V životě se stávají divné věci. Kůň se může stát senátorem, knihovna může mít tvar něčeho co vypadlo obrovi z nosu, a kapela, která má webové stránky „legion-of-doom.de,“ může hrát ryzí speedmetal. Postupem času už člověk přestává věřit všemu.
Nicméně „Legie zkázy,“ němečtí WIZARD, tu už nějaký ten pátek úřadují a věřit se jim rozhodně dá. Podobně jako řada dalších power/speedmetalových kapel si za inspiraci svých textů berou mýtické příběhy, v případě WIZARD pak konkrétně keltskou mytologii, kterou oplétají vlastními příběhy.
Hlavním tématem celého alba je Thor (správně „nezanglizovaně“ Thór), druhý nejvýznamnější bůh severské mytologie (hned po Odinovi), a jeho příběh, který vedl až k jeho finálnímu boji s Midgardem (Midgardsormem). V příběhu se objevuje řada dalších odkazů na severskou mytologii, kterou musí mít WIZARD velmi slušně nastudovanou.
Od prvního riffu, který otevírá píseň Utgard (pt. I) je jasné, o co jde – přímočarý syrový speedmetal á la HAMMERFALL bez nějakých extra klávesových pipmrlátek, jen občas doplněný lehce vznešenějším refrénem. Tu a tam si WIZARD dovolí nějaký ten chorál, ale to je asi tak všechno. Přeji jen – méně je někdy více, a všemožných cukrátek se posluchač rychle přejí.
Po celé album udržují WIZARD velmi slušné tempo, a to ať už jde o otvírák Utgard (pt. I) nebo jeho druhou část Utgard (pt. II), obdobně naspeedovanou Asgard či Lightning, ze které lehce dýchají některé kousky od GAMMA RAY. Občas se v zájmu melodie zpomalí na klasické střednětempé šlapavé nakopáváky, za kterých nakonec vypadnou kousky jako Midgard's Guardian, vynikající „zavírák“ Pounding in the Night, či vyloženě ultramelodicky pojatá The Visitor, z níž se na pompézním refrénu nesou Thórovy výhružky.
Jediným opravdovým zpomalením na „Thor“ je šlapavá polobalada Serpent's Venom - jinak klasická balada, kterou vyšperkoval Sven D’Anna všemi možnými polohami svého hlasu od těch klasicky true metalových až po kastrátské speedmetalové výšky. Tohle vše ještě pro jistotu WIZARD navrstvili do téměř teatrálního refrénu.
Osobně se musím přiznat, že album „Thor“ mě velmi mile překvapilo. Speedmetal sice již dnes nemá daleko k vyčerpání svého potenciálu, a možná i díky tomu se na albu nenachází nic inovativního, co by tento směr nějakým způsobem obohacovalo – jde prostě jen o další porci klasického speedmetalu, která je ovšem velmi dobře namíchaná a snad ještě lépe naservírovaná. Alespoň mne takhle příjemně potěšili naposledy HAMMERFALL, když vydali „Glory to the Brave.“
Na rozdíl od HAMMERFALL se ale WIZARD více věnují konceptu alba a klasický syrový speedový zvuk doplňují chorály v refrénech. Výsledek tak zní asi jako se HAMMERFALL pokoušeli zahrát „Rheingold“ od GRAVE DIGGER, a to prosím bez jakékoliv ironie. Na albu lze sice najít útržky celé plejády metalových klasik, WIZARD jim ale ostudu určitě neudělali a vydali album, které stojí za to.
Čas: 49:21
Seznam stop:
- Utgard (Part I: False Games)
- Midgard's Guardian
- Asgard
- Serpent's Venom
- Resurrection
- The Visitor
- What Would You Do?
- Utgard (Part II: The Beginning)
- Stolen Hammer
- Lightning
- Pounding In The Night
