Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HEIDEN – Andzjel

První ročník striktně zaměřeného festivalu s plejádou zahraničních kapel, které u nás ještě nehrály.

Ono striktní zaměření je samozřejmě třeba brát s rezervou – proti nadžánrovým festivalům je tento ale hodně ortodoxní, protože většina skupin se dá zařadit do škatulky black metal (+ blackové subžánry folk či pagan), samozřejmě s čestnými výjimkami v podobě folk, doom a death metalu. Na druhou stranu se v seznamu vystupujících objevují jména, která se z klasického pojetí uvedených stylů snaží vystoupit, takže vlastně vedle ortodoxnosti je třeba zmínit i avantgardu a progres.

Divišovský areál není nic jiného, než plochodrážní ovál s přilehlými prostory využitými jako parkoviště, kemp, backstage a nákupní zóny. Já si naplánoval příjezd tak, abych vše vyřídil, postavil obydlí a stihl první kapelu. 

U mě se příchod díky drobným problémům s dopravou o něco opozdil, připravený areál mě ale docela potěšil. V přední části menší pódium, plocha pro publikum a nedaleko stanová vesnička (městečko by při počtu postavených stanů bylo hodně honosné pojmenování). Všude to bylo blízko a oproti mnoho dalším festivalům mě doslova nadchla absence TOI-TOIek a možnost využití sprch.

Tou byly našinci SECRET OF DARKNESS. Před několika týdny jsem recenzoval jejich CD a to mně přišlo uspěchané, navíc se špatným zvukem. Naproti tomu na AFODu odehrála kapela solidní set, takže jsem si říkal, že do třetice se rozhodne. A s nevděčnou rolí první kapely se SOD popasovali se ctí a svým mixem blacku a doomu dokázali  přilákat k pódiu solidní počet zvědavců.

CTULU z Německa jsem neznal, ale odpadli, takže šla na plac PANYCHIDA. Tu jsem viděl několikrát, ale pokaždé s bývalým zpěvákem GHM. Toho na dobu neurčitou nahradila slečna Apia (jinak Belligerence) a tak jsem se hodně těšil a zároveň byl zvědavý, jak to dopadne. A dopadlo to skvěle. Kapele sice chyběl nemocný baskytarista, ale i tak patřila v pátečním programu k nejlepším. Mix ostrého metalu s melodiemi a z playbacku puštěnými folkovými nástroji roztancoval i Anxura s Prastarem (za svobodna Opuchlina) a Apia zvládla svou roli na jedničku.

A další naše přední kapela, jedna z typických blackovek a jedna z nejlepších, jaké se v našich krajích vyskytují. Morbivodův svět kanalizačních prostorů, ve kterém ožívá celá řada postav, je originální, hudební produkce už možná tolik ne, ale celkově vyznívají STÍNY PLAMENŮ hodně svérázně (částečně i díky oblečení a doplňkům – zahraniční návštěvníci možná koukali na gumovky s vytřeštěnýma očima). 40 minut blackového nášupu uteklo jako voda do kanalizační vpusti, mě bavil třeba Zuřivý monolog syna poklopů, ostatní asi všechno.

Pořadatelsky se podílející HEIDEN prezentovali nedávno vydané album Obsidian, z kterého čiší chlad a temnota. Ten tam je někdejší paganmetalový nádech, momentálně není v hudbě kapely žádné místo pro veselé melodie a v textech se to hemží netradičními obraty jako u francouzských prokletých básníků. Pánové na pódium vystavili i svérázně řešené logo (vyřezané v plechové tabuli) a v nejedněch očích se při pohledu na stojánek objevil úsměv. Na ty naopak nezbylo místo v produkci kapely, která zněla snad ještě chladněji než CD a, abych řekl pravdu, čekal jsem trochu víc.

Přikláním se k názoru, že i když nešlo o špatné vystoupení, nebylo to nic moc a nějak zvlášť mě to nezaujalo.

