Je jen málo kapel, o kterých se mluví ještě před vydání debutového alba a je ještě méně nových spolků, o nichž slýcháme: „Jo, to znám podle názvu, ale ještě jsem to neslyšel..“ Všechno právě popsané v případě chorvatské industrial –( new wave of) gothic smečky Omega Lithium platí spolehlivě. Pravidelně updateovaný myspace, video, jehož se dočkala svižná dvojka „Stigmata“, 19 letá zpěvačka Mya Mortenssen, vše ve stylu mašinkami prohnaných Lacuna Coil a Evanescence (protentokrát přirovnání z promo dopisu sedí skvěle, tak je nehodlám měnit, pouze za mou osobu přidám ještě Nemeseu či ToT někde kolem „Assembly“).
Již jednička „Infest“, se skutečně tanečními samply ukáže, že tato formace se nebojí nabrat si pořádnou hrst industrialu (zkreslené vokály záměrně ve stylu podivínů Deathstars), přičemž zpěvačka Mya má v hrdle hlásek hebounký, avšak zároveň drsný a studený. Že to nejde dohromady? Inu, kráska i trochu podivné zvíře dlí v hrdle zmiňované a svým projevem tak trochu připomíná generačně spřízněnou Charlotku z holandských Delain.
Je očividné, že německé vydavatelství Drakkar pátrá po nových Nightwish a nevybrali si Omegu Lithium jen tak nazdařbůh. Nikoliv, mají s nimi své plány a věk hlavní protagonistky jim hraje do karet. On koneckonců pohled na koncertní štace kapely na jejích oficiálních stránkách dává již co tušit. Slibná kariéra stojí před Omegou, dá-li si pozor a bude valit stejně líbivou směs new waveu a light-industrialu, jenž se nachází na kotouči „Dreams In Formaline“. A hned vám řeknu proč. Když pomineme jedničku „Infest“, industriální klasiku, ve které se profláklé synthetické vokály posléze změní v naprosto uniformní vokální výstup mladinké Myi, jíž suplují kytarista Malice, basák Zoltan a bubeník Torsten (všichni mimochodem průměrní muzikanti), odsýpá se od dvojky, singlovky „Stigmata“ ve šlépějích moderního symfo metalu, ve kterém nechybí sem tam řádně řezavé kytarové party, při zemi se držící basa a bicman, jenž jakoby se trochu bál, aby náhodou nevybočil ze zajetých kolejí a nedostal nahněvaný dopis od Drakkar Ent. Corp.
Ano, Omega Lithium je opravdu takovou korporátní smečkou a již při druhé zmiňované skladbě si dokáži představit zařízení, ve kterém podobná CD nahrávají a posléze skrz nekonečné tovární pásy přináší k nám, zábavy chtivým masám. Industrial je samozřejmě o tom studeném feelingu a tuto atmosféru Omega Lithium utvářejí dokonale. Béčkový, leč jako psí čumák studený metal, který neurazí, žel zatím ani nenadchne.
Trojka „My Haunted Self“ již raději zapadne kamsi mezi Withiny a pompéznější obdobu Lacuny Coil, to aby snad OL posluchače příliš neindustrializovali. Pozvedám obočí při naprosto tragicky nalepeném refrénu, kdy se papundekelové synthy najednou ztlumí a přijde to.. Velké nic.
S formalínovou čtyřkou „Dreams In Formaline“ na párty dorazí při prvních sekundách Tarjiny šepty/recitály, posléze vystřídány riffy, nejspíše vypůjčenými z akční 3D řežby Painkiller. Inovativní? Ne. Zábavné? Tak nějak nedostatečně.
Tovární komíny chrlí dál, přichází „And Romeda“, jež je, inu stejná jako téměř všechny předtím. Ubírá na gotičnosti, přidává naopak na šlapavé diskotéce ve stylu ToT, ovšem s, oproti mladé Liv, naprosto nezáživnými, maximálně lehce nadprůměrnými vokály. Trochu při poslechu dřímám, ovšem nakonec z toho kapela nevychází tak úplně špatně, skladba celkem odsýpá a rozhodně patří k té poslouchatelnější části nahrávky.
To při šestce Nebula jsem již o poznání neklidnější a během refrénu ve stylu starších Depeche Mode již čekám, kdy to kapela zabalí a půjde domů. Nepůjde, má pro nás totiž ještě připravenu druhou polovinu. Hurá. Myu jakoby to už snad ani nebavilo, svůj text odříkává jen tak nazdařbůh a už se ani nesnaží zpívat.
To v další „Snow Red“ se jí chuť do zpěvu vrátí a mne i trochu do poslechu. Bombastické, sem tam lehce zmatené postupy, náznak progu, stále stejně nenápadité, leč zde alespoň padnoucí synthy – to vše dohromady tvoří podivný útvar, jenž mne alespoň trochu zabaví a vytrhne z té šedivé albové letargie. A teď zrovna si Torsten na více než pár (doslova) vteřin pohrál i s dvoukopákem!
V desítce Angel’s Holocaust se mimo jiné dočkáme i mužských vokálů, jež se sem tam na nahrávce vyskytnou, ovšem sakra nepravidelně a ještě s různící se kvalitou.
Inu, celkově není debut Dreams In Formaline žádným propadákem, ovšem ani ničím, z čeho by si prozatím příznivci industrial gothicu sedli na zadek. Bere si to lepší od známějších spolků, prozatím jim ještě chybí snaha vymanit se z jakési rutinérnosti a šedivosti, ovšem pevně věřím, že pokud si na příští nahrávku ponechají adekvátní čas na secvičení a hlavně napsání silných skladeb, může z toho být i celkem zajímavý poslech. Debut je ok, ale na výš jak na lepší průměr bych to zatím neviděl. Nic moc říkajících pět.
