
Na začátku této recenze bych se asi měl omluvit … a za co? Prostě za to, že mi tak dlouho trvalo, než jsem se k ní dokopal. Ona některá alba se recenzují sakra špatně. Když dostanete vynikající album, je to fajn – pochválíte a během chvíle je to z krku. Když dostanete hrozné album – pohaníte, přidáte něco málo ze svých komplexů a je to z krku. A pak můžete dostat album, u kterého nemůžete dost dobře udělat ani jedno z toho … a to je pak porod.
A tenhle porod nastal právě u téhle italské party, která se letos dostala do do studia, aby natočila své první demo, kterým je Stillness. Ono to album totiž není ani vynikající, ani hrozné … dost dobře ale ani ne průměrné. Ono není ani výživné ani nezáživné, ani povedené, ani nepovedené. Ze všeho nejvíce je … nepopsatelné.
Pokud by si toto album za něco zasloužilo vyloženě pochvalu, pak je to intro „Stillness“ – minutu a tři čtvrtě dlouhá instrumentálka, které vládne kytara a klavír, a to stylem, který balancuje na hranici mezi dokonalostí a plagiátem. Svým perfekcionalizmem totiž připomíná práci Viktora Smolského, sama mi však nebezpečně evokuje cosi z klasické hudby, co bych určitě měl znát.
Po tomto romantickém intru se jde rovnou na věc, a tou je ryzí speedmetal. Kapela se odhaluje až na kost, která mi ale opět něco připomíná … to něco je tentokráte tvorba party, která si říká DREAMAKER. A upřímně – chvílemi nevědět, že poslouchám HELLCIRCLES, klidně bych tvrdil, že jde o DREAMAKER na speedu. Obě party hrají syrový kytarový metal bez nějakých klávesových závojíčků či orchestrálních vatiček.
Zde se ale opět štěpí mé dojmy z tvorby HELLCIRCLES – po zvukové a instrumentální stránce jim nelze naprosto nic vytknout – zvuk je syrový, výrazné bicí ženou skladby vpřed jako stádo splašených koní a až na zvláštní barvu hlasu Marca Parisiho by se kapela stejným zvukem mohla klidně prezentovat i na regulérním albu. Naproti tomu ale tento skvělý zvuk přenáší skladby, které nevyčnívají z té hromady materiálu, který lze sehnat jinde. Trochu by se mi chtělo použít otřepanou frázi „skladbám chybí tah na bránu,“ ale v kontextu alba by to bylo asi jako kdybyste chtěli na bránu táhnout jednotkou splašených tanků. Efekt není ten, že jí trefíte, nýbrž naprosto zadupete do země. Prostě a jednoduše – skladbám jaksi chybí nějaký vyloženě chytlavý nápad – textový či melodický. HELLCIRCLES se sice snaží – v jednotlivých skladbách se střídají rychlé pasáže s melodickými přechody, tu a tam Marco změní styl zpěvu, občas použije i nějaký ten syntezátor. Tyhle drobnosti ale rozmete kolovrátek skladeb jako celku, takže ve výsledku tyhle dobré nápady moc nefungují. Tomu příliš nepomáhá ani fakt, že všechny skladby se valí z reproduktorů v téměř stejném tempu.
Tak, a teď to ohodnoťte. Máte celek, složený z malých, naprosto perfektních dílků, které spolu spolupracují, ale jako celek dávají běžný průměr. OK – zadupejte mě do země i s HELLCIRCLES – dávám osm s tím, že na demo jde o velmi dobrou nahrávku a očekávám, že finální album bude ještě lepší. A jestli ne, jak si mě kruci chlapi nepřejte!!
Čas: 22:18
Seznam skladeb:
-
Stillness
-
Let Us Unite
-
The Damage Done
-
Turn Back
-
Rise Again
Web: http://www.hellcircles.com