Přiznám se, že s recenzí na tuto nahrávku jsem nikterak nespěchal. Ačkoliv jsem aktuální album melodic black/“gothic“ metalistů ( i ty zbytky avantgardy se někam pozvolna vytratily) z Českého Těšína Ador Dorath slyšel již před vskutku drahnou dobou, musel jsem si nejprve ještě několikrát přejet jejich starší alba, abych se nedopustil nějakého prohřešku na této, stále velice ostře sledované sebrance. Ihned prvním albem se tato parta zapsala do českých análů velice dobře, však aby ne, když „Ador Nin Edeleth Ador Dorath“ byla skutečně parádní jízda od začátku do konce a jejich „Metamorphoses“ mi znějí v hlavě dodnes. Album následující, „Symbols“ mne již zdaleka tolik neoslovilo, nevím jestli to bylo jiným přístupem k ženským vokálům (příklon k tradičnější podobě) nebo prostě změnou skladatelského přístupu, avšak žel nenašel jsem pro sebe, ani po vícerém poslechu, nějaký ten zářivý klenot, ke kterému bych se upínal podobně jako v případě desky první. Byl jsem tedy velice zvědav, jakým směrem AD vykročí na své desce třetí, nahrávce, jež je v rámci kapely mnohdy považována za desku pravdy.
Ihned po prvním fláku, „She´s In My Veins“ vím, že jsem opět na desce Ador Dorath. Jejich typický sound, tentokrát pouze s drobnou obměnou, řeže a krájí mé bubínky tak jako za „mlada“, blackový skřekot Ivo Doseděla funguje stále stejně, riffy oscilující mezi blackem a atmosférickým death metalem se střetávají v přímých soubojích s klávesami a synťáky těžkého kalibru, nastupující pěnice „Anna Neuwirthová“ natahuje své hlasivky v podobném, goticko - operním duchu jako její předchůdkyně, Lenka Machová. Skladby odsýpají jedna za druhou a já nemám vážnějších výhrad k tomu, co slyším. Bestiari je jedno z těch alb s poměrně dobrou produkcí (tentokrát ještě čistší), poměrně dobrými nápady a v České kotlině unikátním soundem a feelingem. Což jsou ovšem atributy všech alb AD a tato třetí nahrávka vlastně nic neřeší. Vše z výše jmenovaného již kapela předvedla na albech předchozích, a na tom se nic moc nemění. Těžko posoudit, zda jsou pasáže na albu lepší nebo horší v komparaci s nahrávkami staršími, jelikož jsou prostě takové, jaké od této kapely známe. Na jednu stranu divoké a chaotické, ale současně s pevným řádem (leč pohyblivou strukturou) a sjednocenou linií. Ačkoliv se to nemusí na první pohled jevit, pravý hudební maglajz, který nás kdysi dostal na debutu, jako by byl již odsunut kamsi do pozadí (což rozhodně neplatí stoprocentně a nikdy bych si to ani tvrdit nedovolil), jelikož pro koncertní kapelu, která chce přitáhnout co nejvíce posluchačů, se prostě nehodí. Přiznám se, že v několika pasážích ke mně už i ti Graveworm probleskli (pátá „As Free Act And Deed“, druhá polovina).
Následující skladba „Only The Man Has The World“ jakoby se tuto impresi snad snažila poněkud zlomit, ale daří se jí to spíše jen střídavě. Thrashující riffy a poutavý ženský gotický zpěv si přímo říkají o pozornost a také se jim jí dostává, pohřební klávesy vše velice hezky podtrhují a čtyřminutová jízda se zastaví až na samotném konci. Nejprve mi přišlo, že se kapela na této nahrávce poměrně velmi zklidnila, ale druhá polovina ukazuje, že to není tak docela pravda. Sedmá „Dead On Arrival“ je opět velice svižným black metalovým flákem s drsnými recitativy a mírně chaotickou strukturou.
Počátek „Race for Life“ mi nápadně připomíná Tarjina „Kinslayera“ - náhoda, či snad taková malá legrácka ze strany kapely? Desítka, singl a ukázková skladba „Words“ stále stejně dobře zabíjí obecenstvo, je jednou z nejvýraznějších (a nejtvrdších) skladeb alba (s dotekem symfoniky) a pro mne rozhodně velkým tahákem. Jedenáctka „Egoistic Empathy“ je takovou průměrnou skladbou v rámci desky, ovšem zakončí stylově zvukem bouře a to jsou věci, které na mě platí velmi. Poslední, akustická skladba „Postscriptum“ je skutečně epickou kompozicí se vším všudy, jež vám připomene velikány tohoto žánru.
Jedná se o důstojné zakončení alba, leč, musím konstatovat, že je v souladu s tradicí filmových soundtracků (pána Zimmera a jiných) a v tomto případě mne nijak zvláště neuhranula. Ovšem snaha se pochopitelně cení zlatem a je vidno, že AD se snaží velmi. Můj názor tak ještě stále není definitivní, ale časem nabral jakous takous podobu, která by se asi dala vyjádřit asi takto: Ador Dorath přes svoji snahu (nejen) v mých očích stále nedokázali dosáhnout na dokonalost svého prvního díla, leč v několika skladbách se k ní alespoň částečně přibližují. Uvidíme, jak se poperou se změnou na postu zpěvačky a se zvukem, který jim na koncertních štacích stále často nevychází. „Bestiari“ se rozhodně na české scéně neztratí, v rámci kapely to ale zase takové překvapení není..
Čas: 46:44
Seznam skladeb:
- She's In My Veins
- Moments of Evolution
- Space Odyssey
- Attitude Gyroscope
- As Free Act And Deed
- Only The Man Has The World
- Dead On Arrival
- Race For Life
- Words
- Egoistic Empathy
- Postscriptum
