NOMENMORTIS/CRUENT - Hail Nemesis/Deviant And Torture

Do mých pracek se mi dostal (již mírně letitý) split dvou band ze slovenských Košic, brutal death/grind metalistů  NomenMortis a gore-grinderů Cruent (dříve známých jako Cruent Stercuraro) s tím, že běda, jak si ho dovolí hodnotit black metalista či speedař. No dobrá, to rozhodně není můj případ, fanoušek death metalu jsem již vcelku dlouho, tak snad můžeme jít na to.

Začátek patří old school klávesovému intru (které dříve používala snad každá old school death metalová kapela, kterou znám), jež jako by vás měla zhypnotizovat a připravit na mystický death metal, plný démonů, nechutně zvrhlých víl a jen ďábel ví, čeho dalšího.
Kdepak, následující „Prophecy Of Imperial Collapse“ trvá jen několik málo vteřin, než se zahřeje a již podle grindového zvuku škopků je vám jasné, že tady se na mystiku hrát příliš nebude. Alespoň ne v soundu. Tento váš dojem je umocněn ihned následujícím mohutnou death/grindovou rifáží a chaotickými typicky gore/grindovými prasozpěvy. Martin se do svého vokálu opravdu opírá, ovšem žel kvůli trochu přehulenému kytarovému mixu se jeho vokál tak trochu ztrácí v bicím podkladu. Proč, říkám si.

Kromě starších Deicide si v tvorbě najdete všechny ty death/grindové spolky, přes Mortician (kterým byl nedávno vyčítán nedostatek oduševnělosti, ne mnou, aby bylo jasno), Skinless až po mé vcelku oblíbené německé death/grindery BLOOD. Proč o nich blábolím? Inu, ve trojce „Beiseiksgangi At The Dawn Of Extiction“ je Wormbody slyšet docela zřetelně. Brutálně podladěné kytary, monotónní štěkot Martinova vokálu, jemuž občas vokálně vypomáhá kytarista Adam, v druhé polovině neandertálský kytarový zlom s blastujícími bicími. Legrace.  

Pokračujeme další středně, posléze v mírném tempu šlapající bagrovačkou „Blaspheme The Deities Of Weak“, vál za válem naším směrem Nomenmortis posílají další a další vydatné dávky death/grindu ze staré školy 90.let, ovšem občas se zabrousí i do současné podoby uvedeného stylu. Trochu mne mrzí, že, zejména tracky delší stopáže se klukům občas zaseknou kdesi v půli, člověk už by rád skočil na další track, ale právě probíhající útvar jej drží a nepustí dále. Jako neviditelná tenata, jež vás „masírují“ a vy stále cítíte bolestnou slast, ovšem někde v hloubi vašeho mozku byste už raději skočili na další mučidlo.
Těmi jsou hlavně kratší, naléhavější skladby typu „Short Essay Of Modern Extreme“, či následná „Still Rampage“ s opravdu povedenými výjezdy ala Avulsed.

V „Broken Mass Of Screaming Flesh“ se konečně ze strany basy ozvou nějaké ty slapy, nebojte se přitlačit chlapi, ono se to tam hodí, ne že ne! Jinak skladba je totální mozková vrtačka, po necelých třech minutách už opravdu nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Není čeho se chytit, stále se někam uhání vpřed, NomeMortis navíc málokdy obměňují riffy, takže se ze všeho brzy stane nesourodý, leč ve výsledku zábavný brutální bordel.

Následující tři a půl minutovku opět spíše přežívám, jelikož takové stopáže v gore/grindu pro mne opravdu nejsou. Rychlé, neurvalé, krátké – to je dle mého deviza tohoto vynikajícího stylu. Nomen to plní tak napůl, více než polovina skladeb je tak akorát, zbytek trochu přečuhuje.

Na závěr skvěle nazvučený cover již zmíněných nenápadných Germánů BLOOD, jenž pouze umocňuje celou nahrávku a zároveň ukazuje, jak má vypadat taková svižná death/grindovka. Minutka, parádní poslech a jede se dál.

Vyhřezlých střev se chytají kolegové z Cruent a předvádějí grindem modifikovaný punk s typickými raz-dva bicími, gore vokálem Adka a gutturálním growlem Tomiho. Hehe, velice sympatická prasečí práce, pánové! Odkaz na staré pardály punk death/grindu, nosné riffy z doby kamenné, klika kolovrátku, jíž točí rozm*daná usmívající se zombie se pozvolna otáčí, a spanilá jízda fekáliemi zbarvenými vodami pokračuje. Konečně něco pro mé (agro) slechy! Nedivím se, že kluci v bookletu zdraví také Spasm, obě bandy mají leccos společného – sice cit pro pořádný náklep a hlavně – kvalitní reminiscenci archivního gore grindu, jenž mimochodem s přibývajícími léty zraje jak víno.

Potěší mne skočná „Flambed Child Torzo“, devítivteřinová stupidita „Morning Toothpaste Vomiting“ (děláte to často, chlapi?), provokativní nabíječka „Benedikt Is Gay“ se skvělým textem (pardon všem, alelújááá), laškovná „Pussyscar“, při které opravdu chrochtám blahem nad skvělými bagrovačkami a nadpozemsky suprovými punk riffy. Kam na to chodíte, u vás jsou ty dvě minuty balzám na duši, kluci!

Následná „Meatlicking Hobby“ s profesionálně znějícími growly mne jen utvrdí v opravdu dobrém hodnocení, jež se klukům chystám velmi překvapivě dát. Split navíc ani náhodou nepovoluje ve svém úmyslu vybrakovat vám hlavu, a to tím nejpříjemnějším způsobem – kvalitní neurvalou, lehce idiotickou muzikou. Proč ne, říkám si.

Inu, sem tam se ne úplně nezadaří, ale vše plně vynahrazuje až neuvěřitelná výdrž kluků, a téměř celých 25 minut uplyne v příjemné gore/grindové atmosféře s vypilovaným skladatelským citem (či jeho zdravou  absencí, výsledek je stejně supr) a mně nezbývá, než Cruent ohodnotit níže uvedenou známkou. Příjemné tlející překvapení, pánové, jen tak dál! Jsem zvědav na vaši řadovku!

Čas: 50:50

http://www.myspace.com/nomenmortis