Trvalo to nekonečných čtrnáct let, ale nakonec jsme se dočkali. Je tu nové album BLACK SABBATH*, tentokráte natočené v sestavě, ve které vzniklo již před osmadvaceti lety album „The Mob Rules.“ Po všech těch letech čekání vám přichází do rukou Ďábel, tak jak ho znáte...
Snad pro odlišení od BLACK SABBATH zvolili „HEAVEN & HELL“ obal stylově velmi odlišný od těch předchozích – celý je laděn do rudé barvy a vyobrazuje Ďábla, tentokráte ve formě zrůdy se třemi jazyky a ukřižovanou voodoo panenkou. Tato malba je v dolní čtvrtině překryta „páskem“ s názvem kapely, jmény jejích členů, názvem alba a jediným spojovacím prvkem mezi „HEAVEN & HELL“ a BLACK SABBATH – sabbathovským „čertoandílkem,“ který doplňují číslice 25 a 41. Pokud byste pátrali po významu těchto číslic ve spojení s BLACK SABBATH, nepochodíte. Tyto číslice jsou údajně odkazem na Bibli, konkrétně evangelium sv. Matouše (a věřte, že jsem přemejšlel docela dlouho, jak se přeloží z angličtiny Matthew :-) ), žalm 25, verš 41:
Těm shromážděným po levici řeknu: „Pryč ode mne, propadli jste ohni zatracení, který je připraven pro satana a pro jeho pomocníky! Vždyť když jsem měl hlad, nedali jste mně najíst, žíznil jsem a nedali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou a zavřeli jste přede mnou, neměl jsem co na sebe a neoblékli jste mne, v nemoci jste o mne nepečovali a když jsem byl ve vězení, nepřišli jste za mnou.“
Vnitřek bookletu pak lze hodnotit jako velmi decentní grafickou práci. Nic míň a bohužel ani nic víc. Kromě textů a několika středověkých kreseb se v něm nachází pouze fotografie kapely a nezbytná poděkování, která záplavou značek výrobců připomínají teleshopping spíše než skutečná poděkování...
Už od úvodní písně je jasné, že tohle album prostě k BLACK SABBATH sedí. Úvodní flák Atom and Evil je klasickou těžkotonážní skladbou, jejíž těžkost ještě více umocňuje hutný zvuk alba. Co se týče textu, ten je trochu dvojznačný. Pomineme-li název písně, lze její text vztáhnout i na fanoušky, které se HEAVEN & HELL snaží získat zpět:
„Falling's easy, rising will never be, so we must rise together“
„Upadnout je snadné, ne však vstát, musíme tedy vstát společně“
Je jen škoda že tato píseň nebezpečně v úvodu připomíná The Devil Cried, která vyšla na „The Dio Years.“
I druhá skladba alba, Fear, je jednou z pomalejších věcí alba, nicméně unikátní dynamiku jí dává rychle odehrávaný Iommiho riff, který umocňuje pocit nejistoty. Vrcholem písně pak je refrén, kdy efekt při slově fear zní jako by člověku kolem uší opravdu prolétl sám Strach.
Trojkou alba je přes šest minut dlouhá skladba Bible Black, která opět zapadá mezi sabathovské klasiky s Diem – baladický úvod doprovází Diův do výšek vytažený hlas, načež se skladba zvrhne v řádně šlapavou klasiku.
V úvodu čtvrté skladby se pak vytáhne Geezer Butler se svou prací na baskytaru, na kterou v zápětí navazuje Tony Iommi. Výsledkem je jedna ze svižnějších skladeb alba - Double the Pain.
Oproti svému názvu – Rock and Roll Angel pátá píseň alba žádným rokenrolem není – i když stejně si nedovedu představit jak by jej BLACK SABBATH zahráli, přeci jen nejblíže rokenrolu měl Paranoid a ten vznikl už pekelně dávno. Tentokráte jde o další šlapavou skladbu, kterou tentokráte Tony Iommi vyšperkoval hned dvěma téměř romantickými sóly, jedním v polovině písně a druhým v jejím závěru.
Další svižnější skladbou alba je The Turn of the Screw. Zde opět vyniká Geezer Butler se svou basovou linkou, kterou podkresluje sloky písně.
Trochy černého humoru se BLACK SABBATH aka HEAVEN & HELL dopustili v písni Eating the Cannibals – nejsvižnějším kusu alba, který aspiruje na otvírák budoucích koncertů HEAVEN & HELL. S textem začínajícím slovy:
„I'm sure you've never had this meal before,
we're still open stay have some more“
„Tento pokrm jsi určitě ještě neměl,
máme ještě otevřeno tak zůstaň chvíli déle“
snad nelze lépe na kanibalskou slavnost, pardon – koncert – pozvat.
Dalším šestiminutovým eposem alba je skladba Follow the Tears, jejíž úvod obstarává pouze Iommiho riff doplněný klávesami. Ty zde obsluhuje Mike Exeter, i když v bookletu alba není oficálně jako klávesista uveden.
Devátá píseň alba, Neverwhere, pak jen těsně šlape na paty podobně svižné Eating the Cannibals. Text této předposlední písně se pak zabývá posledními okamžiky života jednoho z mnoha sebevrahů...
Poslední, desátou písní alba, je trochu symbolicky vpád do nebe – Breaking into Heaven. Těžkotonážní skladba s délkou jen o sedm sekund kratší nežli sedm minut.
HEAVEN & HELL se před vydáním „The Devil You Know“ nechali slyšet, že toto album by mělo navázat na jejich předchozí dílo - „Dehumanizer.“ Toto se jim, částečně, povedlo. Po hudební stránce je opravdu „The Devil You Know“ přímým nástupcem „Dehumanizera,“ nicméně mu chybí zvláštní tíha textů „Dehumanizera“ a zvláštní schizofrenní nálada vyplývající ze zvuku kapely na albu „Dehumanizer.“
Co se týče hodnocení alba celkově, jde o velmi obtížný úkol. V rámci tvorby BLACK SABBATH jde o kousek, který se špičkami sabbathovské kariéry může jen těžko soustředit. V kontextu současné hudby jde ale rozhodně o perlu, jaké už dnes nevycházejí a můžeme jen děkovat veteránům jako jsou právě HEAVEN & HELL že podobná hudba ještě žije.
*) Protože HEAVEN & HELL vždy budou „jen“ BLACK SABBATH s jiným labelem.
Seznam stop:
- Atom and Evil
- Fear
- Bible Black
- Double the Pain
- Rock and Roll Angel
- The Turn of the Screw
- Eating the Cannibals
- Follow the Tears
- Neverwhere
- Breaking into Heaven
Čas: 54:02
Web:
