Uběhl rok od vydání průlomového „Heaven and Hell“ a BLACK SABBATH opět stojí na startovní čáře připravení s novým albem. Oproti „Heaven and Hell“ ale došlo k další změně v sestavě – Wardovy problémy s alkoholem a drogami již dosáhly neudržitelné úrovně a tak musel být nahrazen. Člověkem, který jej nahradil nebyl nikdo jiný než Vinny Appice, bubeník, jehož jméno bude jako liána propleteno kariérou Ronnieho Dia.
Nástupcem alba „Heaven and Hell“ se stalo „The Mob Rules,“ v řeči obalů, hned po tom albu s hulícími andílky přišlo album s počmáranou zdí. Tím ale bohužel končí prakticky veškeré rozdíly mezi „Heaven and Hell“ a „The Mob Rules.“ Druhé jmenované album pouze pokračuje v započatém směru, který příliš neobohacuje a, bohužel, ani příliš nevyužívá.
Opakování se se táhne celým albem jako stříbrná nit. Už od počátečního riffu Turn Up the Night, který nebezpečně připomíná mírně jednodušší riff Neon Knights. Obdobnému srovnání, tentokráte s Lonely Is the World, pak neunikne ani dvojka alba Voodoo.
Někde mezi Children of the Sea a Heaven and Hell se pak nachází skladba Sign of the Southern Cross – jinak vynikající episcká píseň, kterou zdobí vybrnkávaný úvod doprovázený Diovým vysoko posazeným zpěvem. Píseň pak přechází do klasické hardrockové polohy s těžkým nosným riffem. Jako skladba sama o sobě je Sign of the Southern Cross vynikající, ale po poslechu „Heaven and Hell“ už prostě nemá čím překvapit.
Stejně by bylo možné pokračovat až do konce alba a ostatně – vlastně až do konce Diovy kariéry. Dio prostě vždy nabízel jistotu bez velkých experimentů a chtít po formacích, ve kterých působil, nějaké pokusy je asi jako chtít po AC/DC aby nahráli album se symfonickým orchestrem. Možná právě proto je jedinou originálnější věcí na „The Mob Rules“ skladba Country Girl, ve které se snoubí klasický sabbathovský riff s Diovým skvělým vokálem.
Na obranu „The Mob Rules“ je ale třeba prohlásit, že rozhodně nejde o špatné album. V kontextu alba předchozího ale vždy bude jen „Heaven and Hell part II.“ Kromě „Heaven and Hell“ ale Dio v osmdesátých letech zanechal ještě jednu nesmazatelnou stopu v historii BLACK SABBATH – živák „Live Evil“ - první oficiální záznam koncertu BLACK SABBATH. Zvukově dokonalé LP (snad až na to zvláštně potlačené publikum), kde společně zaznívají nově napsané písně se starými klasikami BLACK SABBATH, které Dio okořenil svým vokálně perfektním podáním.
Vedlejším efektem vzniku „Live Evil“ bylo natočení Ozzyho živáku „Speak of the Devil,“ na který Ozzy umístil pouze klasické věci od BLACK SABBATH. Vyprovokován albem BLACK SABBATH tak stvořil svůj historicky nejpovedenější koncert, ve kterém "přetavil staré klasiky do moderního metalového hávu."
Paradoxně to bylo právě „Live Evil,“ které se stalo jádrem sváru mezi Iommim a Diem, kteří se navzájem obvinili, že během mixu alba za zády druhého vylepšovali své party. Jak to bylo doopravdy se již dnes nejspíše (určitě) nedozvíme, ale tento incident byla nejspíše poslední kapka díky které číše trpělivosti dvou silných individualit přetekla. Jisté však je, že se dva roky po svém přibrání do řad BLACK SABBATH Dio ocitl na ulici a založil vlastní formaci DIO.
Čas: 40:32
Seznam stop:
- Turn Up the Night
- Voodoo
- The Sign of the Southern Cross
- E5150 (Instrumental)
- The Mob Rules
- Country Girl
- Slipping Away
- Falling off the Edge of the World
- Over and Over
