Ke kapele SIN-DICK-8 jsem se zařekl přistupovat bez zbytečných předsudků, vzhledem k trochu, inu, pro mne nevkusnému názvu. Ale o to přece v hudbě nejde, takže jsem si naposlouchal starší věci kapelky, vzniknuvší roku 2001 z popela smeček Syndicate či Succes. V základu kluci valí v českých luzích a hájích klasiku – old school tribe thrash metal říznutý hc. Tento fakt samotný již jistě mnoho lidí odradí, ale v případě právě recenzovaných musím rychle dodat, že jedině k jejich smůle.
Otevírák, pojmenovaný dle zákeřné vadě/nemoci „Epilepsy“ vykopne thrashujícími riffy, dobře znějícími vokály Martyho (neplést se členem zdejšího společenstva, leda by se snad cestou do Tábora stavil na plastice), jenž se o hlasové party dělí společně s Ivošem. Načež nutno dodat, že jak hc řev, tak decentní čistý vokál zní na desce (ve většině partů) opravdu dobře. Často sice připomenou mnou nepříliš oblíbené Zellerovy Cocote Minute, ale jejich podobně strukturované vokály mne rozhodně nijak nerozčilují (sry Cocoti, ale vaše tak trochu jo). Přichází další tutovka, svižná hc bomba „Slave“ a jsme zase tam, kde vždy. Roots, Bloody Roots po dvaceti letech, lišíme se pouze dobře navrstveným refrénem, kdy čistý vokál vyšlapuje cestičku dalšímu nasranému řevu. Vše odvedeno bez zádrhelů, kytaristé Vojta s Vlastou mají samozřejmě Sepulturovské riffy v malíku, ke všemu navíc zdatně přihrává bohužel v mixu trochu upozaděný basák Honza. Když se o to na konci skladby kluci opřou, říkám si, že ve „Slave“ zníme už i celkem světově, jen tak dál.
Vybrnkávaný úvod „Reborn“ je brzy přerušen údery hudebního mašinkvéru, a my znovu za zvuků thrashujících riffů vyskakujeme z lodí a vrháme se do bitvy. Přichází zlom, čas na mírné zastavení, pohrání si s atmosférou právě probíhající hudební smrště a jede se dál. Vše samozřejmě jednoduché, ale poctivě složené a připravené k tomu, poskytnout zájemci dobrý posluchačský zážitek. Sem tam to ještě trochu ujede, SIN-DICK-8 se vždy rychle zvedají z podlahy ringu a dalšími kvalitními, beznadějně (v dobrém) tradičními groovy riffy vybízejí k další pařbě. Slyšíte Flynnovy Machine Head, sem tam neproniknutelnost sonického bordelu legendárních rytířů power coru Colp? Slyšíte dobře.
Titulní riff „Right Away“ přímo vybízí k bezuzdnému davovému hopsání a vůbec nepochybujte o tom, že se naživo „dickejtům“ jaksepatří vyplácí. Bez okolků přijímám na oko ledabylé záseky kytar, v duchu trochu peskuji bicmena Dana, jelikož se do toho málo opírá! Šlápněte nám do těch (dvoj bych prosil)pedálů taky trošku, chlape..
Skladby odsýpají jedna za druhou a já z toho mám o dost větší radost, než z posledních Locomotive, kterým se sin-dick-8 stylově rozhodně velmi podobají. Občas trochu zvolní, jako s válem „Looking Back“, přičemž sice poodhalí svou zatím největší slabinu, totiž svou angličtinu, jelikož barva čistého vokálu, ač v této chvíli podobna (nikoliv nějak závratně, to bych si nedovolil) Eddiemu Vedderovi, anglická výslovnost ještě stále odkazuje kamsi k východní, potažmo post-komunistické Evropě. To vůbec nevadí, času zlepšovat mluvený projev je vždy dostatek, a rozhodně bych to v tomto případě neviděl nijak tragicky. Je koneckonců očividné, že jak metal, tak core byl prostě stvořen v jazyce anglickém a je správné se o jeho aplikaci/implementaci pokoušet. I když to samo o sobě samozřejmě neznamená instantní jízdenku za hranice.
Toho jsou si ovšem chlapi moc dobře vědomi, a prozatím tedy svým příjemně se poslouchajícím thrashcore/metalem drtí české obecenstvo.
Jak osmá, bouchavá „Heritage“, kde se Dan konečně trochu rozehrává a rozjíždí (samozřejmě přitom vnímám ke konci válu schopně zahrané a zefektované kytary), naléhavá, a přitom ultra melodická „Block11“, či podivný epilog, totiž instrumentálka „Morning“ - vše jsou pohodové skladby tvořící desku na uvolněný poslech, jež má své mouchy a mnohými intelektuály bude opět zatracována pro svou plytkost, ale z mého pohledu nevidím vážnější problémy, pouze ty, jež jsem zmínil. Ano, již to tu bylo, ale je to zahráno srdcem i hlavou. Proč tedy ne? Kluci domluvíme se na 7+, pokud vypilujete AJ a přidáte ještě trochu ksichtu, půjdeme výš. Vyhovuje
?
