SOBOTA – 11.7.2009
Probuzení, paštikaření a vandrování na české rockery GATE CRASHER, kteří to do prázdného davu podobně ospale, trochu ve stylu Vypsané Fixy, hulili. Snaha se cení, ale tento den nás čekaly jiné smečky..
Mizím před vystoupením UŽ JSME DOMA, to abych se vrátil na štaci německých mladíků KISSIN‘ DYNAMITE, kteří pochopitelně přehráli takřka celé své (jediné) album z loňského roku s názvem „Steel of Swabia“. Pro mne nic zvláštního, ovšem obecenstvo se dobře bavilo a koneckonců, to je to hlavní.
Podobně jako v případě VYPSANÉ FIXY, i následující MŇÁGA A ŽĎORP jsou pro mne až přílišnou brutalitou a tak snad všichni prominou, když řeknu, že jsem se po dobu jejich setu raději občerstvoval u nedalekého stanu. Já vím, že Masters of „Rock“, ale tohle na mne je opravdu už trochu silná káva. Napojen, čekal jsem na upravení stage a spuštění plachty pro Nizozemce LEGION OF THE DAMNED, kteří nastoupili něco po druhé odpolední. Parádní, leč trochu (hodně) repetitivní thrash/death naživo udělal pěknou paseku, hrálo se jak z novinky „Cult of The Dead“ – skladby „Pray and Suffer“, „House of Posession“, či „Cult of The Dead“, ze starších věcí pak „Son Of The Jackal“ nebo „Slaughtering the Pigs.“ Padesáti minutový set neředěného thrashe s vcelku ucházejícím zvukem, pohodovými muzikantskými výkony uběhl ve velké pohodě a i LOTD, sice zvyklí jistě na větší kotle, si vystoupení očividně užívali. Následující kluky, Rakušáky THE SORROW, které mnoho lidí pasovalo na borce dne, jsem zhlédl jen polopatě, jelikož jejich emo čisté vokály v refrénech, které se rozléhaly vždy po řádné porci agrese, mi od přírody nesedí. Jakoby snad tyhle kapely někde jeli přes kopírák, říkám si. Přesto živelná metalcore show, která potěšila mnohé příznivce moderních metalových přístupů. Já unesen nebyl, ale budiž. (DW)
Dnešní ráno jsem byl celkem brzo na nohou, škoda, že zrovna na tento den se seběhly první kapely opravdu nezajímavé. Většina grupy se vydala na Mňága a Žďorp, já se raději najedl, mě tento styl opravdu nebaví. Stavil jsem na Legion Of The Damned, ale vzhledem k tomu, že mě jejich thrashodeath z cd vůbec nebere a naživo jsem je viděl v Abatonu, kde mě velmi nudili, spíš jsem jen tak nakoukl, zda se něco nezměnilo k lepšímu – nezměnilo. The Sorrow mě loni dost zaujali celkem originálně pojatým přístupem k vyčpělému stylu, který produkují. Nevím proč, ale loni mě to bavilo více, každopádně jejich metalcore můžu a z mého pohledu se jednalo o jednu z nejlepších kapel MORu. Jejich hudba má v sobě sílu a je vidět, že to kapelu baví, držím jim palce aby ještě zapracovali na originalitě. (Dharm)
Bandu traditional metalových pardálů AXXIS, kteří opět schopně zabavili obecenstvo sleduji bedlivě a jejich vystoupení je hlavně legrací pro publikum. (DW)
Další z kapel, které jsem dřív poslouchal, ale když jsem viděl, co vyvádí naživo, měl jsem chuť odejít. V čekání na nějakou z mých oblíbených popáren jsem na ně byl CELOU DOBU! Z jejich setu se mi líbila nejvíc asi skladba Tales Of Glory Island. Nasazení bylo solidní, ale zpěvákovi jsem jeho heavy pózu poněkud nebaštil. Hlavně playlist nebyl pro mě úplně zajímavý, byl jsem otráven. Kdo nezná Axxis, tomu z tohoto vystoupení muselo připadat, že se jedná o zábavovku bez větších cílů, která se náhodou ocitla na pořádném podiu. (Dharm)
Na rozdíl od CRUCIFIED BARBARA, drsných metalových ženských, jež vytvořily ještě „drsnější“ kapelu. Pěkné pokoukání na ženy v kůži hrající metal, ovšem hudebně se spíše připravuji na peklo, jež má teprve dorazit. (DW)
