TELEPATIE

Žilinská zastávka evropského turné holandských gore kapel RECTAL SMEGMA, CLITEATER, ROMPEPROP s vynikajícím slovenským supportem kapel O.R.O.S., THORWALD a ATTACK OF RAGE.

To bych nebyl Anxur, abych si na poslední chvíli nevymyslel při pondělku nějakou úchylárnu, smích. Doslova na poslední chvíli jsme se rozhodli vycestovat do Žiliny na ROMPEPROP. Jenže až taková legrace to nebyla… Kolem 19:00, kdy už bychom měli vystupovat v cílové stanici, neustále vyhlížím tu správnou lokomotivu. Tušíte správně. Našim Českým drahám se zase nedařilo a přeprava cestujících z bodu A do bodu B se vymkla kontrole. Můj totožně bláznivý doprovod Nathy (přesvědčil jsem ji o výletě jen hodinu před plánovaným odjezdem) čekala cca 90 minut v Ostravě, já kolem 100 minut v Českém Těšíně na luxusní spoj EuroCity z Prahy.  Přemýšlím, proč ty troleje nic nevydrží… Chybí snad někde na trati zase kus železa? Úvod cesty oba pronadáváme, od poslechu tanečního goregrindu pár kilometrů za hranicemi nás to ale stejně neodradilo, smích.

Boonker pub nestojí nijak závratně daleko, raději však volíme vyhlídkovou večerní trasu po Žilině s místní MHD, abychom nikde nebloudili. O správnosti této myšlenky jsem přesvědčený už z důvodu, že najít zastávku naší linky pro nás bylo natolik složité, že jsme se raději prošli o pár zastávek jinam do města, abychom si následně vychutnali celý autobusový okruh zpátky přes vlakové nádraží (smích). Nepletu-li se, tak už bylo pár desítek minut po osmé, když jsme se dopotáceli před vchod. V obležení kuřáků vyhnaných na vzduch (konečně další klub, kde se dá i uvnitř dýchat…) sestupujeme pod povrch zemský přímo k pódiu. Vlivem zpoždění přicházíme o úvodní partu z Bratislavy.

Místo poslechu O.R.O.S. tedy hledíme jak si své propriety tasí THORWALD.  V klubu se nijak nespěchalo a i přes pozdější hodinu (akce měla začít už v 18:00) byla v plánu teprve druhá kapela.  Chlapci to z Košic neměli zrovna kousek, zato peklo se na ně strhlo snad za celý večer největší. Přízvuku jsem moc nerozuměl a tak sem pochytil akorát, jak si borci povídají a zpívají o Jožovi Rážovi, Peterovi Bondrovi nebo Jaromíru Jágrovi, smích. Vzpomínám, jak se ke mně kdysi dostala dost nezáživná nahrávka „Medical Dissector“ (split s PULMONARY FIBROSIS ´02), nicméně tentokrát a v live provedení šlo o hotový mozkový masakr. Jakoby vás v obličeji šimraly tupé nože od pokažené sekačky! Mnohem ostřejší a hudebně přesvědčivější výkon mě mile potěšil. Početná smečka vzteklé řádící zvěře před muzikanty vycítila, že tohle je jejich chvíle. Občas nešlo poznat, zda si někteří regulérně rozhodli dát přes držku nebo jen skotačí a paří. Zuřivé vystoupení (smích).

V Čechách a na Moravě mnohem profláklejší ATTACK OF RAGE mám velmi rád. Hned z prvních tónů byl znát kvalitativní posun ještě o několik stupínků nahoru. Jejich přímočarý a tradiční grindcore sekal, co šlo a nebyly opomenuty ani nejznámější šlehy z parádního „Grindpeace“ (´07).  Co ale na první pohled vzbudilo u všech přítomných největší pozornost, byl post baskytary. Frontman Lukáš představil v premiéře novou členku kapely Sáru, a že jí to s baskytarou slušelo! Ostatně se stačí podívat na fotogalerii. To zase bude nových nejen porn-gore-grindových fanoušků a slintajícího publika v prvních řadách (smích). Naposledy mě takto překvapil záskok baskytaristy ABORTED při tour CRYPTOPSY, GRAVE před pár lety. Tehdy se na stage objevila rovněž krásná a zručná baskytaristka, doufám tedy, že to s kapelou Sára zvládne a vydrží až do jejího velmi dalekého konce.  Přes všechna pozitiva si ale neodpustím poznámku, že oproti jiným vystoupením co jsem možnost pány viděl, byl v celkovém soundu na basu kladen příliš vysoký důraz.  Přinejmenším v některých pasážích měli být přeci jen spíš než basa slyšet kytary. Možná jsem ale jediný kdo takto „neslyšel“. Jinak samozřejmě stoprocentně odvedená práce! ATTACK OF RAGE v tomto žánru těžko na Slovensku budou hledat konkurenta.

