Přiznám se, že bandu Be'lakor sleduji od úplných začátků (což není takový problém, oficiální zrod kapely nastal v roce 2004) a dodám, že jejich debut „The Frail Tide“, jenž přišel v roce 2007 mi ihned v době vydání učaroval. Chlapci mastili melodický death metal s vlivy Insomnium, Swallow the Sun či třeba Dark Tranquillity a jejich smysl pro psaní silných melodií byl již z debutu velice hezky cítit. Problémem pak byl nedostatek invence a vlastně absence vlastního hudebního ksichtu, což je upřímně řečeno u nových kapel neduh (pochopitelně) stále častější.
Druhé album „Stone's Reach“, které si chlapi naplánovali na letošek tedy může potvrdit pouze to, že chlapi se nepohnuli a stále, ač skvěle, napodobují zavedené postupy, či zvedli zadky a začali svůj sound ozvláštňovat. Při poslechu první, osm a půl minuty trvajícího ultra epického opusu „Venator“ se neubráníte dojmu, že před sebou máte stejnou, avšak tak trochu pozměněnou sebranku. Kytarista a zpěvák George Kosmas zkouší nové polohy, zvuk je úplně někde jinde, ovšem výrazná basa a dobře odkopané party Jimmy Vanden Broeckeho zůstávají. Efektní přechody mezi pomalými, melodicko – doom metalovými pasážemi a melodeathovými rychlo tempými výjezdy tak, jak je známe, jsou ovšem samozřejmě opět přítomny a zůstávají hlavním tahákem kapely.Už jsem se tak trochu začínal bát.
Po středně tempé, „vyhrávající si“ dvojce „From Scythe to Sceptre“ přichází trojka „Outlive the Hand“, jež pak ukazuje kapelu ve značně rozvláčné, melodic death/doomové náladě, kdy akustické pasáže střídají středně tempé kytarové party přesně ve stylu souputníků Insomnium (jejich druhého alba obzvláště). Slušné je to, nebavím se u toho prozatím sice tolik jako u debutu, ale slušné. Představte si takové Swallow The Sun 5-6x zrychlené a máte novou desku Be'lakor.
Čtyřka „Sun's Delusion“ je typickým epic death metalem se vším všudy. Dark Tranquillity, zkřížení s feelingem „severského“ folklóru, melodické, takřka power metalové riffy se snoubí se silovým growlem, bicí kopáky v organickém, tam – tamovém rytmu ( u Be'lakor nic nového, mimochodem), útrpná, takřka deset minut trvající melancholická etuda.
Přiznám se, že po opakovaném poslechu několika prvních skladeb mám dojem, že jsem již všechno slyšel, a to nás čeká ještě asi dvacet minut alba. Nějak mi nedochází, co s tím budeme dělat.
Naštěstí, pětka „Held In Hollows“ mne svým úvodním, strhujícím melodickým riffem hodně rychle posadila zpět na zadek a tak trochu nalila nové krve do žil. Rytmické kytary ala DT, zastřený growl, rychlé zlomy, staří dobří Be'lakor jsou zpět a ve vzduchu je cítit „A Natural Apostasy“, má oblíbená skladba z minulého alba a od této bandy vůbec. Kytarové výjezdy vždy na svém místě, zlomy skladeb jdoucí trochu do disharmonie, právě to jsou nové atributy ve tvorbě kapely a musím uznat, že je to pro ně opravdu něco nového. Poté přichází synth/klávesové uvolnění s tklivými vyhrávkami, abyste byli znovu vrženi do moře plného melodiky severského (tentokrát finského) stylu. Pro mne jedna z nejlepších, ne – li nejlepší skladba na albu.
Po dvouminutové odpočinkové vybrnkávačce „Husks“ přichází předposlední skladba „Aspect“, vracející se naplno k inspiraci z Insomnium, zvláště k „In The Halls of Awaiting“. Dynamická, leč trochu stereotypní jízda napříč australskými pláněmi. Bez klokanů. Koncový riff skladby je opět, jak už to tak v žánru chodí, mnohem pomalejší než zbytek skladby a pro mne opět nejnosnější. Největším problémem pro mne tedy není jen minimální posun ve skladatelské invenci hochů, ale hlavně zvuk, který byl na všech soustavách, jež jsem vyzkoušel, skutečně nedotažený, velmi obstarožní a vůbec – nepříliš povedený. Vše zní studeně, nikde žádný protiklad a to je u kapely, jejíž texty pojednávají mimo jiné o přírodě hodně divné. I přes její nevyhnutelnou devastaci lidským druhem totiž stále ještě má čím rozehřát a něco takového na nové nahrávce bardů z Melbourne prostě neslyším.
Repetitivnost, jež se nepříjemně rozmohla hlavně vlivem delších stopáží jednotlivých skladeb, je navíc mnohem větším problémem než na debutu a přiznám se, že po několika prvních posleších novinky osobně zůstanu raději u minulé nahrávky „The Frail Tide“. Možná je méně osobní, než právě recenzovaný kotouč, ale pro mne mnohem nosnější. Nejen riffově. Přesto jde jednoznačně o nadprůměr velice přeplněného žánru a pro všechny milovníky melodic death metalu s letmými doteky melodického doomu o povinnost..