Jedna z kapel, na které jsem se hodně těšil, přišla na řadu nečekaně brzy. Norové EMANCER mě loni doslova uzemnili deskou Twilight And Randomness vydanou u Naga Prod. Ale přestože kapelu tvoří jen 3 členové, na pódiu se jich obejvilo 6! A člověk nevěděl, kam dřív upřít pohled – jestli na punkovým čírem vyzdobenou hlavu bubeníka nebo klávesistku. Ale podobně jako Heiden, i u Emancer si více cením studiové práce. Ne, že by byl koncert špatný, ale na atmosféře se podepsal fakt, že Norové hráli za světla a příliš velkou odezvu neměli. Set ozdobil cover Emperor, ale asi jsem čekal víc.

První zahraniční host mě taky nijak zvlášť neposadil na prdel. Mimo výše zmíněného se mi hodně líbil zpěv klávesistky Kristin Myklebust, který hudbu příjemně oživil, ale byl použit docela málo. Na publiku byla vidět ještě určitá dávka střídmosti, a i když se místy objevila nějaká ta pokyvující hlavy, všichni zatím více méně jenom přihlíželi.

A moje srdcovka, na delší dobu poslední koncert (Hanka se už zakulacuje) SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY jsem si hodně užil. Hlavně když zazněla tvorba z Relic Dances resp. sestřičky Osamělí (Tváří v tvář, Pohanská, I Would Dance, Look), byla to nádhera. K novějším skladbám až takový obdiv nechovám, ale často kritizovaná Slava, přes (nebo dík?) zdánlivou jednoduchost spolehlivě rozdovádí publikum... takže se soudy počkám na novou desku. Jedna z nejlepších kapel, jaké může naše republika nabídnout opět potvrdila své kvality, radost sálala z každého tónu, Hanka se pořád usmívala, ostatní si také vystoupení užívali, davy fanoušků se daly do tance a se SSOGE přišel první vrchol festu. Přejme Hance a Radkovi hodně radosti z potomka a brzký návrat na pódia – Hanka se loučila se slovy, že se uvidíme na jaře.

Osobně mě hodně překvapilo, že si Hanka troufla s takovým bříškem do toho všeho hluku a hutných vibrací vůbec vstoupit, na jejím výkonu se to ale nepodepsalo vůbec. SSOGE jsou pro mě taky srdcovou záležitostí a jediné co mě na jejich setu mrzelo, byli slabší housle a pokažené sólo mě milované skladby. Houslista je ale poměrně nový a tak uvidíme, co přinese budoucnost.

WYRD z Finska mi také nedávno skončili v přehrávači a cesta do nitra alba Kalivägi mi trvala hodně dlouho. Ne, že bych považoval všechny pěšinky za snadno schůdné, ale nakonec jsem si jich několik prošlapal. S živou produkcí to ale bylo něco jiného – od prvního tónu skladby Daughter Of The Forest mě Wyrd doslova uzemnili. Podmanivé a uhrančivé melodie se linuly na do šera se ponořující areál a snad všichni návštěvníci festu se srotili na place, aby Wyrd podpořili. A na rozdíl od Emancer a Heiden naživo mnohem přitažlivější, než z alba. Nádherný zážitek – nejlepší kapela pátečního programu!

Tato kapelka je pro mě hodně zvláštní, jejich předcházející deska Kammen mě na velice dlouhou dobu naprosto podmanila a nepustila. V novou deskou nebyla fascinace až tak silná, ale taky ji považuji za výborný materiál. WYRD jsem měla možnost vidět i osobně poznat na loňském Dunkelheit festivalu v Brně a proto můžu porovnávat. Loňské vystoupení nabídlo menší kvalitu, ale pro mě asi lepší sestavu skladeb. Dnes byli součástí playlistu i skladby nové, i když ne v tak velkém množství, jak jsem očekávala. Provedení sem tam zakolísalo ale závěrečná Huldrafolk byla pecka. Pro mě jednoznačně nejlepší kapela festivalu.

A hned po tom nejlepším následovalo největší zklamání. SEAR BLISS jsou u nás jako doma, vystupují zde často a díky pozounu v sestavě si je každý dobře pamatuje. Viděl jsem je nejednou, ale na vystoupení v Divišově chci rychle zapomenout, stejně jako většina fanoušků a možná i samotná kapela. Takové technické potíže, jaké  Maďaři měli, se až tak často nevidí – co chvíli vypadla kytara i další nástroje, zvuk nestál za nic a nervozita byla na chlapech znát. Ona ani hudba není kdovíjak objevná – nebýt pozounu, těžko říci, jestli by se o SB tolik vědělo – do klasického black nášupu roubují trochu násilně dechové zvuky tak, že omezí kytarový rambajz a zvolní. Na Blacklightu zklamání, nebo spíš průser.

Úplně neznámá kapela, žena za mikrofonem a exotický původ jsou pro někoho důvodem k opuštění areálu, ale u někoho zvítězí zvědavost. V mém případě je správně druhá možnost, takže jsem na DARKESTRAH, původně s kořeny v Kyrgyzstánu, dnes ryze německou partu, vydržel. A nebyla to chyba, spíše naopak, silné pohanské melodie se rozezněly nad areálem a ženský skřehot ani ženu nepřipomínal. Podmanivé melodie (o které se částečně postaraly klávesy) a střídání temp (vedle sypaček došlo i na sofistikovanější a pomalejší momenty), mě udržely v bdělém stavu až do konce setu, stejně jako další hromadu fanoušků.

Velice příjemné překvapení a atmosférou prosáklá hudba, které vévodila charizmatická zpěvačka Kriegtalith, která svůj vynikající pěvecký projev obohatila i zajímavým tanečním projevem. Osobně mě toto vystoupení hodně zaujalo a určitě stojí za to vidět kapelu na živo.

Páteční program se vydařil, některé kapely mě nadchly, některé potěšily, některé průměr a  jeden propadák, takže víceméně spokojenost. Ale k jedné záležitosti si ještě neodpustím pár slov – a tou  je zvuk. Myslím, že se bude nějaký čas mezi návštěvníky přetřásat – byl prostě potichu. Ne, že bych potřeboval trhat ušní bubínky, ale v první řadě si člověk mohl v pohodě povídat s kamarádem – a to je věc neobvyklá. 

Nízká hlasitost by mě osobně ani tak nevadila, jako nevyváženost jednotlivých nástrojů, která se ukázala výrazněji až během soboty. Chvílemi nebyly slyšet zpěvy, chvílemi bicí a úroveň kytar, byla až na světlé výjimky, naprostou pohromou.

Čekal jsem i větší počet návštěvníků – těžko říci, zda sehrálo svou roli to, že je festů moc, nebo že se ve stejném termínu konal Masters Of Rock, nebo lenost, nebo nedostatek peněz... každopádně škoda.

Jinak organizace perfektní, taková volná, žádná ochranka, která by šacovala kapsy nebo hlídala pod pódiem, aby tam nevkročila ani noha (nutno podotknout, že lidi akceptovali zábradlí a nikam se nehrnuli), žádné konflikty, prostě pohoda.

Točilo se místní pivo Ferdinand, někdo samozřejmě nadával, ale já jsem rád ochutnal něco jiného než uniformní Gambrinus. 25 kaček za půl litru mi přišlo na fest akorát, jídlo bylo v mezích normy a výběr byl netradiční (třeba tortily s masem nebo s fazolemi), česnečka na sobotní ráno, guláš... a ceny rozumnější než jinde.

Johan - normální text

Nathanella - kurzíva

Johan top 3: Panychida, SSOGE, Wyrd

Nathanella top: Wyrd


Zveřejněno: 12. 07. 2009
Přečteno:
3285 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář