BEHEMOTH - Evangelion

Z katolicky – fanatického Polska se nám opět po letech přihlásili tamější blackened death metaloví mesiáši Behemoth, aby nebohého posluchače opět utloukli svými brutálními „kvlt“ riffy, nasranými ksichty a sirným zápachem, jež se line z komb a blan.. Po předchozích hutných zářezech „Demigod“ a „Apostasy“, kdy se hlavně s prvním zmíněným kotoučem kapela stala ultra populární sebrankou a že si toho časem všimne i moloch Nuclear Blast, o tom nemohlo být žádných pochyb. Všiml. A právě proto nové CD, vydané dva roky po předchozím počinu, již vydává, ovšem nepočítejte s tím, že by se tvrdé jádro, tvořené zpěvákem Nergalem, ultra blast bicí mašinou „Infernem“ a basákem „Orionem“ nechalo zlákat vysokými zisky a ustoupili ze své stezky.. Vlastně co to kecám, jistě se zlákat nechali, leč naštěstí svou špinavou black/deathovou káru valí po stále stejných blátivých polňačkách. Od první „Daimonos“ je nové album Behemoth opět stejně bolestivým zážitkem, jako návštěva zubaře za pět dvanáct. Člověk má dokonce občas pocit, jako by Adamova kytara opravdu vrtala další díru do vaší hlavy i přes to, že jich v ní máte již více, než dost. Parádně nazvučené triggery pak atmosféru naprostého hudebního pekla ani náhodou nezmenšují, ba naopak.

Riffy „Evangelionu“ jsou opět povedené, sem tam se navíc mihnou pro kapelu dosud ne až zas tolik frekventované hudební postupy, jednou za čas se také poláci nebojí použít symfoniku a podobně, jako ve trojce „Ov Fire And The Void“ je to ve spojení s riffy ve stylu extreme – gothic metalu (novější COF) dobrá volba. Sypanice vůkol a přiznám se, že oproti pro mne tak trochu nevýraznému „Demigod“, je novinka velmi schopným pokračováním předchozího klenotu a nedělá mu v žádném případě ostudu. Pokud máte z chování frontmana někdy pocit, že kapela se snaží stát opravdu prodávaným artiklem, tak jistě máte pravdu, ovšem pokud to znamená, že bude nadále vydávat tak kvalitní alba, jako je „Evangelion“, já říkám: „Klidně.“

Parádní středně tempé, často se lámající nakládačky jako „He Who Breeds Pestilence“ si dávám hned několikrát za sebou, hbité blasty bicích, ďábelský Nergalův vokál, symfonické party vždy na svém, správném místě, riffy ze staré okvltní školy – vše tam, kde má být.

Čtyřicet minut trvání navíc vůbec nevadí, v tomto případě vám to uteče jako voda, a vy se těšíte na další protočení tohoto povedeného alba. Že by konečně nahrávka, jež ze mne definitivně udělá fanouška kapely? Nerad bych předbíhal, vzhledem k tomu, komu se kapela nedávno upsala, si nejsem jistý, jestli ve výborně zajetých kolejích kluci vydrží. Já bych jim to moc přál, jelikož, ačkoliv Evangelion zrovna nehýří originalitou a vše jste již měli v minulosti od Behemoth tu možnost slyšet, výsledný mix nápadů rozhodně hraje ve prospěch kapely. Jo, tohle beru, dávám si to ještě párkrát a žel, mám tu před sebou další muziku.. Viva teh Lords ov Kvlt!