Uf tak tuhle sebranku mám moc rád. Sol Asunder, partu melodic death metalistů z americké oblasti Bay Area sleduji již od jejich začátků a přiznám se, že s každým albem u nich dochází k poměrně viditelným změnám a na rozdíl od jiných sebranek rozhodně ne k horšímu. Máte rádi sem tam nějaký ten progresivnější prvek, sjezd jinde než byste čekali, či zastavované melodie v tradici progressivu? Líbí se vám hodně hluboký growling kombinovaný s řevo/growly? Myslíte si, že Amoral se již vyčerpali a hledáte podobné spolky? Tak to by vám Sol Asunder mohli docela sedět. Banda ze San Franciska valí těžkotonážní melodeath, jaký jsme v poslední době slyšeli například z dílny švédů „This Ending“ s tím, že je v jejich podání navíc řádně progresivní, takže místo spanilé jízdy stále vpřed se často zastavíte na místě a chlapci vás nechají ve struktuře songu jaksepatří „pochodit“. Tu a tam se pak do veskrze brutálních, takřka deathcoreových slidů ozve vybrnkávaný, zajímavým efektem okořeněný riff kdesi v pozadí, který dodá brutálnímu spodku správnou šťávu a vás donutí poslouchat dál.
Těchto překvapivých, ozvláštňujících prvků mají Amíci v rukávu dostatek a přicházejí s nimi téměř vždy v pravý čas. Při poslechu časování některých skladeb skutečně zůstává rozum stát, jiné jsou naopak překvapivě tradiční. Občas máte pocit, že se již ocitáte na albu nějakého tech metalcoru (vlivem časté přítomnosti riffů ve vyšších polohách a vůbec celému nazvučení), náhle přijde progresivní zlom a posadí vás zpátky na zadek. Když už jsme u toho zvuku, je parádní. Sice se pohybuje spíše k deathcoru než melodeathu, ale sper to ďas, hlavně že to funguje ne? Bicí jsou hodně mňam a pokud máte rádi brutálnější, dobře obasovaný zvuk dvoukopáků, tohle vám bude sedět. Kytarové plochy jdou sice občas trochu do metalcoru, ale kdo slyšel třeba „Reptile Ride“ od již výše zmíněných „Áček“, bude vědět do čeho jde.
Growly bývalého zpěváka „The Faceless“ Mica Maniaca jsou poměrně klasické, nepřekvapí vás bůhvíjakými exhibicemi ale popravdě, kdo o to v melodeathu stojí? Naprosto dokonalé jsou pasáže, kdy se jedny zpěvy prolínají s druhými, vzniká z toho docela zajímává vokální stavebnice, kytary riffují, střílí vyhrávky vzduchem jedna přes druhou, střídají se v leadech, parádní jízda! Nevím, co přesně se oproti předchozím nahrávkám kromě zvuku změnilo, ale nová deska mne zatím baví minimálně stejně, jako ty předchozí. Je možná více „spoutaná“ šablonami a předem danými liniemi, ale i v nich si kapela nachází dost místa k experimentování a všeobecnému „ulétávání“ za hranice podkladu.
Skutečně nevím, jak nejlépe nahrávku popsat, něco jako tech death, který se srazil s metalcorem a po cestě to nabořil i do progressivu.. Textures bez polyrytmů? Ano, to bude asi nejblíže, ale oproti Textures jsou noví Sol Asunder mnohem pestřejší, postrádajíc typicky Townsendovského ducha mladých Holanďanů, ovšem s něčím jiným navíc.. Čekal jsem od desky poměrně dost, ale i tak se jedná o příjemné překvapení roku 2009! Doporučuji a váhám mezi osmičkou a devítkou.. Berte to tak někde uprostřed..
Čas: 73:02
Seznam skladeb:
- Demodulated
- Surface
- Contrivance
- Fuse
- Static
- Virus
- Specter
- Evolve
- Disconnected
- Mechanize
- Prism
- Code
- Untitled
