No jo, jen to valte ke mně! Pořádným, tech gutturálním brutal death metalem totiž nikdy nepohrdnu a Defeated Sanity už vůbec ne. Poslední placka „Psalms of the Morribund“ je totiž po čertech povedeným zářezem s výbornými gutturálními vokály hlubokými jako jámy pekelné, s technickými zasekávačkami řádně podladěných kytar a jejich háky, které se zabodnou do vašich koncových partií a mile rádi vás povozí křížek krážem po placce „Poražené normality vědomi“. Nutno dodat, že takovým emákům by po poslechu tohoto výplachu mnoho z jejich „sanity“ opravdu nezůstalo. Již předchozí album z roku 2004 „Prelude to the Tragedy“ bylo dost choré, ale toto!
Když ve dvojce nastoupí po minutě slammy jako z učebnice, chrochtám blahem nad takovým kusem řeznického umění, jaké tato sebranka z německého Dachsbachu předvádí. Podmalováváni bubeníkem Lille Gruberem, který mimo jiné působil ve veleúspěšné blackened death metalové kapele Belphegor, ženou se Defeated Sanity stále dopředu s tím, že vám po poslechu této placky z vašeho mozečku nezbude vůbec nic. Docela mne zarazila pátá „Butchered Identity“, ve které bicman po několik sekund mlátí snad do popelnice, nebo co to je. Nějak jsem to, ač alespoň základů bicí techniky znalý, nedokázal identifikovat.
Pokud byste se nepodívali, odkud kapela je, jistě by vám na mysl vytanuly spíše Spojené Státy, než západní sousedi s (ne)blahou pivní pověstí. Kalifornské vlivy se tu totiž rozhodně nezapřou. Z Německa mají kluci zase tu preciznost a mírnou odměřenost, která na vás z placky dýchne. A to je jedině dobře.
Ačkoliv album spatřilo světlo světa již v roce 2007, přesto se materiál na něm nacházející jeví býti více než aktuálním. Materiál šlape jak má, občasné znění kytar připomíná souputníky z Nile (jen zvukem, nikoliv riffy možná trochu slidy..), písklata zas naše oblíbené klasiky „Fetusáky“ a slamming…inu všechny slammingové party (slam je jen jeden, že ) Vokály zvládl s přehledem, v současné době již v kapele nepůsobící bijec Jens 'Cannibaloki' Staschel a tedy nutno smeknout před takovým výkonem. Řádná gutturální chlívárna, jen co je pravda. Přiznám se, že podobný vokál mi skutečně sedí, sám jsem se svého času o podobné projevy pokoušel. Občasné technické výlety kytarové sekce jsou jen vítány, často je totiž posluchač odměněn při „cestě zpět“ velmi dobrou návazností riffů a písklat. Prostě podklad jede a technické úlety se vždy včas vrátí, aby mohly dokonat dílo perverze do konečné podoby. Basa brumlá o sto šest, ani na toto tedy germáni nezapomněli a je to dobře. Schválně jsem si u této kapely našel recenze na zahraničních serverech a vida, nikde jsem nenašel nějakou hanlivější recenzi. Vypadá to, že se to nezdá dobré jen mně. Ačkoliv jsem na celé nahrávce našel asi jedno, nebo dvě hluchá místa, zbytek je v perfektním poměru mezi brutálním a řádně technickým deathem ze staré školy a podladěným slamem, trhajícím všechny možné i nemožné orgány ve svém záhrobním tempu.
No do háje a pak že se dá generalizovat! Můžete mít sto papundeklových kapel z Německa, a pak zase přijde takováhle šleha. Myslím, že tak je to správné. Všude se dá hrát kvalitní hudba, jen mít chuť a talent. Hlavně tedy ten talent. Tato bavorská banda vás o tom ráda přesvědčí, dovolíte – li jí to. A to bych vám, coby příznivcům bdm tedy opravdu radil!
P.S. kapela v současné době shání zpěváka, Tak pokud se vám někomu chce jezdit zkoušet do Bavorska (a chce se vám mluvit německy).. Tak a mám de-ja-vú..
Čas: 29:10
Seznam skladeb:
- Stoned Then Defiled
- Fatal Self Inflicted Disfigurement
- Prelude To The Tragedy
- Hideously Disembodied
- Butchered Identity
- Psalms of The Moribund
- Engorged With Humiliation
- Arousal Through Punishment
- Artifacts of Desolation