Po domácích předskokanech mizí celá stage „dopryč“ a náčiní si chystají první tuliPáni. Zatím ani pořadatelé nevědí, kdo ze zahraniční trojice začne. Vše celkem trvá, až začínám být nervózní, zda uvidím aspoň půlku setu ROMPEPROP. Sami muzikanti naštěstí vidí, jak se s přibývající hodinou atmosféra příliš nestupňuje a tak z ničeho nic profičí první song z repertoáru RECTAL SMEGMA.  Dunivý diskotékový rytmus s řezanými kytarovými riffy už jsme si mohli vychutnat v létě na Fekal Party. Dnešní večer byl ale výjimečný. Chrochtal Yannic měl trošku problémy vše ukvičet, tak mu celý set vypomáhal Dirty Dr. Dente z ROMPEPROP a nezapomněl si zapnout svůj efekt. Dokonalá bublající paráda se skřehotavým chrčením Yannica k sobě dokonale pasovala! Kdyby takto zněli RECTAL SMEGMA vždy, asi bych se zbláznil radostí. Neskutečně živé, zábavné a především taneční!  Hrálo se samozřejmě jak z aktuálního „Keep On Smiling“ (´09) tak ze staršího „Licking a Leper“ (05) a opět se potvrdilo staré známé pořekadlo – v jednoduchosti je síla!

S CLITEATER na pódiu jsem měl tu čest setkat se prvně.  A ačkoliv při nástupu vypadali nejvíce unaveni, jejich hudba byla rozhodně za celý večer na nejvyšší úrovni. Dostatečně skotačivé riffy doprovázel luxusní vokál z hrdla mistra Joosta Silvrantse (INHUME, ex-SINISTER), samosebou nechyběli přesné a drtivé bicí, které obsluhoval nový člen Martijn Sijmons. Ačkoliv CLITEATER nechrlí každý rok jedno album a poslední kolečko se z lisovny vykutálelo už před dvěma lety („Scream Bloody Clit“), jakýkoliv hit z jejich repertoáru čítající 3 studiová alba přesvědčí o jejich nadprůměrných kvalitách. A megabonus na závěr - titulní skladba z kultovního „Eat Clit Or Die“ (´05), co víc by si přát? Po všech stránkách včetně zvuku, tento večer jednoznačný vítěz!

Čas kolem půlnoci, krvavý mejdan vrcholí. Poslední a nejočekávanější trio z Nizozemí ROMPEPROP přijeli prezentovat novinku, kterou právě v těchto chvílích tradičně vyvrhl vydavatel Roman Poláček z Bizarre Leprous. Album se jmenuje „Cargel Cummics“ a nutno podotknout že všechny 3 skladby, jež z něj tento večer zazněli, byly rozhodně nejpropracovanější z historie kapely. Začaly se objevovat melodie v kytarách a díky tomu se dá s jistotou vysledovat, že ty nejprimitivnější hopsačky by pánové přeci jen rádi vyšperkovali a vývojově se tak někam posunuli. Samozřejmě, že valná většina publika žadonila o dnes již zlidovělé a kultovní cumshoty jako „Babyshitter“ z „Menstrual Stomphulk“ nebo „Vaginal Luftwaffe“ z „Hellcock's Porn Flakes“. Samozřejmě se dočkali.  Mé ucho pak nejvíce potěšila perla „Pelikanelul“. Po nějakých 45 minutách jsem doufal s ostatními v zázrak v podobě přídavku té nejkrásnější písničky „Cuntlava“, leč tentokrát jsem měl smůlu.  Po vizuální stránce ROMPEPROP vsadili na komornější show, při níž nechyběl kostlivec Bonebag Rob za basou. Škoda jen, že se nikomu nechtělo zasírat nějakou tou narudlou tekutinou. Nebýt nových songů, zamrzela by mě zřejmě i monotónnost a pocit, že nevidíme a neslyšíme nic nového, takto bylo naštěstí vše v pořádku. Až na zvuk, který v porovnání s CLITEATER tvořil často cosi jen velmi těžko rozpoznatelného. To zamrzelo ze všeho nejvíc. Staré vály tak zanikaly a pro ty, kdo je dokonale neznal, bylo myslím i problém se zorientovat. Tak či tak ROMPEPROP i ve třech dokážou vyvolat šílenství a zdravou chuť vydovádět se a přestože klubová show nyní nebyla tak přesvědčivá jako párty na Obscene Extreme, věřím, že všichni přítomní byli spokojeni.

Ačkoliv jsme museli díky průtahům trochu víc spěchat na vlak, vše podstatné jsme si dosyta vychutnali a tak nezbývá než se vrátit zpět do zakouřeného Moravskoslezského kraje. Účast akce kolem stovky lidí se zdála při pondělku přijatelná a tak doufejme, že se brzy do Žiliny zase vydáme na nějakou prima zábavu.

Autor: Anxur
Fotogalerie

Zveřejněno: 18. 03. 2010
Přečteno:
2920 x
Autor: Nathanella | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář