslet. Inu, je to Francouz, takže to vysvětluje všelicos. Část Alcest 8 (berte s rezervou, jde o 10 minut), Les Discrets..hmm 7? Celkem kvalitní split.
Čas: 27:04
Seznam skladeb:
Les Discrets
- L'Échappée
- Après l'Ombre
- Song for Mountains (Demo)
- Percées de Lumière
- Circe Poisoning The Sea
http://www.myspace.com/lesdiscrets