Hehe, dobrá komedie to byla. Celé to naprosto jasně shrnul fanoušek, který přinesl do „kotle“ obří nafukovací penis a jasně tím ukázal, proč je tato kapela vůbec na podiu. Slečny jsou možná pěkné, ale tím to končí. Celé se to točí kolem zpívající kytaristky, která projevem dost připomíná Avril a jako jediná je schopná něco předvést (včetně kytarových sól) o poznání horší je to u zbytku kapely, především pak u slečny bubenice, která je opravdu slabá. Hudebně obyčejný rock’n’roll, možná občas řízlý špetkou metalu. Nejvíc pobavil cover od Motörhead, jinak hudebně nuuudaaa. (Dharm)
Tím pro mne bylo vystoupení mých oblíbených progresiviků EVERGREY, kteří za více než 14 let existence navštívili naši republiku pouze 2x. To první vystoupení se pak odehrálo na MORu 2006, nemýlím – li se. Kluci nastoupili za zvuků epického intra a ihned rozjeli vynikající show. Vlivem v tu chvíli mizerného zvuku a zatracených technických problémů, jež je sužovaly po 75% hrací doby, vznikl zpočátku trochu chaos, členové staff běhali po pódiu a oznamovali členům kapely problémy, ovšem zkušení profesionálové se nenechali vyvést z míry, a navzdory všemu zahráli skladby jako „Blinded“, „Rulers of The Mind“, „Still In The Water“, z novinky pak „Broken Wings“, opět starší věci typu „The Masterplan“, aby se v polovině setu pro mne nepochopitelně odmlčeli se svým tklivým intermission „When The Walls Go Down.“ Přiznám se, že právě tuto skladbu bych ze set listu okamžitě vyřadil, jelikož mi jednoduše kazí dojem z dynamického vystoupení. Ať tak či tak, někoho zklamali, někoho potěšili ovšem mne si hlavně svým přídavkem „A Touch of Blessing“ z vynikajícího alba „The Inner Circle“ nakonec úplně získali na svou stranu a předvedli pro mne komunikativně správně švédsky studené, ovšem plně profesionální (dvojnásob díky ladnému vybruslení z technických problémů) energické vystoupení. Pro mne paráda. (DW)
Na poslední 4 kapely tohoto večera jsem se opravdu velmi těšil a jak to tak bývá, funguje zákon schválnosti. Mojí přítelkyni začaly jisté zdravotní obtíže, které nakonec skončily až v sanitce a doteď má antibiotika. Neviděl jsem tedy Evergrey, ač jsem se fakt snažil, tak ani Stratovarius, čehož litovala hlavně moje přítelkyně, ta měla občas tendence plazit se tam po čtyrech, hlavně aby je viděla. (Dharm)
Následující STRATOVARIUS bez Timo Tolkkiho jsem viděl pouze z rychlíku, jelikož jejich hudba mne naprosto nebere a těšil se na začátek legendy legend – power metalového klenotu v čele s Hansi Küschem – epických BLIND GUARDIAN. Kluci nastoupili, zahráli a ohromili. Kromě nejnovějších fláků z poslední desky („Turn The Page“) přihodili chlapi také povinnou akustickou verzi skladby, jež je velmi zviditelnila – a totiž „The Bard‘s Song“. Zpívalo se hodně, zpívalo se skvěle, chlapi odvedli po všech stránkách profesionální vystoupení, Hansi byl vstřícný a milý jako vždy. Paráda, rychlé vykoupání a stan. TIAMAT? Bohužel.. (DW)
Nakonec se na mě ale usmálo štěstí, a když přítelkyni pustili a uložili jsme jí, stihl jsem část setu Blind Guardian. Z dálky jsem slyšel, že BG začínali samými hity jako „Iron Hill“ apod. Po svém příchodu jsem stihl dvě největší akustické hymny BG, tedy „Lord Of The Rings“ a „The Bard’s Song“ a na závěr nezbytná „Mirror, Mirror“, při které se dav málem zbláznil. Blind Guardian měli úžasnou podporu publika a bylo vidět, že jsou zde dost známí. Paráda, pro mě jeden z hlavních favoritů na nejlepší kapelu MORu. Pak jsem ale raději letěl za slečnou a obětoval tak Tiamat, jejichž poslední placka není úplně marná, škoda.. (Dharm)
Probuzení, paštikaření a vandrování na české rockery GATE CRASHER, kteří to do prázdného davu podobně ospale, trochu ve stylu Vypsané Fixy, hulili. Snaha se cení, ale tento den nás čekaly jiné smečky..
