Začnu číslem 14, což je počet různých „Blasphemerů“, které mi vyplivl Metal Archives. Být kapelou, tak se asi zamyslím nad změnou názvu. Na druhou stranu, název je prvotřídní klišé a po poslechu obsahu musím přiznat, že se k hudbě hodí, protože to by se dalo označit stejným pojmenováním.
Ačkoli kapela datuje vznik v roce 2000, já o nich slyším prvně, nevadí, koukněme se tedy kotoučku zblízka na zoubek. Po shlédnutí přebalu, který se k hudbě opravdu hodí (to není ani pochvala, ani kritika, to je prostě fakt), pouštím play a vyjede na mě prazvláštní intro, které hned po čtvrthodince budu považovat za nejlepší část nahrávky, ale teď si ještě říkám, jak mohl někdo vyprodukovat takhle infantilní intro. Žádné cavyky a jde se na věc a hodně z ostra. Nemohu říci, že bych tyto blastoidní black/deathy neměl rád, občas moc rád poslechnu, problém je v tom, že doba na které se zastavily nápady Blasphemer a současnost jsou od sebe vzdáleny pekelně daleko.
Těžko říci, k čemu všemu to přirovnat, ale našlo by se toho hodně. Jasné je, že kapela vychází ze starého blacku i deathu, občas je slyšet švédská škola, občas i trochu Ameriky (výjimečně) a občas to kapela doplní takovým riffem, že mám co dělat abych se nezačal smát, viz první song a melodická vyhrávka téměř do tónu okopírovaná od německých pirátů Running Wild.
Hodně dlouho jsem hledal moment, kdy kapela nejede klasické, v jejich provedení navíc těžce infantilní riffy a nakonec jsem našel a to v songu Religion Of Faith, kde je vcelku solidní mezihra (nebo bridge, nebo co to je), kde s parádními flažolety a občas i chytlavým nápadem kapela ukazuje, že na to má. I celkově bych tento song asi vybral za nejpovedenější. Nepočítám-li několika sekundové intro, které se mi po více poslechách začalo líbit.
Zde není moc co řešit. Stále je doba, kdy člověk občas rád poslechne pořádnou nálož jednoduchou a rychlou, což Blasphemer splňují, navíc předpokládám, že na živo musí mít úspěch. Problém je v otřesném zvuku automatu (v této době se dá vyplodit úplně jiná zvuková kvalita) a v base, kterou tam neslyším (jestli tam vůbec je). Pochvalu za zvuk mají rozhodně kytary a zpěv je též vcelku solidní. Nevím čím, ale zřejmě občas nějakým náznakem je mi tato banda sympatická. Tak kurňa chlapi zamakejte na pořádných riffech a kompozicích, tuším, že na to máte.
Ačkoli kapela datuje vznik v roce 2000, já o nich slyším prvně, nevadí, koukněme se tedy kotoučku zblízka na zoubek. Po shlédnutí přebalu, který se k hudbě opravdu hodí (to není ani pochvala, ani kritika, to je prostě fakt), pouštím play a vyjede na mě prazvláštní intro, které hned po čtvrthodince budu považovat za nejlepší část nahrávky, ale teď si ještě říkám, jak mohl někdo vyprodukovat takhle infantilní intro. Žádné cavyky a jde se na věc a hodně z ostra. Nemohu říci, že bych tyto blastoidní black/deathy neměl rád, občas moc rád poslechnu, problém je v tom, že doba na které se zastavily nápady Blasphemer a současnost jsou od sebe vzdáleny pekelně daleko.
Těžko říci, k čemu všemu to přirovnat, ale našlo by se toho hodně. Jasné je, že kapela vychází ze starého blacku i deathu, občas je slyšet švédská škola, občas i trochu Ameriky (výjimečně) a občas to kapela doplní takovým riffem, že mám co dělat abych se nezačal smát, viz první song a melodická vyhrávka téměř do tónu okopírovaná od německých pirátů Running Wild.
Hodně dlouho jsem hledal moment, kdy kapela nejede klasické, v jejich provedení navíc těžce infantilní riffy a nakonec jsem našel a to v songu Religion Of Faith, kde je vcelku solidní mezihra (nebo bridge, nebo co to je), kde s parádními flažolety a občas i chytlavým nápadem kapela ukazuje, že na to má. I celkově bych tento song asi vybral za nejpovedenější. Nepočítám-li několika sekundové intro, které se mi po více poslechách začalo líbit.
Zde není moc co řešit. Stále je doba, kdy člověk občas rád poslechne pořádnou nálož jednoduchou a rychlou, což Blasphemer splňují, navíc předpokládám, že na živo musí mít úspěch. Problém je v otřesném zvuku automatu (v této době se dá vyplodit úplně jiná zvuková kvalita) a v base, kterou tam neslyším (jestli tam vůbec je). Pochvalu za zvuk mají rozhodně kytary a zpěv je též vcelku solidní. Nevím čím, ale zřejmě občas nějakým náznakem je mi tato banda sympatická. Tak kurňa chlapi zamakejte na pořádných riffech a kompozicích, tuším, že na to máte.
Čas: 16:25
Seznam skladeb:
- Strenght In Your Hands
- Organist
- Religion Of Faith
- My Faith