Čas: 38:48
Již jednička „Infest“, se skutečně tanečními samply ukáže, že tato formace se nebojí nabrat si pořádnou hrst industrialu (zkreslené vokály záměrně ve stylu podivínů Deathstars), přičemž zpěvačka Mya má v hrdle hlásek hebounký, avšak zároveň drsný a studený. Že to nejde dohromady? Inu, kráska i trochu podivné zvíře dlí v hrdle zmiňované a svým projevem tak trochu připomíná generačně spřízněnou Charlotku z holandských Delain.
Je očividné, že německé vydavatelství Drakkar pátrá po nových Nightwish a nevybrali si Omegu Lithium jen tak nazdařbůh. Nikoliv, mají s nimi své plány a věk hlavní protagonistky jim hraje do karet. On koneckonců pohled na koncertní štace kapely na jejích oficiálních stránkách dává již co tušit. Slibná kariéra stojí před Omegou, dá-li si pozor a bude valit stejně líbivou směs new waveu a light-industrialu, jenž se nachází na kotouči „Dreams In Formaline“. A hned vám řeknu proč. Když pomineme jedničku „Infest“, industriální klasiku, ve které se profláklé synthetické vokály posléze změní v naprosto uniformní vokální výstup mladinké Myi, jíž suplují kytarista Malice, basák Zoltan a bubeník Torsten (všichni mimochodem průměrní muzikanti), odsýpá se od dvojky, singlovky „Stigmata“ ve šlépějích moderního symfo metalu, ve kterém nechybí sem tam řádně řezavé kytarové party, při zemi se držící basa a bicman, jenž jakoby se trochu bál, aby náhodou nevybočil ze zajetých kolejí a nedostal nahněvaný dopis od Drakkar Ent. Corp.
Ano, Omega Lithium je opravdu takovou korporátní smečkou a již při druhé zmiňované skladbě si dokáži představit zařízení, ve kterém podobná CD nahrávají a posléze skrz nekonečné tovární pásy přináší k nám, zábavy chtivým masám. Industrial je samozřejmě o tom studeném feelingu a tuto atmosféru Omega Lithium utvářejí dokonale. Béčkový, leč jako psí čumák studený metal, který neurazí, žel zatím ani nenadchne.
Trojka „My Haunted Self“ již raději zapadne kamsi mezi Withiny a pompéznější obdobu Lacuny Coil, to aby snad OL posluchače příliš neindustrializovali. Pozvedám obočí při naprosto tragicky nalepeném refrénu, kdy se papundekelové synthy najednou ztlumí a přijde to.. Velké nic.
S formalínovou čtyřkou „Dreams In Formaline“ na párty dorazí při prvních sekundách Tarjiny šepty/recitály, posléze vystřídány riffy, nejspíše vypůjčenými z akční 3D řežby Painkiller. Inovativní? Ne. Zábavné? Tak nějak nedostatečně.
Tovární komíny chrlí dál, přichází „And Romeda“, jež je, inu stejná jako téměř všechny předtím. Ubírá na gotičnosti, přidává naopak na šlapavé diskotéce ve stylu ToT, ovšem s, oproti mladé Liv, naprosto nezáživnými, maximálně lehce nadprůměrnými vokály. Trochu při poslechu dřímám, ovšem nakonec z toho kapela nevychází tak úplně špatně, skladba celkem odsýpá a rozhodně patří k té poslouchatelnější části nahrávky.
To při šestce Nebula jsem již o poznání neklidnější a během refrénu ve stylu starších Depeche Mode již čekám, kdy to kapela zabalí a půjde domů. Nepůjde, má pro nás totiž ještě připravenu druhou polovinu. Hurá. Myu jakoby to už snad ani nebavilo, svůj text odříkává jen tak nazdařbůh a už se ani nesnaží zpívat.
To v další „Snow Red“ se jí chuť do zpěvu vrátí a mne i trochu do poslechu. Bombastické, sem tam lehce zmatené postupy, náznak progu, stále stejně nenápadité, leč zde alespoň padnoucí synthy – to vše dohromady tvoří podivný útvar, jenž mne alespoň trochu zabaví a vytrhne z té šedivé albové letargie. A teď zrovna si Torsten na více než pár (doslova) vteřin pohrál i s dvoukopákem!
V desítce Angel’s Holocaust se mimo jiné dočkáme i mužských vokálů, jež se sem tam na nahrávce vyskytnou, ovšem sakra nepravidelně a ještě s různící se kvalitou.
Inu, celkově není debut Dreams In Formaline žádným propadákem, ovšem ani ničím, z čeho by si prozatím příznivci industrial gothicu sedli na zadek. Bere si to lepší od známějších spolků, prozatím jim ještě chybí snaha vymanit se z jakési rutinérnosti a šedivosti, ovšem pevně věřím, že pokud si na příští nahrávku ponechají adekvátní čas na secvičení a hlavně napsání silných skladeb, může z toho být i celkem zajímavý poslech. Debut je ok, ale na výš jak na lepší průměr bych to zatím neviděl. Nic moc říkajících pět.
Čas: 38:48
Seznam skladeb:
- Infest
- Stigmata
- My Haunted Self
- Dreams In Formaline
- AndRomeda
- Nebula
- Snow Red
- Hollow March
- Factor:Misery
- Angels' Holocaust
- Point Blank
http://www.myspace.com/omegalithium
