Po vydání změnami zmítaného alba „The Eternal Idol“ si dali „noví“ BLACK SABBATH dva roky pauzu a předstoupili před své fanoušky s novými silami a hlavně se zbrusu novým albem „Headless Cross“
Nebyli by to ale BLACK SABBATH osmdesátých let, aby nedošlo ve skupině k dalším změnám. Geezer Butler, který kapelu opustil po „Born Again,“ se ke kapele nevrátil ani nyní, a tak baskytaru na „Headless Cross“ Tony Iommi svěřil Laurenci Cottlovi. Erica Singera, který dokončil nahrávání bicích na „The Eternal Idol,“ nyní vystřídal nemenší ranař, dnes již legendární Cozy Powell. Jako třešničku na dortu si na sólo písně When Death Calls Tony Iommi pozval Briana Maye.
I když po stránce stylové nepřináší „Headless Cross“ žádné výrazné změny oproti dvojici alb „Seventh Star“ a „The Eternal Idol,“ po všech ostatních stránkách se ale BLACK SABBATH od základu mění. Tony Iommi výrazně zhutnil zvuk své kytary, což vede k mnohem temnější atmosféře alba. Výrazných změn doznala i rytmika, kde vedoucí roli sehrála charakteristická práce Cozyho Powella. Naprostou lahůdkou alba pak je zpěv Tonyho Martina, který si i složil veškeré texty. Ty pak jen umocňují temnou hudební atmosféru alba „Headless Cross.“
Poměrně zajímavý pak je kontext, týkající se právě názvu „Headless Cross“ (bezhlavý kříž). Onen bezhlavý kříž je i vyobrazen na obalu alba a je o starý keltský náboženský znak. V kontextu písně Headless Cross pak jde o vrch, na kterém by se tento kříž měl nacházet, a ke kterému se za temných nocí stahují čarodějnice z širého okolí. Posledním a nejzajímavějším faktem pak je, že Headless Cross, je název vsi v Anglii, ze které, podle mýtu, který Tony Martin sám potvrzuje, Tony pochází. Částečně tedy můžeme brát album „Headless Cross“ jako album, které Tony věnoval svému rodnému místu.
„Headless Cross“ uvádí, jako dodnes jediné album BLACK SABBATH, instrumentální intro, které je poměrně příhodně nazváno The Gates of Hell. Pojďme tedy za zvuků, které připomínají mix E5150 (z „Mob Rules“) a The Dark (z „Born Again“), pootevřít brány pekelné, za nimiž se tyčí kopec ozdobený bezhlavým křížem...
Stejně mohutná jako onen kopec, o kterém se ve skladbě „Headless Cross“ zpívá, je i celá skladba Headless Cross. Težkotonážní šlapavá epická píseň, které kraluje Tony Martin svou nádhernou britskou angličtinou. Šest a půl minuty je slušná stopáž a na celou tuto dobu vás BLACK SABBATH za pomoci Headless Cross doslova přišpendlí k reproduktorům a prostě budete hltat každý takt skladby.
Následuje svižná sypačka The Devil & Daugter. Zde se BLACK SABBATH ukázali ve své ryze metalové tváři, kterou jen tak jakoby nic smetli pár kapel, které si mysleli že umí dělat metal. To vše zezadu podporuje Cozy Powell, který provětrává membrány svých kopáků o sto šest.
Číslem čtyři je na albu skladby, která je dokonce ještě delší, než samotná titulní skladba Headless Cross. Tou skladbou je již zmiňovaná When Death Calls - „polobalada,“ do které BLACK SABBATH nacpali úplně vše, co jim jde nejlépe – temné vybrnkávané pasáže, ve kterých je Tony Martin jakoby samojediným vládcem prostoru, naléhavý refrén, ve kterých máte pocit, že na vás každou chvíli musí z reproduktorů vystřelit Iommiho kytara, i prakticky speedmetalový závěr skladby ve kterém nechybí ani kytarové orgie dua Iommi-May.
Následuje zvláštním způsobem postavená skladba Kill in the Spirit World, ve které kontrastují střednětempé sloky, podbarvené úsečnými kytarovými riffy s pasážemi, jejichž hlavní linií jsou Cozyho přechody na bicích. Podobně postavená je pak i následující píseň Call of the Wild, ve které se navíc občas objevují i doprovodné prvky, zavánějící arabskou melodikou. Slabším místem je závěr Call of the Wild, který evokuje komerční rádiové rockmetalové „pohodovky.“
Předposledním kusem alba je svižná skladba Black Moon, s vyloženě nakažlivým refrénem. Jestliže jediné, co bylo možné vytknout „The Eternal Idol“ byl omezený hitový potenciál, pak právě do Black Moon ho BLACK SABBATH nandali snad každý kousek, který v minulém albu chyběl. Příjemným osvěžením skladby je i pro Tonyho Martina trochu netypická AOR poloha, ve které Black Moon nazpíval.
Poslední skladbou alba je baladická Nightwing, kterou asi spíše než cokoliv jiného lze brát jako příjemné završení celého „Headless Cross.“ Přes svou stopáž, která se opět vyšplhala nad šest minut, není ani po textové stránce příliš obsáhlá, zato se v ní objevuje pro BLACK SABBATH poměrně netradiční osvěžení ve formě sóla hraného na loutnu.
Je ale trochu škoda, že v druhé polovině album trochu ztrácí dech. Prakticky veškeré pecky BLACK SABBATH nacpali na první polovinu desky, které kraluje třaskavá směs Headless Cross, Devil & Daughter a When Death Calls, zatímco v druhé polovině lze za výjimečnější počin považovat pouze Black Moon.
Kromě hudebního přínosu přineslo „Headless Cross“ fanouškům tak dlouhou hledanou stabilitu kapely. Kvartet Iommi-Martin-Nicholls- Powell se po natočení „Headless Cross“ okamžitě nerozpadl, jak se stalo po minulých albech tradicí, ale sešel se ve studiu ještě jednou, aby navázal albem „Tyr.“ Získaná stabilita byla sice pomíjivá a vydržela právě a jen na albu „Tyr,“ vzniklo během ní ale silné přátelství mezi Tony Matinem a Cozy Powellem, jemuž na svém sólovém albu Tony Martin sedm let po jeho smrti věnoval píseň Raising Hell, pro kterou použil bicí linky nahrané právě Cozym Powellem. Odpočívej v pokoji, Cozy!
Seznam stop:
- The Gates of Hell (Instrumental)
- Headless Cross
- Devil & Daughter
- When Death Calls
- Kill in the Spirit World
- Call of the Wild
- Black Moon
- Nightwing
Čas: 40:28