Mizím před vystoupením UŽ JSME DOMA, to abych se vrátil na štaci německých mladíků KISSIN‘ DYNAMITE, kteří pochopitelně přehráli takřka celé své (jediné) album z loňského roku s názvem „Steel of Swabia“. Pro mne nic zvláštního, ovšem obecenstvo se dobře bavilo a koneckonců, to je to hlavní.
Podobně jako v případě VYPSANÉ FIXY, i následující MŇÁGA A ŽĎORP jsou pro mne až přílišnou brutalitou a tak snad všichni prominou, když řeknu, že jsem se po dobu jejich setu raději občerstvoval u nedalekého stanu. Já vím, že Masters of „Rock“, ale tohle na mne je opravdu už trochu silná káva. Napojen, čekal jsem na upravení stage a spuštění plachty pro Nizozemce LEGION OF THE DAMNED, kteří nastoupili něco po druhé odpolední. Parádní, leč trochu (hodně) repetitivní thrash/death naživo udělal pěknou paseku, hrálo se jak z novinky „Cult of The Dead“ – skladby „Pray and Suffer“, „House of Posession“, či „Cult of The Dead“, ze starších věcí pak „Son Of The Jackal“ nebo „Slaughtering the Pigs.“ Padesáti minutový set neředěného thrashe s vcelku ucházejícím zvukem, pohodovými muzikantskými výkony uběhl ve velké pohodě a i LOTD, sice zvyklí jistě na větší kotle, si vystoupení očividně užívali. Následující kluky, Rakušáky THE SORROW, které mnoho lidí pasovalo na borce dne, jsem zhlédl jen polopatě, jelikož jejich emo čisté vokály v refrénech, které se rozléhaly vždy po řádné porci agrese, mi od přírody nesedí. Jakoby snad tyhle kapely někde jeli přes kopírák, říkám si. Přesto živelná metalcore show, která potěšila mnohé příznivce moderních metalových přístupů. Já unesen nebyl, ale budiž. (DW)
Dnešní ráno jsem byl celkem brzo na nohou, škoda, že zrovna na tento den se seběhly první kapely opravdu nezajímavé. Většina grupy se vydala na Mňága a Žďorp, já se raději najedl, mě tento styl opravdu nebaví. Stavil jsem na Legion Of The Damned, ale vzhledem k tomu, že mě jejich thrashodeath z cd vůbec nebere a naživo jsem je viděl v Abatonu, kde mě velmi nudili, spíš jsem jen tak nakoukl, zda se něco nezměnilo k lepšímu – nezměnilo. The Sorrow mě loni dost zaujali celkem originálně pojatým přístupem k vyčpělému stylu, který produkují. Nevím proč, ale loni mě to bavilo více, každopádně jejich metalcore můžu a z mého pohledu se jednalo o jednu z nejlepších kapel MORu. Jejich hudba má v sobě sílu a je vidět, že to kapelu baví, držím jim palce aby ještě zapracovali na originalitě. (Dharm)
Bandu traditional metalových pardálů AXXIS, kteří opět schopně zabavili obecenstvo sleduji bedlivě a jejich vystoupení je hlavně legrací pro publikum. (DW)
Další z kapel, které jsem dřív poslouchal, ale když jsem viděl, co vyvádí naživo, měl jsem chuť odejít. V čekání na nějakou z mých oblíbených popáren jsem na ně byl CELOU DOBU! Z jejich setu se mi líbila nejvíc asi skladba Tales Of Glory Island. Nasazení bylo solidní, ale zpěvákovi jsem jeho heavy pózu poněkud nebaštil. Hlavně playlist nebyl pro mě úplně zajímavý, byl jsem otráven. Kdo nezná Axxis, tomu z tohoto vystoupení muselo připadat, že se jedná o zábavovku bez větších cílů, která se náhodou ocitla na pořádném podiu. (Dharm)
Na rozdíl od CRUCIFIED BARBARA, drsných metalových ženských, jež vytvořily ještě „drsnější“ kapelu. Pěkné pokoukání na ženy v kůži hrající metal, ovšem hudebně se spíše připravuji na peklo, jež má teprve dorazit. (DW)
