
Tak nevím, jestli Massacre Records tentokrát trochu neustřelili. Nemyslím tím sázku na finskou družinu, ale stylové zařazení Winterborn jako „power metal“. V tomto případě je tato charakteristika hodně zavádějící a neinformovaný čtenář promo letáků by mohl „díky“ firemní politice přijít o velmi zajímavé album kapely, která je mnohem více „progres“ než „power“.
Winterborn předkládají pětapadesát minut svěžího progresivního metalu, 10 skladeb, ve kterých se pořád něco děje a pořád je možné nacházet... Přiznám se, že první poslech mě příliš nezaujal, ale postupně jsem se do nahrávky pronikal a v určité fázi i pronikl. Přijde mi, že pánové hrají s velikou radostí, nic není šponováno za každou cenu, ale pěkně přirozeně plyne. Velký podíl na celkovém vyznění má zpěvák Teemu Koskela, suverén s velmi zajímavým hlasem a slušným rozsahem (převládající „základní“ výraz často střídají výšky i ostřejší polohy). Na hlasové projevy ale není sám, zdatně mu sekundují oba kytaristé i klávesák.
Velmi citlivě jsou rozloženy všechny nástroje – nic se s ničím netluče, naopak, klávesy s kytarami se vkusně doplňují, každý nástroj má chvíli navrch, ale nikoliv z důvodu nějakého exhibování, ale pro dobro celku. A stejně tak s rytmickou sekcí – mix se vydařil na výbornou.
Hlavně úvod je hodně impozantní, první tři skladby přetékají nápady a svědčí o schopnostech a možnostech kapely. Ani pomalá Overture 1939 nepůsobí kýčovitě, ale naopak velmi emocionálně a jako úvod k The Winter War, která na ní bez pauzy navazuje, pasuje výtečně. Právě Zimní válka mi přijde nejvíce „power“, přesto v ní kromě stylové formy lze najít i nějaké ty kořenící přísady. Vrchol přichází s Nightfall Symphony, luxusní skladbou, ve které se střídají nápady, nástroje, vokální polohy… odlehčenější pasáže se prolínají s honosnými, nechybí kapka naznačeného symfonična – majstrštyk! Ani s blížícím se koncem gejzír nápadů nevysychá, důkazem čehož je závěrečná položka Another World, která v pohodě ustojí desetiminutovou stopáž. Ale abych pořád jen nechválil, mírné výhrady mám občas ke klávesovým partům – hlavně vysoké táhlé tóny mi příliš nesedí. Naštěstí jich není mnoho a nejspíš jde o čistě subjektivní dojem.
Myslím, že síla Winterborn není v nějaké plánované hitovosti či chytlavé melodičnosti, ale v ryzím muzikantství a schopnosti vymyslet (a zrealizovat) poctivou porci inteligentního metalu. Nevím, co více dodávat, tohle se klukům finským povedlo a já jsem spokojený.
Seznam skladeb:
- Black Rain
- Chaos Dwells Within
- Seven Deadly Sins
- Overture 1939
- The Winter War
- The Land Of The Free
- Emptiness Inside
- Nightfall Symphony
- Last Man Standing
- Another World
Čas: 55:41