Čas: 59:27
Druhé album „Stone's Reach“, které si chlapi naplánovali na letošek tedy může potvrdit pouze to, že chlapi se nepohnuli a stále, ač skvěle, napodobují zavedené postupy, či zvedli zadky a začali svůj sound ozvláštňovat. Při poslechu první, osm a půl minuty trvajícího ultra epického opusu „Venator“ se neubráníte dojmu, že před sebou máte stejnou, avšak tak trochu pozměněnou sebranku. Kytarista a zpěvák George Kosmas zkouší nové polohy, zvuk je úplně někde jinde, ovšem výrazná basa a dobře odkopané party Jimmy Vanden Broeckeho zůstávají. Efektní přechody mezi pomalými, melodicko – doom metalovými pasážemi a melodeathovými rychlo tempými výjezdy tak, jak je známe, jsou ovšem samozřejmě opět přítomny a zůstávají hlavním tahákem kapely.Už jsem se tak trochu začínal bát.
Po středně tempé, „vyhrávající si“ dvojce „From Scythe to Sceptre“ přichází trojka „Outlive the Hand“, jež pak ukazuje kapelu ve značně rozvláčné, melodic death/doomové náladě, kdy akustické pasáže střídají středně tempé kytarové party přesně ve stylu souputníků Insomnium (jejich druhého alba obzvláště). Slušné je to, nebavím se u toho prozatím sice tolik jako u debutu, ale slušné. Představte si takové Swallow The Sun 5-6x zrychlené a máte novou desku Be'lakor.
Čtyřka „Sun's Delusion“ je typickým epic death metalem se vším všudy. Dark Tranquillity, zkřížení s feelingem „severského“ folklóru, melodické, takřka power metalové riffy se snoubí se silovým growlem, bicí kopáky v organickém, tam – tamovém rytmu ( u Be'lakor nic nového, mimochodem), útrpná, takřka deset minut trvající melancholická etuda.
Přiznám se, že po opakovaném poslechu několika prvních skladeb mám dojem, že jsem již všechno slyšel, a to nás čeká ještě asi dvacet minut alba. Nějak mi nedochází, co s tím budeme dělat.
Naštěstí, pětka „Held In Hollows“ mne svým úvodním, strhujícím melodickým riffem hodně rychle posadila zpět na zadek a tak trochu nalila nové krve do žil. Rytmické kytary ala DT, zastřený growl, rychlé zlomy, staří dobří Be'lakor jsou zpět a ve vzduchu je cítit „A Natural Apostasy“, má oblíbená skladba z minulého alba a od této bandy vůbec. Kytarové výjezdy vždy na svém místě, zlomy skladeb jdoucí trochu do disharmonie, právě to jsou nové atributy ve tvorbě kapely a musím uznat, že je to pro ně opravdu něco nového. Poté přichází synth/klávesové uvolnění s tklivými vyhrávkami, abyste byli znovu vrženi do moře plného melodiky severského (tentokrát finského) stylu. Pro mne jedna z nejlepších, ne – li nejlepší skladba na albu.
Po dvouminutové odpočinkové vybrnkávačce „Husks“ přichází předposlední skladba „Aspect“, vracející se naplno k inspiraci z Insomnium, zvláště k „In The Halls of Awaiting“. Dynamická, leč trochu stereotypní jízda napříč australskými pláněmi. Bez klokanů. Koncový riff skladby je opět, jak už to tak v žánru chodí, mnohem pomalejší než zbytek skladby a pro mne opět nejnosnější. Největším problémem pro mne tedy není jen minimální posun ve skladatelské invenci hochů, ale hlavně zvuk, který byl na všech soustavách, jež jsem vyzkoušel, skutečně nedotažený, velmi obstarožní a vůbec – nepříliš povedený. Vše zní studeně, nikde žádný protiklad a to je u kapely, jejíž texty pojednávají mimo jiné o přírodě hodně divné. I přes její nevyhnutelnou devastaci lidským druhem totiž stále ještě má čím rozehřát a něco takového na nové nahrávce bardů z Melbourne prostě neslyším.
Repetitivnost, jež se nepříjemně rozmohla hlavně vlivem delších stopáží jednotlivých skladeb, je navíc mnohem větším problémem než na debutu a přiznám se, že po několika prvních posleších novinky osobně zůstanu raději u minulé nahrávky „The Frail Tide“. Možná je méně osobní, než právě recenzovaný kotouč, ale pro mne mnohem nosnější. Nejen riffově. Přesto jde jednoznačně o nadprůměr velice přeplněného žánru a pro všechny milovníky melodic death metalu s letmými doteky melodického doomu o povinnost..
Čas: 59:27
Seznam skladeb:
- Venator
- From Scythe to Sceptre
- Outlive the Hand
- Sun's Delusion
- Held in Hollows
- Husks
- Aspect
- Countless Skies