Hehe, dobrá komedie to byla. Celé to naprosto jasně shrnul fanoušek, který přinesl do „kotle“ obří nafukovací penis a jasně tím ukázal, proč je tato kapela vůbec na podiu. Slečny jsou možná pěkné, ale tím to končí. Celé se to točí kolem zpívající kytaristky, která projevem dost připomíná Avril a jako jediná je schopná něco předvést (včetně kytarových sól) o poznání horší je to u zbytku kapely, především pak u slečny bubenice, která je opravdu slabá. Hudebně obyčejný rock’n’roll, možná občas řízlý špetkou metalu. Nejvíc pobavil cover od Motörhead, jinak hudebně nuuudaaa. (Dharm)
Tím pro mne bylo vystoupení mých oblíbených progresiviků EVERGREY, kteří za více než 14 let existence navštívili naši republiku pouze 2x. To první vystoupení se pak odehrálo na MORu 2006, nemýlím – li se. Kluci nastoupili za zvuků epického intra a ihned rozjeli vynikající show. Vlivem v tu chvíli mizerného zvuku a zatracených technických problémů, jež je sužovaly po 75% hrací doby, vznikl zpočátku trochu chaos, členové staff běhali po pódiu a oznamovali členům kapely problémy, ovšem zkušení profesionálové se nenechali vyvést z míry, a navzdory všemu zahráli skladby jako „Blinded“, „Rulers of The Mind“, „Still In The Water“, z novinky pak „Broken Wings“, opět starší věci typu „The Masterplan“, aby se v polovině setu pro mne nepochopitelně odmlčeli se svým tklivým intermission „When The Walls Go Down.“ Přiznám se, že právě tuto skladbu bych ze set listu okamžitě vyřadil, jelikož mi jednoduše kazí dojem z dynamického vystoupení. Ať tak či tak, někoho zklamali, někoho potěšili ovšem mne si hlavně svým přídavkem „A Touch of Blessing“ z vynikajícího alba „The Inner Circle“ nakonec úplně získali na svou stranu a předvedli pro mne komunikativně správně švédsky studené, ovšem plně profesionální (dvojnásob díky ladnému vybruslení z technických problémů) energické vystoupení. Pro mne paráda. (DW)
Na poslední 4 kapely tohoto večera jsem se opravdu velmi těšil a jak to tak bývá, funguje zákon schválnosti. Mojí přítelkyni začaly jisté zdravotní obtíže, které nakonec skončily až v sanitce a doteď má antibiotika. Neviděl jsem tedy Evergrey, ač jsem se fakt snažil, tak ani Stratovarius, čehož litovala hlavně moje přítelkyně, ta měla občas tendence plazit se tam po čtyrech, hlavně aby je viděla. (Dharm)
Následující STRATOVARIUS bez Timo Tolkkiho jsem viděl pouze z rychlíku, jelikož jejich hudba mne naprosto nebere a těšil se na začátek legendy legend – power metalového klenotu v čele s Hansi Küschem – epických BLIND GUARDIAN. Kluci nastoupili, zahráli a ohromili. Kromě nejnovějších fláků z poslední desky („Turn The Page“) přihodili chlapi také povinnou akustickou verzi skladby, jež je velmi zviditelnila – a totiž „The Bard‘s Song“. Zpívalo se hodně, zpívalo se skvěle, chlapi odvedli po všech stránkách profesionální vystoupení, Hansi byl vstřícný a milý jako vždy. Paráda, rychlé vykoupání a stan. TIAMAT? Bohužel.. (DW)
Nakonec se na mě ale usmálo štěstí, a když přítelkyni pustili a uložili jsme jí, stihl jsem část setu Blind Guardian. Z dálky jsem slyšel, že BG začínali samými hity jako „Iron Hill“ apod. Po svém příchodu jsem stihl dvě největší akustické hymny BG, tedy „Lord Of The Rings“ a „The Bard’s Song“ a na závěr nezbytná „Mirror, Mirror“, při které se dav málem zbláznil. Blind Guardian měli úžasnou podporu publika a bylo vidět, že jsou zde dost známí. Paráda, pro mě jeden z hlavních favoritů na nejlepší kapelu MORu. Pak jsem ale raději letěl za slečnou a obětoval tak Tiamat, jejichž poslední placka není úplně marná, škoda.. (Dharm)