Otevírák, pojmenovaný dle zákeřné vadě/nemoci „Epilepsy“ vykopne thrashujícími riffy, dobře znějícími vokály Martyho (neplést se členem zdejšího společenstva, leda by se snad cestou do Tábora stavil na plastice), jenž se o hlasové party dělí společně s Ivošem. Načež nutno dodat, že jak hc řev, tak decentní čistý vokál zní na desce (ve většině partů) opravdu dobře. Často sice připomenou mnou nepříliš oblíbené Zellerovy Cocote Minute, ale jejich podobně strukturované vokály mne rozhodně nijak nerozčilují (sry Cocoti, ale vaše tak trochu jo). Přichází další tutovka, svižná hc bomba „Slave“ a jsme zase tam, kde vždy. Roots, Bloody Roots po dvaceti letech, lišíme se pouze dobře navrstveným refrénem, kdy čistý vokál vyšlapuje cestičku dalšímu nasranému řevu. Vše odvedeno bez zádrhelů, kytaristé Vojta s Vlastou mají samozřejmě Sepulturovské riffy v malíku, ke všemu navíc zdatně přihrává bohužel v mixu trochu upozaděný basák Honza. Když se o to na konci skladby kluci opřou, říkám si, že ve „Slave“ zníme už i celkem světově, jen tak dál.
Vybrnkávaný úvod „Reborn“ je brzy přerušen údery hudebního mašinkvéru, a my znovu za zvuků thrashujících riffů vyskakujeme z lodí a vrháme se do bitvy. Přichází zlom, čas na mírné zastavení, pohrání si s atmosférou právě probíhající hudební smrště a jede se dál. Vše samozřejmě jednoduché, ale poctivě složené a připravené k tomu, poskytnout zájemci dobrý posluchačský zážitek. Sem tam to ještě trochu ujede, SIN-DICK-8 se vždy rychle zvedají z podlahy ringu a dalšími kvalitními, beznadějně (v dobrém) tradičními groovy riffy vybízejí k další pařbě. Slyšíte Flynnovy Machine Head, sem tam neproniknutelnost sonického bordelu legendárních rytířů power coru Colp? Slyšíte dobře.
Titulní riff „Right Away“ přímo vybízí k bezuzdnému davovému hopsání a vůbec nepochybujte o tom, že se naživo „dickejtům“ jaksepatří vyplácí. Bez okolků přijímám na oko ledabylé záseky kytar, v duchu trochu peskuji bicmena Dana, jelikož se do toho málo opírá! Šlápněte nám do těch (dvoj bych prosil)pedálů taky trošku, chlape..
Skladby odsýpají jedna za druhou a já z toho mám o dost větší radost, než z posledních Locomotive, kterým se sin-dick-8 stylově rozhodně velmi podobají. Občas trochu zvolní, jako s válem „Looking Back“, přičemž sice poodhalí svou zatím největší slabinu, totiž svou angličtinu, jelikož barva čistého vokálu, ač v této chvíli podobna (nikoliv nějak závratně, to bych si nedovolil) Eddiemu Vedderovi, anglická výslovnost ještě stále odkazuje kamsi k východní, potažmo post-komunistické Evropě. To vůbec nevadí, času zlepšovat mluvený projev je vždy dostatek, a rozhodně bych to v tomto případě neviděl nijak tragicky. Je koneckonců očividné, že jak metal, tak core byl prostě stvořen v jazyce anglickém a je správné se o jeho aplikaci/implementaci pokoušet. I když to samo o sobě samozřejmě neznamená instantní jízdenku za hranice.
Toho jsou si ovšem chlapi moc dobře vědomi, a prozatím tedy svým příjemně se poslouchajícím thrashcore/metalem drtí české obecenstvo.
Jak osmá, bouchavá „Heritage“, kde se Dan konečně trochu rozehrává a rozjíždí (samozřejmě přitom vnímám ke konci válu schopně zahrané a zefektované kytary), naléhavá, a přitom ultra melodická „Block11“, či podivný epilog, totiž instrumentálka „Morning“ - vše jsou pohodové skladby tvořící desku na uvolněný poslech, jež má své mouchy a mnohými intelektuály bude opět zatracována pro svou plytkost, ale z mého pohledu nevidím vážnější problémy, pouze ty, jež jsem zmínil. Ano, již to tu bylo, ale je to zahráno srdcem i hlavou. Proč tedy ne? Kluci domluvíme se na 7+, pokud vypilujete AJ a přidáte ještě trochu ksichtu, půjdeme výš. Vyhovuje
?
Čas: 36:17
Seznam skladeb:
- Epilepsy
- Slave
- Reborn
- Right Away
- Looking Back
- Heritage
- Block 11
- My Money
- Simple
- Morning
http://www.sin-dick-8.com/
