UCHÁZÍM / BLACK SPIRIT ROSE – Split kontrakultura

Hudba na tomto nosiči je věnována těm, kteří stojí, žijí, loví a hledají mimo trendy. Těm, kterým je lépe na okraji. Tyto věty pocházejí z obalu splitka dvou prachatických kapel... ale ona skoro všechna hudba, o které se píše na tomto portálu, je z téže kategorie... takže vlastně slova, která se dostanou jen k těm, kteří na tom okraji jsou... jenže... Ucházím i BSR jsou na okraji okraje...

Ucházím sice patří mezi nejzajímavější a nebojím se napsat nejlepší tuzemské HC / punkové kapely, jenže se o nich příliš nemluví, nehrají na větších festivalech, nikam se netlačí. BSR jsou ještě hlouběji v podzemí, se svým alternativním psychedelickým rockem jakoby patřili do poloviny 70. let, kdy tahle hudba přežívala v hlubokém undergroundu a její protagonisté byli pronásledováni a vězněni. Škoda, že split nevyšel na vinylu... Pak bych mohl napsat, že na straně A se nachází šest skladeb od Ucházím a na „béčku“ stejný počet písniček od BSR.

Ucházím servírují rovnou polovinu převzatých skladeb, vedle kultovní Kritické situace si vzpomněli i na stále aktivní Šanov 1 a již takřka zapomenuté Modré tanky. Mě se nejvíc líbí předělávka Kritické situace, Podivná ZOO je silná už v originále, chytlavá a melodická, a Ucházím k ní přistoupili s pietou a zároveň po svým – možná škoda, že hostující Evva nedostala o něco větší prostor. Ná–řezničina od Šanova odsýpá v ultrarychlém tempu podobně jako v originále, snad jen zpěv je cyničtější a teatrálnější. Originál od Modrých tanků žel neznám, možná proto mě tahle věcička baví z Ucházející „strany“ nejméně. Zato vlastní tvorba kapely mě baví víc než je zdrávo (smích). Na první poslech hůře stravitelný mix punku a HC se postupně dostává „pod kůži“ a stále víc a víc musím souhlasně pokyvovat hlavou. Jak nad pestrou a netrendovou hudební složkou, tak nad zajímavými a překvapivě do vlastního (punkového) hnízda namířenými texty. Narozdíl od většiny kolegů Ucházím kritizují typické punkové „nadávací“ texty, a možná to ani při letmém poslechu někdo neodhalí... Začátek hovoří podobně jako většina:

Společnost je zkurvená
a systém stojí za hovno

jenže potom...

pravil chytrejch světa král
a já ho poslal do piče
rebela co živí stát
a nebo možná rodiče
umí dlouze blábolit
co všechno volá do nebe
a zatím ho nenapadlo
začít třeba u sebe.

Všechna čest, pánové.


Druhá polovina splitu je úplně jinde. BSR navzdory věku (podle fotky vypadají tak na dvacet, podle Bandzone jsou o nějaké dva tři roky starší) produkují hudbu dnes takřka zapomenutou. PPU, DG 307, Garáž – to jsou kapely, které mě napadají, když BSR poslouchám. Nejsem si v tomto (hudebním) směru příliš jistý v kramflecích, ale narozdíl od citovaných kapel se BSR nebojí občasného razantního přitvrzení až někam k hardcoreovému nářezu. Většinou ale vládnou pomalá tempa a ponuré nálady, navíc umocněné depresivními texty se specifickým přednesem Radka Štěpánka. Jeho zpěv není nijak extra cizelovaný, ale o to více je naléhavý a do podivné nálady dobře zapadá i občasná řeč a výkřiky. Do podivné muziky pak patří podivné nástroje (smích). BSR používají kromě klasických rockových nástrojů i saxofon a klarinet a bubeník pak asi nějaká netradiční otloukátka – když už jsem u instrumentů, tak pánové své nástroje ovládají s nečekanou suverenitou. Vlastně nevím, co téhle partě vytknout, snad jen občasné příliš ostré změny ve stavbě skladeb a pak cover Olympicu Ikarus blues s nemístnými melodickými pasážemi, které jednak do atmosféry poloalba nepasují, jednak v nich „vyniká“ nejistý zpěv. Naopak nejlepším kouskem je bezesporu Ideální člověk s textem plným rezignace:

Zavři oči
a už je nikdy neotvírej
přestaň mluvit
a už nikdy ani slovo
přestaň myslet...


Zvuk obou part ze studia Ludi Špilauera v Trhových Svinech je povedený, obal z dílny basáka Ucházím Bodzy obsahuje veškeré potřebné informace včetně všech textů a fotek obou kapel, snad jen titulní koláž je nevýrazná.

Zajímavý počin „dvou (rovnocenných partnerů) z jednoho města“.