Po 10 letech od poslední sólovky Belial´s Wind se BigBoss konečně dostal k realizaci dlouho slibovaného alba plného pomalých skladeb. Album nazval trochu nesmyslně Pochmurné balady – jako kdyby balady mohly být jiné. /Balada je původně epická, později lyricko-epická nebo lyrická báseň s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem – tak praví definice./ Ale ono Doomy Ballads hezky vypadá i zní, tak nechme definice stranou.
Stranou naopak nelze nechat parádní booklet, o který se postaral mistr Roman Kýbus. Jeho práce pro Root a Bast snesla ta nejpřísnější měřítka a vysoko nastavenou laťku si drží i tentokrát. Titulní obrázek je skvostný a opět se nabízí myšlenka o jeho využití na patřičném formátu (= obalu LP desky). Zamrzí snad jen opomenutí Tudyho v seznamu kooperujících muzikantů.
Album otevírá minutové intro v podání Paula Speckmanna (Master, ex-Krabathor), který za zvuku větru recituje o větru (The Wind). Hudbu k první řádné skladbě The Cognition napsal BigBoss a o její realizaci se postarali velice mladí muzikanti ze skupiny Thief (věkový průměr 20 let). Křehká skladba postavená na dlouhých smutných kytarových tónech a procítěném zpěvu plní funkci antré na výbornou. Nejsilnější skladbou kompletu je následující Solitude, kterou složil a kytary a baskytaru nahrál Igor Hubík, s bicími vypomohl Filip Smetana z Thief. Majestátní melodie, trochu ostřejší zpěv a nádherný refrén činní ze skladby velice přitažlivou záležitost. A další Root-člen Marek Ashok Šmerda a jeho Tears of the Ages – pochopitelně si v ní vystřihl kytarové tóny, basu nahrál Pavel Paraghus Amiridis (Innity) a piano Petr Tudy Holubář (Insania). Hledáte-li bubeníka, marně. Protagonisté si tentokrát vystačili bez bicích nástrojů, ale nikomu asi chybět nebudou. Střídání a prolínání kytarových a klavírních partů poprvé připomene BigBossovu zálibu v klasické hudbě.
Dalším (dnes již ex-členem Root) do party autorů je Petr Blackie Hošek (Cales), který nahrál v The Ocean veškeré nástroje sám. Bicí i další zvuky jsou programované, kytara lehoučká, tak trochu Calesovská, úplně připomene žbluňkání vod oceánu. Poloakustickou polohu zosobňuje Okamžik perly, autorem je Dejan Petkovič (Bast) s BigBosem, přesto si v ní Dejan nezahrál. Po začátku postaveném na akustických kytarách a umírněných bicích ale nechal vyniknout sólujícího Libora Khopce Fauska (Ynnity). Jenže konec téhle perly… to je fiasko. Do komplet anglicky nazpívané desky je vložen český parodický veršík o babičce a dědečkovi, kteří skočili z útesu… tohle je hodně mimo. Poslední řadovou skladbou je šéfova The End. Hardrocková syrovější kompozice se od předchozích songů liší mnohem ponuřejší náladou, hrubším zpěvem i 2 odlišnými polovinami – ta první připomene Black Sabbath, v té druhé se vrací zasněná poloha z předešlých balad. Následují dva bonusy – nejdříve devítiminutová exhibice Jiřího Kalouska (kytara, baskytara) a Marka Deadly Fričáka (ex-Root, bicí) čerpající z progresivního metalu a rocku, poté opravdová klasická hudba vypůjčená od Ludwiga van Beethovena, ve které se o veškeré instrumenty postaral Ivan Aivn Jašek (Annie´s Trip). BigBoss zde pěje jak operní mistr a je to skvostná tečka.
Texty jsou v kontextu s názvem nahrávky samozřejmě hodně temné, depresivní až děsivé. Nicméně celkově působí deska svěže, rozhodně po jejím poslechu nepřichází mizerná nálada nebo dokonce smutek. BigBoss si veškerou depresi nechal do textů a hudba působí spíše optimisticky. Přispívá k tomu i velmi podařený zvuk ze studia Shaark.
Na dané téma překvapivě pestrá, instrumentálně výborná a promyšlená nahrávka, skvělé vokály – tak zní resumé a vysoké hodnocení je nasnadě.
Seznam skladeb:
- The Wind
- The Cognition
- Solitude
- Tears of the Ages
- The Ocean
- The Moment of a Pearl
- The End
- I scream in the Dark of Loneliness
- Adagio Cantabile
Čas: 42:54
