Tak už to chodí, někdo píše recenzi tři měsíce, jiný tři měsíce píše kraviny a někdo sestaví za čtvrt roku celý časopis v plné kvalitě. Inu zde se pozná kdo jak jsme na tom s tím psaním. Minule jsem zvěstoval vlnu zášti díky článku Webziny 09, kde byl celkem detailně popsán stav internetových metalových medií. Nu, něco málo přišlo, ale co jsem tak zaslechl, spíše to byly potrefené husy, co nejvíce křičely. Vlna odezněla a snad by byl i chvíli klid, kdyby se internetová média nepustila do textů Aleše Brichty…
Pařát ovšem tentokráte stojí stranou a věnuje se jako vždy více hudební náplni a to nejen na papíře. Přílohou časopisu jsou tentokráte tři hudební CD. Dvě kompilace a deska skupiny Edain. Takže můžete volit opět variantu čtení + naposlouchávání nových věcí.
Když se přeneseme přes klasický úvodník, hned narazíme na poutavý článek 20 let hudební demokracie, kde je zmapována cesta metalové kultury v nové době po roce 89, kdy už nebyla pod bičem smradlavého bolševika... Zdá se neskutečné, že už je to tak dlouho (stejně jako to, že ty komunistický prasata ještě nikdo nepostřílel), nicméně čas letí a zle je tomu, kdo zaspí dobu. Hluboká nostalgie odezní a pak už to jede…
Rozhovor s Edain jakožto vycházející kapelou v časopise Pařát. Nemohu si pomoci, ale ta představovačka desky mi vždy vyjde jako nejnudnější článek v celém magazínu. Zato hlavní rozhovor, tentokráte spáchaný se skupinou Heiden, je tradičně tím nejkvalitnějším, co Pařát nabízí. Opět se o kapele dozvíte i to, co o ní snad ani vědět nechcete… Následuje celá plejáda rozhovorů s kapelami God Defarmer, Feeble Minded, Hellsaw, Rotting Christ, Purgatory, Ingrowing, Pigsty, Monasterial Crypt, Editor, Inhumate, Avenger, Fejd, Onanizer, Big Boss, Intestinal Disgorge, Trail Of Tears… nestačí vám to? Nu tak pak tam ještě máme další články, třeba Masoví vrazi, 10 let Pařátu, Čeští démonologové, Hermaphrodit, Perverzní obaly, American Line, V pazúrech, Za hudební clonou, Šijeme do těla + svědectví z Ragnarok festivalu. Z výše popsaných bych vypíchl článek 10 let Pařátu, což je hezké, nostalgické počteníčko psané hlavně pro ty, kdo s Pařátem žijí už nějaký ten čas – už se těším na další pokračování.
Pokud ani tato dávka emocí někomu nestačí, tak se může probírat více jak šedesáti recenzemi. A právě u recenzí jsem se setkal s jedním problémem, který nemohu pochopit… Bodovací tabulka zdála by se býti fajn, ale všiml jsem si značných diferencí mezi bodováním recenzenta a ostatních členů redakce… Je jasné, že co člověk to názor, což to je v pohodě, ale kurňa naposlouchat za tři měsíce 60 titulů + psát články a recenze, to aby se tím ten člověk živil… (smích). Podle mého názoru je to nemožné. Nu ale tady ať si každý sám sáhne na svědomí…
Jinak klasický závěr… Prostě pohoda a výborné počteníčko. Neuvěřitelný proud nových informací, kopice zajímavostí a vysoká pisatelská úroveň. To už přece každý ví… V čase, kdy vychází tato recenze, je na světě další pokračování tohoto skvělého čtvrtletníku…
