
Tak to vypadá, že se nám náhrad za vyměklé a v poslední době už poměrně nezajímavé, leč stále pro mnohé z nás hezky nostalgické Children of Bodom začíná pozvolna hemžit. Stejným způsobem uvažují nejspíše i mladí Američané s trochu přiblblým názvem Destroy, Destroy, Destroy, kteří si na rok 2009 přichystali novou nahrávku. Velmi vtipnou, je třeba podotknout. Už minulé album, Devour The Power, z roku 2006 bylo mnohými recenzenty i fans pasováno za naprostý odpad, který se snaží pouze přiživit na slávě Dětí od jezírka. A už tehdy nebyli tak daleko od pravdy.. Skladby, povětšinou 3 minutové, plné epických riffů, nadlehčených kláves jako z dílny Warmena a vůbec, „copy and paste“ formulka funguje neustále. Až si říkám, proč hrát něco, co zní jako Hatebreeder deset let po tom, co vyšel.. Asi aby měli kid metalisté nač trsat.. Rozhodně však tato deska neuráží a je velmi dobrým albem pro „mechanický“ poslech, či jako kulisa pro jiné činnosti (uklízení apod.). Proč jsem na kapelu tak zlý, říkáte si asi, když u vás odstartuje první skladba. Vždyť chlapi mají vše, co má správná epic metalová kapela mít. Power metalové nápady (tu jeden jak ze soundtracku k Pirátům z Karibiku, tu se melodie blíží klávesovým partům Equilibrium). Harsh vokál jako od Laihova mladšího bratra. Pěkná, nablýskané metalcoreová produkce (album vyšlo u metalcore labelu). Umca umca bicí! Co je natolik jiného oproti již zmiňovaným němcům? Nic. Snad jen originalita.
Všechny riffy na albu (troufnu si říci úplně všechny) jsme již někde slyšeli a jen z hlavy mě napadá asi 20 kapel, u kterých si smečka z Tennessee brala inspiraci. Jasně, v dnešní době je to již normální, ale přeci jen, nahrávka zní, jako takové best ofko známějších kapel, ve kterém mi chybí jakýkoliv osobnější přístup. Posluchač má sice často náladu zahalekat si do skladeb s bandou (předposlední „The Return of the Geishmal Undead“ je evidentní halekačka s folkovými riffy a pasážemi), ale ve výsledku toho v něm po poslechu příliš nezbude. Přiznám se, že mi ještě po dohrání desky v hlavě spíše znějí party alba od Cattle Decap., které jsem slyšel bezprostředně před touto bandou. Něco je špatně. Poslední, „Battle Slut Drinking Song“ je přesně takový, jako celé album. Halekavý, veselý, naprosto průměrný a přesně „ve stylu“ nezkrocené divokosti starých Children. Takže, jdeme si to pěkně shrnout.
Po prvním albu „Devour The Power“ kapela pokračuje v nastoleném trendu COB metalu s tím, že se nehne ani o píď. Je to jako, kdybyste vzali Dragonforce a nuceně je spářili s Kalmah. Co z toho vznikne? Inu mutant. Jediným problémem Destroy Destroy Destroy je to, že je to mutant, který vypadá naprosto jako normální člověk. Nudný člověk. Bez srdce, bez nápadu, mechanicky opakující postupy z devadesátých let. Ale i přesto všechno se u alba dá docela pěkně odreagovat a mnozí ze čtenářů se mnou jistě budou nesouhlasit. Pokud tedy máte rádi epický power metal s harsh vokály v již řečeném stylu a o originalitu vám nejde tolik, jako o jakés takés provětrání mozku, klidně si k hodnocení jeden až dva body přičtěte. Ostatní počítejte s pěknou sedmičkou..
Čas: 41:48
Seznam skladeb:
- The Second Coming
- Battle Upon the Arctic Plains
- Beyond The Scorpion Gate
- Realm of Ancient Shadows
- Born Of Thunder
- To Die Without Honor (Interlude)
- The Winged Panther
- The Wretched Forest
- The Berserker's Field of Whores
- Agents of Hypocrisy
- The Return of the Geishmal Undead
- Battle Slut Drinking Song
http://www.myspace.com/destroydestroydestroy