Od chvíle, kdy definitivně opustil BLACK SABBATH Ozzy Osbourne uplynulo již devět let. Pod hlavičkou BLACK SABBATH od té doby vyšlo pět studiových alb, na kterých se vystřídali čtyři vynikající zpěváci, a to nepočítáme všechny ostatní, kteří v BLACK SABBATH zaskakovali na turné. Pokud BLACK SABBATH nedrží rekord v tomto, pak snad už v ničem.
Jsou alba, jejichž natáčení si kapela užije. Jsou alba, která už je prostě třeba natočit, a tak se tak nějak natočí. A poslední kategorií jsou alba, jejichž natáčení nelze popsat jiným slovem nežli porod (Axl Rose by o tom mohl vyprávět...). Zhruba tak nějak nejspíše probíhalo natáčení „The Eternal Idol.“ Skutečnými rodiči alba byli Tony Iommi a Geoff Nicholls, kteří byli u jeho natáčení od jeho začátku až do konce. V řadách porodních asistentů se ale vystřídaly osobnosti za všemi ostatními nástroji – za bicími to byla dvojice Eric Singer a Bev Bevan, za baskytarou se vyměnili Dave Spitz a Bob Daisley a za mikrofonem Raye Gillena vystřídalo „dítě věčného idolu“ Tony Martin. Svůj kus práce na jediném albu BLACK SABBATH tak odvedla skupina čítající neuvěřitelných 8 lidí.
Chaos za celým natáčením alba se paradoxně podepsal na výsledku práce jediného člověka, který v kapele nedržel žádný hudební nástroj – Tonyho Martina. Ten se dostal již k prakticky hotovému albu (dokonce již bylo natočeno demo, které nazpíval Ray Gillen) a Martinovým úkolem bylo tedy album „jen“ nazpívat. Vokální linky a texty ale postupně skládalo několik různých lidí, a tak se stylově jednotlivé písně různí a většinou příliš „nesedí“ samotnému Tonymu Martinovi, který ve svých textech a melodiích uplatňuje často přímočařejší přístup, než s jakým byly napsány ty pro „Eternal Idol.“ Budiž Tonymu Martinovi přičteno ke cti, že i když mu některé pasáže vyloženě nesedí, zvládl je s naprostou suverenitou.
Absolutní perly alba, a zároveň písně, které Tonymu Martinovi asi nejlépe sednou, BLACK SABBATH umístili chytře na začátek a konec alba. Oním začátkem ze vynikající střednětempý otvírák The Shining, který uvádí Tony Iommi vybrnkáváním na svou kytaru. The Shining je jednoznačným hitem alba, hlavně díky melodickým rychle „odříkaným“ slokám. V krátké akustičtější pasáži v polovině písně si pak lze vychutnat Martinovy kvality, které nechává naplno rozehrát zvláště v dlouhých tónech.
Dvojkou alba je pak typicky „nemartinovská“ Ancient Warrior. I když podobně zašmodrchanou melodii by na sebe Tony Martin sám neupletl, nakonec se touto šlapavou skladbou plnou melodických kudrlinek prokouše až ke zdárnému konci. Lahůdkou této písně je exoticky znějící sólo podbarvené Nichollsovými klávesami.
Třetím kusem je svižnější ale náročný kousek Hard Life to Love, který možná zbytečně komplikuje množství rytmických přechodů, které nasledují prakticky po každém verši sloky. Aplbum se pak přes střednětempou Glory Ride a o něco svižnější Born to Lose přenese až k písni Nightmare, kterou BLACK SABBATH opatřili vlastním intrem. Nightmare je pak jakýmsi mixem riffu z Over to You (z „Never Say Die“) se současnými BLACK SABBATH vyztuženými Martinovým hlasem.
Po historickém riffu přichází další zavzpomínání ve formě instrumentální skladby Scarlet Pimpernel, kterou lze zařadit mezi o více než deset let starší instrumentální skladby jako Fluff (ze „Sabbath, Bloody Sabbath“) či Laguna Sunrise (z „Vol.4“).
Předposledním kusem na „The Eternal Idol“ je pekelně svižný kousek Lost Forever. Opět jeden, kterým BLACK SABBATH směle zabírají půdu o více než generaci mladším kapelám NWOBHM.
Závěrečnou a titulní písní alba je pak Eternal Idol. Pompézní hororové zavzpomínání na kořeny BLACK SABBATH v jejich typickém duchu. Úvod písně obstarává temná kytarová melodie, kterou záhy střídá klasický těžký sabbathovský riff. Hluboko posazené téměř ďábelským stylem recitované pasáže podbarvené vybrnkáváním na kytaru střídají vysoko zpívané party postavené na těžkém riffu. Pokud někdo chtěl po BLACK SABBATH, aby natočili Black Sabbath II, pak zde je.
Jediné, čeho je v případě „The Eternal Idol“ škoda, je fakt, že si BLACK SABBATH nedali na vydání alba více času a nedopřáli Tonymu Martinovi možnost upravit si vokální linky alba. Album tak díky tomu trochu postrádá klasickou Martinovskou patinu, která člověka nutí vychutnávat si každý jeho odzpívaný tón tak, jako je tomu na jiných deskách, které nazpíval. „The Eternal Idol“ tak díky tomu je jako vynikající dort, kterému ale schází pověstná třešnička, na kterou člověk tolik čeká.
I když sestava, která nahrála „The Eternal Idol,“ nepřežila natáčení tohoto alba (opět), zůstala po ní v řadách BLACK SABBATH jedna významná osobnost – zpěvák Tony Martin. Pěvec s úžasným rozsahem a nádhernou plnou barvou hlasu, pěvec, který hned po Ozzy Osbourneovi natočil s BLACK SABBATH nejvíce alb – Tony Martin.
Čas: 43:04
Seznam stop:
- The Shining
- Ancient Warrior
- Hard Life to Love
- Glory Ride
- Born to Lose
- Nightmare
- Scarlet Pimpernel (Instrumental)
- Lost Forever
- Eternal Idol
